OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Příjmám svůj trest

Pamatujete si na mé dílko Co dokáže polibek? Tak tady máte další část... Pokračování toho, co se stalo.

30.03.2011 (15:00) • SafiraDarkfire • Básničky • komentováno 14× • zobrazeno 1493×

To mě tak moc nenávidíš?

Tak krutě?

Netušila jsem, že to je tak silné.

Ano. Udělala jsem chybu.

Řekla jsem, co jsem neměla.

Ovládly mě emoce.

Vztek.

Bolest.

 

Byla to má obrana.

Udělala jsem chybu.

A za tu teď platím.

Za tu teď pykám.

Brečím…

Tak krutě to bolí.

 

Nikdy jsem kvůli chlapovi nebrečela,

a že těch důvodů bylo dost.

Nikdy jsem nebrečela.

A teď ztratila,

jsem tě.

Navždycky…

 

Potom co jsi řekl,

Uvěřila jsem tomu.

Nechtěla jsem věřit.

Teď věřím.

„Až k nám přijdeš, nevšímej si mě, jako bych tu nebyl. Díky… Čau…“

tohle si mi napsal.

A já pochopila.

 

Ztratila jsem tě navždy.

Nikdy mi to neodpustíš,

Cítím to. Je mi to líto!

Bolí mě to.

Ničí mě to.

Ztratila jsem bratra, nejlepšího přítele i milence…

Ztratila jsem tři osoby v jedné…

Nemám právo prosit o odpuštění, nezasloužím si jej.

 

Mám-li trpět tak budu.

Se vztyčenou hlavou.

S hrdostí mě vlastní.

Příjmu tvůj trest.

Ponesu si jej na zádech,

jako Ježíš svůj kříž.

Je to můj trest.

Má smrt…

 

---

 

 

Nemám už k tomu víc, co říct...

Zničila jsem to...

Snad mi jednou odpustíš...

 

 

Shrnutí

Autor: SafiraDarkfire (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Příjmám svůj trest:

Marketasaky: Velice moc děkuji.

Arien: Velice děkuji, a taky doufám, že mi odpustí. Ale moc tomu prostě nevěřím no...

Krásna báseň... je mi ťa ľúto a dúfam, že ten tvoj čoskoro pochopí a odpustí

to bylo krásné. ale je mi tě líto:((

Moonlight: Děkuji... Já bych to taky nikomu nepřála... Snad to přejde... Nebo bude lepe nebo to prostě vyšumí nevím. Ale aspoň jsem se všem tím snažila říct, proč nemám vůbec náladu ani chuť nic psát ani číst... no ale 8. kapitolka stejně brzo vznikne snažím se psát, co se dá...

och to bolo krásne, dokonalé a také smutné...ako som tak čítala tú báseň, tak mi napadlo, že to čo prežívaš by som asi nepriala ani tomu najhoršiemu nepriateľovi...dúfam, že to čoskoro prebolí

Mirror, sluníčko moje, děkuji. Moc moc děkuji, že si to o mě myslíš. Ale tak, co už... Možná se to zpraví nechám to tak nějak vyšumět... Možná potřebujeme být teď od sebe odděleně víš... Jít každý svou cestou... Přemýšlela jsem nad tím... Hodně... No a prostě... Na furt zůstane v mém srdíčku, a vždycky na něj budu vzpomínat, změnil mi život a nebudu se trápit nad tím, že není v mé přitomnosti. Prostě ne každý to semnou vydrží:D Musel by mít svatou trpělivost:D A tu ještě nemá... Počkám si až dospěje... Pak bude rodeo:D

Bože to je magor!!! Čo nechápe, o akú skvelú bytosť prišiel???????

LostAngel: Ano pochopila jsi to zprávně. Je to z vlastní zkušenosti. :( Ale i tak děkuji, že se libilo...

Nádhera a pokud jsem to správně pochopila máš to z vlastní zkušenosti a to je mi moc líto. Ale básnička je to skvělá!

Děkuji Elis:) Bohužel to tak je a já nevím jak to napravit, takže mi nic jiného nezbývá. Podělala jsem to. Všechno jsem to zničila já. Ale tak co už... Budu to muset nějak zvládnout...

Přidat komentář:

Nick:

Text: