OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » I hate you because I love you - 1. kapitola

12.06.2012 (12:00) • KacenQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 2213×

„Lily!“ někdo mi křičel do ucha a zřejmě se mě snažil úspěšně probudit.

„Hmm?“

„Vstávej, za chvilku jedeme do Doupěte.“ Ospale jsem zamžourala na svého nejstaršího bratra Jamese.

„Proboha, kolik je vůbec hodin?“ zeptala jsem se, když jsem byla zase schopná alespoň trochu přemýšlet.

„Skoro dvanáct, řeknu ti, včerejšek se ti vydařil,“ posmíval se. Zaskučela jsem a převalila se na druhý bok i tenhle malý pohyb mi v hlavě způsobil hotovou katastrofu. Potom jsem si uvědomila, že návštěva Doupěte je zřejmě nevyhnutelná, s námahou jsem se vyhrabala z postele a zamířila směr koupelna.

„Teda, Lily, ty vypadáš,“ poznamenal Albus, když jsem do něj při cestě do koupelny skoro vrazila.

„Pořád líp než ty,“ zavrčela jsem nazpět i přes všechny pochyby o svém tvrzení. Před několika dny jsem oslavila sedmnácté narozeniny a včera jsem to byla v hospodě zapít s mými mudlovskými kamarády, mimochodem pěkně stupidní nápad.

Jakmile jsem dorazila do koupelny, zjistila jsem, že ani zrcadlo mě nepotěší. Jelikož při prvním pohledu jsem se ani nepoznala, černé vlasy jsem měla jak po útoku obzvlášť agresivních ptáků, v obličeji jsem byla bledá a pod zelenýma očima jsem měla tmavé kruhy.

Když jsem po půl hodině vylezla z koupelny, již celkem normální, ale stále s hroznou bolestí hlavy zjistila jsem, že už zřejmě čekají jen na mě.

„Čau, mami, tati, nemáte něco na hlavu?“ zeptala jsem se. Na nic víc jsem se nezmohla a jen při pomyšlení na návštěvu Doupěte se mi nepříjemně zhoupl žaludek.

„Životabudič,“ řekla mamka, když mi podávala malou lahvičku. Sice se tvářila nesouhlasně, ale pochopila, že mi není nejlíp, takže se k mému stavu nijak víc nevyjadřovala. Byla jsem si ale jistá, že až jí příště řeknu o nějaké oslavě, bude tohle hlavním důvodem, proč by mě tam neměla pustit.

„Díky.“

„Takže jdeme, Jamesi, ty první,“ řekl taťka a pokynul mu ke krbu. Po něm šel Albus, pak já a potom rodiče spolu.

„Výborně, že už jste tady, oběd bude za chvíli hotov,“ přivítala nás babička Weasleyová a postupně každého objala. Sice se mi z pomyšlení na jídlo opět zvedl žaludek, ale následovala jsem ostatní do kuchyně.

„Budeme venku, sem bychom se nevešli a už jsou tam ostatní,“ řekla babička.

Jakmile jsme se dostali ven, všimla jsem si pěti velkých stolů, které zabírali téměř celou zahradu, no jo mám opravdu početnou rodinu. Nepatrně jsem se ušklíbla a prohlédla si, kdo tady je. Strejda Ron s tetou Hermionou, Hugem a Rose; vedle nich postávající a smějící se Victorie s Teddym, který v náruči držel malou Violett; kousek dál všichni členové rodiny Billa a Fleur, strejda Georg s tetou Angelinou, Fred si kousek od nich hrál se zahradním trpaslíkem na honěnou, nebo tak nějak to alespoň vypadalo.

Po bouřlivém přivítání, jsem se mohla v klidu posadit na židli na konci stolu a snažit se působit nenápadně. Taťka s mamkou právě stáli u Rona a Hermiony a něčemu se smáli, když se vedle mě posadil zubící se Hugo.

„Jak sis užila mudlovskou oslavu?“

„Bylo to vážně skvělý, jenom mi zrovna teď není nejlíp," ušklíbla jsem se.

„Pamatuješ na kamarádkou našich, Katie Bellovou?“ zeptal se Hugo s širokým úsměvem.

„Hm, to je ta černovlasá, co má dceru?“

„Jo, a jak to tak vypadá, tak mám holku,“ zazubil se Hugo.

„Fakt? Myslela jsem, že ty a Lea…“

„Cože?! Ne! Vždyť přeci chodila se Snapem,“ přerušil mě Hugo. Příliš vehementně na to, abych mu něco podobného mohla věřit. Po Lee Wesleyové, blondýnce z Havraspáru, pokukoval už dobré dva roky. Od doby, kdy je dohromady svedla náhoda s příjmením, Hugovým škrabopisem a úkolem profesora Kratiknota.

„Prosím tě, vážně si myslíš, že Snape s někým vydrží dýl, než dva dny?! Je to hrozný sukničkář. Viděl jsi ho někdy s nějakou holkou dlouho?“ zeptala jsem se. Hugo po mně vrhne zvědavý pohled.

„To máš pravdu,“ řekl nakonec, „pojď se na něco podívat.“ Vytáhl mě za ruce na nohy a vedl dovnitř do domu.

„Musel jsem ho vzít sebou, dostal jsem ho od mamky, když se mi zničilo to starý,“ řekl Hugo, když jsme se dostali do druhého patra.

„Panebože,“ bylo to jediné, na co jsem se zmohla, druhé nejlepší koště na světě Nimbus 3000, jediné koště, které bylo momentálně lepší, byl Kulový Blesk - Poeto.

„Do začátku léta, to nejlepší na světě, teď je samozřejmě Kulový Blesk – Poeto, ale stejnak,“ usmíval se od ucha k uchu a mě rázem přešla nevolnost.

„Kolik stálo?“ zeptala jsem se a s posvátnou úctou na něj hleděla, já už od třetího ročníku vlastnila Rastern pět. Sice jsem ho milovala, ale už to nebylo co dřív.

„Nevím. Byl to dárek.“ Poslední dobou už nebylo na košťatech, co vylepšovat, takže se lišily v podstatě pouze vzhledem a nepatrnými rozdíly v rychlosti. Jenže ten pocit mít nejlepší koště stále přetrvával.

„Vezmeme ho dolů? Že se budu moct proletět?“ ptala jsem se Huga a svou ruku jsem měla stále položenou na Nimbusu.

„Jasně,“ zašklebil se. Přehodil si ho přes rameno a sešly jsme dolů. Na zahradě se zatím všechny malé skupinky shlukly do jedné, která ve svém středu ukrývala někoho, na koho jsem přes svůj malý vzrůst neviděla. Očividně vyprávěl něco velmi zábavného, protože se všichni okolo pobaveně usmívali.

„Co se to tam děje?“ zeptal se Hugo a já mohla jen pokrčit rameny. Pak se ke mně obrátil taťka s širokým úsměvem na tváři: „Sirius je zpátky.“

S hlasitým zavýsknutím jsem se vrhla dopředu, kde stál Sirius a vletěla mu do náruče. Když mě potom postavil na zem, všimla jsem si, že je o dost hubenější, ale pořád byl šíleně hezkej. Tedy, mezi mnou a Siriusem opravdu nic není, ale slepá taky nejsem. Ostatně by mu mělo být něco kolem šedesáti, i když vypadal a cítil se tak na dvacet. To bych asi taky měla vysvětlit. V pátém ročníku, po přečtení matčina deníku a deníku babičky Lily, jsem začala pátrat po tom, co udělat s tím, co se stalo Siriusovi. Nakonec jsem zjistila, že oblouky jsou dva, když někdo spadne do jednoho, musí se najít ten, kdo onoho člověka nejvíce nenávidí a projít tím druhým. Z deníku babičky Lily mi došlo, že Siriusovým zachráncem by mohl být Severus Snape, pak už mi stačilo pouze najít oblouk a přemluvit Snapea (nejtěžší na celém úkolu). Bohužel se nikde nepsalo, že z oblouku člověk vyjde jako dvacetiletý. Sirius si to spíše užíval, na rozdíl od Snapea, který teď celou rodinu Potterových a Siriuse nenáviděl ještě víc. A že už předtím to bylo katastrofální.

„Lily, jelikož jsem prošvihl tvé sedmnácté narozeniny, tak tam máš dárek,“ usmál se a ukázal na obrovský čtvercový dárek. Byl položen na jednom stole, ale byl ještě o kousek větší. Zmateně jsem se na Siriuse podívala a ten mi s veselými ohníčky v očích pokynul, abych ho rozbalila. Přešla jsem tedy k dárku a opatrně roztrhla obal. Obyčejná hnědá krabice, ale když jsem ji otevřela, vyskočil na mě drak, tedy ne drak živý, ale gumový zřejmě začarovaný nějakým kouzlem. Jakmile rozevřel křídla a vylétl k mému obličeji, vychrlil mi do obličeje místo ohně proud vody, potom s pískotem spadl na zem. Otočila jsem se, většina lidí byla trochu zmatená, ale ostatní se Siriusem se prohýbali smíchy. Znovu jsem se s úsměvem a totálně mokrou hlavou otočila ke krabici, byla v ní další o něco menší, tentokrát měla obal s poletujícím drakem. Vyndala jsem tu krabici, roztrhla papír a pohlédla na temně modrou krabici. Otevřela jsem ji kdykoli připravena uskočit, ale jediné co tam bylo, byl… foťák? Pochopila jsem během chvíle, když se zablesklo. No jistě, Sirius zřejmě nechce zapomenut na můj úchvatný výraz. Popadla jsem foťák s plánem jej zničit, ale Sirius mi ho s úsměvem od ucha k uchu vytrhl z ruky (jako kdybych snad věděla, co s ním dělat). Vrhla jsem na něj jediný vražedný pohled a rozhodla jsem se rozbalovat dál. Další dárek by dlouhý a úzký, zabalený do papíru s malinkými hvězdičkami a srdíčky. Mimovolně jsem zatajila dech a opatrně ho vyndala z předešlé krabice, podle hmatu to mohlo být jedině koště. Velice opatrně jsem roztrhla papír a vyjekla. Přede mnou ležel…

Autor: KacenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek I hate you because I love you - 1. kapitola: