Další básnička z mého „šuplíku.“ Trošku smutnější básnička o lži, pravdě a naději...
18.12.2013 (16:00) • Mea • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1117×
Nikoho nezajímá pravdivost slov,
nikdo nevidí tvé slzy.
Je to krutý lásky lov,
pláču, je to nemrzí.
Každý radši zavře oči,
já to ale vidím.
Přístě to bude jiné, vše se k dobru otočí,
ano, o tom sním.
Lež ukapává z ran v srdci,
všechno najednou mizí.
Pomocná ruka upřímnému starci,
z pravdy vyprchává záře ryzí.
Zavírám dvěře, už tě nepustím,
pro tebe hluchá, slepá.
Tentokrát pravdu opustím,
srdce ale přesto tepá.
Tak lehké je lhát,
zahodit naději.
Tak těžké pravdu dát
dát druhým víry krůpěji.
Ano, budu to zase já,
Jenom trošku jinačí.
Jenom trošku krutá, mrazivá,
k rozmrznutí už láska nestačí...
Trošku starší básnička psaná v trochu slabší chvilce...
Autor: Mea (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Lživě...:
¨Hezky moc 
Povedlo se ti, zlatíčko!
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!