OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Úsvit - 8. kapitola

07.04.2011 (17:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1386×

8. kapitola– Konec nebo začátek?

Tomáš:

Stále přemýšlím nad tím, kam Daisy mohla zmizet. Věděl jsem, že mi neuteče, ale štvalo mě, že nevím kde je.

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a do místnosti vešel jeden z mých špehů. Pozoroval jsem, jak si kleká a čeká až ho vyzvu.

„Co je?“ zavrčel jsem na něho a on se zachvěl strachy. Na tváři se mi objevil mírný náznak úsměvu. Vždycky se mi líbilo, když se mě ostatní báli.

„Našli jsme Daisy, můj pane,“ zvedl mírně hlavu špeh. Můj úsměv se ještě rozšířil.

„Ale není sama,“ pokračoval špeh.

„To nevadí,“ přerušil jsem ho. „Odvedli jste skvělou práci.“

Po té pochvale se špeh trochu uvolnil. Vyslechl jsem si, kde se Daisy ukrývá a těšil se na to, až se mi dostane do rukou.

„Mohu odejít?“ zeptal se tichým hlasem. Kývl jsem na souhlas a čekal, až budu v místnosti sám.

Okamžitě, jak špeh odešel, začal jsem proměnu v Seraphona. Tentokrát jsem si proměnu neužíval, těšil jsem se, až chytnu Daisy a pocítím její moc ve svém těle.

Hned, jak mi narostla křídla, tak jsem vyletěl oknem. Všiml jsem si, že se na mém nádvoří shromažďují moji sluhové. Určitě dorazí na místo později než já, ale to mi vůbec nevadí.

Jak jsem si tak letěl a těšil se na to, až chytnu Daisy, vyvstala mi na mysl jedna otázka: „Jak získám Daisinu moc?“

Zabít ji nemohu, musím ji nějak donutit, aby se mnou zůstala, ale jakmile mi dá svoji moc, tak ji někam zavřu.

Z mých myšlenek mě vyrušila až jeskyně, kterou jsem zahlédl pod sebou. Široko daleko žádná jiná nebyla.

Cítil jsem, jak v mém těle roste vzrušení. Moc je na dosah.

Pomalu jsem se snesl před vchod do jeskyně a pomalu se vydal dovnitř.

To, co jsem viděl mě překvapilo. Daisy leží v Patrikově objetí. Nedávalo mi to smysl, vždyť jsem Patrika zabil. Nemohl jsem dál uvažovat, nemohl jsem se soustředit na nic jiného, než na světýlko vycházející z Daisynina těla. Byla to její moc a já ji chtěl.

Začal jsem se smát, abych je probudil. Popravdě, moc do smíchu mi nebylo, ale musel jsem na sebe nějak upoutat pozornost a šťouchnutí do nich mi přišlo nedůstojné.

Nejdříve se probudil Patrik, strach v jeho očích bylo vidět jen pár sekund, hned potom se probudila Daisy, a ta svůj strach neskrývala.

Líbilo se mi to, jejich děs mi dodával sílu k dokončení úkolu.

Patrik zareagoval rychleji než Daisy a chtěl vstát, ale já ho jedním mávnutím ruky uzemnil zpátky na místo.

„Nenamáhej se bratříčku,“ pronesl jsem výsměšným tónem. „Chci jenom ji, tebe klidně nechám žít, pokud teď hned odejdeš!“ na konci věty jsem už křičel.

Překvapila mě Daisyna reakce: „Patriku, Tomáš má pravdu, neměla jsem tě do toho tahat. Běž!“

Musel jsem se ušklíbnout.

„To bylo tak romantický, že by se z toho jeden rozbrečel,“ pomyslel jsem si.

Daisy:

Pohled do Tomášovy výsměšné tváře se mi vůbec nelíbil. Vím, že jsem se mu do tváře dívala jen pár vteřin, ale mě to připadalo jako celá věčnost.

Cítila jsem, jak se Patrik chystá vstát, ale Tomáš ho jedním pohybem usadil zpátky vedle mě.

Strach mě ochromoval natolik, že jsem přestávala vnímat, ale probral mě Tomášův návrh, že Patrik může odejít.

Okamžitě jsem se toho chytla a začala přesvědčovat Patrika, aby odešel.

Patrik se mi díval do tváře, v jeho očích se objevila slza, ale on několikrát zamrkal a slza zmizela. Otočil se zpět k Tomášovi.

„Jsem Daisyn strážce, nedovolím ti, abys jí něco provedl!“ Jeho hlas byl tak sebevědomí, že jsem se trochu přestala bát.

Tomáš se znovu rozesmál, když v tom do jeskyně vešli nějací muži. Doufala jsem, že nás osvobodí, ale jak se později ukázalo, byli to jen Tomášovi sluhové.

„Svažte je a odveďte!“ zařval Tomáš na své sluhy a sám se odebral k východu.

Netrvalo to dlouho a stála jsem svázaná před jeskyní. Stále byla ještě noc, nedokázala jsem odhadnout, kdy vyjde slunce.

Neměla jsem tušení, kam nás chce Tomáš odvést, nevěděla jsem ani to, co s námi bude.

Po cestě jsem se snažila vymyslet jak se z tohohle všeho dostat.

Jeden ze sluhů se opatrně přiblížil k Tomášovi a začal mu něco říkat: „Ostatní postavili tábor. Za tmy budeme postupovat hodně pomalu. Navrhuji zajít do tábora a počkat, než se rozední.“

Tomáš nad tím chvíli přemýšlel, ale nakonec souhlasil a my trochu změnili směr.

„Já mám času dost,“ pronesl Tomáš tak tiše, abych to slyšela jen já.

Netrvalo to dlouho a dorazili jsme do tábora. Většina sluhů se odebrala do stanů.

Než jsem se rozkoukala, dopadla jsem na tvrdou zem. Někdo mě strčil do stanu. Naštěstí, chvilku po mně dopadl do stanu také Patrik.

Mlčky jsem si lehla, ale nespala jsem, musela jsem něco vymyslet, musela jsem nás z toho nějak dostat.

Nakonec mě napadl šílený nápad, ani jsem nevěděla, jestli to bude fungovat, ale musela jsem to zkusit.

Pomalu jsem začala vstávat, když v tom mě někdo chytil za ruku. Rychle jsem se otočila a dívala se přímo do Patrikových očí.

„Už vím, jak nás z toho dostanu,“ zašeptala jsem. „Ale potřebuji nůž nebo něco tomu podobného.“

Patrik si mě zvědavě prohlížel, potom zajel rukou do boty a vytáhl nůž. Podával mi ho se slovy: „Doufám, že nechceš udělat žádnou blbost.“

Místo odpovědi jsem se na něho jen usmála a schovala nůž.

„Ty jen musíš poznat vhodnou chvilku na to, abys zaútočil na Tomáše,“ přikázala jsem mu. Ještě mi chtěl něco odpovědět, ale vyrušil nás strážný, který lezl k nám do stanu.

„Je čas, jdeme,“ přikázal nám a já poslušně vylezla před stan.

Sluníčko teprve vylézalo a já poznala, že bude nádherné ráno.

Za chvilku se vedle mě ukázal Patrik.

Tomáš se na chvilku rozesmál, a pak se zeptal: „Tak co, už sis to rozmyslela?“

„Nikdy,“ odpověděla jsem klidným hlasem. „A doufám, že tohle bude tvůj konec!“ zakřičela jsem a vrazila si nůž přímo do srdce.

Nikdy se nedozvím, jak to dopadlo, jestli se Patrikovi podařilo zabít Tomáše, ale dala jsem lidem naději a to mi stačilo.

Nevadilo mi, že přišel můj konec, vždyť pro ostatní to je začátek.

Tak dostali jsme se ke konci povídky. Chtěla bych poděkovat všem, co u téhle povídky vydrželi až do konce. Doufám, že se vám povídka líbila, a že mě neukřižujete za ten konec =).

Věnováno: hlavně Eris, protože ona vymyslela název povídky =D, Safiře, Moonlight, Lili, MirrorGirl454

SHRNUTÍ

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 8. kapitola: