OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tenká hranice mezi láskou a nenávistí - 7. kapitola

27.04.2012 (10:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1408×

7. KAPITOLA

Caroline zůstala po zbytek dne sama. Nikdo se jí neodvažoval obtěžovat, protože William všem sloužícím nakázal, aby paní hraběnku nerušili. Večer Caroline akorát její komorná přinesla večeři, které se však ani netknula. Hrdlo měla Caroline tak stažené, že by nedokázala pozřít ani sousto. Nic nedělala a jen seděla u toaletního stolku. V zrcadle sledovala, jestli se nějak nezměnila poté, co Williamovi vyjevila své city.

Láska – v něco takového Caroline snad nikdy nevěřila a přesto se jí sama dočkala. Pořád jí vše připadalo jako nádherný sen – William znal pravdu a nic jí nevyčítal. Bála se, že ji bude manžel nenávidět, když zjistí, že už patřila někomu jinému, ale naopak ji chápal. A hlavně jí věřil, že se to tak skutečně stalo. Byla mu za mnohé vděčná, ale hlavně si i nadále cenila jeho oběti a slibu, že se jí nedotkne, dokud za ním ona sama nepřijde. Nebyl to snad dostačující důkaz, že ji opravdu miluje?

Podívala se z okna, venku už nastala noc plná hvězd a příslibů, které Caroline toužila poznat – a to mohla jedině v Williamově náruči. Ještě chvíli váhala, ale pak už jen v zrcadle zkontrolovala svůj vzhled a vydala se do manželovi ložnice.



William už usínal, když do pokoje tiše vklouzla Caroline. Zamyšleně ho pozorovala a čekala, jestli si jí všimne, zdálo se však, že její muž opravdu spí.

„Nevadí,“ pomyslela si, „alespoň to pro mě bude jednodušší.“ Opatrně si začala rozšněrovávat šaty a za okamžik už měla na sobě jen hedvábnou spodničku. Sedla si k němu na postel a hladila ho po vlasech, aby ho probudila. Překvapeně a trochu vylekaně otevřel oči.

„Caroline?“ William tomu nemohl stále uvěřit. Opravdu byla tady – v jeho ložnici. Připadalo mu, jakoby k němu z nebes sestoupil anděl.

Caroline už mu dál nedovolila něco říkat a jednoduše ho umlčela polibky. Vlezla k němu pod přikrývku – trochu ji zaskočilo, že je pod ní nahý, ale věděla, že teď už se stáhnout nemůže, a to vlastně ani nechtěla.

William ji strhl k sobě do náruče a položil ji na záda. Klečel nad ní, oči měl zastřené touhou. „Opravdu to chceš, Caroline? Víš to opravdu jistě?“

Dával jí poslední možnost si to zvážit a za to mu byla neskutečně vděčná. Byla už však pevně rozhodnuta. Mírně se nadzvedla a přitáhla si ho k sobě. „Chci tebe,“ zašeptala do tmy. Byla ráda, že v pokoji panuje šero, jinak by si William musel všimnout, jak se při těch slovech začervenala. „Mám sice trochu strach,“ přiznala, „ale už nedokážu žít bez tvé lásky. Nechci déle čekat.“

Ani William už nechtěl dál čekat. Věděl ale také, že nesmí příliš spěchat, aby Caroline nepolekal nebo jí snad nezpůsobil bolest. Ženu už neměl velmi dlouho, tak dokáže počkat ještě pár chvil rozkoše, které může a chce Caroline poskytnout. Vysvlékl jí košilku, aby v matném měsíčním světle mohl pozorovat nádherné tělo své manželky. Caroline se stále trochu styděla a pokoušela se tedy alespoň trochu zakrýt. William jí to však nedovolil.

„Ne, má lásko,“ zašeptal, „chci se na tebe dívat.“ Mezi ňadra jí vtiskl horký polibek a jazykem jednu po druhé obkroužil růžovou bradavku a do každé ji lehce kousl. Caroline se zachvěla rozkoší a potichu vykřikla jeho jméno. William vášnivými polibky zasypával celé její tělo a zanechával po nich vlhkou stopu. Pokusil se jí rukou rozevřít stehna, ale vzepřela se mu.

„Věř mi, miláčku,“ zašeptal přerývaně, „prosím.“ Zesílil tlak rukou a pomalu jí nohy roztáhl. Hlavu zabořil do jejího klínu a jazykem pohladil skrytý pahorek jejího ženství. Tentokrát Caroline vykřikla nahlas. Netušila, že muž může ženě poskytnout takovýto druh potěšení. Zatočila se jí z toho hlava. William však s tímto sladkým mučením nehodlal přestat a dál Caroline jazykem dráždil, dokud ho znovu nahlas nevolala. Prstem vnikl do jejího již připraveného lůna a pomalu jím pohyboval. Caroline již v tu chvíli byla na samém vrcholu blaha, věděla však, že William jí může nabídnout mnohem víc. Divoce ji políbil na rty a dal jí tak ochutnat jejího vlastního nektaru lásky.

I William si chtěl užívat chvíli nestoudné vášně, a tak jemně uchopil Carolininu drobnou ručku a naváděl ji tam, kde chtěl, aby se ho Caroline dotýkala. Vtiskl své ztvrdlé pulzující mužství do její dlaně. Ucukla.

„Neboj se, lásko, chci, aby ses mě dotýkala.“ Přitiskl se k ní ještě víc, že už teď nemohla rukou uhnout. Prsty jeho úd obemkla a lehce rukou pohnula. William zasténal.

„Děje se něco,“ zeptala se trochu vyplašeně, „neublížila jsem ti?“

Usmál se na ni: „Ubližuješ mi, když přestáváš.“

Opětovala mu úsměv a znovu ho začala nesměle dráždit. Williamovi vzdechy byly teď ještě mělčí a přerývanější. Teprve teď si plně uvědomil, jak moc po své ženě toužil. Zadržel Carolininu teď již odvážnější paži, aby se jeho potřeby neukojily dříve, než by mu bylo milo.

„Dělám něco špatně?“ zeptala se zklamaně.

„Ne.“ Něžně ji políbil. „Právě, že až moc dobře.“ Odmlčel se. „Jsi na mě připravená, má lásko?“

Na velmi kratičký okamžik se zamyslela, ale nakonec přikývla. Zavřela oči a čekala, že ucítí bolest, jakmile do ní William vstoupí. Naposledy ji lehce a žertovně políbil na nos a pak se do ní opatrně pohroužil. Caroline potichu vyjekla překvapením – nečekala, že může pocítit ještě větší rozkoš, než kterou jí William poskytoval před pár minutami, ale bylo to tak. Téměř se jí z toho zatočila hlava. Zpočátku se obávala, že nedokáže Williama pojmout celého, ale William ji svými pomalými pohyby v jejím nitru vyvedl z omylu. Doháněl ji až na pokraj šílenství. Nohama ho instinktivně obemkla kolem boků a pobídla ho tak k odvážnějšímu milování. Pohyboval se v ní teď mnohem rychleji. Do ucha jí šeptal sladká slůvka plná něhy.

Caroline cítila, že se s ní něco děje. Měla pocit, že by určitě zemřela, pokud by teď William přestal. A pak její nitro bez varování vybuchlo. Vykřikla a otevřela dokořán oči. Nehty mu křečovitě zatínala do zad ve stejném rytmu v jakém jí probíhaly vlny uspokojení. Ve stejném okamžiku jako Caroline dosáhl vrcholu i William, s hlasitým zasténáním uvolnil do Carolinina lůna svou touhu, kterou tak dlouho potlačoval.

„Děkuji ti, lásko,“ zašeptal, když společně odpočívali. Políbil ji na nahé rameno. Bylo to přesně takové, jak si to představoval ve svých snech. Přestože už Caroline nebyla panna, byla fantasticky úzká a William tak měl pocit, že i přesto je jediným mužem, kterého ve svém životě poznala.

„Netušila jsem, že to může být tak krásné,“ vydechla unaveně, „to já bych ti měla správně poděkovat.“

Chvíli pak svorně mlčeli, hladili se a mazlili. Oba byli opět připraveni na další milování, ale William chtěl nejdřív znát celou pravdu. „Vyprávěj mi, jak se to stalo, Caroline.“

Zaskočil ji. Moc dobře věděla, co má William na mysli, ale mluvit o té události se jí stále příčilo. „Nenuť mě k tomu, lásko,“ prosila ho, ale když viděla jeho odhodlání, uvědomila si, že už nic nesmí tajit.

„Jsou to už čtyři roky,“ vyprávěla rozvážně, „na čas jsem tehdy bydlela u své tety, bylo mi patnáct let.Teta jednou uspořádala ples – maškarní ples.“

William v tu chvíli zbledl jako stěna. Caroline si toho však nevšimla a dál nerušeně pokračovala. Chtěla to mít, co nejrychleji za sebou a tak se na svého manžela raději ani nepodívala, aby ji nepřerušoval.

Nevesele se usmála: „Měla jsem tehdy tak nádherné šaty… Myslela jsem si, že to bude nejkrásnější večer mého života. Už si ani pořádně nepamatuji, proč jsem tenkrát odešla ze sálu. Šla jsem se projít do zahrady a tam jsem narazila na dva muže.“ Jak znovu začala oživovat vzpomínky, na které chtěla zapomenout, probouzela v sobě i bolest, kterou tenkrát pociťovala. Po tvářích jí stékaly horké slzy, které nedokázala zadržet. Odmlčela se, jakoby nevěděla, jak pokračovat. Nebylo pro ni lehké o něčem takovém mluvit a netušila, jak tu událost zformulovat do vět.

„Jak vypadali?“ zeptal se.

Zavrtěla hlavou: „Nevím, oba měli masky.“ Na malou chvíli se znovu odmlčela. „Oni vlastně taky nevědí, jak vypadám já, protože…“

„… jsi měla masku taky,“ dokončil William za ni.

„Ano,“ přitakala a považovala tak rozhovor za ukončený, ale William potřeboval vědět víc. Byl si už sice úplně jistý, že to byl on s Josephem, kdo jí ublížil, chtěl však znát všechny Carolininy pocity. Chtěl vypít ten pohár hořkosti až do dna.

„Vyprávěj dál,“ pobídl ji.

„Co chceš ještě vědět?!“ vykřikla zoufale. Teprve teď si William všiml slz v jejích očích.

„Omlouvám se,“ konejšil ji a vzal do náručí. Nejraději by si nafackoval za to, že ji tak rozhodil. Pohladil ji po hlavě a políbil do vlasů. „Promiň.“

„Ne, ty promiň,“ přerušila ho, „nechtěla jsem na tebe křičet.“ Schoulila se mu do náruče. „Proč mi to udělali, Wille? Proč jsou muži tak… tak zlí?“

„Všichni takoví nejsou.“

„Já vím.“ Otočila se zpět k němu a setřela si z tváří slzy. „Ty jsi jiný.“

Neodpověděl. Nedokázal to.

„Nechci už na to myslet,“ prohlásila odhodlaně, „přeji si zapomenout.“

Něžně ji políbil na ústa, ještě trochu vlhká a slaná od jejího pláče. „Na zapomínání znám skvělý recept.“

Caroline mu rukou přejížděla po celém těle až se nakonec dotkla jeho ztopořeného mužství. William přerývaně zasténal. Usmála se na něj. „Tak mi to tedy ukaž,“ pobídla ho a pak už se jen nechala unášet vášní, která zachvátila jejich těla.

Výčitky svědomí, které Williama léta pronásledovaly, byly od chvíle, kdy zjistil, že to byl skutečně on, kdo Caroline znásilnil, ještě silnější. Byl sice rád, že Caroline konečně překonala svůj strach z mužů (a z něho), ale skutečnost, že jí v životě nejvíce ublížil právě on, ho sžírala nepředstavitelnou bolestí duše.

Caroline svého manžela několikrát přistihla, jak se toulá v jakýchsi myšlenkách. Netušila však, že jsou to vzpomínky na ni samotnou. Nechápala, co znamená ten Williamův prázdný a bolestný výraz ve tváři. Bála se, zda Williama počáteční chápavost a lítost nepřerostla přece jen ve zlobu vůči ní. Bála se, že jí opravdu začal vyčítat, že její panenství získal cizí muž. Jindy se jí však tyto obavy zdály tak liché a bezvýznamné. William ji svými polibky, slovy a něžnostmi neustále dokazoval, že ji miluje.

Poprvé v životě byla Caroline doopravdy šťastná.



Život na Carltobu byl jako život v ráji. Léto už sice bylo dávno pryč a podzim už také značně pokročil, ale stále zde bylo krásně. Zahrada, která na jaře a v létě kvetla rozličnými barvami a voněla omamnými vůněmi, se nyní pomalu připravovala na zimní spánek. Přestože už bylo poměrně chladno, chodila Caroline do zahrady na krátké i dlouhé procházky. Ráda pozorovala spadané listí a obdivovala tóny jeho podzimních odstínů. Vždy si při tom vzpomněla na dětství, kdy se synem zahradníka jejích rodičů lezli na stromy a z větví potom skákali do navršených hromad listí, které pak později pod dohledem dospělého zahradníka pálili. Teď už však byla dospělá i Caroline a dětských her už dávno vyrostla.

Na těchto vycházkách do parčíku ji však vždy doprovázel William. Pořád nedokázala přemoci svůj strach z podobných míst, protože vzpomínky ji stále ovlivňovaly.

„Je tu opravdu krásně,“ řekla Williamovi na jedné takové procházce. Dnes ráno byla obzvláště šťastná, protože si byla téměř jistá, že čeká dítě, a těšila se, až o tom Williamovi řekne.

„Jen počkej, až začne sněžit,“ prohlásil, „to je tu ještě nádherněji. Brzy tu bude úplně bílo.“

„Už se na to těším,“ řekla s úsměvem. Stoupla si na špičky a letmo ho políbila na nos. Uvažovala, jestli mu má tu radostnou novinu říct už teď nebo až večer v její ložnici, kde spolu trávili každou noc. „Mám pro tebe překvapení,“ přiznala nakonec, ale když uviděla jeho napjatý výraz, neodolala a dodala, „ale řeknu ti to až později.“

William ji zvedl do vzduchu, rychle se s ní dokola zatočil a do výstřihu jí vtiskl horký polibek. „Pokušitelko! Proč mi to neřekneš už teď?“

Zvonivě se zasmála: „Protože pak by to už nebylo překvapení.“

Postavil ji zpět na zem. „Bože, jak jsi krásná,“ vydechl. Vášnivě ji objímal a líbal.

„Pane hrabě,“ ozvalo se za nimi. Okamžitě se od sebe, i když neradi, odtrhli. Stál za nimi Stefan a očividně vypadal nervózně – bylo to opět po dlouhé době, co se setkal s Caroline. A když ji teď uviděl, jak hluboce je do Williama zamilovaná, pocítil hned několik věcí najednou – byl rád, že Caroline konečně našla své štěstí v náruči muže a zároveň ho trápilo, že jím není on sám.

„Děje se něco, Stefane?“ zeptal se William. I on teď nebyl tak úplně ve své kůži, stejně jako jeho přítel, protože věděl, že miluje jeho ženu a skrytu duše se i nadále trochu bál, zda mezi nimi neexistuje nějaký hlubší vztah.

„Přijel vás navštívit pan Joseph.“

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tenká hranice mezi láskou a nenávistí - 7. kapitola: