OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Záře temnoty 5. kapitola

02.03.2014 (10:00) • Mea • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 929×

Někdy se mi zdá, že padám...

Někdy se dostaneme do uliček, které se nám zdají až beznadějně slepé. Nelze hledat světlo v pusté tmě. Celý život se bojíme smrti a pak nám nezbývá síla žít... Strach ze smrti pochází nejspíš z toho, že si ji představujeme příliš živě. Tvor, který není ochoten pro něco zemřít, není hoden toho, aby žil. Jenže my nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti? Vždyť kdoví, zda není život umíráním a smrt životem? Jedno však smíme říci s jistotou: Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu...

Odlesky z ohně smrti mi šlehají před tváří. Netuším, jestli to, co mě bolestivě spaluje, je vztek nebo strach. Klesáme. Pořád a neustále, copak tato kobka nemá konce?! Co se mnou udělají? Chtějí mne pohřbít zaživa?

Po zádech mi přejede mráz. Nedokážu si představit, že bych měla být někde uvězněna tak dlouho, dokud by se s tím zvyk a stáří nesmířily... Dokud by nepřišla smrt. Pořád nevím, jestli je smrt zkáza nebo vykoupení, ale je to konec na tomto světě, a to nechci. Já budu bojovat!

V pevném sevření pout se zavrtím. Vzduch prořízne švihavý zvuk a po zádech mi přejede vlna bolesti. Zježená srst se mi začne slepovat mou vlastní krví. Nenávidím je!

Menaite, kde jsi?! Meny! Kde jsi?Pomoz mi! křičím v mysli. Jenže on mě neuslyší. Je daleko, je pryč. Opustil mě? Vzdal to? Ne, ale odešel. Hodil všechno za hlavu a odešel! Nechal mě napospas smrti... Už ho nikdy neuvidím!

„Pohni se!“ vyruší mne ze zoufalých myšlenek dunivý hlas mého hlídače. Ač nerada, pohnu se. Po několika metrech zaslechnu něco jako řinčení řetězů. Co to má být? 

„Jsme tu,“ zamumlá někdo vzadu. Jsme ve slepé uličce. Chtějí mne tu snad zazdít? Kolem nás projde nějaké stvoření v kápi. V ruce má dlouhou hůl se zářivým kamenem, ten kámen září temným plamenem. Něco mi říká, že to není pouhý zářivý kámen, že je to moc sama o sobě. Ten tvor přiloží kámen k výhlubni ve stěně. Okolní prostor se zachvěje, stěna povolí a mně se naskytne pohled na vězení...

Není to pouhé vězení, tohle je peklo. Nemůžu ani popsat, co se mi právě honí v hlavě... Strach, beznaděj, smutek, nenávist, ohromení... Všichni temní strašáci ožívají. Tohle je vězení temných. Nejhrůznější vězení světa, a sem uvrhnou i mě. Není žádná cesta z vězení osidel zla. Tohle jsou místa, kterým nic není svaté...

Vždy ve špatných chvilkách, ze všech příběhů, které jsem slyšela, ze všech příslibů a proroctví jsem se nejvíc držela jednoho: slibu, že všechno trápení jednou skončí. Jenže tohle nikdy neskončí. Tohle nemá útěchu.

Čím více se nořím do srdce vězení, tím více mi hniloba a všudypřítomná smrt omamují smysly, šílím... V hlavě mi začíná hrát divná písnička a já tuším, že mne bude pronásledovat až do konce života.

Věř, že teď jsi ztracena, v temnotě hory pohřbena. Už není cesty zpátky, s temnotou nejsou jednoduché hrátky...

Všichni kolem mne jsou pouhé trosky. Důstojně můžeme žít, ale nikdo neumírá důstojně. Jako plevel se mi ta beznaděj ovíjí okolo mozku. Šílím? Zdá se, že tu jsem už několik hodin, přitom to jsou pouze tíživé okamžiky. Cítím se hrozně stísněně. Chci domů, chci, aby bylo vše jako dřív...

Vím, že tahle kapča není nijak dlouhá ani povedená. Do psaní se mi vůbec nechtělo a ani nebyl čas. Snad to bylo alespoň trochu ke čtení a doufám v komentáře, které mi pomohou nalézt ztracenou múzu...

V kapitole byly obsazeny tyto citáty:

Důstojně můžeme žít, ale nikdo neumírá důstojně. - Dr. House

Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem. - Euripidés

Strach ze smrti pochází nejspíš z toho, že si ji představujeme příliš živě. - Patricie Holečková

Smrt může být přátelská, ale jen když přijde v pravý čas. - Brian Herbert a Kevin J. Anderson

Ze všech příběhů, které slyšel, ze všech příslibů a proroctví se nejvíc držel jednoho: slibu, že všechno trápení jednou skončí. - Brian Herbert a Kevin J. Anderson

Člověk, který není ochoten pro něco zemřít, není hoden toho, aby žil. - Martin Luther King, Jr.

Nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti? - Konfucius

Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu. - Immanuel Kant

Autor: Mea (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Záře temnoty 5. kapitola: