OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Byli hrdinové - 1. kapitola

30.08.2011 (15:00) • Shire • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 2017×

Cesta do Londýna nebyla nijak zlá. Mudlovský autobus byl docela prázdný. Andromeda po špatných zkušenostech rozhodla, že nebudou používat Záchranný autobus.
Teddy skrz sklo pozoroval míhající se stromy a začínal se na celý výlet dívat veseleji. Přinejmenším může navštívit Kratochvilné kouzelnické kejkle, kde začal nedávno pracovat Ron Weasley.

Weasleyovi měl rád, chovali se k němu vždycky moc mile.
U Děravého kotle možná potká Nevilla, kterého poznal na jedné z častých večeří u Potterových a po několika dalších setkáních na několika večeřích a oslavách si ho také docela oblíbil. Podle všeho je prý v Děravém kotli každou volnou chvíli, protože nová hostinská Hannah Abbottová je jeho přítelkyně.

Krajina za oknem se změnila, stromy vystřídaly domy. Autobus se skřípěním zastavil a dovnitř se nahrnula skupinka štěbetajících dívek. Andromeda položila Teddymu ruku na rameno, aby si získala jeho pozornost.

„Příště vystupujeme," řekla mu.

Teddy kývl na srozuměnou a přitáhl si k sobě svou tašku.

Autobus sebou škubl v zatáčce a zastavil. Andromeda vstala a v přeplněném autobuse se před vysokou sebevědomou čarodějkou rozestoupila skupinka lidí. Teddy se protáhl za ní a za několik vteřin už oba kráčeli po široké ulici. Prosmýkli se za roh a vešli do hostince.

V Děravém kotli bylo zase živo. U malých stolků snídali čarodějky a kouzelníci z celé Anglie. U pultu bylo méně lidí a tak zamířili tam. Když se dostali blíž zahlédli za pultem usměvavou mladou ženu, která se zaujatě bavila s Nevillem Longbottomem.

„Dobrý den, Neville!" zvolal šťastně Teddy.

Neville sebou škubl a shodil z pultu láhev máslového ležáku.

„Ahoj, Teddy!" odpověděl mu spěšně, ale s radostí. „Zdravím, Andromedo," a otočil hlavu. „Ach jo, Hannah, já se strašně omlouvám..." vzkázal roztřeseně hostinské.

Andromeda s úsměvem zatřásla hlavou a jediným kouzlem celou tu spoušť napravila.
Hannah se smířeně pousmála. „Můj sladký nešiko..." zasmála se a políbila ho.

Neville zrudl: „Eh, Andromedo, Teddy, tak to je Hannah. Hannah, to jsou Andromeda Tonksová a Teddy Lupin."

Hannah se zasmála: „Moc mě těší, Neville o vás dost vyprávěl!"

„A jak se vám daří, Neville?" zeptala se se zájmem Andromeda.

Hannah odpověděla za něj: „Máme se skvěle, mě jdou obchody lépe než se dařilo starému Tomovi. A navíc se budeme s Nevillem brát! A on ještě dostal práci v Bradavicích!"

„Tak to vám gratulujeme," usmála se Andromeda.

Teddyho zaujala spíš ta druhá informace, protože už dříve zaslechl o tom, že Hannah a Neville zasnoubili.

„Neville? Vy budete učit v Bradavicích?" zeptal se ohromeně.

Neville se pyšně začervenal: „Budu učit bylinkářství, protože profesorka Prýtová odchází na odpočinek."

„Kdo povede Mrzimor, když odejde? A kdo má Nebelvír?" zeptala se udiveně Andromeda.

Neville se zasmál: „Ředitelka svěřila Mrzimor Sibyle Trelawneyové, prý s nimi není moc problémů a taky si myslí, že když jí svěří nějaké světské problémy, nebude mít profesorka Trelawneyová tolik času zatěžovat ji svým vnitřním okem."

„Ach tak!" zamumlala překvapeně Andromeda. „A Nebelvír?"

Neville zavrtěl hlavou: „Ještě nerozhodli..."

Teddy pozorně poslouchal. Takže alespoň někdo, koho zná!

Když se k nim nahrnul hlouček hladových kouzelníků, rozloučili se a prošli až na Příčnou.

Ten pohled Teddyho ohromil. Už byl na Příčné tolikrát, ale nikdy tu nebylo tolik lidí. Andromeda ho chytila za zápěstí a razila si davem cestu. Několikrát odpověděla na pozdrav nějakých čarodějek a kouzelníků, ale stále vytrvale táhla Teddyho za sebou.
Teddymu to nijak nevadilo, neměl nejmenší náladu každých deset vteřin hlasitě volat na babičku ztracenou mezi tolika cizími čaroději.

Brzy se dostali před Ollivanderův obchod a vešli dovnitř. Ihned zjistili, že tam moc dlouho čekat nebudou. U staré pokladny právě nějaký chlapec přebíral z Ollivanderových rukou krabičku s hůlkou a jeho otec vytahoval z měšce galeony. Hned potom přišel na řadu mladík, který si šel nechat hůlku pouze zkontrolovat, protože se mu do ní prý zakousl ďasovec a od té doby se mu s ní špatně kouzlí. Ollivander si ji od mladíka vzal, pozorně si ji prohlédl, vytáhl z ní kousek ďasovcova zubu a nechal ji majitele vyzkoušet. Mladík s radostí potvrdil, že hůlka je zase jako před nehodou, vysypal na pult několik mincí a odešel.

Potom přišla řada na Teddyho.

„Dobrý den," řekl přívětivě stařec a měřil si je bledýma očima.
„Dobrý den," odpověděl rozpačitě Teddy.
„Zdravím vás," odvětila zvučně Andromeda.

Ollivander se pousmál: „Mladý pán si přišel pro první hůlku?"

Teddy přikývl. Andromeda vytáhla ze své tašky v šátku zabalené hůlky.

„Hůlky jeho rodičů," objasnila a začala balíček rozbalovat.

Ollivander se trochu zamračil: „Nevidím to rád, není příliš pravděpodobné, že by si ho jedna z nich vybrala, i když teď nemají majitele. Zkusit to ale můžeme."

Nakonec se chopil hůlky kratší a méně zdobené.

„Jasanové dřevo a žíně jednorožce. Jedenáct a půl palce, pevná. Tohle byla hůlka Remuse Lupina," řekl a podal ji Teddymu. „Zkuste ji."

Teddy s hůlkou lehce mávnul, ale nic se nestalo.

„To jsem si myslel," řekl, když mu Teddy podával hůlku zpět. „Jasanové dřevo přilne k pánovi a pokud je jádro žíně z jednorožce, jako tady, je hůlka naprosto svázaná."

Vzal do rukou druhou hůlku. „Cypřiš a blána z dračího srdce. Třináct palců, příjemně pružná. Ta byla vaší matky," zamumlal a podal ji Teddymu.

Když s hůlkou mávl, pocítil v prstech příjemné teplo. Ze špičky hůlky vytryskl paprsek světla a porazil maličkou vázu se sušeným kvítím.

„Tohle by jednou mohlo fungovat," zamumlal Ollivander překvapeně, „ne teď, v té hůlce je příliš zbytkové magie, ale možná až se naučíš kouzla ovládat, mohla by ti patřit." Trochu si povzdechl: „Teď jen musíme najít takovou hůlku, se kterou by ses mohl učit."

Ollivander se otočil a začal z polic sundávat několik krabiček.

Teddy u srdce pocítil příjemné teplo. Jednou mu může patřit hůlka jeho matky. Najednou se cítil šťastný. Bylo to, jako kdyby mohl alespoň část své matky poznat a mít u sebe.

„Mladý pane, zkuste tuhle," přerušil Teddyho přemýšlení Ollivander a podával mu další hůlku. „Je to jasanové dřevo s blánou, deset a tři čtvrtě palce, docela ohebná."

Teddy s ní lehce mávl a pan Ollivander mu ji rychle vytrhl z ruky.
„Takže tahle ne," řekl spíš pro sebe a podával Teddymu další. „Cesmína, žíně jednorožce. Devět a čtvrt palce dlouhá, velmi pružná."

Teddy jí uchopil, ale Ollivander zavrtěl hlavou a hned si ji vzal zpět. „Tak ta také ne, ale možná... Trnkové dřevo, pero z fénixe. Třináct a půl palce, nepoddajná."

Teddy ji lehce zvedl do vzduchu. Hromádka hůlek rostla.
Ollivander si z úsměvem podával a bral zpět další a další: „Mám rád náročné zákazníky. A co tahle - třešňové dřevo s blánou, dvanáct palců, trochu tvrdší."
Teddy mávl a znovu bez výsledku.

„Když ne ta, třeba tato. Bukové dřevo, žíně jednorožce. Rovných dvanáct palců, moc hezká a příjemně pružná."
Když ji Teddy uchopil, podruhé ten den mu prsty proběhlo příjemné zabrnění a z hůlky vytrysklo několik spršek jisker.

„To je ono!" vykřikl pan Ollivander a uložil bukovou hůlku do krabičky. „Mladý pane, majitelé bukových hůlek bývají velmi tolerantní, bez předsudků a už v mládí moudří. Doufám, že i vy jste takový. A co se týče té cypřišové hůlky - pokud si počkáte, budete odvážný, nebudete mít strach přijmout i horší místa v povaze sebe i druhých a budete připraven přinejhorším zemřít jako hrdina, jednou ji jistě ovládnete."

Teddymu ta slova zněla v hlavě, když si bral od Ollivandera krabičku s hůlkou a podával mu zlaté galeony.

Když odcházeli z obchodu, Andromeda se k němu sehnula.

„Já vím, že ti ta hůlka bude jednou patřit. Vždyť jsi po nich. Máš v sobě krev hrdiny..."

Děkuji za všechny ohlasy u předchozí části a doufám, že i u téhle se nějaké objeví. Musím přiznat, že nad hůlkami pro Remuse a Doru jsem přemýšlela vážně dlouho, protože vyhledat druhy dřeva, které by k nim pasovaly bylo dost náročné (ale co bych pro čtenáře neudělala, že?) , a že veškeré charakteristiky majitelů cypřišových a bukových hůlek pochází z harrypotter.wikia.com a charakteristika jasanových hůlek také. Také doufám, že mi odpustíte, že jsem Nevilla zaměstnala v Bradavicích o několik let dříve než jak je podle epilogu Relikvií smrti.

Vaše Shire

Prolog ◄ 1. kapitola ► 2. kapitola

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Byli hrdinové - 1. kapitola: