OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vládce bez srdce - 9. kapitola



Vládce bez srdce - 9. kapitolaVšem moc děkuji za komentíky a Katy snad ti tento dílek přinese nedostatky, které ti vadily :-). Další dílek Polibek. :-)

9. kapitola

Vzbudila jsem se kolem jedenácté večer. Vstala jsem a dala si rychlou sprchu. Převlékla jsem se do čistých věcí a ustlala postel. Potichu jsem otevřela dveře od pokoje, abych se ujistila, že na chodbě nikdo není. Nikdo tam nebyl. Vyšla jsem ven a potichu jak myška jsem šla ke knihovně. Otevřela jsem dveře a vešla. Prošla jsem celou knihovnu, ale nebyl tam.

„Haló…“ zašeptala jsem přes knihovnu, ale nedostalo se mi odpovědi. Povzdychla jsem si a šla zpět ke dveřím. Vyšla jsem ven a potichu dveře zavřela.

Když jsem se otočila málem mě kleplo.

„Hledáš mě?“ zeptal se svých tichým a dech beroucím hlasem. Začervenala jsem se.

„Ne… Tedy ano… Ne…“ zavrtěla jsem hlavou. Odpovědí mi byl jen pobavený úsměv na jeho tváři.

„Lhát ti nejde,“ zašeptal a přisunul se o kousek blíž ke mně.

„Já vím,“ přiznala jsem a natiskla se na dveře. Bylo mi zvláštně z jeho blízkosti. Cítila jsem po těle zvláštní chvění, které jsem nechápala. Ani když jsem byla s Tomem, necítila jsem to.

„Copak jsi po mně chtěla?“ zeptal se a znovu se přiblížil k mému tělu.

„Já… Já tě chtěla vidět a povídat si. Přijde mi, že jsi tady jediný upřímný.“ Přiznala jsem se a snažila se na dveře nalepit co nejvíce.

„Chtěla jsi mě vidět?“ usmál se samolibě a já se cítila trapně. Horkost se mi hrnula do tváře a já se jí neuměla zbavit.

„Páni, ještě se žádná má dívka nečervenala kvůli pravdě, při jiných věcech ano, ale kvůli tomuhle?“ nadzvedl obočí a já zalapala po dechu.

„Všechno je jednou poprvé,“ pokrčila jsem rameny a položila mu ruku na hruď. Páni, ten ji má pevnou a vypracovanou… Lehce jsem rukou zatlačila, aby se ode mě odtáhl. Udělal to, ale myslím, že kdyby striktně nechtěl, tak bych s ním nehnula.

Otevřel dveře od knihovny a pokynul mi rukou, abych vešla dovnitř. Vešla jsem a šla úplně dozadu. Sedla jsem si k jednomu stolu a pan neznámý se posadil naproti mně.

„Stále neznám tvé jméno,“ řekla jsem po chvíli a prohlížela si ho. Choval se tak pohodově a ležérně. Líbil se mi to. Žádné přetvařování a lež.

„Zítra se ho dozvíš slibuju,“ řekl neurčitě a já jen smutně pokývala hlavou.

„Baví tě hrát si na pana tajemného? Řeknu ti, že mě to moc nebere,“ opřela jsem se o opěrku a založila si ruce na hrudi. Za to on se opřel o stůl lokty a naklonil se ke mně.

„Docela ano. A co tě bere?“ zeptal se a neskrýval v hlase svou zvědavost. Tím ji zaskočí.

„Já nevím, nepřemýšlím nad tím,“ přiznala jsem se, protože jsem nad tím nikdy nepřemýšlela.

„Tak to můžeš zkusit teď. Máš nějaké přání?“ zeptal se.

„Přání? Víš je toho docela hodně. Jsem tak zmatená. Vlastně nevím kam patřím, jestli mě měl opravdu někdy někdo rád. Co byla pravda a co ne. Moje největší přání je asi být volná. Víš jít kam chci a s kým chci. Procestovat svět, poznat nové věci,“ povzdechla jsem si a opřela jsem se rukou o stůl.

„Tohle ti splnit nemůžu, něco jiného?“ Koukal na mě.

„Jít na chvíli ven? Nadechnout se čerstvého vzduchu. Koukat na hvězdy a měsíc, cítit vítr ve vlasech, slyšet mluvení stromů,“ vydechla jsem zasněně. V tomhle prostředí jsem vyrostla a milovala jsem ho.

„To ti splnit můžu, ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. Slibuješ?“ koukl mi do očí a čekal na mou odpověď.

„Slibuju,“ vyhrkla jsem hned a horlivě přikyvovala.

„Tak pojď.“ Zvedl se a podal mi ruku. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem vložila svou ruku do té jeho. Bylo to zvláštní, měl ji podivně teplou. Ale to nebylo to zvláštní. Zvláštní byl ten proud, který mi proudil do těla a bylo to sec sakra příjemné.

Otevřel dveře a vyšli jsme na zahradu. Usmála jsem se a pustila jeho ruku. Zhluboka jsem se nadechla a padla na záda do trávy. Zavřela jsem oči, ale hned jsme je otevřela, protože hvězdy a měsíc je to, co jsem opravdu zbožňovala. Lehl si vedle mě a koukal na nebe se mnou. Oba jsme mlčeli a bylo to skvělé. Nevím jak dlouho jsme tam leželi, ale byl čas jít.

„Bude svítat, musíme jít. Tedy alespoň já, pokud mě nechce vystaveného v urně na krbu,“ pousmál se a zvedl se. Natáhl ruku a já ji s díky přijala. Vyhoupl mě na nohy a ruku v ruce jsme šli zpět dovnitř.

Odprovodil mě až ke dveřím…

Ležela jsem pod tou horou masa a snažila jsem se myslet na něco hezkého. Víčka jsem tiskla k sobě a nechávala se hrubě líbat. Jeho ruce jezdily po mém těle a já se nebránila. Nelíbilo se mi to, bylo mi to odporné, při tom tak moc známé. Přála jsem si, aby to byl někdo jiný, ale věděla jsem, že to se nestane. Zajel rukou mezi má stehna a jen tehdy jsem se začala bránit, protože to už bylo opravdu moc. Ovšem proti jeho síle jsem neměla žádnou šanci. Připravovala jsem se na to nejhorší, ale nevím jestli to byl osud nebo jen pouhá náhoda, ale byli jsme vyrušeni.

„Pane, musíte jít do sálu, něco se stalo,“ uslyšela jsem Viktora po zaklepání. Odpovědí mu bylo jen pouhé zavrčení od jeho pána.

„Květinko je mi líto, že to musíme ukončit, ale slibuju ti, že až se vrátím dokončíme to,“ zapředl mi do ucha mně se udělalo špatně. Zvedl se z postele a oblékl si kalhoty a poté košili. Ještě se ke mně vrátil a tyčil se nade mnou.

„Nebudu tě poutat, tak si rozmysli, co uděláš, ať toho nemusíš potom litovat. Nemysli si, že tě budu šetřit nebo tě litovat,“ zašeptal a sklonil se ke mně. Chytil mě za bradu a políbil mě. Ovšem nebylo to hrubé a drsné…

…u dveří jsme se zastavili a mně se od něj nechtělo. Bylo mi s ním dobře. Až moc dobře a bylo mi až podezřele zvláštní, že mi nevadilo, že je to upír.

„Tak tedy dobrou noc, Evelyn,“ zašeptal, když jsme oba chvíli mlčeli.

„Dobrou noc, moc děkuju, bylo to opravdu krásné,“ usmála jsem se, protože jsem si už ani nevzpomínala, jak je venku krásně a svobodně.

„Nemáš zač, udělal jsem to rád, jen opravdu pomlč o tom,“ pousmál se a zadíval se na mě zvláštním pohledem, který mě k sobě poutal a odmítal mě pustit ze svých spárů.

„Budu jako myška,“ zašeptala jsem potichu a sklouzla pohledem k jeho rtům. Začal se ke mně přibližovat a já mu šla naproti…

…bylo to něžné až mě z toho zabolelo u srdce a stekla mi slza, protože mi to připomnělo něco, co mi v těchto zdech na mysl jít nemělo…

políbil mě. Tak bolestně něžně až se mi z toho zatočila hlava. Jednou rukou mě držel kolem pasu a druhou si přidržoval mou tvář u té své. Mé paže byly volně podél těla, ale jen z toho důvodu, že jsem byla celá vláčná. Ovšem polibek jsem mu plně oplácela. Po chvíli skončil, i když jsem nechtěla, ovšem bylo to nutné.

„Dobrou noc Evelyn,“ zašeptal mi do ucha. Ještě jednou mě políbil a pak mě pustil. Nakonec se přece jen otočil a usmál se.

„Jmenuji se Dante,“ usmál se a pak zmizel, stejně jako já ve svém pokoji…

…Tenhle polibek mi ho tak moc připomněl. Tak moc se mi po něm stýskalo, ale byla jsem od něj oddělena, jen kvůli záchraně světa. Až to všechno skončí, kdo ví, jestli nám bude souzeno být spolu. Že je na živu jsem věděla. Naše spojení fungovala úžasně a bylo to to, co mě drželo na živu.


Hektor

Se zamračeným výrazem bouchl dveřmi a těžkými a dlouhými kroky se vydal chodbou do sálu. Co se děje nevěděl, ale doufal, že to bude něco, co je důležité, když ho vyrušili. Kdyby nebylo, asi by si musel na někom vybít zlost. A ten někdo by byl jistě Viktor, protože ho vyrušil právě on. Rukama rozrazil křídlové dveře od sálu a přejel pohledem všechny zúčastněné. Pak se vydal ke svému křeslu, do kterého se posadil.

„Pane,“ poklekl před něj muž.

„Ronalde, copak se děje, že je to tak důležité a vyrušil si mě od zábavy,“ zeptal výhružným, ale stále klidným hlasem.

„Velice se omluvám, můj pane, ale zjistili jsme od našich zvědů velmi zajímavou, ale ne moc dobrou zprávu,“ zašeptal a mluvil do země, neboť se bál Hektorovi podívat do krutých očí.

„Mluv příteli, co je to za špatnou zprávu,“ zeptal se celkem přívětivě.

„Váš bratr, žije,“ zašeptal potichu a zavřel oči.

„Cože?“ zahřměl a než se upír nadál, letěl přes celý sál vzduchem, dokud nedopadl na zem.

„Žije? Má být mrtvý. Má být na popel…“ řval na všechny přítomné.

„Najděte ho a přiveďte sem, hned,“ zavrčel naštvaně a mizel zpět do svého pokoje. To že neměl dobrou náladu bylo špatné jak pro něj, tak hlavně pro vlčici, čekajíc v pokoji.


Tak snad se vám to líbilo. Začíná jít do tuhého.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládce bez srdce - 9. kapitola:

12. Lucka24 přispěvatel
29.07.2012 [21:29]

Lucka24No holky děkuji za komentáře a nechejte se překvapit :D.
faux: další díl čeká už jen na schválení :)

11. faux
29.07.2012 [20:08]

Ze bude dalsi kapitola brzo...ze jo:-)!!

10. Hejly
27.07.2012 [20:02]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. ell janíčková
25.07.2012 [10:09]

*Hektorův (asi mos koukám na underworld) Emoticon

8. Lola
24.07.2012 [23:09]

OOo.. úžasné!! Emoticon Emoticon Mám takový pocit, že by Dante mohl být hektorův bratr, ale to.. nechám se překvapit Emoticon Uř se moc těším na další kapitolku Emoticon

7. ell janíčková
24.07.2012 [23:05]

taky myslím že Dante je Viktorův bratr.....tohle ja tak napýnavý Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6.
Smazat | Upravit | 24.07.2012 [22:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. mazel
24.07.2012 [22:29]

je to úžasný :D

4. martinexa přispěvatel
24.07.2012 [21:54]

martinexaNo mám takové tušení a začíná to být zajímavý:)

3. Gracewhite přispěvatel
24.07.2012 [21:08]

Gracewhitetaky mě to napadlo Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!