OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Volba osudu 14



Volba osudu 14Oliver už chtěl tu děsivou kočku pustit z hlavy, ale to se mu jen tak nepodaří.

14.

 

Tak vítej, mazlíčku

 

Oliver měl ještě odpoledne zápas, takže se dostal domů až pozdě. Hodil věci podlahu a skopl boty.
„Olivere?“ ozvala se jeho máma z obýváku. Podle funění cvičila na rotopedu.
„Ano?“
„Ty chceš něco sázet vzadu na zahradě?“
Mělo mu být jasný, že si toho přerytého místa všimne. Podle jejího tónu ale netušila, co tam zakopal.
„Ne.“
„Dobře,“ přikývla a on s ulehčením, že se v tom nechce pídit zamířil ke schodům. „Tu díru ale pak zasypej, jo?“
Noha mu podklouzla a on sebou málem praštil na schodech. Díru?
Seběhl schody a vyrazil ke dveřím na zahradu. Během chvíle už nevěřícně hleděl na díru v zemi. Všude okolo byla hlína.
Začínal mít pocit, že mu přeskočilo. Buď ta kočka ožila, nebo ji zahrabal ještě živou. Netušil, co ho děsí víc.
Kus od něj něco zašustilo.
Zadíval se k altánu, který používali na zahradní nábytek a nářadí. Něco pod ním se pohnulo. Vykročil tím směrem a měl děsivé tušení, že ví, co tam najde. Byl od altánu sotva dva metry, když se z pod něj začala drápat ven koule, kterou tvořila změť chlupů a hlíny. Za sebou táhla černý pytel, do kterého ji včera zabalil, než ji zakopal.
Přejel si dlaní přes obličej.

Charlie viděla to zoufalství, když ji zahlídl, ale to nemělo konkurenci s tím jejím, když zjistila, že v okolí není žádný tělo, co by mohla použít a musí se znovu vrátit do tohodle. To ani nemluvě o tom, jak dlouho se drápala z toho pytle a ze země. Navíc se jí kus toho pytle omotal okolo zadní tlapky a nedalo se s tím skoro nikam hnout.
Čekala, několik minut, než se zase pohnul a sklonil k ní, aby jí ten pytel odmotal.
„Proč jsi ho prostě neodhryzala,“ zabručel.
Otočila k němu hlavu. Myslel, že na něj vztekle zaprstá, ale pysky se jí jen stáhly a jemu se tak naskytl pohled na chabé zbytky zubů.
„Už mlčím.“
Když odhodil kus igelitu stranou, dosedl na zem a zahleděl se na ni.
„Tebe se asi jen tak nezbavím, co?“ Pohledem ji přejížděl od čumáku po konec ocasu. „V takovým stavu by normální zvíře nemohlo přežít,“ zamumlal si sám pro sebe. „Ať si Deril říká co chce, tohle není možný.“
Zbystřila. On o tom mluvil s Derilem? Možná by jí Oliver mohl pomoct.
Ta možnost ji tak zaujala, že chvilku nevěnovala pozornost jemu samotnému. Na hlavu se jí snesla sprška vody. Přes proud vody zahlídla Olivera, držícího zahradní hadici. Neměla kam utéct, za ní už byl jen altán a on nepřestal, dokud z ní necrčela čistá voda.
Pak se objevil nad ní s hadrou. Na chvíli se zarazil a hleděl na ni.
„A to jsem myslel, že hůř už vypadat nemůžeš,“ zakroutil hlavou.
Vzhlédla k němu a začala uvažovat, že ten zbytek zubů i drápů zkusí použít. Chytil ji do hadry a začal sušit.

Uvědomila si, že dokáže své vědomí udržet na druhé straně stále delší dobu. Když znovu začala ztrácet vliv na propujčené tělo, automaticky se přikrčila. Cítila známé škubnutí a pak už jen doskočila na mramorovou dlažbu sálu.
„Blíží se to.“
Prudce se otočila. Seimon tam stál opřený o zeď kousek od ní. Pátrala v jeho výrazu po stopách výčitek, ale zahlédla v nich jen zvláštní smutek. Pak jí došel i význam jeho slov.
„Kdy?“ Hrdlo se jí stáhlo, že sotva poznala svůj hlas.
„Pár dní,“ pokrčil rameny, jako by to v tom už nehrálo roli. „Už o tobě vědí?“
Zavrtěla hlavou.
„Nesnaž se o to. Vnímej spíše to, co se děje okolo tvé rodiny.“
Zamířil ke dveřím ze sálu.
„Seimone!“
Otočil se.
„Mrzí mě to, nechtěla jsem to dělat tobě za zády.“
Po rtech se mu rozlil jeden z jeho vzácných úsměvů. Byl směsicí pobavení a vědoucnosti.
„Vážně sis myslela, že bych nepoznal, když tu nejsi?“


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volba osudu 14:

4. T
05.02.2016 [20:04]

Je to velmi poutavý příběh, bylo by skvělé, kdyby byl zveřejněn až do konce :)

3. Sarr
28.05.2015 [20:19]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. E.T.
14.05.2015 [23:41]

Jsem ráda, že opět přidáváš povídky. Často se sem vracím, abych si přečetla tvoji tvorbu. Proto bych velmi uvítala, kdybys opravila odkazy na svém shrnutí povídek. Dost by mi to usnadnilo práci. Třeba Život a čest mají špatně odkaz a možná není tahle povídka jediná. Emoticon Emoticon Emoticon

1. Raduš
14.05.2015 [7:22]

Děkuji za další kapitolku. Seimon mě moc nepřekvapil, že o jejích zmizení ví, ale udivuje mě, že Derilovi ta kočka vůbec není podezřelá... i když ji ještě neviděl. Doufám, že se to brzy pohne tím správným směrem Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!