OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Žiju druhý život 9. kapitola

22.11.2012 (09:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 617×

Jak si tak nedýchám, začne se mi všechno mlžit. Jasper leží na druhé straně dveří a já mu nemůžu nijak pomoct. Ani nevím, jestli tam je. Jestli na tom není stejně. Všechno mi splývá v bílou mlhu. Pak už jen zavřu oči.

Stojím a rozhlížím se kolem sebe. Nevím, kde má tato místnost rohy. Všude je čistá bílá. „Vítej, Stacey," ozve se okolo mě. Ženský hlas.

„Kdo jsi?" Pak se v dálce rozzáří světlo. Dám si ruku před obličej, ale tak, abych alespoň trochu viděla. „Babi?" řeknu, když ji uvidím. Je mladší, něž když mě opustila. Mě? Nás.

„Ahoj děvčátko," řekne mile a dá si podél boků ruce. Chci jít k ní. Obejmout ji. Ale nemůžu. Ať už udělám kolik chci kroků, jsme od sebe pořád na stejnou vzdálenost. „Nemá to cenu, holčičko. Jsem tu narychlo."

„A proč? Kde to jsem?" řeknu zoufale a pořád se k ní snažím jít. To se mi však nedaří a tak to vzdávám. Jen tam stojím a prudce oddechuji.

„To je jedno, jen se ničeho neboj a přijmi to, ano? Pak budeš dál žít," řekne a pak zmizí. Utíkám za ní. Ale už ji nikde nevidím. Jen na zemi. Řetízek. Se srdíčkem, které má křídla. Co mi tím chce babička říct? Beru si ho do ruky. Pak se stěny začnou posouvat. Jako bych padala dozadu. Pak tvrdě dopadnu na jedno křeslo. Červené. Přede mnou je jedno stejné, akort v bílé barvě. Ze stropu sjede dolů světlo. „Ahoj," řekne muž celý v bílém. Srdce mám v břiše.

„Co jste zač? Bůh?" řeknu s pochybami.

„No, né tak docela." Na stolku před námi se objeví čaj. „Dáš si?" Zakroutím hlavou. „Myslel jsem si to."

„Přejděte k věci." Napije se a polkne. 

„Tak dobře. Víš, lidi jako ty jsou tu pro nějaký účel. Dostáváte od nás nabídky. A jelikož ty už jsi umřela potřetí," pokrčí rameny.

„Po třetí? Já - já jsem mrtvá?" zeptám se nechápavě.

„Ano, poprvé tomu bylo, když tě srazil jistý Michal, řidič autobusu. Poté tě zastřelil tvůj bývalý, Will. Už jsme tě nemohli nechat v tvém životě. Pamatuješ si svoji rodinu, ale pak nic. Jasper byl jen taková třešnička na dortu. Takže, teď ti dám na výběr. Chceš zpátky?" řekne a nakloní se blíž.

„Kdo byl v mém předešlém životě? Měla jsem kamarády?" Na tu otázku na konci se neráčím odpovědět. „Nevěřím ti. Chci to vidět." Mávne rukou a na stole se objeví obraz. Je v něm hnědovlasý kluk. Moc pěkný. Až moc je to můj typ. 

„To je Ben. Ten je asi nejpodstatnější," řekne a obraz zmizí.

„Kde ho najdu?" Sednu si pohodlně zpátky.

„Na to si přijdi sama." Znovu se napije. Dovádí mě k šílenství. Nejraději bych mu ten hrnek vyrazila z těch jeho pazourů. „Teď mi však odpověz na moji otázku." Zatváří se tak, jako by to všechno slyšel. Kruci. 

„Co to bylo za otázku?" Začínám skřípat zubama.

„Chceš zpátky? Domů?"

„A kde to je? Ten můj domov? V prvním, druhém nebo třetím životem?" Začínám zuřit a ani nevím proč.

„Tam kam chceš." Jasper.

„Kde je? Jasper, přežil to?"

„Pokud se vrátíš k němu, tak ano. Jestli budeš chtít jít za Benem... Uvidíš sama." Znovu upije, jako by vůbec nikam nespěchal.

„Chci. K..." polknu... „Jasperovi," dořeknu s nádechem větu. Nevím, jestli jsem si vybrala dobře. Netuším, možná, že ne. Náhle mě zahrnují obavy. Co ten druhý? Ben? Pamatuje si mě vůbec? To je jedno.

„A teď ještě jedno. Pokud se vrátíš, musíš se stát naším andělem. Jak smrti, pomsty a zatracení, tak lásky, důvěry a sympatie. Zkrášlí ti to tvary a tak nějak všechno. Ale občas holt budeš muset zabít." Poslední slovo visí ve vzduchu. Jen kývnu.

„Stanu se tím, čím chcete." Náhle jsem hodná a milá, jako by naštvanost nikdy nepřišla. Jako bych já nikdy neumřela...

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju druhý život 9. kapitola: