Věci, které mě zraňují, někdy neodhalím hned.
19.12.2012 (18:00) • SaDiablo • Básničky • komentováno 8× • zobrazeno 1323×
Děsí mne…
Spoutaly mi zápěstí
a nohy potřísnila sůl.
Zdá se mi to neštěstí,
strachu je tu víc.
Však už nekřičím.
Nezůstalo nic.
Smějí se.
Chtěly víc mé kůže,
i nehty mi vyrvaly.
Co tu pomoc zmůže,
vždyť se nebráním.
Bláznivé, mi znějí v uších,
jak padající déšť.
A srdce – které? – silně buší,
jak tepe moje krev.
Škádlí mě.
Vlasy moje pálily
a z palce zbyla kost.
Tělo moje nebolí,
pouze duše strádá.
Masky ke mně přichází.
Vždyť bolest já mám ráda.
Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Masky:
To až bolelo číst. Sálá z toho děs.
Je to nádherné. 
No WOU!!! úplne ma až striaslo! veľmi podarené
Kruté 
aby som sa vyjadrila presnejšie, kruto vynikajúce. 
Ještě teď z toho mám husí kůži...:D Vážně, neuvěřitelně povedené:)
Hodně drastické ale dobré
Z toho až mrazí. Hodně dobré, miluji dekadenci
Páni, úžasné, úplně mi běhal mráz po zádech 
Moc pěkné.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!