OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Frajer a myš - 15. kapitola

21.09.2013 (11:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1445×

Ani nevím, jak se to stalo, ale byl den plesu. Ten týden uběhl neskutečně rychle. Kdybych si psala deníček, což nedělám, napsala bych si do něho asi tohle:

V pondělí nás opustil Jack s Madison, takže jsem tu zůstala s Finnem a jeho rodiči. Ti jsou skvělí, starají se o mě jako o vlastní. Ve škole je to teď divný. Holky se se mnou chtějí bavit kvůli Finnovi a kluci poslouchají Nialla. A Niall? To je kapitola sama pro sebe. Ve škole má na mě pořád nějaký narážky a pořád se dívá do Finnovy zahrady. Prý to nikdy nedělal. Finn má teorii, že to dělá kvůli mně. Taky jsem nechala, aby veškeré novinky o mojí mamce posílali Finnovi. Neměla jsem na to, abych tam šla znova, naposledy jsem v nemocnici byla kvůli identifikaci těl, mně je naštěstí neukázali, a teď ztrácím i mamku.

…

„Je maškarní!“ budil mě Finn, nadšení z toho nešlo nepoznat.

„Co?“ ptala jsem se nechápavě.

„Můžeš být ráda, že kvůli plesu máte dneska volno, jinak bys to nepřežila,“ vyhrožoval mi a tahal mě z postele.

„Finne!“ mluvila jsem na něho, ale dělal, že mě neslyší. Pořád se snažil mě dostat z postele. „Finne, dost!“ volala jsem na něho už naštvaným hlasem. Konečně toho nechal a podíval se na mě. Podívala jsem se na budík, který ukazoval půl sedmé. „Můžeš mi vysvětlit, proč mě budíš tak brzo a co máš s tím maškarním?“ ptala jsem se ho už normálním hlasem.

„Panebože, co mi to děláš, zasloužím si to?“ Sepjal ruce k sobě a dělal, že se modlí k bohu. Když toho nechal, otočil se na mě a sedl si na postel.

„Kdybys aspoň jednou dávala pozor ve škole, nemusel bych tě budit tak brzo. Teď jsem se dozvěděl, že ten ples má být maškarní, a ty vůbec nemáš co na sebe. Už teď nestíháme, takže osprchovat, nasnídat a jde se,“ rozkázal mi autoritativním hlasem a odešel.

Raději jsem ho poslechla. Osprchovala jsem se, oblékla a vyrazila dolů na snídani, kde jsem potkala paní Harries.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem ji co nejslušněji, přece jenom, díky ní tu můžu být.

„Ale prosím tě, ještě jsem neměla šanci ti to navrhnout, říkej mi Elizabeth, když už jsi tady, nemusíš mi vykat,“ usmála se na mě přátelsky. „A tady jsme ti s manželem chtěli něco dát,“ řekla a podala mi kreditku.

„To si nemůžu vzít,“ omlouvala jsem se jí.

„Prosím tě. Když jsem byla těhotná, mysleli jsme si, že to budou holčičky, slíbili jsme si, že budou mít ples, jak se patří. George hned udělal účet a poslat tam peníze. Když se narodili kluci, doufali jsme, že budeme mít ještě holčičku, tak jsme to nezrušili, ale nestalo se tak, a my na to zapomněli. Až když o tom pořád básnil Finn, že půjdete spolu, napadlo nás, že by se ti to mohlo hodit,“ dořekla svůj proslov. Nechala kreditku s pinem na lince a odešla.

Nemohla jsem tomu uvěřit, já dostala peníze na šaty. Dojatě jsem si vzlykla, to je snad to nejhezčí, co jsem kdy dostala. Když to vezmu kolem, tak jsou to jenom peníze, ale pro mě je to ten nejhezčí dárek momentálně. Nejenomže jsou to peníze, ale je to i skromnost Elizabeth.

„Už jsi hotová?“ ptal se mě dychtivě Finn.

„Jo, jsem,“ odpověděla jsem mu s úsměvem.

Chytl mě za ruku a táhl mě ven k autu. Jeli jsme do centra, Finn zastavil u nějakého butiku se šaty. Posadil mě na stoličku a šel vybírat šaty. Byl u toho roztomilý. Něco si pro sebe pořád mumlal. Asi po půl hodině ke mně došel a v rukách měl desatery šaty. Zapadla jsem do kabinky a on mi jedny podal. Oblékla jsem si je a vyšla ven. Finn si dal jednu ruku pod bradu a ukázal mi, abych se v nich otočila. Což jsem také udělala. Broukal si a pohyboval s hlavou ze strany na stranu. Nakonec zavrtěl hlavou a ukázal mi, ať si jdu vyzkoušet další. Takhle to pokračovalo se všemi šaty. Když už jsem neměla, co si vyzkoušet, zavelel k odchodu. Takhle to pokračovalo ještě párkrát. Pokaždé mi dal hromadu šatů na zkoušení a nakonec jsme nic nevybrali. Bylo kolem oběda a my si šli sednout do jedné menší pizzerie na oběd. Finn už byl značně nervózní, že jsme ještě nevybrali žádné šaty. Porozhlédla jsem se kolem sebe. Můj pohled upoutal menší obchůdek.

„Finne, pojď tam, prosím,“ poprosila jsem ho. Nejdřív moc nechtěl, prý mi bude vybírat šaty v luxusnějších obchodech, ale po tom, co jsem prohodila, že jeho mamka tu kreditku dala mně a ne jemu, byl najednou ticho.

Zapadli jsme do krámku, který obsluhovala starší paní. Finn se s ní dal hned do řeči. Šli spolu vybírat šaty, já šla taky na menší průzkum. Dostala jsem se až do zadní části obchodu. Byly tam takové ty barokní šaty. Jeden stojan byl zahalen nějakým pláštěm. Sundala jsem ten plášť takovým tím kouzelnickým způsobem a nemohla uvěřit svým očím. Byly tam snad ty nejnádhernější šaty s maskou. Byly krátké, černé, bez ramínek. Měly korzetový vrch a k tomu krátkou sukni. Šaty byly posypány blyštivými kamínky.

„Černá labuť,“ ozvalo se za mnou.

„Co, prosím?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Ty šaty ušila moje dcera. Dala jim jméno Černá labuť,“ odpověděla mi.

„Proč Černá labuť?“ ptala jsem se jí dál zvědavě. Paní si sklesle sedla na židličku a pokynula mi, abych si sedla taky. Počkala, než si sedl Finn, který právě dorazil.

„Mojí dceři se zdál jednou sen. Byla tam baletka a na sobě měla tyhle šaty. Tancovala Labutí jezero. Nemohla jsem pochopit, proč měla zrovna černé šaty. Emily mi slíbila, že mi to řekne, až je dodělá. Dala do nich svoji duši. Dělala je celý dny i noci. Dělala je přesně rok. Ten večer, když je dodělala, řekla mi, že černá labuť je vzácnější než bílá. Narodí se jen ve vzácný okamžik, když se má stát něco nezapomenutelného. Tak jako ta labuť, jsou ty šaty vzácné, najdou si svoji osobu. Nevěřila jsem jí. Jsou to přece jenom šaty, na kterých moje malá holčička pracovala. Zeptala jsem se jí, jestli si je nechce vyzkoušet, řekla, že ty šaty nejsou pro ni. Že je mám dát do krámu a schovat pod plachtu, že až budou potřeba, najde se někdo, kdo je najde. Ještě ten večer, jsem to udělala. Další den mi policisté přišli oznámit, že autobus, kterým Emily jezdila, měl autonehodu, ale její tělo se nenašlo. Od té doby jsou tu ty šaty. Možná si myslíte, že jsem jenom pověrčivá stará babka, ale dnes je to přesně tři roky, kdy je Emily dodělala,“ dopověděla nám svůj smutný příběh.

Viděla jsem, jak se jí lesknou oči. Koukla jsem se na Finna. Oba dva jsme měli jasno, pokud mi ty šaty budou, vezmeme si je. Zašla jsem do kabinky si je vyzkoušet. Seděly, jako by mi je někdo ušil na míru. Nasadila jsem si k tomu i masku a vyšla z kabinky. Finn zvedl oba palce nahoru. Bereme je. Koupili jsme si je a poděkovali.

Teď už Finn všechno bral zhurta. Kadeřník mi vyžehlil vlasy. Kosmetička dala trochu make-up. Zašli jsme taky na pedikúru a manikúru. Když jsem byla hotová, zajeli jsme domů, aby se mohl připravit i Finn. Mezitím, co byl ve sprše, jsem si oblékla šaty. Byly dokonalé. Finn pro mě přišel v bílém kvádru a černé košili, tvrdil, že bude labuťák s černou hrudí. Elizabeth nás ještě vyfotila a my mohli jít.

„Boty!“ vyhrkla jsem na Finna hystericky.

„Neboj, zatímco ty jsi byla v rukou kadeřníka, já ti šel koupit boty,“ chlácholil mě a podal mi černé boty. Obula jsem si je a byla překvapená, jak skvěle mi padnou. Podívala jsem se s díky na Finna.

„Mám tě prostě v oku, zlato,“ řekl s úsměvem a mrk na mě.

Pomohl mi do auta a mohli jsme jet.

„Mio?“ oslovil mě, když jsme dojeli ke škole.

„Co?“ odpověděla jsem mu.

„Jdi tam sama, já tam přijdu až tak za hodinu, já vím, že jsme byli domluvení jinak, ale napsala mi jedna kamarádka, jestli bych s ní nešel někam na chvíli si sednou. Přemýšlel jsem nad tím a napadlo mě, že když tam přijdeš sama, nikdo by tě nepoznal, ale kdybys přišla se mnou, tak by si tě hned spojili,“ vysvětloval mi tichým hlasem.

Zvedla jsem ruku tak, aby přestal mluvit. Mám ho nechat jít? Nebo ho mám donutit jít se mnou? Dvě moje osobnosti se praly. Nakonec zvítězila ta odvážnější.

„Jdi, ale ukaž se tady.“

„Strašně moc ti děkuji,“ řekl mi. Z jeho hlasu jsem tu vděčnost slyšela. Políbil mě na líčka, nasadil masku a otevřel mi dveře. Rozloučila jsem se s ním a vydala se ke škole. Prošla jsem bránou a jedné holce ukázala svůj lístek. Ta od něj kousek odtrhla. Ples byl ve velké tělocvičně, a když jste šli z venku, museli jste jít po schodech. Stoupla jsem si na první schod a porozhlédla jsem se. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu se rozešla dolů.

http://tdv-vampirediaries.bloger.cz/obrazky/tdv-vampirediaries.bloger.cz/nina-dobrev-02.jpg 

Takhle si představuji Miini šaty:) a škrabošku: 

http://3.bp.blogspot.com/_sGcKHid2CMc/R6CWzTRvFTI/AAAAAAAAARs/dt0-yx8yAEU/s320/mask7.jpg

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Frajer a myš - 15. kapitola: