Moje naivistická báseň, kterou chci poukázat na ironii z důvěry. Ano, píšu tam o motýlkovi, který mě zlákal, ale ve skutečnosti chci poukázat na to, jak jsme někdy důvěřiví natolik, až nás kdekdo utáhne na vařené nudli. Pád na zem je tvrdý, snad proto se člověk už "létat" bojí...
05.12.2011 (13:00) • Chensie • Básničky • komentováno 0× • zobrazeno 1005×
Přiletěl ke mně motýlek,
řekl: „Neboj se, leť taky."
Nechala jsem se zlákat,
letěla s ním nad mraky.
Přiletěl za mnou,
ale jen mi lhal.
Nad oblaka mne
falešně vyhnal.
Bojím se výšek
a motýlek se směje.
Netušila jsem,
co se vlastně děje.
Ten motýlek byl falešný,
tak jako to nebe.
Spadla jsem a lituji,
pod zemí mě zebe.
V příštím životě sotva,
polezu do nebe.
Vždyť nemám tam co dělat,
tam jsou jen andělé.
Budu se držet při zemi,
ta zázraky zná taky.
Vykašlu se na motýlky
i na modré mraky!
Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Motýlek a nebe:
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!