The sun of our lifes: 2. kapitola - Vše při starém • OurStories.cz ~ naše povídky

V minulé kapitole se Ema odvázala a začala se bavit. Teď, jak již název vypovídá, se vrací vše ke starému. Dokáže si nakonec ona chlapci k sobě najít cestu a stanou se přáteli? Zatím to tak nevypadá.

18.01.2012 (12:00) • JustV • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 626×

Emu, jako každý víkend, který trávila v této vesnici, probudil otcův hlas.

„Dobré ráno. Dojdi prosím se psama. A pak jdi dolů klukům pomoct odstěhovat postel."

Někteří otcové budí své dcery se snídaní do postele. Ten její tu svou budí buď nepřežitelnými zvuky, u kterých často přemýšlí, zda to je kašel, zvracení... Nebo touhle větou. Ale za čtrnáct let života si zvyknete i na to, že váš otec se v podnapilém stavu svléká a tančí na stole.

Ačkoliv nechtěla, nasoukala se do kalhot a trika. Kdyby neměla ten den odjíždět, vzala by si tepláky a triko po tátovi a kdyby nebyla zima, pravděpodobně by šla ještě v pyžamu. Ale domů jezdila vždy upravená. Vyšla se psy do lesa a zapálila si cigaretu, kterou ukradla otci. Dělala to tak pokaždé - jindy nekouřila, jen jedinou cigaretu o víkendu. Dodávala jí sílu přežít to tu. Sama sobě se hnusila ve chvílích, kdy si přikládala cigaretu ke rtům. Ale nikdy neměla strach, že na to někdo přijde. Místní mládež kouřila od desíti let a tak se nikdo, kdo ji občas potkal s cigaretou mezi prsty, neobtěžoval jít za jejími rodiči.

„Abych se dostatečně uklidnila při konverzaci s těma úchylama, musela bych vykouřit celou krabičku," pomyslela, si když vcházela do dveří bratrova bytu.

Snažila se jim oplatit jejich milé pozdravy, ale cosi jí bránilo. Zahlédla chlapce, možná spíš muže. Ne. Nacházel se právě ve stádiu, kdy nebyl kluk, ani muž a těžko se mu odhadoval věk. Při pohledu na něj si vzpomněla na starou písničku od Britney Spears s názvem I'm not a girl, not yet a woman.

„Lukáš," přispěchal s představením se.

„Ema," vynutila úsměv. „Takže s čím potřebujete pomoct?"

„Odnes tohle do auta," vrazil jí Dominik do ruky rám od postele, pod jehož vahou málem klesla na kolena. Řekla si však, že se nesníží k požádání je o pomoc. Za pár minut tu věc konečně dotáhla na korbu auta. Těsně za ní nesl Tomáš další díl, jen ho tam hodil a nechal to na ni. Stál před ní teď velký úkol: Srovnat věci tak, aby korba šla zavřít.

Po velké námaze se to podařilo a ona se vrátila zpátky do místnosti, kterou bylo třeba vystěhovat.

Dominik po očku zahlédl, jak ji Lukáš chytá za rameno, druhou rukou okolo pasu a něco jí šeptá do ucha.

„To by neměl dělat," pomyslel si.

Samozřejmě, netrvalo to dlouho a Ema se přestala sladce usmívat. To byla její specialita, udeřit, když by o nikdo nečekal. Lukáš zřejmě svoji horní končetinu přesunul níž, takže se octla na jejím pozadí. Ona mu vzala ruku, zkroutila ji neuvěřitelným způsobem a praštila jím o zem. Nikdo nevěděl, zda se má smát, nebo ho litovat. Situace to byla vtipná - od pohledu milá dívenka, která sotva sundala mašle z vlasů a odložila panenky, mrštila sedmnáctiletým, zdravým, silným klukem o zem. Okamžitě se jí všichni ptali, jak to mohla dovést.

„Asi nával adrenalinu, to se stává," řekla, jako by tohle dělala každých pár minut.

„To tvrdil Edward Cullen ze Stmívání taky," zamumlal poražený na zemi, což způsobilo další záchvaty smíchu přihlížejícím.

„Být tebou tak mlčím, nebo se ti do konce života budu smát, protože koukáš na Twilight ságu a k Vánocům ode mě dostaneš plakát s polonahým Jacobem," prohlásila Ema, naposledy se sladce usmála, zamávala jim a odešla.

Za chvíli slyšeli startovat auto. Zase ji, díky Bohu, uvidí za celých dlouhých čtrnáct dní.

Autor: JustV (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The sun of our lifes: 2. kapitola - Vše při starém:

5. JustV přispěvatel

03.02.2012 [16:56]

Děkuju za tvůj čas, jsem ráda, že se Ti povídka líbí. Čtením trávím spoustu času a myslím, že hlavně tím se ve psaní a pravopisu, aspoň trochu zlepšuji ;). Určitě se Ti k tvým povídkám vyjádřím, a ráda :)

Smazat | Upravit | 03.02.2012 [15:09]

Na konci jsem se tedy také hodně zasmál. :D Máš tam občas nějakou tu pravopisnou chybu, sem tam chybí písmenko, ale to časem vypiluješ. Nejlepší způsob je číst a číst a číst. :D Tak se ti pravopis dostane do hlavy skoro sám, stejně jako psaní čárek atd. Ale to myslím víš. :) Já mám rád oddychové příběhy, stejně tak jako ty plné akce, takže teď půjdu číst dál, abych se dozvěděl, jak to pokračuje. :) Mimochodem jsem rád, že se ti líbí moje povídky. A děkuju za přečtení. Jen bych chtěl požádat, jestli by ses mi k nim také vyjádřila? Stojím o jakoukoliv kritiku. :)

3. JustV přispěvatel

03.02.2012 [12:34]

S psaním teprve začínám, až teď jsem se do toho pustila pořádně, takže bude hvilku trvat, než se do těch větších zápletek dostanu :). Snažím se psát co nejdelší kapitoly, ale zatím mi to moc nejde Emoticon .

2. Chensie přispěvatel

03.02.2012 [12:25]

Zasmála jsem se :o) Tohle bude oddechová četba, to já moc nečtu, mám ráda pořádné zápletky, ale tahle kapitola se mi líbila. Byla vtipná. :o) Ale krátká. To vytýkám všude, protože jsem milovník dlouhých kapitol, ale každý to má jinak, takže to je spíš taková moje rozmařilost. ,o)