OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Byli hrdinové - 2. kapitola

01.09.2011 (09:00) • Shire • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 13× • zobrazeno 2182×

Vždyť jsi po nich. Máš v sobě krev hrdiny.

Ta slova zněla Teddymu v hlavě. Věděl, že se ho Andromeda jen snaží utěšit, ale ze začátku mu to náladu příliš nezvedlo.

Andromeda ho rázně táhla k dalšímu obchodu. Madame Malkinová / Hábity pro každou příležitost, stálo na štítu. Hned za dveřmi se ho ujala buclatá čarodějka a s otázkou „Taky do Bradavic, mladý muži?" ho zavedla do zadní části obchodu. Teddy se postavil na stoličku, kterou před něj madame Malkinová přisunula. Andromeda mezitím odešla do vedlejších Krucánků a Kaňourů pro učebnice. Potom Teddy chvíli vůbec nic neviděl, protože mu madame Malkinová přetáhla přes hlavu dlouhý černý hábit a začala špendlit rukávy a spodní lem.
Když později platil své hábity a zimní plášť, Andromeda už byla zpátky se všemi učebnicemi a dokonce i s kotlíkem a mosaznými váhami.

Potom v dalším obchodě si Teddy vybral několik brků a Andromeda mu poradila, který pergamen a jaký inkoust. Když se proplétali davem k pokladně, zůstal Teddy stát před jedním z krajních regálů. Andromeda si rychle všimla, že ji Teddy nenásleduje a zavrtěla hlavou. Ten kluk jí někoho tolik připomněl. Rychle zamířila ke krajním regálům, kde se Teddy podle jejího tušení zarazil.

„Pamatuji si, že tvá matka se tady taky zastavila. Já jí tenhle inkoust tehdy nechtěla koupit, a tak si ho zaplatila ze svých naspořených svrčků. Když vysypala tolik svrčků na pult, prodavačka vypadala, že nás vyhodí."

Teddy odtrhl oči od inkoustu měnícího barvy a zadíval se na babičku: „Vážně?"

„Je to tak," usmála se Andromeda. „Tvoje matka byla zřejmě jediná, kdo přišel na to, jak vytočit profesora Binnse, ducha, který učí Dějiny čar a kouzel. Zkrátka psala tímhle inkoustem a měnila si barvu vlasů podle barvy, na kterou se změnil tenhle inkoust. Jen doufám, že tohle si odpustíš."

Teddy byl překvapený - moc takových historek neslyšel. Andromeda na něj spiklenecky mrkla a přidala do košíku několik lahviček Duhového inkoustu.

Cestou do lékárny koupili dalekohled, rukavice z dračí kůže a sadu křišťálových lahviček.
V lékárně panovalo přítmí a příšerný puch bylinek a jiných přísad do lektvarů rychle vyhnal každého zákazníka, který už měl zaplaceno. Andromeda žádala od nahluchlého kouzelníka základní sadu přísad do lektvarů a Teddy si mezitím prohlížel drápy a zuby zavěšené na tkaničkách ze stropu.
Když po dlouhých deseti minutách vyšli ven, čistý vzduch je zastudil v plicích tak, že chvíli nemohli ani promluvit. Prodírali se davem k jednomu z nejzajímanějších obchodů, alespoň podle toho, kolik lidí zíralo do výloh.

Kratochvilné kouzelnické kejkle byl jistě jeden z největších obchodů na Příčné. Lidé se zkrátka potřebují bavit, říkali na vysvětlenou zaměstnanci, když se jich někdo zeptal.

„Tam je ale lidí..." povzdechla si Andromeda. „Myslím, že se sejdeme za čtvrt hodiny u pokladny."

Teddy přikývl a vnořil se do davu mezi regály se Samoodpovídacími a Pravopisnými brky. U jedné z vitrín se hlasitě smálo několik starších chlapců.

„Poznámkový brk... Úplná novinka," ozvalo se mu za zády. „Dodá šmrnc každé nudné učebnici."

Teddy se otočil: „Dobrý den, Georgi!"

„Ahoj, Teddy! Rád tě tu konečně vidím!" vykřikl George zvesela, ale potom začal šeptat. „Kde je tvoje babička?"

„Nevím, spíš někde mezi užitečnými vychytávkami."
„Výborně! Tohle by totiž nejspíš neschválila." A podal mu objemný sáček.

Teddy se podivil: „Co to má být?"
„To nejlepší, co tu máme..." usmál se George.

„Ale proč?"
„Řekněme, že splácím dluh. My jsme s Fredem měli Pobertův plánek po tvém otci a ty teď od nás máš tohle. Peníze nech v kapse!" dodal, když Teddy vytahoval z kapsy několik mincí. „A radši to všechno hned schovej, ať to tvá babička nevidí!"

George se ztratil v davu a Teddy se pomalu vydal k pokladně. Cestou se zběžně podíval do překvapení od George. Když povolil zdrhovací provázky, zalapal po dechu. Už tak velký sáček vypadal vevnitř ještě větší. Prohrábl jej uviděl krabičku Kanářích piškotů, Záškolácké zákusky, nějaké brky, Ultradlouhé uši, falešné hůlky a štítové rukavice.
Když za sebou uslyšel Andromedin a Ronův hlas, sáček rychle schoval do své tašky.

„Dobrý den, Rone! Jak se daří?" zeptal se vysokého rudovlasého kouzelníka.
Ron si teatrálně odfrkl: „Ahoj, Teddy. Už jsem se měl líp - můj bratr je příšerný šéf!"
„Co to slyším, Weasley?!"
Ron překvapeně nadskočil. „Zatracené Ultradlouhé uši!" ulevil si.
„Žádné Ultradlouhé uši, bratříčku. Na tohle mi stačilo moje jediné ucho..." pronesl George naoko vážně.
Ron zakroutil hlavou: „Tak jsem přišel o výplatu..."

George se pousmál: „Já přece nejsem takový netvor, jen tě dneska přesunu na pokladnu u produktů z řady Čarokrásné čarodějky."
Ron zbledl: „Jen tam ne! Já to jejich žvatlání nevydržím!"

George se ohlédl: „Myslím, že bys tam měl jít, je tam slušná fronta!"

Ron zatnul zuby a zamířil mezi regály s růžovými krabicemi a lahvičkami. „Měj se Teddy!" stihl zavolat přes rameno, než ho pohltil dav štěbetajících dívek.

„Tak co, vybral sis něco?" zeptala se Teddyho Andromeda.
Teddy se zarazil: „No... Já..." nervozně si přitáhl tašku k tělu.
George zasáhl: „Zrovna se díval na Práskací pralinky. Ty mám nejradši," a sáhl do nejbližšího regálu pro pruhovaný sáček pralinek.
„A Andromedo? Nechtěla byste nějaké Ohnivé whiskóny nebo Másloležákové mince z naší nové řady Weasleyovských veleskvělých vychytávek? Napadlo to, světe, div se, Rona. Když vám dojde Máslový ležák, zkrátka vezmete jednu Másloležákovou minci, dáte ji do sklenice, zalijete obyčejnou vodou. Potom stačí zamíchat a nikdo to od ležáku z láhve nepozná, a to samé s Ohnivými whiskóny."
Andromeda se sice chvíli ošívala, ale stejně odcházela z Kratochvilných kouzelnických kejklí s několika sáčky Másloležákových mincí i Ohnivých whiskonů a Protipřipalovacím hrncem.

Potom co si u Děravého kotle dali pozdní oběd a rozloučili se s Nevillem a Hannah, vyrazili domů.

Cesta byla příjemnější než ráno, protože většina mudlů ještě pracovala, a tak nebylo v autobusu narváno.

Když se vrátili domů, Teddy rychle schoval dárek od George mezi nové hábity, které mu už Andromeda naskládala do velkého kufru. Zavřel kufr a zaradoval se. Už jen šest dnů a nastoupí do Bradavic a navíc mu jeho kmotr slíbil, že se s ním přijede na nádraží rozloučit.

Teddy věděl, že se mu bude v Bradavicích stýskat, ale slyšel o té škole tolik neuvěřitelných historek, že se nedokázal netěšit.

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Deiny za její nehorázné nadšení, které mě prakticky donutilo tuhle povídku začít. Děkuji...

Jinak bych chtěla poděkovat všem čtenářům za krásné komentáře, které jsou mi nejlepší inspirací a doufám, že se vám bude tahle kapitola líbit.

Vaše Shire

1. kapitola ◄ 2. kapitola ► 3. kapitola

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Byli hrdinové - 2. kapitola: