OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vládce bez srdce - 10. kapitola



Vládce bez srdce - 10. kapitolaVšem moc, moc děkuju za komentíky nejenže potěší, ale taky dodávají odhodlání psát dál. Je tady další kapitolka s názvem Odpovědi. Ovšem ne vše je tak, jak si přejeme. Hezkou zábavu.

10. kapitola

Hektor

Naštvaným krokem a tvrdým výrazem ve tváři, se vracel zpět do pokoje. Kdyby byl v pokoji kdokoli jiný, asi by ho zabil, ovšem to teď nechtěl, protože v jeho pokoji nebyl jen tak někdo. Byla tam ona.

Otevřel dveře a vešel dovnitř. Původně chtěl dveřmi třísknout, protože si na něčem potřeboval vybít zlost, ale rozmyslel si to, když viděl, jak Evelyn spí klidně v jeho posteli. Nechtěl si to přiznat, ale okouzlila ho. Hned na první pohled. Nejen svou krásou, ale i svou hrdostí a silou. Nikdy nikoho takového nepoznal.  A obzvlášť ne ženu.

Pro něj byly ženy vždy jen loutky, které dělaly, co on chtěl, ale tahle ne. Tahle mu vzdorovala, jak jen mohla i za následky bolesti a to ho dostávalo do kolen. Ovšem on ani ona nebyli v pozici mít sympatie jeden k druhému a moc dobře to věděl. Byl vládce a ona byla jen přítěž. A nebo ne?

I když byl velký jak hora a těžký, lehl si na postel jako pírko. Matrace se pod ním zhoupla jen maličko. Nechtěl ji probudit. Nejspíše si chtěl tuhle klidnou noc užít. Lehl si bokem k ní a lehce jí odhrnul vlasy z obličeje. Povzdychl si a zavřel oči. Nechápal, jak tohle malé a otravné stvoření dokázalo všechen vztek dostat stranou a možná úplně zničit. Opět otevřel oči, ovšem to se už nekoukal na spící ženu, ale do otevřených očí Evelyn, která se ani nehnula, jen ho potichu sledovala. Dokonce se ani neodtáhla nebo nedala najevo nepříjemný dotek na její tváři.

Využil toho. Sjel rukou lehce po její sametové tváři a palcem přejel po jejích rtech, které se jako na povel lehce otevřely. To pro něj bylo jako pozvání do ráje. Opřel se o loket a přesunul se nad Evelyn. Lehce se k ní sklonil a kmital pohledem mezi jejíma očima a rty. Nakonec se přeci jen sklonil a zničil tu mezeru mezi jejími a svými rty. Narážel rty do těch jejích a ona mu polibky ochotně oplácela…

 

Evelyn

…oplácela jsem mu polibky a měla jsem co dělat, abych u toho vypadala, že se mi to líbí a podle jeho chování, se mi to dařilo. Jednou rukou jsem si ho přitáhla za zátylek blíž k sobě, abych ho zabavila ještě víc. A podléhal mi, což bylo dobře. Přesunul se mezi moje nohy a já ho nechala, protože to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Když mi jeho ruce začaly bloudit po těle, tak byl ten okamžik na který jsem čekala. Z pod polštáře jsem obratně a nenápadně vytáhla kus dřeva, který jsem si opatřila za Hektorovi nepřítomnosti. Věděla jsem, že nesmím udělat moc velké rozmáchnutí, protože by to nemusela vyjít. Rukou, kterou jsem měla na zátylku, jsem sjela na jeho záda až k jeho kalhotám a abych ho zabavila ještě víc, začala jsem mu kalhoty rozepínat a přejíždět po jeho už plnějším rozkroku, což se mu podle dechu líbilo. Teď nebo nikdy. Proběhlo mi hlavou a vší silou jsem kus dřeva zabodla na místo, kde je srdce. Ovšem to nevyšlo přesně tak, jak jsem chtěla. Nejen, že jsem neměla takovou sílu, abych se k srdci dostala, ale podle všeho hrot dřeva nebyl ani tak ostrý.

Hektor zavrčel a převalil se na postel. I když to nebyla hluboká rána, tak ho evidentně bolela. Rychle jsem vstala a popadla jeho košili, která byla na zemi. Běžela jsem ke dveřím a snažila se dveře otevřít, což bylo docela těžké, když jsem si udělal alespoň malou škvíru, kterou bych se dokázala dostat, Hektor dveře jednou rukou zavřel. Druhou rukou mě chytil pod krkem a zvedl na úroveň svých očí, což bylo poměrně dost nad zemí. Rukama jsem se snažila ruku oddalovat, protože přeci jen jsem na rozdíl od něj musela dýchat. Lehce jsem kmitala nohama a snažila se zapřít o dveře, což se mi nedařilo. Zavrčel mi do obličeje.

„Ty malá svině, tohle jsi dělat neměla,“  cenil na mě zuby a já se snažila stále popadat dech.

„Myslel jsem to s tebou dobře, ale tohle jsi naprosto posrala, už nedoufej v lepší zacházení, ale v horší než bylo na začátku,“ zahřměl mi do obličeje a mrskl se mnou přes celý pokoj až k místu, kde jsem na začátku pobytu byla připoutaná. Pomalým krokem přes místnost přešel až ke mně a znovu mě připoutal ke zdi. Pak mě prudce chytl za vlasy a zvrátil hlavu do zadu, abych se na něj koukala.

„Užij si poslední klidnou noc, drahoušku,“ zašeptal a s bouchnutím dveří odešel z pokoje. Já jsem se zmohla jen na otření rtů, kde jsem pořád cítila jeho rty a chtěla jsem cítit rty, úplně někoho jiného…

 

Ráno během snídaně, jsem se snažila pohledem najít Danteho, ale nikde jsem ho neviděla. Bylo to zvláštní, protože za těch pár dnů, co jsem tady na žádné ze snídaní nechyběl až dnes a zvlášť po jejich včerejším polibku, což jí bylo líto. Dloubala se do rohlíku a přemýšlela, než zavrzala židle naproti ní o podlahu. S nadějí zvedla oči, že by to mohl být on, ale zklamání se dostavilo hned, když jsem spatřila Atymu.

„Zdravím tě Evelyn, dlouho jsme se neviděli. Doufám, že se máš dobře, a že jsi už po snídani, potřebuji, abys šla se mnou,“ řekla a ani nečekala na mou odpověď a zvedla se. Já ji mlčky následovala. Zhrozila jsem se, když jsem zjistila, že mě opět vede za vůdcem.

„Atymo, opravdu tam musím?“ zeptala jsem se jí. Zastavila se a otočila se ke mně.

„Evelyn, je to nutně, dnes se dozvíš, proč jsi tady a jaký máš pro náš lid úkol,“ řekla a opět šla dál ke dveřím, které jsem znala. Otevřela je a postrčila mě dovnitř. Srdce mi poskočilo, když jsem v jednom z křesel uviděla sedět i Danteho.

„Evelyn,“ vůdce se postavil a přešel ke mně. Položil mi ruku na kříže a popostrčil na křeslo vedle něj. Lehce jsem se na Danteho usmála, ale odpovědí mi bylo jen záporné zavrtění hlavou. Moc jsem nechápala, ale nechala jsem to být.

„Jsem moc rád, že jsi tady a doufám, že dnešní schůzka dopadne lépe, než ta předchozí. PROČ JSI TADY. To je jistě otázka, která ti běhá hlavou od doby, co jsi tady. Dnes dostaneš svou odpověď. Jsi král všech vlkodlaků. Máš královskou krev, která nesmí být prolita. Máš obrovský úděl na tomto světě a zvláště pro ostatní vlkodlaky. Jsi tady aby ses naučila vládnout, myslet a bojoval jako náš král. To tě naučí tady Dante,“ dopověděl a ukázal na Danteho. Já se ale začala smát.

„Cože jsem? Jste vážně vtipnej,“ smála jsem se, ale když jsem viděla jak se ten chlapík, ale i Dante na mě koukají s vážností vepsanou ve tváři zvážněla jsem taky.

„To jako opravdu? Ale já nic neumím, vždyť na to musí být někdo vhodnější, třeba vy. Vždyť vám říkají vůdce, tak co kdybyste se toho ujal? S radostí vám to přenechám,“ rozmáchla jsem se rukama.Vůdce se zamračil.

„Tohle není nějaká věc, kterou můžeš předat komukoli se ti zlíbí. Tenhle úděl ti spadl na ramena s tvým narozením a tak to taky je, nezbavíš se ho Evelyn, maximálně ho nemusíš přijmout, ale na úrok tisíců mrtvých.“  Mračil se na mě.

„Cože? Nejsem připravená,“ do tváře se mi vmísila slabost se zmatkem a strachem.

„Máš pravdu nejsi, ale proto ti při boku bude stát Dante a vše tě naučí. Ovšem myslím, že dnes by sis měla odpočinout a zítra byste se mohli pustit do příprav. Co Dante?“ koukl se ze mě na něj a pokynul mu hlavou.

„Ovšem pane,“ řekl svým medovým hlasem, který mě pohladil na duši a podal mi ruku. Já ji s díky přijala a nechala se mlčky odvést až ke svému pokoji. Dante otevřel dveře a popostrčil mě dovnitř a zavřel za námi dveře. Já jsem mlčky došla až k posteli a sedla si na její okraj.

„Vládce vlkodlaků? Proč?“ ptala jsem se jak sebe, tak jeho, protože on byl jediný, koho jsem měla.

„Protože máš královskou krev. Sice to necítíš, ale máš to v sobě. Já to v tobě najdu. Jsi silná a odhodlaná, jen jsi to nikdy nepotřebovala, potřebujeme to jen probudit. Pomůžu ti.“ Zašeptal a posadil se vedle mě. Objal mě kolem ramen a donutil sebe i mě si lehnout na postel. Položila jsem se na jeho hruď a nechala se jím hýčkat po vlasech. Usnout jsem nemohla, jen jsem myslela na to, jak bych já obyčejná holka mohla zachránit svět. Otázka byla před čím nebo před kým.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládce bez srdce - 10. kapitola:

9. Jena
30.09.2012 [20:15]

Ahoj. Chci se zeptat jestli budeš pokračovat v psaní této povídky. Moc se mi líbí. A taky bych se moc ráda dozvěděla co se bude dít dál. A určitě nejsem jediná.

8. Simiik přispěvatel
15.08.2012 [15:57]

SimiikAhoj, omlouvám jsem, že komentuji až teď, ale předchozí kapitoly jsem nestíhala číst, tak jsem je nyní všechny najednou sfoukla. Emoticon Stále se mi povídka líbí a budu trpělivě vyčkávat další díl. Jen by mě zajímalo, proč Dante nehledá Evelyn. Sice mi chvíli přišla jako dítě, ale to bylo v minulosti, zřejmě z ní udělali právoplatnou dědičku. Jen tak dál. Emoticon

7. Lena
10.08.2012 [21:57]

Doufám, že do toho hradu či co to je přijde ten Dante a zachrání ju :)) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.08.2012 [12:14]

serafinanádherné nemůžu se dočkat další

5. Fayee přispěvatel
05.08.2012 [21:04]

Fayeenaprosto boží :D :D doufám že bude rychle další kapitola :D

4. Gracewhite přispěvatel
01.08.2012 [23:13]

GracewhiteChtěla jsme se jít konečně po celým dnu podívat na jeden film, ale když jsem tady uviděla, že je 10. kapitola Vládce, prostě sem to zase musela odložit... a su ráda, že sem to udělala, ale byla bych rači, kdybych mohla v klidu číst, jelikož, jak sem byla natěšená na tuhloe kapitolu, tak sem furt přeskakovala řádky a chtěla jsem se dozvědět, jestli ji něco udělá nebo co vůbec bude, a když jsem se dozvěděla, že nic neudělal, prootže spinkala, tak to... ach! Emoticon Do háje, takovej zvrat, co se to děje?! xD
Dobře, ona! :D

Snad ji dante naučí něco dřív, než si s ní hektor navždy dohraje...
Emoticon Emoticon Emoticon

krásná kapitola. Další co nejdřív... prosím... Emoticon Emoticon

3. martinexa přispěvatel
01.08.2012 [21:12]

martinexaNo ty jo moc krátký:D Vždycky mi ta kapitolka tak uteče:)

2. Týna
01.08.2012 [20:39]

krásná kapitolka :) moc se těšim na pokráčko :D

1. Hejly
01.08.2012 [20:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!