OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The sun of our lifes : 6. kapitola - Odchod

02.02.2012 (10:00) • JustV • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 555×

„Kde jste sakra byli?" ozvalo se, sotva vešli přes prah domu.

Než stihl kdokoliv cokoliv říct, Ema se zakymácela a sesunula se podél zdi. Její jindy milující otec jí udeřil pěstí.

Okamžitě vstala. Na jejím obličeji nebyla znát jediná známka strachu, nebo snad slz. Z nosu a úst jí tekla krev.

„Promiň, dal jsi mi moc málo času na to, abych se stihla vyspat s každým klukem, kterej na tý posraný diskotéce byl!"

Vyběhla schody a ani ne za minutu se vrátila se sbalenou taškou. Prošla okolo beze slova, odemkla si do bratrova bytu a rychle se převlékla, aby mohla jít hned spát.

Ještě pár minut slyšela, jak Dominik nadává otci, ke kterému by si nikdy jindy nic nedovolil.

***

„Vstávej! Do hajzlu, vstávej! Ema tu není!" Dominik se snažil vzbudit Tomáše a ostatní. Jakmile dořekl poslední větu, Tomáš se okamžitě zvedl.

„Jak, není?"

„Nechala vzkaz. Koukni," podal mu cár papíru, na kterém bylo roztřeseným písmem napsáno: „Nemějte strach, jedu do Prahy. Otci řekněte, že mě třeba sežrali vlci, asi by se mu to tak líbilo nejvíc. Až někdy budete mít cestu do Prahy, ozvěte se, ráda vás uvidím."

Ticho. Všem se zdálo, jako by snad celé dny, týdny, možná i měsíce, mlčeli. Nikdo s nepřišel zeptat, co je s Emou. Tomáš se najednou zvedl a mířil ke schodům. Nahoře seděl Emin otec naprosto klidný, s cigárem v ruce a pivem v druhé.

„Děláte si ze mě srandu? Vaše dcera je bůhví kde a vy si tu v pohodě popíjíte pivo?"

„Nevím o tom, že by odešla," odpověděl klidně.

„Víte to moc dobře, psali jsme vám na mobil. Měl by jste se stydět, máte jedinou dceru a nevlastního syna a ani jeden se vám už nikdy nechce podívat do obličeje! Ta holka vám nic neudělala a vy jste neměl nejmenší důvod jí takovou napálit. Ona vám nic neudělala."

„Myslím, že takhle by si neměl mluvit s někým, kdo tu sponzoruje všechny vaše večírky," ozvala se Romana, Dominikova matka, od plotny.

„Myslím, že vy můžete být zticha, když jste s ním jen pro peníze."

Romana nestihla vypustit ani slůvko a už byl v místnosti i Dominik.

„Taky už mám poslední dobou ten pocit. Odcházím. Nepotřebuju vaše peníze. Ani s jedním z vás nechci mít nic společnýho. Nepříjde mi normální jen tak uhodit holku, která má čtyřicet kilo i s železnou postelí, celej život tráví u knížek a u učení, dělá první poslední, nikdy neměla špatný vysvědčení a snad nikdy nešla ani ven, když příjde ze svojí vlastní oslavy později než v deset večer a ještě jen díky tomu, že jsme tam chtěli zůstat dýl my, ne ona. Proč jsi ji sakra uhodil?"

„Přišla pozdě! Všichni jste přišli pozdě! Snad jsem vám jasně řekl, v kolik máte přijít, ne?"

„Neřekl. To je tím, že chlastáš jak duha. A pak to odnášejí nevinný lidi. Nedivím se, že se nikomu nelíbí, když se jejich dítě kamarádí s Emou, když Tebe zastihnout bez alkoholu v ruce je příliežitost, která by se měla slavit jako státní svátek. Mějte se tu pěkně, my odjíždíme. Nevrátím se, dokud nebudu vědět, že jsi se Emě omluvil. A mami, ty se nesnaž mě přemluvit, ať se vrátím. Tobě jde jen o to, že Ti přispívám na barák."

Parta kluků pomohla Dominikovi odnosit věci do auta.

Už druhé dítě za tento den odešlo z tohoto domu. Vrátí se sem někdy?

Autor: JustV (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The sun of our lifes : 6. kapitola - Odchod: