OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život na druhou - 4.

26.07.2011 (16:00) • pajam • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 869×

4. Pejsek a kočička

Další den se probudila o něco dřív, spala dlouho, takže se cítila odpočinutá. Popadla tašku, rozloučila se se svým otcem a vyrazila do školy.

Přišla neobvykle brzy. Parkoviště téměř zelo prázdnotou. Potěšeně se usmála – nemusela se strachovat, že by byla opět středem pozornosti.

Šla na první hodinu – angličtinu. Věděla, s kým tu hodinu má strávit, ale taky doufala, že se přes noc stala nějaká vážně odporná nehoda a jemu museli zašít alespoň pusu.

Bohužel pro ni jezdila zdejší mládež pravděpodobně v klidu, protože se před začátkem hodiny objevil ve dveřích s úsměvem od ucha k uchu a vypadal až nechutně dobře. Modrou košili měl u krku rozeplou, vystrčenou z kalhot a působil tak nějak... rebelsky.

V hlavě Mandy se ale objevovaly jen nadávky a něco o tom, že vypadá odporně a neopřela by si o něj ani koště.

Šlo přesně poznat, kdy mu došlo, že už nesedí sám. Zamračil se, ale hned svůj výraz poupravil na pobavený. To když si všiml, že ho Mandy sleduje přimhouřenýma očima a netváří se u toho moc vesele.

„Kočička se dneska moc nevyspala?“ zeptal se pobaveně a sedl si vedle ní.

„Ne, potkala malou krysu, který musela spravit ciferník,“ pronesla sarkasticky a ovládala se, aby na něj nevyplázla jazyk.

„Koťátko má drápky?“ smál se.

„Jo, nalakovaný na křiklavě růžovou, aby v tvým zadku vynikly.“ Nedívala se mu do očí. Měla pocit, že kdyby se na něj otočila, musela by vytáhnout svoje nenalakovaný nehty a vydrápnout mu oči.

„Au,“ pronesl pobaveně a otočil se dopředu, stihl se však ještě k ní naklonit a zašeptat jí do ucha: „Moc tě štvu?“

Smál se. Regulérně se bavil.

A ona mu neodpověděla, jen vytasila ty svoje drápky a jak nejvíc mohla, vrazila mu je do stehna. Bolestivě sykl a překvapeně se na ni otočil.

„A umím i kousat,“ dodala s úsměvem a stáhla ruku k sobě.

„Budu neplodnej,“ zaskuhral dotčeně a třel si bolestivé místo, které bylo dostatečně daleko, aby zasáhlo jeho největší hračku.

„Moment! Tohle bych nikdy, opakuju nikdy neřekla!“ varovala mě Mandy v mé hlavě.

Nepruď, odpověděla jsem jí.

„Nebuď srab. Jsem si jistá, že ta tvá blondýnka ti to s radostí ošetří,“ pronesla kousavě. V tenhle moment se nepoznávala, ale nemohla si pomoct, neuvěřitelně ji štval.

„Která? Počkej,“ zarazil se a pobaveně se na Mandy otočil, „kočička žárlí? Chtěla bys být na jejím místě?“ pronesl se smíchem a tentokrát on se dotkl její nohy. Jen ji lehce pohladil, ale i přesto ji ze sebe rychle setřásla a oklepala se.

„Leda bych měla to potěšení tě kopnout do rozkroku a ukázat ti, jak dobře koušu.“ Ohrnula znechuceně ret a prohlídla si ho od shora dolů.

„Ráda koušeš?“ nepřestával.

Nadechovala se k odpovědi, ale přerušil ji hlas učitele: „Mandy, Matte, buďte potichu a řešte si své osobní problémy někde jinde.“

„Takže Mandy,“ zapředl.

„Takže Matthew.“ Otočila se na něj s úsměvem. Dopadlo to přesně, jak čekala. Zakřenil se a raději se otočil, zřejmě neměl rád celý svý jméno.

„Jsem krutá,“ zasmála se Mandy potěšeně.

Ne, já jsem krutá, vyvrátila jsem jí a vrátila se ke psaní.

Do konce hodiny spolu nepromluvili. On se tvářil uraženě, Mandy spokojeně, ale oba věnovali pozor učiteli.

I když se to zdálo divné, ten kluk, Matt, neprocházel školou s obtížemi. Podle toho, že vždy, když se ho učitelka na něco zeptala, věděl odpověď, ho Mandy překřtila ještě na šprta. Ačkoliv ani ona nebyla ve škole na tom nejhůř.

Po zazvonění se na ni opět otočil. „Tak co, kočičko, další hodinu spolu?“

„Nech mě bejt, ty nemožný štěně,“ rozčílila se. Nebavily ji ty jeho hry. Chtěla svůj klid, ne se s ním stále dohadovat, kdo má delší pero... na psaní.

„Naopak, slečinko. Baví mě to.“ Prosmýkl se kolem ní a nechal ji tam být – pekelně nakrknutou.

Autor: pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život na druhou - 4.: