Our Stories - Básničky » Předurčeni zemřít

13.02.2012 (10:00), HarrynaPotty, Básničky, komentováno 5×, zobrazeno 103×

Předurčeni zemřít

I

Sedím v autě Chevrolet Impala a koukám se z okna ven,

tohle byl a je můj sen.

S tebou jezdit po státech,

mít po starostech,

protože s tebou nemyslím na nic,

co chtěla bych víc?

Narodili jsme se, abychom byli předurčeni zemřít,

tak proč krásný život nezažít?

Sedím na sedadle spolujezdce v černé Impale a na tebe čekám,

i když je tu zima, já si počkám.

Koupit jídlo na benzinku jsi šel,

hromadu peněz jsi neměl.

Peníze, na nich mi už nezáleží,

jen jediná věc mi v srdci leží,

jsi to ty a tvůj úsměv,

tvoje oči a koupelnový zpěv,

je to tvoje srdce a láska,

je to ta malá čelní vráska.

Láska není než smrt silnější,

smrt než láska je rychlejší.

Avšak můžeme smrti cestu zkřížit,

k nebi se spolu pomalu blížit.

Miluji ten pocit, když v noci jedeme,

rádio puštěné a vtipům se spolu smějeme.

Nepotřebuji být bohatá,

když mám tebe, klidně budu po ulici běhat nahatá.

Jsi moje slunce, měsíc, má země,

co bys byl beze mě?

Co bych byla bez tebe?

Byl bys hvězda bez nebe.

Jsme předurčeni zemřít,

tak proč nemůžeme spolu umřít?

II

Za ruku tě držím,

doufám, že tu sedět až do tvého konce vydržím.

Sedím u okna v nemocnici,

vzpomínáš, jak jsme byli v tvé oblíbené vinici?

Byli jsme tak blízko,

pili jsme červené vínko.

„Cítím se s tebou fajn,“ jsi mi řekl,

přede mě jsi si klekl.

„Nemám peněz dost,

peníze nikdy nebyly má ctnost,

nejsem model z časopisu vystřižený,

nesnažím se být výstižný,

cítím se s tebou, jako bych byl v nebi,

nejsem jako ostatní chlapi,

ale i přesto se tě ptám,

zda se za tebe ráda vdám,

otázka je či i ty tak učiníš,

našemu svazku přičiníš?“

Řekla jsem: „Nejsem jako jiné holky,

co nosí podpatky dlouhé jako čínské hůlky,

celé dny se v koupelně nešlechtím a nemaluji,

s tebou si krásnou budoucnost maluji,

je mi jedno, že vrásky máš,

ty jediný mě doopravdy znáš,

říkám ano a chci tě líbat,

každé ráno tvé oči vídat.“

Ale tehdy v noci,

tehdy se rozhodli vyšší moci,

že nás navždy rozdělí,

od sebe oddělí.

Pamatuji si, jak to auto do nás narazilo,

mé srdce se v tu chvíli zastavilo.

Všude byla jen krev a zlomený plech,

já neslyšela tvůj dech.

Na sobě jsem tvou krev měla,

pomoci ti chtěla,

já to však neuměla a doktorka ze záchranky mi tě jen na pár hodin zachránila,

myslela jsem, že jsem tehdy s tebou v našem autě také vykrvácela.

Ležíš tu a doktoři se mě ptají,

kdy odpojit tě mají.

Tvé orgány chtějí,

prý zdravím lidem je dají.

Doktor řekl: „Jeho mozek už nikdy nebude fungovat.“

Kdo se mnou bude na naší svatbě tancovat?

Kdo si mě vezme a bude se mnou žít?

Kdo se mnou děti bude mít?

III

Tvé tělo v plamenech vidím odcházet,

z krematoria mě musí na nosítkách vyvážet.

Řeknu jim: „Je mi fajn, jen moje hlava to nebere,

půjdu se projít, to mě jistě probere.“

Procházím se po hřbitově a přemýšlím,

„Narodili jsem se, abychom byli předurčeni zemřít,“ teď už to jistě vím.

Podívám se na krematorium,

ta budova mi připomíná pandemonium.

Vidím ten kouř a nemůžu si nemyslet,

ten kouř je z tebe, jsi to ty, měla bych si něco vymyslet,

abych na to nemyslela,

nový plán jsem vymyslela.

Zahlédnu hrobaře ze své kůlny vycházet,

do dálky zacházet.

Do jeho kůlny se vplížím,

svou zbraň vyhlížím.

Tady je dýka na mě hledí,

přijde do kůlny hrobař a diví se, kdo tu slídí.

Dýku schovám pod smutečný šat,

omluvím se mu a odcházím se smrti vzdát.

Na hřbitově si vyberu nejkrásnější strom,

ať si klidně do něj udeří hrom.

Kleknu si,

naposledy řeknu si,

že sama tady nemohu bez tebe být,

nemá cenu můj život bez tvého žít.

Podívám se na dýku,

vzpomenu si na Romea a Julii, ani naše láska netvoří výjimku,

nechť tedy tato dýka najde své místo v mém hrudníku,

z nebe či pekla pošlu ji hromadu díků.

Dýka zajede hluboko a najde své místo v srdci mém,

v srdci zlomeném…

Autor: HarrynaPotty (Shrnutí), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni zemřít: