OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Volání noci - 10. kapitola

08.08.2012 (10:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1636×

10. kapitola

Tohle Rory nejdřív zarazilo, ale moc ráda se poddala. Líbal ji vášnivě a prudce nejdřív, pak zpomalil. Jen jí oždiboval horní ret. Zajel jí jazykem do úst a vyhledal ten její. Ještě víc si ji vzal k sobě. Posadil na kolena čelem k sobě a objal ji kolem pasu. Ona mu omotala ruce kolem krku a nohama ho přitiskla na sebe. Líbali se vroucně a i vášnivě, ale hlavně dlouze.

Tak strašně ji to vzrušovalo. Cítila se plná, jakoby zcelená. Líbal ji jako by mu měla útéct, ale i tak se bála. Toho, že ji zklame jako Adam. Srdce jí říkalo, že by jí toto Sebastian neudělal, ale mozek si nedal říct. Seb ji držel pořád pevně, hladil ji po zádech až po zadeček a Rory ho držela za krkem a za vlasy.

Ale něco jí v tom bránilo. Pocit.

V tom někdo zaklepal na dveře.

„Sebastiane? Tady Dick, směl bych dovnitř?“ Sebastian zavrčel, kdoho ho může zrovna teď otravovat. Sice jen tak tak se zklidnil a pustil ho dál.

„Zdravím,“ pozdravil Dick a se svou brašnou se ihned, co spatřil Auroru, vydal k ní. Okamžitě začal pracovat. Vytáhl teploměr. Aurora si ho vzala do pusy. Dále pak takové jakési kladívko, nůžky, stetoskop a další na postel.

První co bylo, že se jí podíval na ránu a šití. „Tak jak hlava?“ optal se jako první. Viděl dost dobře, že je trochu pobledlá. Sám se divil, že jizva byla už skoro pryč. Také lopatka se zdála být už srostlá a na správném místě. Poslechl si jak dýcha, i srdce pro jistotu.

„Nu, je mi už fajn,“ taková malá lež. Sice jí ještě nebylo do tance, ale už chtěla vypadnout z toho zatraceně krásného pokoje.

„Není jí dobře, před chvíli mi málem omdlela dole, doktore, nejdřív zezelenala, a pak se pomalu sunula k zemi,“ řekl za ni pravdu Sebastian. Doktor se na ni přísněji podíval.

„Takže, to vypadá na menší stres. Buď v klidu, odpočívej, nech se rozmlazovat,“ poručil Dick. Dick byl ve smečce něco přes patnáct let. Měl za sebou několik vysokých škol, hlavně těch lékařských a tak ho to zaujalo, že u toho i zůstal. Bylo to pro něj, něco jako trest za to, že je vlkodlak. Byl velmi dobrý, co by doktor, ale i kamarád Sebastiana. A bavíc za tu tuto práci dostával od Alfy skvěle zaplaceno a i možnost léčit tady v Bestii. Bar jako takový je nedocenitelný, ale má i pomáhat a s Dickem jim pomáha.

„Ale já nechci,“ chtěla odporovat.

„Slyšelas doktora? Máš odpočívat a být v klidu!“ Nařídil teď vůdce smečky neoblomně.

„Ale já,“ pořád se nechtěla dát Aurora. Podíval se na ni přísně a pochopila, že teď není na to stavěná se bránit nijak než mlčením. Chápala, že mají strach, ale ona se cítila už dobře a navíc nenáviděla, pořád ležet. Musela vždy něco dělat, ať to bylo doma uklízet, nebo si číst. Hlavně něco. Tady se nedalo nic dělat, než jen ležet. I když tady byla televize, neměla náladu se koukat na ty bezduché pořady, které se pořád a pořád opakovaly. Začínala být pěkně nakrknutá.

„Zatím Auroro,“ rozloučil se Dick a i se Sebastianem odešli z pokoje.

„Nashle, doktore,“ řekla spíš ironicky než vděčně. „Co teď mám asi dělat?“ zeptala sama sebe.

***

„Řekni pravdu, Dicku, je v pořádku?“ optal se starostlivě Sebastian. Měl o ni vážně strach. Bodejť by ne, jeho vlk ji miluje a chce ji za družku. Už se s tím smířil. Nejenže ji oba milujou, ale zároveň se oni oba bojí.

„Sebe, ano, je v pořádku. Jen mále trauma mozku. Bude v pořádku, Sebe. Nemusíš se strachovat.“ Sebastian si oddechl úlevou, ikdyž ne úplně. Pořád byl plný obav.

„Kruci, Sebe, takhle jsem tě ještě neviděl. Sakra, co se ti stalo? Počkej?“ podíval se směrěm, kde je pokoj Rory, „ty ji miluješ? Že jo? No nekecej, po takový době. Páni.“ To poslední slovo velice protáhl, až si Sebastian myslel, že slyšel každý.

„Ježiši, Dicku, nemůžeš ještě víc řvát?“ zeptal se ho ironicky. Dick se jen omluvně usmál.

„Promiň, Sebe, já jen jsem hrdej na tebe, pse jeden. Kolik je to let, Sebe? Sedmdesát? Osmdesát?“

„Sedmdesát sedm let,“ odpověděl mu rychle

„Takže po sedmasedmdesáti letech se konečně zamiloval. Víš, to co mi říkali ostatní, neměl bych rád tvou bejvalku, mrcha jedna. Ale podle toho, co jsem slyšel od ostatních je tahleta vlčice, říkám nejspíš, pro tebe ta správná. Musíš se ty rozhodnout, zda ji pojmeš za svou. Nebo to taky může udělat někdo jinej,“ radil mu senzačně Dick, jako vždy. Ale kaho tím myslel, ten jiný.

„Snad nemyslíš toho bláznivý upíra?“ Přimhouřil oči a Dick raději sklonil svůj pohled na své nové boty.

„Ano, myslím. A není bláznivý, jen má rád srandu. Znáš upíry, jsou k nevydržení. Ale jedno je jisté, chce taktéž Auroru. Myslí si, že je to jeho pravá. Není to špatná partie, nakonec, myslím. Víš sám, že ten upír William je přece jen na vrcholu v jejich hierarchii. Začal bych, Sebe, rychle jednat. Pojmi ji nebo nech jít. Přemýšlej o tom. Jestli ti v tom stojí minulost, řekni jí to. Pochopí tě. Třeba i ona se svěří se svým tajemstvím.“ Mrknul na Sebastiana a odkráčel pryč.

Musel do své pracovny o tom popřemýšlet. Vždy mu říkal pravdu, ale ty jeho rady. Samá otázka, ale málo odpovědí. Co má teď dělat. Když jí poví o své bejvalé manželce. Třeba ho pak ani nebude chtít. Tehdy byl blázen, do ní. Ale ona ho omamovala, nutila ho dělat věci, na které by raději zapomněl. Věděl, že minulost se kdykoliv může vrátit. A právě toho se bál. Jeho celá smečka ví jen pár věci o tom. Jediný Dick a Quinn vědí vše.

***

Ťuk, ťuk, ozvalo se na dveře. Aurora celá nadšená, že se nebude nudit, skočila otevřít dveře a v nich stála překvapená Irina.

„Durag, jakoto, že nejsi v posteli?“ Koukala na ni nevěřícně Aurora. „Honem do postele. Doktor říkat, být v klidu a ne tu skákat. Šup, šup.“ Aurora teda poslechla a aspoň si sedla. Až teď si všimla, že Irina má v ruce tác s jídlem. Ihned se do toho pustila a nechala ani ždibeček.

„Bylo to výtečné,“ promluvila Aurora, hend jak dižvýkala poslední sousto. „Děkuji.“

„Není zač, to dělat Quinn. Já nevěděla, že on tak dobrý kuchař,“ mrkla na ni Irina. Musela ji prostě obejmout. Už se pomalu stmívalo. Nechtěla být v tomto pokoji teď sama a nechtěla ani vedle sebe Sebastiana.

„Irinko, zůstaneš tu dneska se mnou? Přes noc?“ potichoučku se zeptala a bála se odmítnutí.

„To ví že da.“ Pohladila ji. Pustily si televizi, ale tam stejně nic nedávali a zapli si DVD přehrávač. Celý večer koukali na komedie a romantické filmy. Byla to legrace. Poprvé Aurora nepocítila stesk po domově. Po Wesleym a Masonovi. Teď tady má Irinu a ta je pro ni něco jako sestra. Ne sestra. Ta nejlepší sestra, jako mohla existovat.

Krátce před půlnoci se k nim připojil i Quinn. Irina jen zářila štěstím. Po zbytek noci poklábosili a dokonce ani Sebeastian si nepišel ztěžovat, že mu chybí personál. Byl to skvělý večer.

9. kapitola ☼ 11. kapitola

Nu holky, jakpak se Vám to líbilo, doufám, že ano. Moc se omlouvám za to skoro roční zpoždění, ale jak jsem psala. Opravdu jsem neměla čas a pak mi i došly nápady. Ale nebojte. Má můza mě zase políbila.

Takže budu i nadále pokračovat. Další kapitolu očekávejte až tak v pátek možná i dřiv, budu se snažit ji dopsat, co nejdřív. 

Pa Vaše Petronka 91 :-)

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volání noci - 10. kapitola: