Frajer a myš - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Mia neví, co je pro ni horší. Škola s Niallem, nebo domov s máti. Jinak v dnešní kapitole je zase jeden obyčejný den plný nástrah. Děkuji moc za komentáře, jsem moc ráda, že si to někdo čte:)) -A

17.07.2013 (09:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1453×

Ráno mě probudila mamka.

„Co tu ještě děláš?!“ křičela po mně.

„Co se děje?“ zeptala jsem se jí rozespale.

„Ty se ještě ptáš, ty náno pitomá? Je devět hodin a ty se ještě válíš v posteli. Tak tohle ti tolerovat nebudu. Rychle vypadni, než ti něco udělám,“ ječela po mně.

„Ano, mami.“

To jsem zaspala jednu hodinu? Promítla jsem si včerejšek a zjistila, že jsem si asi zapomněla nastavit budíka. Máma opustila můj pokoj a nezapomněla při tom pořádně prásknout dveřmi. Povzdechla jsem si. To mi ten den teda hezky začíná. Oblékla jsem si bleděmodré jeany, fialovou tuniku, Tobyho modrou mikinu a černé conversky. Hodila jsem si na záda batoh a šla si do kuchyně vzít nějaké pečivo. Jak mně se do té školy nechtělo. Tati, vidíš to? Kdybys tady byl, určitě bys jim nedovolil, aby se ke mně takhle chovali, stěžovala jsem si. Do školy jsem došla až moc brzy. Šla jsem rovnou do hodiny s tím, že si věci do skříňky dám až po ní.

„Dobrý den, pani profesorko, chtěla jsem se vám omluvit, že jsem zaspala.“

„To je v pořádku,“ omluvila mě a pokynula rukou, abych se posadila.

„Nadržování!“ vykřikl Niall. On si s tím asi nikdy nedá pokoj, pomyslela jsem si.

„Nialle, tohle nebylo žádné nadržování. Mia se mi slušně omluvila, narozdíl od tebe. Kdykoliv přijdeš do mé hodiny pozdě, mám pocit, že si od tebe musím vyprošovat omluvu. Ale jestli si nadále myslíš, že jí nadržuji, měla bych věnovat pozornost i tobě, že? Co takhle u tabule?“ zeptala se ho profesorka.

„To je dobrý, myslím, že jsem pochopil, jak se věci mají,“ odpověděl ji Niall.

Potom už hodina probíhala normálně. Když zazvonilo, měla jsem v úmyslu opakovat svoji včerejší akci se zmizením, ale někdo mi zatarasil dveře. Podívala jsem se, abych zjistila, kdo to je.

„Dereku, můžeš laskavě uhnout?“ přecedila jsem slova mezi zuby a snažila se ho obejít.

„To tedy nemohl,“ odpověděl někdo za něj. Prudce jsem se otočila a spatřila Nialla, jak sedí na lavici a na něm je omotaná Melisa. Jak se říká, kráva s krávou k sobě sedávají, nebo že by to byly vrána? Přísloví se mi vždycky pletla.

„Co po mně chceš? To ti nestačí, že mi ničíš život každý den? To mi nemůžeš dát alespoň jeden den pokoj?!“ vyštěkla jsem po něm. Vstal z lavice a šel ke mně. Začínal se do mě dávat strach. Proboha, co jsem to řekla? Uvědomovala jsem si svoje slova, ale než jsem stihla něco říct, případně se mu omluvit, chytl mě za vlasy a zvrátil mi hlavu do zadu, abych na něho viděla. Protože se svými sto šedesáti centimetry jsem mu byla tak po ramena.

„Cos to říkala?“ drtil slova mezi zuby.

„Nic,“ vykoktala jsem.

„To jsem rád,“ řekl a trhl se mnou tak, až jsem spadla na podlahu. „Jdeme,“ zavelel a rozešel se pryč. Melissa ho samozřejmě jako jeho věrný ocásek následovala.

„Máš, co ti patří,“ zašvitořila, když šla kolem mě. Posbírala jsem se ze země a šla na hodinu fyziky. Do třídy jsem vešla přesně se zvoněním, raději jsem se na nikoho nedívala a zapadla přímo do svojí lavice. Fyzika mě nikdy moc nebavila, ale to jsem ještě netušila, že se stane jedním z mích nejhorších předmětů. Profesorka totiž vešla do třídy se slovy: „Mluvila jsem s panem Hale a paní Baker, a pan Hale nám navrhnul, abychom zavedli jeho zasedací pořád i v těchto hodinách. S paní profesorkou jsme neměly nic proti a po důkladném zvážení jsme zjistily, že by to mohlo být i prospěšné.“ Ale ne, povzdechla jsem si. Několikrát týdně sedět s Niallem v jedné levici? To bude moje smrt. Co jsem komu udělala, že se mi takhle chce pomstít? Sním až moc často o Christianovi? Nebo co? Pořád to nedokážu pochopit, proč se ke mně chovají tak hrozně. Možná měla Melissa pravdu a já bych opravdu měla jít do nějaké stoky. Tam by mě ty krysy přivítaly s radostí, i když s mým štěstím bych v to nedoufala. Za chvilku si vedle mě sedl Niall a já měla sto chutí zaúpět, ale raději jsem si to nechala pro sebe. Nechtěla jsem ho znovu naštvat, pak bych se nemusela potkat jen s podlahou, ale i s jeho rukou, nebo rukou nějakého jeho kamaráda, a to jsem moc nechtěla.

„Znova se potkáváme, co? Vypadá to, že máme na sebe štěstí. Teď už nebudu propadat z chemie, fyziky a biologii kvůli tobě. Taky jsi tak ráda?“ zeptal se mě se sarkasmem. Jenom jsem pokrčila rameny a začala se věnovat hodině. Nialle, ty tomu říkáš štěstí, ale já tomu říkám prokletí. Podívala jsem se na jeho odraz v televizi. Musela jsem uznat, že mu to slušelo, ovšem jako vždy. Vlasy na patku, bílé triko, červené kalhoty s kšandy a černé conversky. Podívala jsem se na ty svoje a na ty jeho. Moje vypadaly, jako bych je před chvíli vytáhla z popelnice, a ty jeho, že si je před pěti minutami zrovna koupil. Naše conversky mi přesně připomínaly, jaký je mezi námi rozdíl. On bude vždycky vypadat jako hvězda, zatímco já budu ta nicka. Pokaždé, co přežiji školu, se musím vrátit domů, kde mě čeká taky teror. Zatímco on si určitě doma užívá s nějakou kočkou. V mysli mi proběhla představa nás dvou u něho doma. Zatřásla jsem rychle s hlavou, abych tu myšlenku ztratila, stačí mi, že už myslím na to, jak skvěle vypadá. Najednou do mě drcnul Niall.

„Co je?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„Dávej pozor, teď říká něco důležitého, co bude na písemce, a já z ní chci dobrou známku, takže dávej pozor,“ řekl mi a zase se začal věnovat mobilu. Jasně, ty potřebuješ dobrou známku, ale učit se to mám já. Zazvonilo na přestávku a já se vydala do učebny biologie, kde mě zastavila Melissa.

„Nevím, jak to děláš, ale nepovede se ti to,“ sykla na mě a otočila se na podpatku a odešla si jako královna. A tohle mělo, sakra, znamenat co? Ji nikdy nepochopím. Posadila jsem se a vytáhla si zpěvník. Jak mi jen chybí hra na klavír. V hlavě jsem si broukala melodii a zapisovala si noty. Niall se ke mně posadil ve chvíli, kdy přišel profesor.

„Mám pro vás dobrou zprávu, budete dělat váš první projekt ve dvojici,“ oznámil nám. Dobrou zprávu? Tohle rozhodně není dobrá zpráva.

„Každý z dvojice si vylosuje téma, na které má pouhých deset dní. Práce, které mi budou dány později, mají za pět,“ sdělil nám profesor instrukce. Spolužáci si vybírali různá témata, ať to byl úvod do říše zvířat, ptáci, ryby… Profesor došel k naší lavici a já nechala Nialla, ať nám vybere. Vybral savce, a podle profesora to bylo to nejrozšířenější téma, co tam bylo. Super, to abych na tom začala pracovat už dneska, abychom měli jedničku. Uvědomila jsem si, že je jedno, jestli jsem s Niallem nebo s někým jiným, dopadlo by to stejně, a to tak, že bych to dělala sama.

Po této hodině následoval tělocvik, jelikož ho máme rozdělený na holky a kluky, není to pro mě takové utrpení. V tělocviku, se mi holky moc neposmívají, nemají tady obecenstvo ve formě Nialla a spol. Dvouhodinovka tělocviku uběhla celkem rychle. Na oběd jsem ani nešla, zítra totiž byla sobota a já se těšila, až zapadnu do postele a budu spát. Což jsem také udělala, když jsem došla domů.

Pokud jste se dočetli až sem, máte tu možnost vidět trailer k povídce. Nedělala jsem ho já.:D
http://www.youtube.com/watch?v=MSedKe3N-5Y

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction