Our Stories - Básničky » Šestnáct

11.02.2012 (12:00), HarrynaPotty, Básničky, komentováno 2×, zobrazeno 92×

ŠESTNÁCT

Letní prázdniny skončily,

my jsme základní školu dokončili.

Je tu ten den,

je tu můj splněný sen.

Vstávám o pár hodin dříve než bych měla,

to protože jsem od včerejšího večera motýly v břiše cítila.

Nervózní z nových spolužáků se cítím a to je ještě nevidím,

po pokoji kráčím, slídím,

abych zahnala tu nervozitu a strach,

vířím kolem sebe prach.

Na zem si sednu a na staré časy zavzpomínám,

základka byla pro mě peklo, na to nezapomínám,

ale na vtipné situace ráda vzpomínám,

na ty horší se raději ani nerozpomínám.

V mé nové škole, třídě, cizí lidé budou,

doufám, že mě nebudou považovat za chudou,

protože má střední je soukromá škola a z namyšlených lidí se mi zvedá žaludek,

pokud mě budou štvát řeknu jim: „Polibte mi zadek!“

Ale proč přemýšlím tak pesimisticky?

Protože nejsem člověk myslící optimisticky.

Nastala má chvíle a v autobuse se mačkám,

na nástupišti si na vlak do Brna počkám.

Dlouho jsem ve vlaku nebyla,

vždycky byl můj sen, abych vlakem do školy jezdila,

ale realita je jiná a pokud něco děláte každý den, tak to tak už není tak šmrncovní,

proč jsem tak nervózní?

Pozoruji krajinu,

dávám si vinu,

neměla jsem se na tuto školu hlásit,

měla bych se odhlásit.

Lidé průvodčímu jízdenky ukazují,

lidé se na mě zhnuseně dívají.

Je to tu a vlak hlásí: „Brno hlavní nádraží, konečná zastávka.“

Přála bych si, aby byla v Brně dopravní stávka.

Ačkoliv času dost mám,

stejnak na tramvaj spěchám.

V tramvaji školáky s jejich rodiči pozoruji,

revizorovi jízdenku ukazuji.

Tajně bych si přála,

aby moje máma se mnou tu byla a slova říkajíc mi, by mě hřála.

Ale je mi šestnáct,

ne jedenáct,

ne třináct,

ale čerstvých šestnáct.

Na první zářijový den je pěkně chladno,

přála bych si mít už volno.

Sedím v parku na lavičce a čekám na to až nás do školy pustí,

kolem mě vítr rozfoukává listí.

Dveře se otvírají,

noví lidé do školy zavítají.

Jsem tak nervózní, že by se dala moje nervozita krájet,

jsou tu schody, chtěla bych do patra výtahem raději vyjet.

Jak po schodech stoupám,

holé zdi vnímám.

Kolik zodpovědnosti a úkolů se před člověkem objevuje,

obraz mé základní školy se mi vyjevuje.

Je to jako v Harrym Potterovi a já vidím živé fotografie mých spolužáků bývalých,

vidím výjevy dob minulých.

Když je vám šestnáct svět vám veliký připadá,

nic do ničeho zapadá.

Autor: HarrynaPotty (Shrnutí), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Šestnáct: