Daisy žije na rodinném zámku spolu se svojí matkou a Tomášem, kterému věnovala svoji moc, ale může si být jistá, že on je ten pravý? Jak může vědět, že se rozhodla správně a svoji moc nevěnovala jen nějakému dobrému lháři.
I kdyby, stejně už by bylo pozdě, její moc patří už jen Tomášovi. Už by ho nikdo nedokázal zastavit, nebo snad ano?
01.03.2011 (12:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1922×
2. kapitola - Moc
Nevím jak dlouho jsem spala, ale probudila jsem se ještě docela unavená. Přišlo mi divné, že když jsem se podívala z okna, tak venku byla ještě tma.
Zaslechla jsem nějakou ránu, najednou mi bylo jasné, proč jsem tak brzy vzhůru. Pomalu jsem vstala z postele a vydala se zjistit, co způsobilo ten hluk.
Znělo to, jako by to přicházelo z chodby, proto to byl můj první cíl.
Opatrně jsem pootevřela dveře a všimla si, že tam stojí nějaká postava. Chvíli jsem ji pozorovala, a pak si všimla, že je to Tomáš. Uklidnila jsem se a chtěla jít spát, ale když se otočil směrem ke mně, viděla jsem, že má zkrvavené oblečení.
Okamžitě jsem se k němu rozběhla a vyděšeně se ho ptala: „Co se ti stalo? Jsi zraněný?“
Tomáš mojí starostlivostí nebyl zrovna nadšený a jen mě odbyl: „Nic mi není, běž si lehnout.“ Nechápavě jsem se na něho dívala. Od té doby, co si bere moji moc, se Tomáš změnil.
„Proč jsi takový? Proč mi nic neřekneš?“ začala jsem vzlykat. Věděla jsem, že můj pláč ho vždycky obměkčil a i tentokrát se mi to povedlo.
„Promiň,“ přešel ke mně a objal mě. Sice se mi moc nelíbilo, že mám přitisknutý obličej k jeho zkrvavenému tričku, ale doufala jsem, že mi dá alespoň nějaké odpovědi.
„Jenom se mi něco nepovedlo. Nemusíš si dělat starosti.“ Políbil mě na čelo a pustil mě z objetí.
„Běž se ještě vyspat,“ řekl mi ještě, a pak si mě přestal všímat úplně. Prošel kolem mě, jako bych tam vůbec nebyla. Zmateně jsem se otočila a pozorovala ho, dokud nezalezl k sobě do pokoje.
Šnečí rychlostí jsem šla ke dveřím svého pokoje.
Chytla jsem se kliky a chtěla otevřít, jenže v tu chvíli se za mnou objevil Tomáš. Příšerně jsem se ho lekla.
„Promiň,“ omluvil se mi. „Málem bych zapomněl.“
A už jsem viděla, jak se ke mně přemísťuje zlatá koule. Cítila jsem, jak celé mé tělo sílí.
„Děkuji,“ pronesla jsem nezúčasněně a vlezla do svého pokoje.
Zmocnil se mě opravdu divný pocit, nic jsem nechápala.
Začala jsem zívat a moje únava se projevila. Byla jsem ráda, že jsem se doklopýtala do postele a okamžitě usnula.
Nezdálo se mi nic zajímavého.
Ráno jsem se probudila s dobrou náladou.
S úsměvem na tváři jsem vlezla do kuchyně a těšila se na snídani. Všimla jsem si, že na stole je zvadlá kytka. Vzala jsem ji a mířila si to ke koši, ale těsně nad ním jsem se zastavila a zmateně zírala na kytku. Podívala jsem se zpět na vázu, pak na kytku, ještě jednou na vázu, ale potom jsem pohledem zůstala na kytce.
Kytka v mé ruce byla v plném květu. Nechápala jsem, co se děje. V poslední době jsem nechápala vůbec nic.
Přešla jsem zpět ke stolu a vrátila kytku zpět do vázy. Chvíli jsem na ni ještě koukala, pak jsem si všimla, že si mě Marie prohlíží.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě vystrašeně.
Kývla jsem na souhlas.
Podívala jsem se po pokoji a k mému štěstí tam byla ještě jedna uschlá kytka.
„Koukej!“ přikázala jsem Marii a vzala do ruky tu uvadlou kytku. Ta se okamžitě začala vzpamatovávat. Za chvilku byla v plném květu a já ji položila zpět. Hned, jak jsem ji vrátila, tak se mi zamotala hlava.
Podlomila se mi kolena a určitě bych spadla, kdyby mě Marie nezachytila. Dovedla mě k židličce a pomohla mi posadit se. Posadila se proti mně a upřeně se mi podívala do očí.
Věnováno Moonlight
3. kapitola - Nic víc než vrah
Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Úsvit - 2. kapitola:
Supr Moc se mi to libi 
Tomu sa vraví prirodzený talent. 
Právě z toho =) =) =) =) =) =)
Já z tebe vááážně nemůžu, ať napíšeš cokoliv, vždycky skončím na zemi a ještě půlhodiny se tlemím =) =) =)
A z čoho??? Veď som tam napísala jedine, že by som pri mučení používala iné donucovacie prostriedky... a veľmi nemorálne. To keby vidle dajaký kňaz alebo mníška, tak odpadnú...
Safi, beru tě za slovo =)
Moonlight: To, co se s nim děje se dozvíš v další kapitole =) =) =).
To je dobře, že sis zvykla =) =) =) protože jsem s nimi ještě neskončila, takže napínavé konce budou i nadále =)
čo sa to s tým Tomášom deje??? čo sa to deje celkovo...dúfam, že vysvetlenia prídu čoskoro inak sa z toho zbláznim a verím, že by si ma nechcela mať na svedomí 
ale ako vždy to bola skvelá kapitola len ma trochu hnevá, že to vždy sekneš v tom najlepšom, ale na to som si už zvykla 
Naprosto dokonale jsem na mobilu tak se mi blbe pise jak prijdu domu napisu lepsi komentar slibuju.;-)
No pááááááni, já vážně nemám slov. Myslím, že by to nepomohlo. Tomáš je tvrďák =) =) =) =) =).
Já z toho vážně nemůžu, se tu zase válím smíchy =) =) =)
Děkuju ti moc, si zlatíčko =) 
Čo ti!!!!!!!!!!!!!! Úžasné!!!
A ona sa ešte aj rozplakala a on jej nič nepovedal??? Mala na neho urobiť psí kukuč. :D Ten vždy pomôže. :D Toľko záhadna si do toho vtrepala, že ja z toho nemôžem. Na moju malú hlavičku je toto veľa.
Zakrvavené tričko... bože.... a to s aho ani na nič nepýtala,??? Ja by som urobila krížový výsluch aj lampičkou by som mu svietila do xichtu!!!! A použila by som aj donucovacie prostriedky! Nepovie??? Fajn! Príde o možnosť mať deti! :D Ja som strašne zvedavý človek... :D
A aby som nezabudla: Je to úžasné... 
Eris, děkuju =) =) =). Všechno se dozvíš hned v další kapitole =) =) =).
Já se zase těšim na tvůj koment =)
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!