OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The mysterious world 18

06.12.2012 (12:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 962×

Kapitola 18.: Černá peříčka

„Možná, že pokud to budete procvičovat se svými spolubydlícími, půjde vám to mnohem rychleji. Povězte, slečno Brownová, s kým bydlíte?“

„Ehm, se svým přítelem a Zanem.“ Ve třídě to zašumělo. Zamračeně se rozhlédla kolem sebe a potlačila zívnutí. Vyspala se dobře, o tom není pochyb, když byla zavrtaná tak blízko Zane, že by jeden nevěděl, kde začíná a končí druhý. Ale spala strašně málo, těch pár hodin jí nestačilo k odpočinku. Asi si místo oběda půjde dát dvacet a pro jídlo si pošle Spike.

„To je velice neobvyklé, divím se, že to pan ředitel dovolil,“ brblal si. „Nu, každopádně můžete trénovat s ním. Je to velice talentovaný student…“ Profesor Beil začal dát vykládat látku ostatním studentům s takovým zaujetím, které u nikoho ještě neviděla. Však v hlavě měla okamžiky včerejšího večera.

„Mám tě rád…“

Malinko se pousmála a něco si zapsala do bloku, aby to vypadalo, že hltá každé profesorovo slovo. Ráno byla podrážděná kvůli Spikovi a tak byla asi i trochu nepříjemná. Neměl na ni být včera tak hnusný. Dal přednost cizímu chlapovi před ní. Jauvajs, díky brácho! A on navíc po ránu zářil jak sluníčko, zřejmě se u filmu skvěle pobavili. Tiše si odfrkla. Jestli to takhle půjde dál, bude u Zena každou noc a ti dva budou dělat kraviny. Ne že by jí vadilo spát u Zena. Když si vzpomněla na jeho polibky, trošku zčervenala ve tvářích.

„Regan?“

A když jí jemně okusoval na krku. Potlačila povzdech. Nebo mazlivé přejíždění jeho velkých rukou po-

„Regan! Slyšíš mě? Země volá Regan! Haló!“ Samantha s ní zatřásla, až jí cvakly zuby o sebe. Zmateně se rozhlédla kolem. Ve třídě bylo už jen pár lidí a i ti se postupně hrnuli ze dveří.

„Jasně, jasně. Jsem tady – eh, teda slyším,“ kývala hlavou a házela si věci do tašky. Sam nad ní akorát zakroutila hlavou a vyšly spolu před učebnu. Tam málem narazily do Zena, Spikea a Jemieho. J si hned k sobě přitáhl svou druhou polovičku a omotal jí ruce kolem pasu, na tvář jí vlepil malou pusu.

Regan zdvihla pohled od tašky a střetla se se stříbrnými tůněmi, které ji pohltily, jako by ji nechtěly pustit. Nevěděla, jak moc se to mezi nimi změnilo, ale přijala nataženou ruku a přistoupila k Zanovi.

Jeden koutek mírně pozvedl, oči mu zajiskřily, když se skláněl a políbil ji ze strany na krk.

„Ahoj,“ šeptl. Tiše zamručela a přitiskla se k němu. Úsměv se mu rozšířil, když ji objal rukou kolem pasu; její tašku si hodil přes rameno.

„Nechytám se tu jenom já, nebo i vy?“ zamával Spike rukama kolem sebe, až málem Jemieho praštil.

„Nebydlíš s nimi náhodou ty? Pokud vím, tak jo… Takže, Spiku: Co to má znamenat?“

„Jste jak starý babky, aby vám něco neuteklo!“ zasmála se Regan. Ti tři se tam začali dohadovat, jak to s nimi tedy je, ale u Regan a Zena jako by okolní svět zmizel. Byli jen oni dva.

„Profesor Beil říkal, že s tebou mám cvičit,“ zašeptala. Pozvedla hlavu, aby viděla do jeho tváře, na které se začínal tvořit pokřivený úsměv.

„Co se šklebíš?“

„Jen jsem si něco představil,“ zakřenil se a dal jí malou pusu na nos. „Co máš teď za hodinu?“

***

„Mohla byste se prosím soustředit na hodinu, slečno?“

„Oh, jistěže, pane profesore,“ rychle odvětila, zašklebila se na Spike, který seděl vedle ní a měl neustálé připomínky na výklad profesora, že se musela smát. Zapsala si několik poznámek a dál poslouchala výklad. Bylo to docela zajímavé. Nejslavnější magičové za posledních dvě stě let. Ovšem jestli z toho bude později test, bude pěkně v kelu. Zapamatovat si letopočty, jak velkou silou kdo vládl, jaké bylo jeho potomstvo, co všechno dokázal a bla, bla, bla… Na tohle neměla náladu. Nejradši by byla u Zena. Mohli by cvičit ty pohledy do duše a vnitřní ovládání. Nebo by mohli dělat něco úplně, ale úplně jiného.

„Regan, ovládej se trošku, zase z tebe jde hrozný horko!“ postěžoval si šeptem Spike. Regan ztuhla a pokoušela se zahnat vzpomínky na jeho žhavé polibky. Jenže čím víc se snažila na to nemyslet, tím víc se jí to vkrádalo do mysli.

„Regan! Na co, proboha, myslíš?“ Když zrudla jako pivoňka, Spike se začal neovladatelně smát. Narušil tak průběh hodiny a přerušil profesora v polovině věty.

„Kriste, Spiku zmlkni,“ mumlala Reg a pokoušela se zavrtat nos do poznámek.

***

„Tak jak to šlo?“ Trhla sebou, když za ní zazněl hlas. Pomalu se otočila, aby pohlédla na Zena, který před ní nejistě stál. Natáhla k němu ruku a pobídla ho, aby si sedl vedle ní k obědu a aby mu dodala odvahu ignorovat vlezlé pohledy ostatních. Sama neměla ráda pozornost, chápala ho.

Jakmile dosedl na lavici, propletla si s ním prsty a přitáhla si jej blíž k sobě. Položila si hlavu na jeho rameno a spokojeně vydechla. Únava na ni dopadala a jelikož zapomněla jít místo na oběd do pokoje trochu si odpočinout, víčka se jí pomalu zavírala.

„Šlo to dobře,“ zašeptala. Volnou rukou si přitáhla mikinu blíž k tělu. Zima se blížila mílovými kroky a chladno nebylo jen venku. Studený vzduch se dostal do chodeb i pokojů a i když se zde topilo, Regan prostě bylo chladno.

„Není ti zima? Třeseš se…“ Objal ji kolem ramen a v pokusu ji zahřát si ji přesunul na klín; rukama jí přejížděl po pažích, aby se alespoň trošku zahřála.

„Jenom trochu, ale to je dobrý.“ Políbila ho na tvář a otočila se zpět k ještě nedotknutému jídlu. Ani moc neměla hlad, ale věděla, že by měla alespoň něco sníst. Pokud chce aspoň troch fungovat.

To bys musela v noci spát a ne se muchlovat.

No né, kdo se to ozval? Paní sarkastická! Nechceš si dát zase pohov a přestat mi kecat v hlavě? Nemám na tebe absolutně náladu, teda ne, že bych ji někdy měla. Takže si dej laskavě voraz, slečinko.

Tak to bylo pěkně hnusný. Nazdar…

Hluboce se omlouvám!

„Maličká?“ Pod pátravým pohledem jeho stříbrných očí se mírně otřásla. Očima proputoval celou její tvář, jako by se chtěl ujistit, že je v pořádku.

„Hm, jo?“ Odvrátila hlavu a natáhla se pro talíř s jídlem. Nabodla na vidličku osmaženou bramboru a hned nato kousek pěkně propečeného masa.

„Tak co na to říkáš?“ zeptal se nervózně. A teď jsem v hajzlu. Na co se mohl asi tak ptát?

„Ehm, promiň, co jsi říkal? Nějak jsem nevnímala.“

„Že bychom, až nám skončí vyučování, mohli zajít do města, aby sis to tu trochu prohlídla a poznala to tu…“

„No to by bylo super!“ S úsměvem od ucha k uchu ho krátce políbila, ale než se stíhla odtáhnout, položil jí svou velikou dlaň na šíji a přidržel si ji u sebe. Jemně se jí otřel o rty a pak to znovu zopakoval. Reganiny ruce se mezitím přesunuly na jeho záda, kde si propletla prsty.

***

Zane byl v nebi, a to doslova, protože Regan byla jeho anděl. Jeho Maličká. A ta nevinnost v těch velikých zelených očí to jenom dokazovala.

Srdce se mu sevřelo, kdy ho pohladila po nezjizvené straně tváře a na rtech u toho měla malý úsměv.

„Je tu první den a táhne to s ním. Coura,“ zaznělo z hloučku holek, které procházely kolem jejich místa. Ale Zane věděl, kdo přesně to řekl. Byla to ta černovláska s divnýma očima.

Zane hrdelně zavrčel, až sebou Regan trhla. Jídelna ztichla. Dívka šla dál, nevšímaje si hrozby, která byla cítit všude kolem, když se jí najednou podlomila kolena. Černovláska vystrašeně zalapala po dechu, prsty si obemkla hrdlo, jako by ji to mělo nějak záhadně pomoci. A Zaneho černé oči jí celou dobu propalovaly.

Dívka beze zvuku vykřikla a s hrůzou v očích se podívala jejich směrem. Její obličej nabíral nezvykle bledé barvy a když se zdálo, že za pár okamžiků omdlí, Zane povolil. Démon v jeho nitru se chtěl dostat na povrch a zabít tu děvku, která urazila jeho smysl existence.

Cítil mírné bodání v dásních, jak se mu prodlužovaly špičáky, a trnutí v ostatních zubech, když se zaostřovaly. Jeho racionální já vědělo, že by měl přestat, jenže netvor byl o tolik silnější, v tuto chvíli.

Na tvář mu dopadla drobná ruka. Neotočil se, byl zaměřen pouze a jedině na svůj cíl. Ta děvka musela zemřít!

Dlaň putovala přes čelist k vlasům, kde propletla prsty. Zatnula v pěst. Silou ho přinutila, aby se k ní otočil a pohlédl jí do očí.

***

Regan se dívala do jeho proměněné tváře. Spatřila ji už dříve, kdy se odhmotnil do toho druhého světa. Jenže ji ještě neviděla tak zkřivenou hněvem. Přesto se nenechala zastrašit.

Beze strachu se mu dívala do očí; z jejích vyzařovala láska a síla, z jeho nenávist.

„Nech ji odejít,“ zašeptala. Dávala si přitom pozor, aby udržovala stálý oční kontakt. Hlas měla monotónní a tichý, jako kdyby chtěla uklidnit divoké zvíře. Zane zamrkal, ale nijak nereagoval.

Periferním viděním spatřila, že dívka se stále drží za krk a nemůže se nadechnout.

„Zane, pusť ji.“ Obočí se mu stáhlo, na čele se vytvořila vráska. Naklonil hlavu směrem k dívce, ale nepřerušil oční kontakt.

Regan cítila malé elektrické výboje, které putovaly po jeho těle. Nabíjelo ji to elektřinou, která se rychle měnila v něco více nemravného. Kolem těla se jí začalo šířit neskutečné horko; Zane zaměřil pozornost na ni. Snadno vycítil její stoupající touhu.

Dvojice ani nepostřehla, že dívka zase může dýchat a vyběhla z jídelny, ani že si ostatní studenti začali šuškat a ukazovat na ně.

Spike na ně něco mluvil, jenže ani jeden ho nevnímal.

A pak, namísto dvojice s pohledy propletenými do sebe, zbylo na lavici jen pár černých peříček.

 Kapitola 17. ¤ Shrnutí ¤ Kapitola 19.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The mysterious world 18: