OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zámecká paní - 2. část



Zámecká paní - 2. částAlice zastupuje svoji sestru během odpoledního dýchánku. A na plese čeká nejedno překvapení a nejen pro ni...

Dýchánek a ples 

Sešla jsem na nádvoří právě tehdy, když se začaly sjíždět kočáry se všemi, kdo byli pozvaní. Právě v tuhle chvíli jsem byla děsně ráda, že znám palác jako své boty. Byla jsem ráda, že nemusím přes nádvoří a s každým se bavit. Prošla jsem spodní halou paláce a vyšla přímo na zahradě, kde jsem měla být. Sešla jsem po širokých tesaných schodech a došla na pěšinu sypanou pískem. Takovými pěšinami byla protkaná celá zahrada, ale já moc dobře věděla, že dnes nebudu muset zacházet do jejích koutů, pokud zrovna nebudu potřebovat chvíli klidu. Vím moc dobře, že všichni se budou pohybovat zde, což je pro mě užitečné. Nebudu muset chodit všude, abych každého pozdravila.

Celé odpoledne jsem slýchala věty jako: „Slečno Alice, jak se Vám daří?“, „Slečno, děkujeme za pozvání,“ nebo „Slečno Alice, je nám ctí.“ Každý se vyptával na sestru a na její zásnuby, kvůli kterým se celá tahle sešlost konala. Plesy jsem milovala, ale z tohohle jsem žádnou radost neměla. Spíš jsem proklínala otce za to, že je takový necita. Když se odpoledne přibližovalo k večeru, měla jsem dost všech hostů. Sebrala jsem se a zamířila k mému oblíbenému altánku. Sedla jsem si, zavřela oči a jen klidně vstřebávala úžasnou vůni růží.

„Slečno Alice,“ pozdravil tiše mužský hlas a já se rázem probrala. Otevřela jsem oči a přede mnou stál mladý syn hraběte.

„Pane,“ odpověděla jsem zdvořile. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak protichůdná je moje povaha. Na jednu stranu jsem chtěla mít klid od lidí, tudíž jsem ho chtěla poslat pryč, ale na druhou stranu jsem chtěla být v jeho přítomnosti.

„Proč nejste na dýchánku?“ zeptal se koketně.

„Chtěla jsem si na chvíli oddechnout od tolika lidí,“ přiznala jsem a zahleděla jsem se mu do očí. Nevím, co jsem čekala, že tam uvidím. Našla jsem tam veselé zelené jiskřičky, které jsem sama mívala v očích, když jsem z něčeho měla radost. V tu chvíli jsem pozbyla svoji odhodlanost. Ty jiskřičky v jeho očích mě přesvědčily, že bych neměla riskovat, protože bych za to celé mohla zaplatit jen já. Uvědomila jsem si, že ty jiskřičky znamenají jediné – hrabě se těší, až pozná moji sestru.

„Hm, zajímavé. Čekal jsem, že se půjdete spíše převléknout na večerní ples. Slyšel jsem totiž, že dědička tohoto panství je lehce marnivá,“ poznamenal. Nechápavě jsem se ošila. Dědička tohoto panství je více než lehce marnivá. Moje sestra se dokáže převléknout třeba několikrát za den jen proto, že se jí jiné šaty zdají lepší. Nechápala jsem, proč to vyslovil v souvislosti se mnou. Avšak neměla jsem čas nad tím přemýšlet, protože mi tím připomněl, že bych se opravdu měla jít převléknout.

„Máte pravdu, měla bych se jít převléknout. Omluvte mě, prosím,“ řekla jsem a zvedla se k odchodu. Došla jsem do zámku a zamířila rovnou do svých komnat. Slyšela jsem, jak si služebnictvo šušká o příjezdu mé sestry. Z jejich pohledů a chaotického pobíhání jsem usoudila, že sestra se už vrátila.

Zavřela jsem se v pokoji a potichu dumala nad slovy budoucího hraběte. Myslí si snad, že jsem dědičkou panství já? Copak mu nikdo neřekl, že já jsem ta mladší? To se uvidí dnes na plese, kde zjistí pravdu. Na posteli jsem měla položené modré plesové šaty, které mi připravila služebná, avšak já si jich skoro ani nevšimla, protože už od rána jsem měla jasno, jaké šaty si večer vezmu. Za skříně jsem vyndala dlouhé plesové šaty. Od horního okraje k dolnímu přecházely od fialové k černé a byly zdobené bílými perličkami. Vzala jsem si k nim černé lodičky.

Jakmile jsem vstoupila do sálu, všichni se na mě otočili. Prošla jsem sálem a posadila se na místo vedle otce. Po chvíli přišla i moje sestra – na sobě měla žluté plesové šaty. Vždycky byla hezčí než já, ale dnes tomu tak nebylo. Navíc to vypadalo, že už něco vypila, protože se do sálu lehce vmotala. Otec na ni jen zděšeně koukal a nevěděl, co si má myslet. Naštěstí si sestřina příchodu nevšimlo moc lidí, avšak Filipovi její příchod neunikl. Znechuceně si ji měřil. Musela jsem se tomu pousmát, protože ona se měla stát jeho manželkou.

„Vážení hosté, dovolte mi, abych Vás všechny přivítal na plese u příležitosti seznámení a zásnub dědičky mého panství a syna hraběte d’Whitlock. Dovolte, abych Vám představil Eleanoru d’Kai a Filipa d’Whitlock,“ oznámil otec přesně v sedm hodin. Podle zvyklostí se hrabě i má sestra postavili. Na hraběti bylo vidět překvapení, když zjistil, že se postavila ta dívka, která se předtím vpotácela do sálu. Takže si opravdu myslel, že dědičkou panství jsem já. Otec máchnul rukou a začala hrát hudba. Hrabě ze slušnosti vyzval moji sestru k tanci, ale vypadalo to, že mu to žádné štěstí nepřináší. Moje sestra vypadala, že se každou chvíli pozvrací.

Když Filip s Eleanorou dotancoval, tak se na nějakou dobu úplně vypařil. Avšak neměla jsem možnost zjišťovat, kam šel, protože se u mě střídali různí muži. Někteří z nich byli nižšího postavení, ostatní zase vyššího. Ples byl v plném proudu a já si na chvíli sedla, abych ulevila bolavým nohám. Neseděla jsem ani jednu celou skladbu, když se přede mnou zjevil pan hrabě.

„Slečno Alice,“ pozdravil a lehce se uklonil.

„Pane,“ odpověděla jsem zdvořile.

„Smím prosit?“ pronesl a nabídl mi rámě. Měla jsem v plánu ještě chvíli sedět, ale podle společenské etikety jsem odmítnout nemohla. Přijala jsem nabízené rámě a nechala se dovést na parket. Chvíli jsme tančili mlčky.

„Víte, že jste půvabná, když tančíte?“ položil nejspíš řečnickou otázku.

„Ano, už několik mužů mi složilo podobnou poklonu,“ odpověděla jsem zdvořile.

„Aha. Tak to vám jistě také řekli, že jste půvabná i mimo taneční parket,“ poznamenal.

Tváře mi okamžitě zrůžověly. Na takové poklony jsem nebyla zvyklá. Jistě, spousta mužů mi řekla, že jsem půvabná, ale za tu krásnou a téměř dokonalou byla považována Eleanora. Hrabě si musel všimnout mých rozpaků, ale nic neříkal. Skladba skončila a já se lehce poklonila.

„Omluvte mě,“ řekla jsem podle etikety a zamířila ke svému původnímu místu, ale nesedla jsem si. Prošla jsem ke dveřím na terasu a z terasy jsem zamířila do zahrady. Bloumala jsem cestičkami a přemýšlela.

Plesy jsem měla vždycky ráda, ale ten dnešní mi přišel jiný než ty ostatní. Do doby, než jsem tancovala s panem hrabětem, jsem si jej užívala, ale tím tancem nastal naprostý zvrat. Z lichotek a poklon pana hraběte jsem měla pocit, že se mi nenápadně dvoří, což nebylo dobře. Zanedlouho se měl zasnoubit s mojí sestrou.

„Slečno, neměla byste se toulat zahradami takhle pozdě sama. Nikdy jste neslyšela, co by se mohlo tak půvabné mladé dámě, jako jste vy, stát?“ promluvil za mnou Filip, až jsem nadskočila, jak jsem se lekla.

„Vyděsil jste mě, pane,“ poznamenala jsem.

„To jsem nezamýšlel. Omlouvám se. Ale to stejně nevysvětluje, proč tak riskujete.“

„Neriskuji. Zahrady jsou rozlehlé a nikdo se v nich nevyzná tak dobře jako já,“ odpověděla jsem, lehce vyvedená z míry jeho nenadálým příchodem. „Nebo mi snad hodláte ublížit?“ dodala jsem. V očích mu zaplály pobavené jiskřičky. Pomalu zkracoval vzdálenost mezi námi.

„Mohl bych, kdybych chtěl. Jsme dostatečně daleko od zámku na to, aby vás někdo slyšel,“ poznamenal a došel až ke mně. Stál těsně u mě. „Ale to byste nesměla být tak půvabná, jak jste,“ dodal šeptem. Musela jsem zvednout hlavu, abych na něj viděla, a v tu chvíli jsem si uvědomila, že je mnohem vyšší než já. Vzal mi neposlušný pramen vlasů mezi prsty a zasunul jej za ucho. Bylo to až moc důvěrné gesto. Udělala jsem malý krok dozadu, ale zastavila mě jeho ruka na mých zádech.

„Vy se mě bojíte,“ poznamenal šeptem.

„Nebojím. Jen jste příliš blízko,“ odpověděla jsem.

„A to bych nejspíš neměl.“ Stále zůstával na místě. Jeho blízkost způsobila, že jsem měla tváře v jednom ohni. Ale pak tu bylo ještě něco. Něco, co jsem ještě nikdy necítila. Byl to velice příjemný pocit, který jsem neuměla přesně popsat. Věděla jsem, že bych se měla bát, protože přítomnost muže takhle blízko nikdy nevěstila nic dobrého, ale já věděla, že on by mi neublížil.

Rukou, kterou mi předtím zastrkoval vlasy, mě chytil pod bradou a donutil mě, abych se mu podívala do očí. Poprvé jsem si uvědomila, jak krásné jsou ty zelené oči, a jak ostře jsou řezané rysy jeho obličeje. Jeho oči, vpíjející se do mých, čekaly na němý souhlas. Tušila jsem, co chce udělat. Nevím, jestli jsem se rozhodovala dlouho nebo jenom vteřinku, nakonec jsem téměř neznatelně pokývala hlavou. Sklonil se a jemně otřel svoje rty o mé, až je nakonec spojil do něžného polibku. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale nakonec se mi z toho zamotala hlava. Filip náš polibek ukončil a hluboce se mi zadíval do očí. Poté mě pustil a beze slova se vydal do zámku. Mlčky jsem za ním koukala, neschopna pohybu…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zámecká paní - 2. část:

4. All
11.04.2013 [9:32]

Asi jsem právě do tvé povídky zamilovala! Emoticon Je to nádhera! Emoticon

3. Lenis přispěvatel
14.12.2012 [18:59]

LenisHezký ! _)) :) Emoticon Emoticon

2. Hejly
14.12.2012 [17:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Simones
14.12.2012 [17:20]

no zamotá ji hlavu a pak beze slova odejde :D pf, drzý hrabě :D ale kapitola pěkná :) jak to bude mezi nimi dál :P

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!