OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » V listech zlatého stromu – 28. kapitola

16.01.2013 (11:00) • corneille • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 684×

Seděla na vaně a dlaněmi si pevně přidržovala prostěradlo tak, aby se nedostal do zakázaných míst. Nejprve jí totiž ošetřoval ránu na noze a pak postupoval výš. Jen jednou se při ošetření jejího boku pokusil poodsunout plátno trochu stranou, ale sežehla ho pohledem tak běsnivým, že by zahnal na ústup i rozzuřeného a vyhladovělého draka. Přešel její výraz bez komentáře, protože v tu chvíli neměl moc možností obrany. Raději se soustředil na práci, kdy jí opatrně nanášel na zarudlou pokožku vrstvy hojivých mastí a lehkou masáží je vklepával do rány. Znal účinky svých léků, takže se málem rozplynul blahem, když dívka před ním po chvíli slastně zavřela oči a nechala o sebe pečovat.

Když skončil s bokem, přešel k jejímu ramenu. Už nebylo tak snadné se soustředit na práci, její blízkost a zavřené oči ho až příliš zaměstnávaly. Kdyby ta malá potvora uměla číst myšlenky, nejspíše by mu tu dřevěnou misku s mastí narvala do krku. Jejich tváře byly od sebe jen nepatrně vzdálené. Takže když po chvíli omámení otevřela oči, nemohl nijak zabránit svému pohledu, aby se zaklesl do toho jejího.  Krásnou chvíli se jejich oči navzájem propalovaly, až konečně otevřela ústa a velmi pomalu zašeptala.

„Jestli se ještě přiblížíš, tak ti zaručím vzrušující let rovnou z okna.“ Musel uznat, že tahle holka je absolutním zabijákem veškeré romantiky.

„Z té věty se mi zatím líbila slova přiblížit a vzrušující,“ rýpnul si a s potěšením sledoval její reakci. Zatvářila se přesně, jak čekal, dokonce i podle jeho předpokladu nasála rozzuřeně vzduch do plic, ale pak prudce přiblížila svůj obličej k jeho tváři a on jen koutkem oka zahlédl, jak si smyslně skousla spodní ret.

„A co tě při těch slovech napadá?“ zavrněla svůdně. Hraje to na tebe, opakoval si v hlavě. Dělá si z tebe srandu, křičela jeho mysl, ale tělo to nijak nebralo ohled. Jako by na něj měla zaříkávací formuli, návod, proti kterému on nemá žádnou obranu.

„No… nevím, kde bych začal,“ zašeptal a svůj obličej nebezpečně přiblížil k tomu jejímu. Což byla chyba. Její hlava sebou okamžitě trhla a on dostal parádní čelíčko. Vteřinu poté viděl všechny svaté, seřazené od Bohyně, v pěkném půlkruhu, stačilo jen pozdravit. V dálce slyšel nepravidelné kroky, které se snažily od něj rychle vzdálit. To jej částečně probralo z otupělosti. Ještě s mžitkami se postavil a hledal východ, kterým se mu právě pokoušela utéct. Podle vší její nelogičnosti okamžitě zavrhla dveře, před kterými permanentně pochodoval strážný, a rovnou se vydala k oknu. Mlhavě zaostřil její postavu, když mu došlo, jaký má šílený plán. Což jej probralo úplně. Bleskově se rozběhnul k ní a stačil ji zachytit dřív, než přehodila poraněnou nohu přes rám. Popadl ji za pas a rychle s ní v náručí couval směrem k posteli. Bylo těžké udržet ji, zmítala sebou jako pomatená, takže ji na postel musel odhodit.

Od měkké madrace mu doslova nadskočila, ale než stihla jakkoliv zareagovat, zalehl ji svým tělem. Obě ruce jí s podivnou lehkostí semkl nad hlavou a pohodlně je uchopil jen jednou dlaní. Pak se ledabyle nadzvedl o jeden loket, ať ji pod sebou moc nedrtí, a spokojeně se usmál. Hlava ho ještě sice pořád bolela, ale ona se taky nehoví v pohodlíčku, takže jsou si kvit. Navíc ji zmařením jejího útěku zase rozběsnil, což bral jako bonus navíc. Prskala jako vykoupaná kočka, když se pomalu naklonil k jejímu uchu a klidně zašeptal.

„Tohle mě napadá při slovech přiblížit a vzrušující.“

Xxx

Saire se snažila plně ponořit do čtení smutných dopisů, ale král jí její snahu nemínil ulehčit. Jeho paže neustále putovaly po jejich zádech, bocích a pažích ve snaze ji přesvědčit, že tahle práce na ni ještě chvíli počká. Jenže nepočká. Ještě nyní ji brněly rty po posledním polibku a potřebovala se dát nějak dohromady, aby nebyla příliš nápadná, až vyjde z knihovny. Poslední, o co stála, bylo potkat nějakou služebnou, která by ochotně její vzhled a stav popsala všude, kde mají lidé uši a oči. Znovu tedy o krok poodstoupila od vladaře a začala od začátku číst smuteční listy. Byly dobře napsané, ani příliš strohé, ani moc emotivní, sdělovaly jen nutnou část událostí. Případné dotazy budou zodpovězeny poučenými posly, takže rodiny nepřijdou o žádné informace. Bylo by sice nejlepší, kdyby tyto zprávy sdělil sám král, ale posel bude mít instrukce, že jeho veličenstvo se samo podílí na vyšetřování tak hrůzného zločinu, a že následně za rodinami osobně přijede se zprávou o výsledku vyšetřování.

Král se k ní opět přiblížil a chytil ji za pas. Cítila, jak se jeho obrovská hruď otírá o její záda a jak se jeho tvář sklání k jejímu krku. Moc dobře věděla, k čemu to povede, pokud mu zavčas neuteče. Rychle se proto vysmýkla z jeho objetí a otočila se k němu čelem.

„Hlavně nevyváděj žádné hlouposti,“ zdůraznila a pro jistotu ještě o krok ucouvla.

„Ale no ták,“ protáhl netrpělivě. „To jen ty děláš hlouposti. Přestaň mi utíkat a pojď si pro pusu,“ vybízel ji s úsměvem, ale kněžka znovu couvla.

„Nemůžeme tady zůstat celý den,“ namítala a vyhnula se dalšímu pokusu o ulovení. „Určitě máš i jiné povinnosti, a já bych se měla zastavit v chrámu. Docela zahálím své kněžské povinnosti,“ dodala nakonec a doufala, že ji král pochopí.

„Jsi až příliš praktická,“ vyčetl jí, ale nakonec se rozhodl pro vyvěšení bílých vlajek, když pochopil, že teď už ji nepřesvědčí. „Budeš mi muset tuhle svou zradu vynahradit večer. Tak pojď, doprovodím tě do chrámu.“

„A kam půjdeš ty?“ ptala se spokojeně, protože tohle vítězství nebylo malé. Možná to bylo první pořádné, které stálo za řeč, pokud nepočítala její schopnost ho přesvědčit, aby u ní zůstal tu první noc.

„Podívám se na Garetha a jeho milou společnici, jestli se náhodou už nestačili rozsápat,“ odpověděl vesele a v Saire škubl pocit viny. Měla by se k sestře nějak dostat, aby nebyla tak sama.

„A jak se jí daří?“ optala se opatrně a snažila se dát do té otázky co nejvíce nenucenosti.

„Snad lépe, ale jistý si není ani Gareth, pekelně mu natáhla, když se ji pokoušel ošetřit,“ vysvětlil a Saire potlačila nutkání se nad tím usmát.

„Třeba by lépe snesla, kdyby se o ty rány starala jiná žena,“ navrhla mírně a sledovala panovníkův tázavý pohled. „Mně osobně by se totiž vůbec nelíbilo, kdyby mě chtěl málem svlékat cizí muž. Taky bych byla lehce nepříčetná,“ osvětlila svou teorii a Ladarius se na chvíli zamyslel.

„Musel bych ale sehnat někoho, kdo umí držet jazyk za zuby a je na něj stoprocentní spolehnutí. Nevím jistě, jestli v hradu je taková žena,“ zaváhal a Saire potlačila touhu do něj praštit. Nevěřícný pohled však zamaskovat nemohla, takže král po chvíli překvapeně nadzvedl obočí, když pochopil, na co myslí.

„A tobě konkrétně by ta práce nevadila?“ tázal se stále nevěřícně.

„Samozřejmě, že ne. V chrámu to byla moje práce. Možná bych tak Bohyni uctila víc než klečením a modlitbami. Ona je přeci milostivá a vždy pomáhající.“ Král tento její proslov raději nijak nekomentoval. Jeho víra byla pevná asi jako domeček z karet. Nějak se nemohl přinutit věřit v dobrotivou matku, když ta jeho byla jako vyslanec z podsvětí.

„Jak myslíš. Tak pojď tedy se mnou. Ale varuji tě, je to trochu složitější oříšek,“ přiznal nakonec, jako by jí chtěl nahnat trochu strach. Samozřejmě neměl tušení, že ona už se dávno bojí. Neměla totiž žádnou jistotu, že na ni není její sestra naštvaná, čehož se děsila nejvíc.

S myšlenkami na tuto hrůznou představu došli až k pokoji, kde ležela Dalia. Cestou k pokoji se jí král na něco ptal, ale slyšela jen, jak její hlasivky monotónně vypouští slova, která nejspíš nemají žádnou logiku. Saire se na krále nechtěla podívat, bála se, že by v jejích očích spatřil čirý děs. Proto zbrkle sevřela kovovou kliku a s hlubokým výdechem vstoupila do místnosti. To, co viděla, ji však málem podlomilo kolena. Gareth byl na posteli, což by nebylo zas až tak šokující. Šokující bylo, že Dalia ležela pod ním a vytřeštěně na něj zírala.

„U stvořitelčina dechu, Garethe co to vyvádíš?!“ vyjekla Saire, až generál překvapeně ztuhnul. Ladarius se při pohledu svého přítele hýkavě rozesmál, což jeho světlovlasou společnici pořádně namíchlo. Sežehla svého milence běsnivým pohledem, kterým si okamžitě sjednala ticho a klid.

„Chtěla utéct,“ vysvětlil generál a rychle se z mladé ženy zvedal. Saire totiž vypadala, že se na něj vrhne a minimálně dokončí, co Bestie začala.

„Vždyť je zraněná, jak by asi chtěla utéct?“ zavrčela kněžka a spěšně se k nim vydala.

„Jo, jsem zraněná, ty mamute!“ přidala se nečekaně Bestie, aby si i ona generála vychutnala. „Jak bych asi chtěla utéct?“ dodala jízlivě a neodpustila si spokojený úšklebek.

„Tohle ti nedaruji,“ zašeptal Gareth směrem k Bestii a propaloval ji nasupeným pohledem. Její spokojený výraz však nepolevil ani na vteřinu.

„Všichni chlapi ven!“ zavelela nečekaně Saire a oba muži na ni překvapeně vykulili oči. Nejen pro zjevnou sílu jejího příkazu, ale rovněž nevěřili, že chce s touto ženou zůstat o samotě.

„Nemyslím, že je to…“ snažil se oponovat král, ale byl rázně přerušen.

„V tomto případě se divím, že vůbec myslíš,“ sežehla ho. „Gareth jí beztak svým galantním činem potrhal rány a já je musím zkontrolovat a ošetřit. A nebudu to dělat za vašeho dohledu. To bylo značně nevychované,“ vysvětlila ostře. Její tón hlasu však nenechával prostor pro žádné námitky. Takže král i jeho generál se po pár vteřinách přece jen otočili a vyšli z místnosti.

„Kdybys cokoliv potřebovala, stačí zavolat,“ strachoval se Ladarius ve dveřích.

„Nepodceňujte můj výcvik, výsosti, tak bezcenný není,“ odbyla ho a pohlédla sestře zpříma do očí. Do srdce se jí vrátil strach, co v tom pohledu uvidí.

Autor: corneille (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 28. kapitola: