Život po životě - 12. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Chester (Rick) chce urvat paulovi hlavu, za jeho hloupé řeči a pozve Talindu na rande.

13.10.2013 (18:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 598×

Mám chuť ho zbít. Mám chuť mu urvat koule a nacpat je do drtiče odpadků. Mám chuť mu urvat hlavu. Jestli mi ještě jednou řekne, špekoune, tak mu ty koule fakt urvu! Měl pravdu, když říkal, že ho budu nenávidět.
„Tak a ještě jednou. Hejbni tím zadkem, špekoune!“ křičel na mě. Vrhnul jsem po něm vražedným pohledem. „Tak jo, prosím ještě jednou, pane Sandersi,“ řekl nervózně. Máš štěstí, Paule, jinak bys měl moji ruku v rozkroku.
„Už nemůžu!“ zasípal jsem. Opravdu už nemůžu. Teda já bych normálně mohl, ale Rickovo tělo nemůže.
„Ještě jednou, Pane Sandersi, potom vás nechám odpočinout.“ S maximálním vypětím sil jsem udělal ještě jednu poloviční sklapovačku, protože úplnou nesvedu. Už jsem vyřízenej. Nejdřív rozehřátí a potom několik sad cviků, mám dost.
„Tak si odpočiňte, pak si dáte ještě jednu sadu a nechám vás být. Dostanete jídelníček, dietku, tak doufám, že budete pečlivě dodržovat váhové množství.“ S úsměvem odešel pryč. Jo, to se ti to směje, když jen stojíš a rozkazuješ. Těmi urážkami mě má namotivovat, abych se snažil, ale já to nepotřebuju. Já bych byl radši, kdyby držel hubu a nechal mě dělat, co dělat mám.
Po odpočinku jsem odcvičil ještě jednu sadu cviků a mohl jsem odejít do sprchy. Dopřál jsem si dlouhou sprchu, fakt jsem si ji užíval a potom jsem se obléknul, vzal jsem si papír s dietou a vyrazil domů. Cestou jsem se stavil v obchodě a koupil si nějakou zeleninu a jiné potraviny.

Když jsem vycházel z obchodu, viděl jsem, jak ke vchodu jde podezřelá osoba a za ní Henry a nějaký chlap. Henry mi zamával a usmál se na mě. Když mě míjel, zašeptal: „Zastřelí se.“ Ukázal na kluka, co se mi zdál podezřelý. Hned jak vešel dovnitř, vytáhnul pistoli a začal vyhrožovat a požadovat peníze. Pokladní se snažil rychle otevřít kasu a vydat peníze, ale kasa se nechtěla otevřít a klukovi došla trpělivost. Díky velké nervozitě, kterou jsem na něm viděl, mu ruply nervy a s kamennou tváří zamířil na pokladního. Ten druhý chlap, co šel s Henrym, zatlačil na prst klukovi s bouchačkou, zrovna na ten, který měl na spoušti. Kluk vystřelil a trefil pokladního do hlavy. Takže tohle je technik, který se postará o něčí smrt. Henry se sehnul k mrtvému pokladnímu, něco říkal a potom zmizel. Hned byl zase zpátky. Technik se dotknul hlavy kluka s bouchačkou a potom mu vzal ruku a namířil zbraň na jeho hlavu. Pár vteřin stačilo a kluk vystřelil podruhé. Henry opět odvedl svou práci a vrátil se zpátky.
Technik zmizel a Henry šel za mnou. Mlčky vytáhnul cigaretu a zapálil si. Došel jsem k autu, naložil nákup do kufru a také jsem si zapálil.
„Snad to na tobě nezanechalo nějakou stopu, Ricku,“ řekl Henry a podíval se na mě.
„Vlastně ne.“
„Jsi takový zamlklý.“
„Lidi tě nevidí, že? Nechci, aby si o mně mysleli, že jsem blázen, který si povídá pro sebe.“
„Jo tak o tohle ti jde.“ Henry se zasmál a potáhnul z cigarety.
„To byl technik, že?“
„Jo, Reginald. Zatraceně dobrej technik, nikdy neudělal chybu. Pracuju s ním rád.“
„Proč mu sahal na hlavu?“
„Nasadil mu do hlavy strach a myšlenku na to, že se zastřelí. Dokážou si hezky hrát s myslí.“
„A je taky nikdo nevidí? To je výhoda.“
„Jo, to je. Jo a teď jsem zapomněl, co jsem ti chtěl říct. Sakra.“
„To nevadí, řekneš mi to, až si vzpomeneš.“ Nasedl jsem do auta, Henry nastoupil taky a jeli jsme domů. Doma jsem vyložil a uklidil nákup a pustil jsem se do přípravy oběda. Pečlivě jsem všechno navážil a vařil na vodě a v páře. Hodlám tu dietu dodržovat, opravdu potřebuju zhubnout.
„Už vím, co jsem ti chtěl říct!“ houknul na mě Henry z obýváku. Přišel za mnou do kuchyně, opřel se o vstupní oblouk a usmál se. „Potkal jsem Alberta.“
Všeho jsem nechal a čekal jsem, až mi poví víc. Ale on jen tak hloupě mlčel. „No?“
„No? No a nic. Nemluvili jsme spolu. Jen jsem ho viděl. Vypadal naštvaně. Prošel a zmizel, nestihl jsem s ním promluvit.“
„Ty vole, měl jsi takovou příležitost a tys to neudělal?“
„Ale já se přece o tvou sebevraždu a navrácení do těla nezajímám. Já jsem silně proti tomu.“
„Proč. Řekni mi proč.“
„Protože je to nesprávné. Mrtvý má zůstat mrtvým. Hrát si s časem a měnit minulost je nebezpečné. To si myslím.“
„Až ho příště potkáš, řekni mu, že s ním chci mluvit.“
„Ne, neřeknu mu nic.“
„Henry!“
„Ne.“ Zmizel. To je ale hajzl! Navíc se mi díky němu připálila zelenina, prevít jeden.

Odpoledne přišel Tyler. Už zase chodí do normální školy. Vyprávěl mi, jak ho všichni přivítali a byli na něj hodní, a jak probíhaly vyučovací hodiny. Já mu na oplátku řekl o prvním tréninku s Paulem.
„Tylere, mamka to s ním myslí vážně?“ zeptal jsem se, když jsme leželi v posteli a koukali se do stropu.
„Máma říká, že je fajn, ale že neví, jestli je to ten pravý. Říkala Anně, že je hodnej a milej, ale že neví, jestli s ním bude. Já jsem je poslouchal, když spolu mluvily. Kvůli tobě.“
„Tak to díky, ty malej špióne. Myslíš si, že kdybych ji pozval na rande, že by šla? Možná že bych ji dokázal znova sbalit, když jsem ji sbalil tenkrát. Ale s tímhle tělem…“
„Máma říká, že jí chybíš. Slyšel jsem, jak říká Anně, že jí chybí všechna ta malá gesta, cos dělal. Jako například když jsi jí pod polštář dával čokoládu, když jsi ráno brzo odcházel, nebo jak jsi jí každý den posílal zprávu z turné, že ti chybí, nebo jak jsi jí masíroval nohy, když nemohla usnout.“ Ještě že toho Tylera mám, je to dokonalý špicl.
„Takže mluví jen o tom, jaký jsem, než aby mluvila o mém vzhledu?“ zeptal jsem se.
„Říkala Anně, že má sklony k tomu, dívat se chlapům na ruce a hledat tvoje tetování.“ Je to dva roky, co jsem umřel a ona na mě stále myslí. Nejspíš mě pořád miluje. Na jednu stranu mě to těší a na druhou mi to ubližuje, protože s ní nemůžu být.

Pokud jí stále chybím, zkusím ji pozvat na rande a chovat se jako já. Možná bych se jí mohl zalíbit. No ale… v tomhle těle. Ach jo. „Tati, řekneš mamce někdy, že to jsi ty?“ zeptal se Tyler a podíval se na mě.
„Nevím. Chtěl bych jí to říct, ale asi by mi nevěřila. Navíc jí to ani říct nemůžu. Nejde to, špunte.“
„Třeba to nějak půjde časem.“ Přitulil se ke mně a zase jsme mlčeli.

Večer jsem Tylera odvedl domů. Když jsem Talindu uviděl ve sportovních teplácích a krátkém tílku pod prsa, byl jsem lehce omámen. Dodal jsem si odvahu. Buď teď anebo nikdy.
„Ahoj, Talindo. Vedu ti Tylera.“
„Díky,“ řekla a usmála se. Tyler šel do domu a my jsme tam zůstali sami. Tak do toho!
„Moc ti to sluší.“
„Děkuju. Byla jsem si zaběhat, před chvilkou jsem dorazila domů. Potřebuju sprchu.“ Znovu se usmála. Držela dveře, vypadalo to, že už se chce rozloučit a zavřít.
„Talindo, nešla bys… se mnou… na večeři?“ zeptal jsem se. Zvláštní, jak jsem byl nejistý, když jsem se ptal své ženy, jestli se mnou půjde na večeři. Bylo to směšné.
„Ty myslíš jako… rande?“ Byla překvapená. No jasně, tlustej zarostlej kudrnáč si myslí, že na ni má, z toho bych byl překvapenej i já.
„Jo, rande.“
„No ale já už mám Paula. Tak nevím, jestli by to nebylo nevhodné.“
„Nemusíš to brát nějak vážně. Tak to ber jako přátelskou večeři. Nic víc.“ Odmítla, ale zkusím její odmítnutí změnit.
„No… vlastně ani nevím, jak to s Paulem mám. Dobře, půjdu s tebou na rande. Uvidíme, co z toho bude,“ řekla a usmála se. Cože? Vážně?
„Ah, popravdě jsem nepočítal s tím, že bys to přijala. Tak kdy máš čas?“
„Mohli bysme to stihnout dneska? Zbytek týdne mám zabraný.“
„No… jo! Jasně!“ Překvapuje mě. Nečekal bych, že se mnou na to rande opravu půjde, navíc ještě dneska. Domluvili jsme se na čase a já letěl domů vybrat oblečení a zarezervovat stůl v restauraci.