OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Colossus

26.11.2012 (20:00) • SarkaS • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1653×

Místnost dosud hlučících mutantů ztichla. Kdyby k nim okny proskočilo samotné po zuby ozbrojené FoH, nevšimli by si toho.

„Kruci, já už bych to neměl pít, mam halušky,“ zahuhlal Bobby a shlédnul do své sklenice, kde celou dobu pracně maskoval whisky v coca-cole.

„To nebude alkoholem, vidím to taky,“ hlesla vedle něj Wolfsbane a naklonila hlavu na stranu, když zavětřila. A pak radši ještě jednou. „To je fakticky on!“

„Logane,“ vydechla Jean a obličej jí rozzářil široký úsměv.

„No co na mě všichni čumíte, jako bych vám sežral večeři,“ pronesl nabručeně, když upustil vak na podlahu a vytáhl si z pusy doutník. Mohutně vydechl a zamořil prostor na dva metry kolem sebe. Wolfsbane se rozkašlala.

„Jo, definitivně je to von,“ dostala ze sebe a Bobby ji poplácal po zádech.

„Logane, rád tě vidím,“ dojel k němu profesor se spokojenou tváří.

„No jen se nedělej, Chucku, věděls, že sem na cestě,“ klepl ho Wolverine mohutnou prackou po rameni a profesor se zatvářil, jako by mu někdo do oka stříknul okenu. Jeho pohled jasně naznačoval, že zkrácenina, kterou Logan použil, je mu asi tak příjemná jako vyhlídka na nahrazení toaletního papíru šmirglem.

„Profesore?!“ ozvalo se vyčítavě z několika směrů, ale on jen s nepatrným zkroucením rtů pokrčil rameny.

„Překvapení.“

„Je skvělé, že ses vrátil, mein Freund!“ jásal Kurt, zatímco visel za ocas na lustru a podával Loganovi lahev s pivem. Ten si ho vzal, ale sledoval mrštného mutanta s výrazem, jako by se za to rozhodnutí už pomalu proklínal. Všichni, kteří měli odvahu, se k Loganovi nahrnuli a vítali ho zpět. Ten u toho vypadal, jako by mu trhali zuby pinzetou. Piotr to sledoval z křesla u knihovny, a i když byl rád, že malého muže vidí, nedokázal projevit to nadšení, které by asi cítil jindy. V hlavě mu neustále kroužily myšlenky na probdělou noc. Líně tahal hrot tužky po ploše skicáře, i když vlastně neměl žádnou představu, co kreslí. Nejspíš proto ho překvapilo, že po chvíli jasně rozpoznal rysy své sestry. S povzdechem tužku odložil, i když kresba zdaleka nebyla dokončená. Kurt se najednou objevil vedle něj v oblaku dýmu.

„Příteli Petře, co tak zasmušile?“ ptal se vesele a předkláněl se, aby zahlédl kresbu. Piotr zamával rukou, aby rozehnal slabý závan síry.

„Jsem unavený. Byl to náročný trénink,“ řekl jen částečnou pravdu Rus a postavil se. Kurt zasmutněl.

„Už abych mohl trénovat s vámi. Nightcrawler by se vám mohl hodit!“ nadmul se a blýskl širokým úsměvem. Piotr ho s pousmáním poklepal po rameni.

„To rozhodně, tovarišč. To rozhodně.“ Než Kurt stihl ještě něco říct, Piotr se rozloučil s tím, že je ospalý, tiše přivítal Logana a vystoupal do své ložnice. Přesto ale nečekal, že by se mu podařilo usnout. Nebo alespoň nebude spát moc dlouho.

°  

„Illyana!“ vykřikl Piotr do tmy v ložnici a chvíli jen bezradně a zmateně mrkal. Až po několika vteřinách paniky mu došlo, že to byl sen. Jako vždy. S výdechem složil hlavu do obrovských dlaní a prsty si setřel pot z čela. Po chvíli zahodil pokrývku a vstal, bylo mu jasné, že už neusne. Měl jistotu, že by se stará vzpomínka vrátila a jeho spánek by už beztak za moc nestál.

Bloumal chodbami institutu, zatímco všichni ostatní x-meni i studenti ještě spokojeně spali. I když…

„Co tu strašíš, železňáku?“ ozvalo se bručivě z kuchyně, když Piotr vešel. Překvapeně se podíval na člena týmu, který se vždycky nejvíc stranil. Teď se houpal na židli s nohama na stole, na nohách měl rozložené noviny, v jedné ruce pak plechovku piva a v druhé smradlavý doutník.

„Nejsem unaveny,“ zahuhlal Piotr s ještě silnějším přízvukem než jindy. Wolverine jen lehce nadzvedl obočí, ale nijak to nekomentoval. Jednoduše se znovu zadíval do novin a předstíral, že tam mladý Rus vůbec není.

Piotr to ocenil. Vlastně bylo štěstí, že když už musel někoho potkat, byl to zrovna Logan. U toho jediného bylo pravděpodobné, že se z něj nebude pokoušet vytáhnout, proč tu tak pozdě straší. Ohlédl se na hodiny nade dveřmi. Půl třetí ráno. Tomu už se ani nedalo říkat pozdě, to bylo spíš brzy.

Vytáhl z lednice mléko a nalil si do sklenice ze skříňky nad dřezem. Pak se sesunul na židli u stolu, která pod jeho vahou protestně zaskřípala, jako ostatně jakýkoliv nábytek, a ztuhle zíral na klidnou bílou hladinu.

Poslední dobou se mu ta vzpomínka vracela až příliš často. Mohlo to být kvůli stesku po domově nebo to bylo varování? Neměl by se vrátit?

Už to byla dlouhá doba, co slíbil Profesoru X, že se přidá k jeho týmu s názvem X-men a bude bojovat za jeho mírovou ideu soužití lidí a mutantů, ale nezdálo se, že by jejich úsilí bylo co platné. Antimutantská nálada se naopak čím dál tím víc šířila, dokonce vznikaly protimutantské spolky a nezdálo se, že by s tím mohli něco udělat. Bylo by to navíc mnohem snazší, kdyby nemuseli ke všemu bojovat i proti ostatním mutantům, jako je například Magnetovo Bratrstvo. Jejich neustálé útoky proti lidem celou situaci jen zhoršovaly.

Tohle ale ve skutečnosti nebyl Piotrův největší problém. Tím byl pocit provinilosti, že odešel z domova, aby chránil jinou zemi a jiné lidi než ty, které znal a o kterých věděl, že ho potřebují stejně, ne-li víc. Nechal za sebou rodiče i svou malou sestřičku. Illyanu.

Vzdychl a pevněji sevřel sklenici.

„Do háje, to sem se lek!“ štěkl Logan a Piotr se na něj zmateně podíval. „Chlape, jestli si tu břečku nechtěl pít, stačilo ji vylejt, nemusels to drtit komplet.“ Piotr se podíval na své ruce a všiml si, že sklenice už není sklenicí, ale pouhou hromádkou střepů v rozšiřující se mléčné skvrně.

„Promiň, tovarišč,“ zamulal a rychle se pokusil spouště zbavit. Všechno ale jenom zhoršil a navíc si zarazil do dlaně několikacentimetrový střep. Logan začichal a pak si povzdechl.

„Kašli na to. Ukaž to,“ kývl k poraněné ruce a Piotr k němu poslušně natočil dlaň, která se plnila krví. Muž s rozježenými, zvláštně rostoucími vlasy a povahou šíleného medvěda zabijáka se k němu naklonil. „Chce to zašít,“ usoudil a potáhl z doutníku. „Umíš to?“ Piotr zavrtěl hlavou.

„Jen pravou.“ Což mu bylo k ničemu, vzhledem k tomu, že právě v pravačce měl střep zaražený. Logan něco nesrozumitelného zavrčel, ale pak shodil nohy ze stolu. Židle klapla, jak dopadla na všechny čtyři a zaskřípěla, když ji odsunul a postavil se.

„Fajn, zašiju ti to. Jdem,“ zavrčel popuzeně a vyrazil směrem k ošetřovně. Piotr dvakrát mrknul, než mu došlo, že to Wolverine myslí vážně, a pak poslušně vyrazil za ním. Trvalo jen chvíli, než se dostali, kam potřebovali, a jasná světla ošetřovny po přítmí v chodbách institutu Piotra oslnila.

Posadil se na lůžko a Logan se k němu otočil s pinzetou. V naprostém tichu mu pinzetou vytáhl z dlaně střep a vhodil ho do plechové misky, až to cinklo. Ránu mu vydezinfikoval a pak si připravil jehlu s nití. Neptal se, jestli to chce umrtvit, a Piotr ho o to nepožádal. Tohle ani jeden z nich nepovažoval za bolestivé.

„Chtěl bych se vrátit domov,“ ozval se z ničeho nic Piotr. Logan se ani na vteřinu nezadrhl, ale přesto si byl Piotr jistý, že ho slyšel.

„Chceš to vzdát, lamželezo?“

„Mám strach o Illyanu. O rodinu.“ Logan zvedl tvář a zamračeně si ho prohlížel.

„A máš k tomu nějakej speciální důvod?“ Piotr sklopil tvář a zavrtěl hlavou. Neměl žádný speciální důvod, jen ty desítky obyčejných. Život na Sibiři je těžký a oni ho potřebovali. I kdyby jen k té nejobyčejnější práci. Jeho síla byla něco, co lidem doma usnadňovalo život. Když myslel na to, že teď všechnu těžkou práci zastává starý otec, matka nebo dokonce malá Illyana, svíraly se mu vnitřnosti.

A co když se znovu stane to, co už se stalo jednou? Teď tam nebude, aby Illyanu ochránil!

Vrátil se mu pocit hrůzy, kterou zažil ještě doma a která se mu neustále opakovala ve snech, když viděl, jak na jeho malou sestru míří nikým neřízený traktor a ona ho nevidí. Tenkrát poprvé lidé z jeho okolí zjistili, že je mutant, ale neděsili se ho, jeho mutace přece pomohla zachránit něčí život. Nejspíš si to ale maloval moc růžově, když předpokládal, že by takhle mohl zachraňovat víc životů. Přišlo mu to ušlechtilejší než skládat snopy obilí a vyvracet pařezy.

Teď už si tak jistý nebyl.

„Měl by sis o tom promluvit s profesorem, ať jde o cokoliv,“ zabručel Logan a zavázal poslední steh. Pak nit ustřihl a ránu přelepil.

„Co ty myslíš?“ Piotr netušil, proč se ho zeptal, ale když už to udělal, rozhodl se počkat na odpověď.

„Nemyslim si nic. Je to tvůj život.“

„Da,“ souhlasil Piotr, ale stejně se na něj dál vyčkávavě díval. Wolverine se zamračil.

„Fajn. Podle mě jim budeš prospěšnější tady. Navíc si v hledáčku; dřív nebo pozdějc tě stejně bude chtít někdo naverbovat. Buď tvoje vláda nebo hůř, cizí vláda. A když nebudeš chtít, použijou ty, kvůli kterejm ses vrátil, jako páku.“ Piotr se zamračil, ale Loganovi to bylo jedno, otočil se na patě a nechal tam svého týmového kolegu sedět a zírat na zalepenou ruku s hlavou plnou pochybností.

Piotr byl z toho všeho zmatený a nerozhodný, a na to nebyl zvyklý. Vždycky se řídil srdcem a svědomím. Většinou byly ve shodě, když ne, dostávalo svědomí přednost, proto byl taky vlastně v Americe. Jenže teď mu svědomí říkalo dvě rozdílné věci a s tím se neuměl vyrovnat. Neměl by se tedy nakonec přiklonit na stranu, kam ho táhne srdce?

 ° 

Několik dalších dnů se na jeho rozpolcenosti nic nezměnilo a Piotr začínal být opravdu zoufalý. Nakonec se přece jen rozhodl jít za profesorem, ale jako naschvál ho v tu chvíli dohnal s vážným výrazem Cyclops.

 „Petře, máme pohotovost. Bratrstvo. Musíme vyrazit!“ Piotr nezaváhal. Vyběhl ke svému pokoji, kde se urychleně převlékl do rudo-žluté uniformy, kterou vyfasoval hned jak přislíbil svou účast programu X-men. Když doběhl do hangáru, stály už u Blackbirda Jean a Storm. Scott s Angelem a Beastem se objevili vzápětí. Cyclops je nahnal do letounu a Beast se ujal pilotování, zatímco je velitel seznamoval se situací.

 „Profesor zjistil, že i když se Magneto drží stranou, Bratrstvo dostalo příkaz dostat se k jedné mutantce. Netuší, co s ní mají v plánu, ale rozhodně to nebude nic dobrýho, takže náš úkol je jasný. Musíme se k ní dostat první a ochránit ji. Když to půjde, tak i přivézt do institutu.“

 „Co umí?“

 „Podle všeho vstřebává schopnosti ostatních mutantů a dokáže je pak sama používat.“

 „Takže zlodějka,“ ušklíbl se Angel a Cyclops pokrčil rameny. Profesor řekl, takže to tak bude.

 „A kam přesně to letíme?“

 „Mississippi.“ Piotr se opravdu snažil, aby se jeho hlava držela tématu, ale vždycky po pár minutách si uvědomil, že nevnímá, co šéf týmu nebo kdokoliv jiný říká.

 „Petře!“ zakřičel někdo a on zmateně zamrkal.

 „Da?“ Storm si ho překvapeně a s obavami prohlížela, stejně jako Scott a Angel. Bylo mu trapně.

 „Říkal jsem, že budeš v týmu s Angelem, odvedete pozornost. Pokud tam bude Sabertooth, odvedete jeho pozornost, s trochou štěstí se mu Jean s Beastem dostanou do zad. My se Storm budeme celou akci jistit a zaměstnáme ostatní. Profesor sice neřekl, co se stane, když selžeme, ale jeho výraz byl výmluvnej až dost. Nesmíme selhat, jasné, x-meni?“

 „To víš, že jo, neohrožený vůdče,“ usmál se Angel ve snaze trochu vynahradit Wolverinovu nepřítomnost a klepnul ztuhlého Scotta po rameni. Nebylo to ono. Všichni by si byli jistější, kdyby letěl bersekr s adamantiovými drápy také, ale profesor ho požádal, aby se věnoval Kurtovi a jeho výcviku.

 Přistáli kus od Saucier a vyhrnuli se z letadla.

 „Zase moc brzo?“ zeptal se Angel a protáhl si velká pernatá křídla. Cyclops po něm šlehnul pohledem, ale Beast zavrčel, ať jsou zticha. Přikrčený se rozhlížel, špicoval uši a čenichal. 

 „Něco tu páchne,“ zavrčel potichu a dál větřil, zatímco zbytek napjatě čekal.

 „Toad,“ poznamenal pak Beast a narovnal se. Nenápadně kývnul vpravo. To stačilo. Jakmile byl někde poblíž ten ropušák, tak to znamenalo, že je tam i…

 „Ale, ale, kdopak se to k nám snesl. Hledáte snad někoho?“ ozvalo se zpoza stromů rychlým drmolem a v další chvíli se jako žíznivá čára objevil Pietro Maximof s typicky přezíravým úšklebkem.

 „Quicksilver. Kde máš zbytek z té bandy looserů?“ ušklíbl se Angel a založil si ruce na hrudníku.

 „To se brzo dozvíš, amorku. To se brzo dozvíš,“ zasmál se Pietro a v další chvíli se jim země pod nohama roztřásla. Vlny zeminy se valily proti nim a všichni x-meni, kteří nedovedli létat, popadali jako kuželky. V odpověď se ale dosud jasná obloha zatáhla a nad Quicksilverovou hlavou zahřmělo. Storm se s roztaženými pažemi zadívala na osamocenou postavu a v další chvíli místo, kde stál, zasáhl blesk. Jenže to už tam Pietro dávno nebyl a smál se zpoza úkrytu v lese.

 „Jean, Storm, za ním!“ křikl Cyclops a snažil se dostat na nohy, aby, když se mu to konečně podařilo, ho mohl srazit dlouhý slizký jazyk. Toad mu jím strhnul vizor a ze Scottových očí vystřelil silný zářivě rudý proud, který překvapeného Colossa odmrštil do dáli.

 Piotr zatřásl hlavou a trochu nejistě se postavil. Před ním se táhla dlouhá průrva mezi stromy, kterou svým ocelovým tělem vylámal. Jeho přátelé zatím čelili promyšlenému útoku. Beasta povalil zběsilý Sabertooth, vzteklý, že Logan nepřiletěl s nimi, a tím mu dokonale zabránil pomoct zbylým x-menům, protože měl plné ruce práce. Na zbytek týmu zatím útočil Quicksilver, kterého se nikomu nedařilo zasáhnout, a zdatně mu sekundoval Pyro, který ovládal sloupy ohně a udržoval tam x-meny neustále v ohrožení. Cyclops se potácel bojištěm s rukama na očích a díky své slepotě byl pro Quicksilvera nejsnazším cílem. Storm se potýkala s Avalengem, aby mu zabránila v dalším zemětřesení. Angel se marně pokoušel zasáhnout Pietra, zatímco Jean mávala ve vzduchu ječícím Toadem. Beasta zatím úspěšně válcoval spolu se Sabertoothem Blob a tak mu Colossus vyrazil na pomoc. Narazil plnou rychlostí do obrovského těla, ale místo aby se Blob proletěl, Colossus se zabořil do záhybů tučné postavy a stejná síla, kterou útočil, ho vystřelila daleko do prostoru.

 „To šimrá,“ smál se Blob zle a jednou rukou trefil do hlavy modrého lva, když na něj Beast zkusil zaútočit ze zálohy.

 „Scotte, chytej!“ zakřičela Jean a hodila svému partnerovi ukořistěný vizor. Ten si ho s díky nasadil a v dalším okamžiku se do Blobova těla zakousl laserový paprsek, který ho poslal obloukem mimo bitevní pole. Potom se rychle otočil a to samé uštědřil i Toadovi, kterého Jean pomocí své moci držela ve vzduchu jako ukázkový cíl. Rudovláska se k němu snesla ve chvíli, kdy se kolem mihnul Quicksilver a udeřil ji tak, až se sesunula k zemi. Cyclops vztekle zařval, vypálil po něm a minul. To ho rozzuřilo ještě víc. Jean naštěstí zasténala, což znamenalo, že je při vědomí, a Scott jí rychle pomáhal na nohy.

 Colossus se zatím vrhnul na dalšího protivníka. Pyro se s šíleným chechotem vyžíval v tvoření ohnivých potvor a naháněl jimi Angela, který měl už křídla celá očouzená a pach spáleného peří zamořoval vzduch kolem něj.

 „Vydrž, tovarišč!“ zavolal Piotr a ve své ocelové podobě prošel plameny, jako by nebyly víc než ranní mlha. Chytil hadice, které vedly od plamenometu na Pyrových zádech, a škubnul. Oheň okamžitě zhasnul a Pyro frustrovaně zakřičel. V následujícím momentu zakřičel znovu, ale v mnohem vyšší tónině, když ho Colossus zvednul nad hlavu a mrštil jím do hloubi lesa.

 „Díky, příteli,“ snesl se vedle něj Warren a vděčně ho poplácal po rameni. „A teď, kde najdeme tu mutantku, netušíš?“

 „Njet,“ zavrtěl Piotr hlavou a rozhlédl se. Quicksilver právě visel ve vzduchu, kde ho držela spokojeně se tvářící Jean, a v následující chvíli ho odstřelil Scott někam do dáli. I Storm už si poradila s Avalengem, který ležel na zemi v sežehnutém obleku s helmou, co připomínala mísu na salát.

 „Nerozumím tomu, proč zaútočili tady? A kde je ta holka?“ rozhlížel se zmatený Scott, zatímco se k němu shromažďoval zbytek týmu. Piotr se ale zamračil a otočil se kolem své osy.

 „Kde je Beast?“ zeptal se pak. Ostatní zmateně zamrkali. Měl pravdu, Hank chyběl a stejně tak i Sabertooth.

 „Do háje, kam se vypařili?“ zeptal se Scott otráveně. „Dobře, rozdělíme se, Angele a Storm, pokuste se Hanka najít, zbytek se mnou,“ přikázal a vyrazil směrem, kde podle profesorových informací měl být dům oné mutantky.

 Že dorazili pozdě, jim došlo ve chvíli, kdy uviděli plameny šlehající z oprýskané farmy. Vedle něj stál spokojený Pyro, blonďatá žena, kterou x-meni nepoznávali, a Quicksilver. Ten držel v náruči mladou dívku, která bylo očividně bez sebe. Paže jí ochable visely kolem těla a nehýbala se.

 „Pietro!“ zařval Scott, ale mutant se jen usmál. Škodolibě kývnul a vzápětí byl pryč.  

 „Už je pozdě, přidala se k nám,“ ozval se posměšný hlas od té neznámé ženy. Ta ale během pár vteřin přestala být neznámá, když se celé její tělo změnilo. Scott podrážděně zasyčel. Modrá mutantka s rudými vlasy a žlutýma očima si je samolibně měřila.

 „Mystique. Přidala, tím myslíš, že jste ji přinutili?“ zavrčel Cyclops.

 „Ale vůbec ne. Provedla informovanou volbu. Měla jsem spoustu času jí vysvětlit, jak se věci mají, a to jen díky vám,“ usmála se a vzápětí se změnila v krkavce, čímž se vyhnula Cyclopsovu paprsku. Než stihl zareagovat někdo další, obklopily je plameny řízené Pyrem a když zmizely, nikdo z Bratrstva už nebyl v dohledu.

 „Do hajzlu!“ ulevil si Scott.

 „Rozhodně,“ přikývla Jean a pak se zarazila. „Našli je. Hank je na tom zle, vrací se k letounu,“ oznámila Jean, která udržovala komunikaci se Storm.

 „Tady už stejně nic nezmůžeme, zpátky k Blackbirdovi. Řekneme profesorovi, co se tu stalo, a uvidíme, co nám poví.“

 K letounu se dostali za pár minut, ale i tak už tam Angel se Storm a zraněným Beastem byli. Rozhodně na tom nebyl až tak zle, jak Jean hlásila, protože jinak by necitoval Shakespeara.

 „Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další.“

 „To je sice pěkné, ale tohle je potřeba vyčistit, tak se přestaň vzpouzet,“ zahřměl mu v odpověď hlas bohyně bouří a k jejich velkému překvapení se jí nedostalo žádné učené odpovědi. Jean vběhla do letounu a okamžitě se k jeho ošetřování přidala, přece jen, ona tu byla jediná doktorka. Zbytek nastoupil a posedal si, zatímco Scott nahazoval motory. Když už byli na cestě domů, Piotr se rozhlédl kolem sebe.

 Všichni do jednoho vypadali jako spráskaní psi. Nedivil se jim, sám měl pocit neskutečného selhání. Tenhle úkol se nezdál jako něco příliš těžkého, ale přesto selhali a o tu dívku přišli. Teď ji mělo Bratrstvo a kdo ví, co s ní bude chtít dělat. Piotrovi bylo jasné, že nic moc pěkného. Vzdychl.

 „Dělali jsme, co se dalo,“ položil mu ruku na rameno Angel a smutně ho pozoroval.

 „Da,“ vydechl Piotr, ale výčitky to nijak neumenšilo.

 „Snad Charles na něco přijde, protože opravdu nemám chuť nechat ty mizery z Bratrstva vyváznout jen tak,“ vrčel Beast popuzeně z lůžka, na které ho tiskly obě mutantky a ze kterého jeho modré tělo přetékalo do všech stran. 

 „Ještě ses nedal ani pořádně dohromady, Hanku. Nespěchej tolik,“ napomenula ho Ororo, ale dostalo se jí jen pohrdlivého odfrknutí a následně omluvného úsměvu

 ° 

                Po přistání se ploužili k profesorovi do pracovny jako zmoklé slepice a do jednoho přemýšleli nad tím, co jim asi tak řekne. Samozřejmě věděli, že jim to nevyčte, ale šťastný taky zrovna nebude. Netrápilo to jen Hanka a Jean, ti zmizeli směrem k ošetřovně. Scott otevřel dveře pracovny a ztuhnul, tudíž do něj stále se pohybující skupina narazila. Kupodivu to ustál.

 „Pojďte dál, x-meni,“ vyzval je profesor klidně. „Je mi to líto, Kitty, ale budeme muset náš rozhovor dokončit později. Mohla bys nás tu teď nechat?“ Dívka, která seděla proti profesorovi, energicky kývla a vyskočila na nohy. Potom k naprostému šoku všech jimi proběhla a zmizela. „Vysvětlím vám to později,“ ozval se profesor a objel stůl.

 „Zklamali jsme, profesore,“ sklopil hlavu velitel týmu.

 „Nezklamali, Scotte. Mystique si to přesně takhle naplánovala. Jean sondou do její mysli zjistila, že vás i mě využila. Doufala, že přiletíte. Díky vašemu souboji s Bratrstvem dokázala dívku přesvědčit, že jen ona ji ochrání a zajistí jí bezpečí. Byl to mazaný plán. Bude těžké ji od ní separovat, když ji považuje za svou ochránkyni, ale musíme to zkusit. Teď si běžte odpočinout, budu dál shromažďovat informace.“

 Tým se poslušně vydal ven z pracovny, jen Scott a Piotr zůstali na místě. Překvapeně se jeden na druhého dívali, dokud se profesor neozval.

 „Scotte, mohl bys nás tu s Petrem nechat?“

 „Jistě, profesore,“ kývnul ten rychle a zmizel. I když si mezi dveřmi neodpustil ještě jeden překvapený pohled.

 „Posaď se,“ pokynul pak Piotrovi profesor. Colossus poslechl a sesunul se do křesílka, kde předtím seděla ta mladá dívka. „Vím, co tě trápí.“

 „Da?“ zeptal se Piotr překvapeně. Profesor se smutně usmál.

 „Tvé noční můry jsou velmi hlasité. Podobně jako Loganovy, ale to nechme stranou. Víš, že tě tu nedržím, můžeš odjet, pokud chceš.“

 „Vím,“ kývl Piotr. Tohle nebylo to, co by ho trápilo. „Nevím, jestli chci.“

 „Proč?“ zeptal se profesor a dlouhé prsty si spojil pod bradou, na tváři výraz zdvořilého zájmu. „Nestýská se ti snad po rodině?“

 „Da, stýská. Ale nebudu jim víc platný tady?“

 „Já nevím, budeš?“ vrátil mu otázku profesor.

 „To já nevím!“ málem zakřičel Piotr a vzápětí se zatvářil kajícně. Profesorův výraz se změnil ve vážný a on zavřel oči. Po chvilce se mu tvář roztáhla v pochopení.

 „Rád by ses vrátil, ale bojíš se, že by tě někdo využil. Nebo hůř, využili rodinu proti tobě. To je pochopitelné. Rád bych ti řekl, že se Logan plete, ale bohužel si to nemyslím. Je to pravděpodobné.“

 „Takže mám zůstat?“

 „To je jen na tobě. Ale jsi tu vítaný a jsem si jistý, že jsi tu i potřebný. I odsud můžeš své rodině pomoci, pokud se nám podaří nastolit mír mezi lidmi a mutanty.“

 „Da, já vím.“ Opravdu to věděl, jen by si přál své rodině pomoct trochu konkrétněji. Navíc mu chyběli.

 „Co kdybys svou rodinu navštívil?“ zeptal se profesor s malým úsměvem. „Ujistil se, že se jim dobře daří?“

 „To by šlo?“ narovnal se Piotr v náhlé naději. Profesor se tiše zasmál.

 „Ale jistě. Sice nemůžeme postrádat Blackbirda, alespoň ne právě teď. Ale pokud je to pro klid tvé duše potřeba, tak myslím, že tě pár týdnů můžeme postrádat.“

 „Teď?“

 „Ano, i teď.“

 „Spasiba, profesore!“ vydechl Piotr nadšeně, ale pak zavrtěl hlavou.

 „Teď nemůžu pryč. Musíme pomoct té dívce, ale potom…“ Profesor se s kývnutím usmál.

 „Dobrá, tak tedy potom.“ Piotr se zvedl a s dalším poděkováním radostně vyšel z pracovny. Profesor za ním ještě zavolal, ať za ním pošle Scotta s Jean. Na chodbě málem vrazil do Ororo.

 „Petře, ty úplně záříš,“ podivila se Storm a on ji v další chvíli sevřel ve své medvědí náruči a zatočil s ní dokola. Se smíchem ji pak položil a nechal ji tam stát úplně vyvedenou z konceptu. Pokračoval institutem a v rozjařenosti měl pocit, že by mohl házet tanky do dálky. Což vlastně nebyl zase tak úplně špatný nápad. Zabočil k výtahům a sjel do podzemního komplexu. Takové malé mecheche v Danger room přece nemůže škodit.

 Otevřel dveře a v dalším momentu mu nad hlavou proletěl Nightcrawler, který se s heknutím rozplácl o stěnu.

 „To bylo chabý, Modrásku!“ zakřičel Logan a pak se otočil na Piotra. „Co ty tu, plecháči?“

 „Můžu se přidat?“

 „Když mě nebudeš bít, Herr Colossus,“ ozvalo se zasténání a vzápětí se vedle něj objevil z obláčku smrdutého kouře tmavý chlupatý mutant s unaveným úsměvem. Žluté oči mu ale zářily, a tak si Piotr domyslel, že se dobře baví, i když s ním Wolverine hází ode zdi ke zdi.

 „Můžu zbít jeho,“ usmál se Piotr rozpustile a kývnul k Logannovi. Ten výhružně vysunul drápy.

 „Fakt, plechovko? A troufneš si na tenhle otvírák konzerv?“ mávnul jednou rukou ve vzduchu a Piotr se bodře zasmál. Naklonil se a v další chvíli jeho tělo změnilo hustotu. „No jo, už se bojim. Každej, kdo je naleštěnej jak psí kulky, mě k smrti děsí,“ oklepal se ironicky Logan a rozkročil se. Kurt se moudře uklidil mimo jejich dosah. Nebo alespoň doufal, že na stropě je mimo dosah.

 Colossus na nic nečekal a vyrazil proti zarostlému mužíkovi, kterému v koutku doutnal částečně sežvýkaný doutník. Piotra napadlo, že jestli ho nedostanou drápy, ta smradlavá věc by mohla, jestli se moc přiblíží. Ještěže v ocelové podobě nemusel dýchat, možná se to bude hodit. Rychle uhnul svištícím drápům a jednu pěst zanořil Loganovi přímo mezi třetí a čtvrté žebro na pravé straně hrudi. Ten vyhekl, ale nenechal se vyvést z rovnováhy. Chytil se pěsti, otočil se kolem ní a prudce kopl Colossa do hlavy, až mu z toho zazvonilo v uších – a nejen jemu, ovšem Kurt ten čistý tón dokázal i ocenit.

 „Bacha zprava!“ zaječel, ale bohužel ani jeden netušil, na koho z nich to bylo. Možná ani Kurt ne, protože je klidně mohl záměrně mást, jen aby byla větší sranda. „Jé, profesore,“ zavolal Nightcrawler a následující chvíli se přemístil do řídícího centra. Colossus neprozřetelně zvedl hlavu za hlukem a uviděl vyděšenou dívenku, jak couvá od Kurta… a prochází skrz počítač i stěnu. V další moment už skákal na to správné místo a ona mu s žuchnutím a bolestným zaskučením přistála v pažích. Naštěstí už ne ocelových, kdo ví, co by s ní náraz z takové výšky do kovového těla udělal.

 V další minutě se Danger room zbláznila a zaútočila laserovými děly i rotujícími pláty s okraji ostrými jako břitvy. Dívka zařičela a varovala tak Piotra, že se něco blíží. Okamžitě se zase proměnil a pěstí srazil nejbližší rotující plát, který už ho téměř lechtal mezi lopatkami. Další dva vyřídil Wolverine. Spustil se déšť.

 Laserové dělo vypálilo salvu jeho směrem a Piotr už nestačil uhnout, nebylo to ale třeba, protože střely se od jeho hrudníku odrazily. A předtím prošly dívkou, aniž by ji zranily – jako by tam vůbec nebyla.

 „Užitečné,“ poznamenal spokojeně a ona se i přes hrůzu dokázala nepatrně pousmát. Wolverine mezitím stihl splašené zbraně zpacifikovat, jenže to už byl mokrý jako myš a vzteklý jako pitbul, kterému někdo přivřel ocas mezi dveře. Přinejmenším…

 „Hrozně mě to mrzí. Nechtěla jsem to udělat,“ omlouvala se dívka a Piotr se usmál.

 „To nic, dievočka. Colossus má rád déšť.“

 „Mluv za sebe, plecháči,“ vrčel vzteklý Wolverine a blížil se k nim krokem hladové šelmy. Dívka se na Piotra doslova přilepila. S její schopností by se taky mohlo stát, že jím propadně na druhou stranu, jestli se Logan ještě přiblíží.

 „Dost, tovarišč, neděs ji,“ zamračil se Colossus a natočil se k němu bokem, aby nebyla mezi nimi.

 „Pánové!“ ozval se profesor, který právě vjížděl do dveří. Zastavil se tak, aby na něj nepršelo, a vedle něj se objevil Kurt. „Nehádejte se. Kitty, jsi v pořádku?“ Oslovená se zavrtěla a nechala se Piotrem postavit na nohy, zašeptala tiché děkuji a doběhla k profesorovi.

 „Moc mě to mrzí, profesore, hrozně jsem se vyděsila. Nechtěla jsem projít počítačem,“ pronesla lítostivě, klekla si vedle něj a položila mu hlavu do klína. Ten ji klidně hladil po zádech.

 „Nic se nestalo, hlavně, že jsi v pořádku. Chlapci, chtěl bych vám někoho představit. Naše nová studentka Kitty Pryde.“ Tři muži se zaměřili z profesora na drobnou dívku s hnědými vlasy v culíku a velkýma bázlivýma očima. Piotrovi připomínala vyděšenou laň a tak trochu i jeho sestru. Usmál se.

 „Ahoj,“ pozdravila a i přes svou nervozitu se snažila působit sebejistě. Chudák, musí být ještě úplně mimo z toho, co se tu stalo, napadlo Piotra. Nightcrawler ho předběhnul s úmyslem se představit. Zhmotnil se před Kitty s galantní úklonou.

 „Wunderschöne,“ usmál se a natáhl k ní ruku. Kitty ale polekaně ucouvla, až přepadla na záda. Piotr to sledoval s lítostí. Kurt takhle bohužel působil na ty, kteří ho neznali, to ale celou situaci nedělalo příjemnější pro nikoho z nich.

 „Hloupý děcko,“ uplivl si Wolverine a vysloužil si ukřivděný pohled slečny Pryde. Piotr se chtěl pokusit situaci zachránit, ale v ten moment vtrhla do místnosti Ororo.

 „Profesore! Bratrstvo řádí ve městě a je s nimi Magneto!“

Záporáci: 

Bratrstvo - Úplně první protivník X-menů založený Magnetem, ve kterém se vystřídalo mnoho mutantů. Ne všichni v něm ale skončili a pár se od nich dostalo do týmu X-men. Důkaz, že uklouznout může fakt každý.

Raven Darkholme - Mystique - Metamorf, to znamená, že dokáže nabýt podobu člověka či mutanta libovolného věku, velikosti i pohlaví; v určitých verzích komiksu i zvířat a ptáků

Dominic Petros - Avalenche - Generování seismických vln (jinými slovy, dělá zemětřesení)

seržant John Allerdyce - Pyro - Pyrokineze - schopnost ovládat (nikoli vytvořit) oheň

Victor Creed - Sabertooth - Regenerace na takové úrovni, že je takřka nesmrtelný (stejně jako Wolverine); zvířecí smysly; mrštnost kočkovité šelmy; drápy; tesáky

Pietro Maximoff - Quicksilver - Dokáže vyvinout při pohybu rychlost dosahující až několikanásobné rychlosti zvuku, čemuž je přizpůsoben celý organismus a jeho funkce

Mortimer Toynbee - Toad - Nadlidská výdrž, odolnost, obratnost a reflexy; regenerační faktor; UV/infravize; chápavý devítimetrový jazyk produkující feromonový jed; silně přilnavé kyselé sliny; paralyzující kožní sekret, který Toadovi umožňuje přilepit se na jakýkoliv povrch a ochromuje nervovou soustavu zasažených organismů; psionické ovládání obojživelníků a komunikace s nimi

Fred Dukes - Blob - Jeho tělo dokáže v záhybech hmoty pohltit jakkoliv silný přímý náraz; nadlidská síla

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Colossus: