OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Svět bez krve - Epilog



Svět bez krve - EpilogPro čtenáře nad 18 let!

Vítám Tě v pokračování Upířích Živlů, jejichž prvním dílem byla Hra s ohněm. Nyní nastupuje nový příběh s Tvými oblíbenými hrdiny. Jsou otrlejší, divočejší a žádostivější jakékoliv akci či zážitku. S radostí Ti otvírám dveře do Světa bez krve... (Předělávka základní spolupráce s Wish)

Poslední část Světa bez krve... Tímto všechno končí a něco nového začíná. Tento epilog Vám dá nový rozhled, ale nebojte se, všechno je jen začátek. Děkujeme všem čtenářům, kteří si hrdiny Upířích Živlů oblíbili natolik, že s nimi bojují dál a žijí s nimi jejich životy. Děkujeme.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Epilog

Svět bez krve


 

Di se vzdychnutím zatlačí slzu a opře se o dveře. Tak tohle rozhodně nečekala a teď jí z toho bolí srdce. Takové odmítnutí. Zhoubně zahýbalo jejím světem. Ještě před příchodem Mii se všechno zdálo dobré, ale pak začaly pochybnosti a chorobná žárlivost a nakonec… Nakonec jí Chazzy pověděl něco, co ji odsoudilo k záhubě.

„Di?“ Ostražitě sebou při vyslovení jména trhne a otevře oči.

„Jo, jsem to já. Omlouvám se, že jsem ti ublížila… Tam…“ Kývne směrem k jeho pokoji a uniká pohledem před jeho zářivě modrýma očima, jež ji lustrují, jako by jí chtěl Dick vidět až do duše.

„Jak je Des?“

„Je v pořádku, ale … Ty moc nevypadáš. Stalo se něco?“ Di v duchu zaúpí. Dick na ní vždycky pozná, když je na dně. Jako by tušil její myšlenky. On jediný jí dokáže rozumět beze slov a pomoct jí tak, jak by nikdo jiný nedokázal.

„Je mi fajn,“ hekne rychle a blyštivě se usměje, ale vyjde z toho spíše ubrečený výraz slabocha.

„Jsem fakt ráda, že jsem vám nějak neublížila… Vážně mě to mrzí. Nechtěla jsem… To ta zasraná upíří krev, sakra. Dělá ze mě idiota.“ Dick se křivě usměje. Odpustil jí už dávno. Vlastně by se na ni nikdy nedokázal zlobit, na to ji má až příliš rád, ale to by Desire nebo Chazzovi samozřejmě nepřiznal.

„Tak co se děje?“ zadívá se jí upřeně do očí, až se maličká ošije.

„Vyklop to. Snad si nemyslíš, že ti tu pohádku o tom, jak je ti fajn, sežeru.“ Di si dlouze povzdychne. S Dickem to nikdy nebylo lehké… Vždycky dokonale dokázal uhodnout její pocity i myšlenky, jako by jí snad viděl až do nitra.

„Fajn, tak teda na rovinu… Prostě o tom nechci a nebudu mluvit, ještě něco?“ zavrčí ostře a zaobalí se do své slupky drzé pekelné dívky, která má všechno a všechny na háku. Dick pokrčí ramena.

„V tom případě ne. Už nic.“ Zamíří ke schodům, ale přesto si je jistý, že ona ho odejít nenechá. Na to ji moc dobře zná… Jako by o ní věděl dokonale všechno. Její myšlenky, její pocity, její sny… netuší, čím to je, ale skutečně se obvykle trefí. Jako by pro něj byla otevřenou knihou a on v ní dokázal číst nejlépe ze všech, snad proto, že ji tolik miluje.

„Sakra, Dicku počkej!“ Zářivě se usměje a nechá ji, aby ho chytila za dlaň. Jelikož má Di v paměti stále jejich první dotek, když byl ještě člověkem, tak i teď ji hřeje. Stále je pro ni tím lidským ochranářským Dickem.

„Promiň… Je toho na mě moc. Můžu… Můžu bejt na chvíli s tebou?“ zoufale k němu zvedne své nevinné šedé oči a on se v nich utopí, zatímco ona se kochá pohledem na jeho duhovky, potažené oceánskou modří a neutuchající láskou.

„Záleží na tobě. Jestli chceš, tak já budu jedině rád, ale co Chester?“ frajersky se usměje a dokonale vystihne její slabé místo. Ví, že právě tím ji donutí, aby byla s ním… Alespoň na pár chvil jen jeho.

„Neboj se. Tomu to fakt vadit nebude.“ Divoce se ušklíbne, ale jemu neunikne bolest, která se za tím drsným a zuřivým gestem skrývá.

„Nešel bys se mnou na chvíli ven? Chybí mi … svoboda.“ Di se toužebně zadívá na vchodové dveře a rozechvěle si povzdychne. Dříve nenáviděla létání, ale teď… Jí neskutečně chybí. Láká ji ta možnost, že by mohla mít volnost a svobodně odejít, kam se jí zachtělo. Daleko ode všeho. Daleko od toho odmítnutí…

„Chceš se proletět?“ On přesně ví, na co maličká myslí. Když ruku v ruce dojdou na zahradu a ona se posmutněle zadívá na nebe, jemně ji chytí do náruče a zadívá se jí do očí.

„Proletíme se, Di.“ Zašeptá sladce a bez dalších řečí se s ní vznese vysoko do vzduchu. Tam, kde se mohou dotýkat hvězd a propadat se svým snům. Maličká se toužebně rozesměje. Po dlouhé době se cítí tak nespoutaná. Tak šťastná a právě s Dickem, její první lidskou láskou. Přitiskne se k němu ještě blíž a prsty se snaží dosáhnout na hvězdy, které jsou jí na hony vzdálené a přeci tak blízko.

„To je tak krásný…“ šeptá mu do ucha a on s ní poklidně proletuje nebem, jako by nebylo nic důležitějšího, než plnit její přání. Konečně je mu dobře. Celou dobu se cítil tak svázaný a zubožený, ale s ní… Zas může volně dýchat. Vnímá ten neklid, tu její neotřelou radost, kterou dává tak bezprostředně najevo. Výská a směje se s každým dalším proudem větru, který jí zalézá pod oblečení. I když jí Dickovo tělo studí, teď by ho nevyměnila za nic na světě. Zaklesne se nohama kolem jeho pasu a roztáhne své ruce, svá křídla a naprosto šťastná se rozesměje, protože je opět svobodná a sama sebou. Ona letí… To Dick jí vrátil její křídla.

„Je to skvělý!“ směje se a on ji s přivřenýma očima pozoruje. Jak šťastně a bezstarostně vypadá po dlouhé době. Je tomu rád. Je nadšený, když jí k tomu pocitu může dopomoct. Téměř ty její emoce cítí, jako by hmatatelně tančily kolem nich a dotýkaly se ho. Obletí spolu celé okolí a dostanou se až k městu. Dick díky tomu zapomene na všechny starosti a užívá si po dlouhé době Diinu lákavou a tišící blízkost…

„Jsem rád, když se zas směješ.“ Pohladí ji po tváři, když ji postaví nohama na pevnou zem. Jsou zas na potemnělé tiché zahradě a ona už nevpadá tak hrůzná a chudá, jako když odcházeli. Náhle pro ně září všemi barvami, protože oni jsou náhle… šťastní.

„Sakra, už jsem skoro zapomněla, jaký to je… Díky. Jsi skvělej, Dicku! Nevím, co bych si bez tebe počala…“ Stále ho drží kolem pasu a dívá se do jeho nebesky modrých očí, které má tak moc ráda. Ten pohled ji tak nějak svádí a nabíjím jakousi touhou, kterou už dlouho necítila. Bylo by to s ním vážně tak snadné – napadne ji. Žádný stres… Starosti, ani bolesti… Možná měl Chester pravdu, když říkal, že by mi s Dickem bylo mnohem líp než s ním. Ale láska je přece slepá, vybere si vždy jen tu nejtěžší cestu nebo ne?

„A já bez tebe,“ hlesne Dick a pohladí ji po sametových černých vlasech, ze kterých jí sjede až na záda a přitiskne ji k sobě. Přijde si maličko podle a přitom krásně zároveň. Netuší, kam tohle směřuje, ale chce si ten okamžik vychutnat až do poslední chvíle… Až do chvíle, kdy ona řekne ne. Vdechne její vůni a vtiskne jí polibek do vlasů.

„Všechno se zase srovná, uvidíš… Ať se stalo cokoliv.“

„Jasně… všechno zase bude fajn,“ hlesne ironicky a duchaplně se ušklíbne. Odtáhne se od něj a dojde jí, že už je jen otázkou času, než se Chester rozhodne, že už ji nemá rád, když už ho ani nepřitahuje a nechce s ní spát. Pokud ji tedy ovšem ještě vůbec rád má. Posadí se na trávu, která je vlhká. Di si rozmazává tu měsíční rosu po teniskách a drtí pod sebou tu křehkou travinu, jako by se na ní mohla pomstít. Začíná si myslet, že všechno, co si prožila bylo jen smyslem nějakého Chazzyho vyššího plánu… Jak ji dostat na kolena. Jak získat tu nejlepší šťastnou krev na světě a zničit ji tím.

„Co jste si vy dva zase udělali? Že vás to pořád baví, kurva.“ Zavrtí Dick hlavou a vzdychne si. Posadí se vedle ní a opře se o kmen stromu. Kůra je hrubá, ale jemu to nevadí. Do úst si dá stéblo trávy, jako to dělával dříve, to když byl ještě člověkem…

„Vy jste jako jarní počasí. Šílené je to s vámi. Já prožívám teprve druhou krizi a mám toho vážně dost. Z četnosti vašich hádek bych ale už asi pošel.“ Di zúží oči a uchechtne se.

„Sakra, není hádka jako hádka. Některý jsou pro vztah přínosem a jiný..." Tohle nebylo tou hádkou, která by přinesla důvěrné odpuštění a milování. Tohle bylo něco, co jí rozsekalo srdce.

„A čím se tahle lišila od těch ostatních? Jestli se teda můžu zeptat… To víš, v tomhle já moc praxe nemám. Já jsem spíš přes tu nevěru. Na co hádky, když může jít rovnou o něco většího?" ušklíbne se při vzpomínce na Desire. Di ho protne lítostivým pohledem. Chtěla by se zas svou sestru omluvit, ale na to nemá právo.

„Vážně neskutečně mě mrzí, co ti provedla…“ Hlavou se opře o jeho rameno a nechá ho, aby ji k sobě přivinul ještě blíže. Vlastně ji ta jeho blízkost až nějak moc uklidňuje.

„Zdá se, že sakra každej máme nějaký ty svý bolístky.“ On ji ukolíbává do světa, kde nepodstatné věci neexistují. Kde jsou jen oni dva. Dlouhou dobu spolu jen tak sedí a mlčí. Každý pohroužený do svých vlastních myšlenek. Dvě spřízněné duše, které se poznaly jako lidé a oba skončili jako upíři. Oba v sobě mají tu podstatnou část Chestera… Jako by s nimi byl pořád, i když jsou spolu sami.

„Víš, kdyby… Kdyby nebylo toho malého, co Des čeká, už bych tady nejspíš nebyl." Prolomí po dlouhé době ticho.

„Jsem na tom stejně,“ zahučí neochotně Di. „Dva vězni v jednom baráku…“ uchechtne se tomu jako zoufalému vtipu.

„Jsi na tom stejně? Ty už … tu nechceš být?“ zadívá se jí rozjitřeně do obličeje. Přesně tohle vyslyšel z jejích myšlenek, ale nechtěl tomu věřit. Když to připouští takhle nahlas, je to stále tak neskutečné.

„Chci říct, prostě… Že někdy… Už toho má člověk dost. Nemít děti, asi by mě na tom světě už nic nedrželo… Vezmi si…“ začne vysvětlovat a přitom zádumčivě koulet očima.

„Moje láska je vrahem mejch rodičů… Byl dokonce zamilovanej do mojí maminky, a přesto jí znásilňoval, týral a pak ji stejně zabil. Chtěl mě utýrat k smrti, když jsem byla malá… Jenže já žiju a je ze mě teď něco mnohem horšího, než kdy byl Oskar… Byl by na mě sakra pyšnej,“ odfrkne zhnuseně a potlačí nenávistný výkřik, který Dick ovšem slyší… vnímá, jak volá ze svého nitra s.o.s a děsí se sama sebe.

„Moje segra… Dělá něco, co já vůbec neuznávám, a ubližuje někomu, na kom mi neskutečně záleží. Ubližuje mojí první lidský lásce, kterou mi … Chester nikdy nepřestane vyčítat.“ Protočí panenky.

„Jsem upír bez schopnosti levitace a mám panickou hrůzu, když mám pít krev. A přitom bych každýho nejraději umučila k smrti. Sakra, celkem paradox!“ zachechtá se a dobere se toho nejbolestivějšího.

„Sere mě minulost, ve který si to Chazzy rozdával s Miou… Ona byla v posteli fakt třída a on se mnou už …“ usmívá se jako mentální mrzáček a z očí jí tanou slzy.

„On už se mnou nechce už ani spát!“ Na povel se rozbrečí a připadá si jako ta největší troska na světě. Chester ji odmítnul a to ji ranilo. Ponížilo. Dickovi se v hlavě komíhají dvě informace. A to, že na něj Chazzy stále žárlí, což ho v hloubi duše těší. A druhou věcí je to, že byl … zamilovaný do Diiny matky?! Tohle zjištění ho poněkud šokuje, ale přestane se tím zabývat a raději Di pevně obejme, aby ji schoval ve své náruči, tak jako kdysi. Aby ji ochraňoval a utěšoval, což dříve bral jako svůj jediný důvod žití. Netuší, co by mohl říct, aby jí to pomohlo. To, čím si za poslední rok život prošla, bylo vážně moc. Bylo toho spousty i na vyrovnaného člověk, natož na někoho s tak citlivou duší…

„Díky… Za vyslechnutí a hřejivý obětí.“ On ji bude stále hřát. Jako člověk jí vzal srdce a proto s ní zůstává po zbytek jejího života.   

„Nemáš za co," usměje se a pak se na ni vážně zadívá.

„Di… mohl bych ti nějak pomoct? Nemám třeba promluvit s Chazem?" nabídne se jí, protože to, že ji akorát držel v náručí, mu jako nějaká extra pomoc nepřijde, i když chápe, že se jí ulevilo. Tuší, že ho Di odmítne, ale musel to alespoň zkusit.

„Ne, já to nějak … vyřeším.“ Povzdychne si tupě.

„A jak bych mohla pomoct tobě?“ Něžně ho pohladí po ledové tváři, ale pod kůží cítí jeho lidskost a teplo, které jí sála do dlaně. Dickovi z tváře zmizí jakýkoliv náznak úsměvu a rysy mu ztvrdnou. Dotknula se citlivého místa.

„Nijak,“ odvrátí se od ní.

„Já myslím, že moje situace už je vyřešená.“ Je natolik chladný, až ji to vyděsí.

„Sakra, já…“ Ta náhlá odtažitost ji dokonale zmate. Nedošlo jí, jak těžké to pro něj bude, především když je vlastně Desiino dvojče.

„Netrap se tím. Já prostě zůstanu s Desire, ale jenom kvůli dítěti. Nechci, aby o něj přišla… Nikdy bych si to neodpustil a také… Také se na něj na rozdíl od ní neskutečně těším,“ řekne o poznání jemněji, aby ji neděsil. Každá myšlenka, která se týká Desire, ho neskutečně bolí.

„Promiň mi za tu reakci.“

„Obdivuju tě,“ hlesne upřímně Di.

„Taky to nemáš jednoduchý.“ Skloní hlavu a dívá se na perfektně udržovaný trávník. Chester si až pedantsky zakládá na tom, aby na zahradě nic nekvetlo a nic nežilo.

„Myslela jsem, že andělům je dopřáno žít šťastně.“ Pohledem sjede nad jeho blonďaté rozcuchané vlasy a tuší tam svatozář. Jako snílek si to může dovolit, ale tohle o ní málokdo ví.

„Nemáš mě za co obdivovat. Třeba jsem jen srab, co prostě nedokáže odejít a začít znovu, protože se bojí. Neposlouchej mě, říkám hlouposti.“ Povzdychne si a složí těžkou hlavu do dlaní. Nejraději by v sobě všechno potlačil, především tu bolavou zradu, kterou mu Desire protla srdce.

„Nejseš srab, seš bojovník!“ rozohní se Di a poklekne si před něj. Obejme ho a vtiskne mu polibek na čelo, a když Dick náhle zvedne hlavu, ocitne se jen pár centimetrů od jeho tváře… Od jeho rtů. Omámeně se vpije do nebeské modře a zalape po dechu. Dick se jí rovněž dívá do smutných sivých očí, a když se k němu Di ještě trochu přiblíží, sjede pohledem na její mírně pootevřené a chvějící se rty. Tak nějak to vyplyne ze situace. Vlastně čekal celou dobu, kdy se to stane… Chvíli její ústa jen tak hypnotizuje pohledem, ale pak tu zbývající vzdálenost bezmyšlenkovitě zruší, a políbí ji. Celý napnutý v očekávání její reakce. Di mu slabostí vydechne do rtů a se svírajícím pocitem v hrudi, celá rozechvělá, mu polibky vrací. Dick má tak sladké a hebké rty. Nemůže se od nich odtrhnout. Když znovu vzdychne, jeho paže ji k sobě přivinou ještě těsněji, až v podbřišku ucítí slastné mravenčení. Jemně mu vjede do vlasů a probírá se světlými vlasy. Mazlí se s jeho rty. Když se od ní po dlouhé chvíli odtáhne, omámeně k němu vzhlédne.

„Dicku…“ Dívá se na ni se zcela rozpolcenými pocity.

„Omlouvám se,“ hlesne, ale nakonec se křivě usměje a frajersky dodá:

„Vlastně ne… Neomlouvám se. Chtěl jsem to udělat, ale je mi jasné, že bychom to dělat neměli.“ Smutně se pousměje.

„Jasně, Desire. Kdyby to zjistila, tak by to tvýmu následovníkovi neprospělo…“ zamumlá, ale nedokáže odolat tomu, aby se na chvíli znovu nedotkla jeho něžných rtů. Vychutnává si to slastné trnutí v těle, které jí jeho polibky způsobují. Když se od něj odtáhne, zašklebí se.

„Nemohla jsem si pomoct,“ uculí se kajícně. Dick ji k sobě znovu houževnatě přitiskne a s úsměvem jí dlouhý něžný polibek oplatí. Když se dotknou svými jazyky, projede jím vlna roztouženosti, až ji stiskne ještě pevněji.

„Nemyslel jsem jen Desire…“ hlesne, když se od ní odtrhne. Ovšem stojí ho to velké přemáhání.

„Chazzy mi dal dost jasně najevo, že … si můžu dělat, co chci!“ zašklebí se a znovu ho silou přitáhne k sobě a vpije se do něj rty. Má pocit, že se mu v náručí snad rozpustí. Ty polibky jsou tak něžné, výmluvné a jiné, než Chesterovy. Vyznává jí skrze ty němé doteky lásku tak vášnivě, že se zalyká. Dick ji líbá jako o život, je vyhladovělý po dotecích a někde na dně své duše se snaží udusit bodavou myšlenku, že dělají přesně to, zač Desire oba tak moc odsuzují. Di se vznáší někde v sedmém nebi, které má Dick vtisknuté ve svých očích. Láská ho ve vlasech, sténá mu do úst, i když jeho polibky nabírají na intenzitě a začínají se rovnat divokému upířímu chtíči. Když ji však začne pokládat na měkkou trávu, odtrhne se od něj.

„Dicku…“ zašeptá svůdně jeho jméno a prohne se pod ním. Líbá ji jako smyslů zbavený a dlaněmi roztouženě bloudí po jejím těle. Je to Di… Jeho Di, po které touží už tak dlouho. To právě ona je jeho první láskou a on na ní tak dlouho čekal.

„Jsi si tím jistá?“ udýchaně se odtrhne od jejích rozechvělých úst, kterými ho dohání k šílenství.

„Sakra, jo,“ hekne a znovu ho k sobě přitáhne. Oba jsou na roztoužení. Ani netušili, že jejich blízkost na ně bude tolik působit. Di by nikdy neočekávala, že s ní právě Dick bude dělat takové zázraky. A to jsou prozatím oblečení a jen se vášnivě líbají, dotýkají se jeden druhého a skrze ty němé doteky si vyznávají lásku.

„Di… Já už to déle nedokážu brzdit.“

„Tak nebrzdi… Buď se mnou…“ zašeptá mu do ucha a přivine se k němu tak těsně, až se jeho dech zúží a on pocítí nezměrnou touhu právě po jejím těle. Rozkrok má téměř rozbolavělý a tvrdý. Vždycky po ní toužil. Desire byla jenom zástěrka. Nikdy se jí nedokáže vyrovnat. On na Di miluje její ďábelskou povahu, která je i přesto všechno velmi citlivá. Ale nejkrásněji na něj působí její tělo. Na první pohled se do ní zamiloval. Byla tak odhodlaná ho bránit před dvěma upíry a on se do ní bezvýhradně zamiloval. Už nikdy se jí žádná jiná nedokáže vyrovnat a on to věděl.

„Miluju tě…“ zavrčí jí do rtů a bez dalších slov jí začne svlékat oblečení. Je teplý večer a Dick ji líbá jako smyslů zbavený a Di rozkoší sténá, i když jí jeho ledové tělo studí na nahé kůži. Miluje jeho mužné tělo, které je tak podobné Chazzyho, ale přesto jiné. Jako by něžnější. Protože on nikdy nebyl skutečným upírem. Pro ni zůstal lidský, jako kdysi a o to víc po něm teď touží.

„Taky tě miluju. Sakra, vždycky jsem tě milovala…“ zasténá, když z ní svlékne poslední kus oblečení. Je pod ní nahá, ale nestydí se, přestože by měla. Ale je jí s ním tak dobře… Je to přeci Dick, který je s ní. Vždyť k sobě patřili, jen si to nechtěli připustit…

„Chtěl bych se z tebe napít…“ zašeptá jí do rtů a ona hlasitě povzdychne. Když ji jemně kousne, zasténá blahem. Jeho slastné doteky. Ten jeho jed, který jí způsobuje v těle neskutečnou slastnou bouři.

„Sakra, Dicku!“ zasténá a nechává ho, aby jí olizoval ránu na rtech a užíval si tu nejšťastnější krev, kterou kdy ochutnal. Nechává ho, aby se sytil její životadárnou tekutinou, a pomalu ho svléká. Dick má na sobě jen černé úzké kalhoty a šedou košili. Lehce mu ji stáhne přes široká mužná ramena a obdivně zasténá.

„Líbím se ti?“ Je rozechvělý. Modrýma očima blýská do tmy a z duhovek mu sálá jeho chtíč. Tak něžný a temný zároveň. Nedokáže mu odolat…

„Sakra a moc!“ hlesne obdivně Di. Je to tak dávno, co viděla jeho tělo… Je nádherný. Když se dostane k zapínání jeho kalhot, roztřesou se jí ruce a ona stydlivě sklopí zrak.

„Pomůžu ti s tím,“ zašeptá jí do rtů a svlékne se. Když je před ní celý nahý, skousne si spodní ret a obdivně si svou lásku prohlíží. Tušil, že k tomu někdy dojde… Doufal v to!

„Ty se stydíš?“ rozesměje se tiše a věnuje jí poslední vášnivý polibek, než se spojí v jedno tělo. Di se mu prohne vstříc a obdivně zasténá. Něžnější milování nezažila. Ani s Chesterem. Dick je úplně jiný. Nezkrotný, vášnivý a přeci plný něhy, kterou nikdy nepoznala. Je stále tak báječně lidský… Dohání ji svými pohyby k vrcholu, který přijde dříve, než čekala.

„Dicku!“ divoce zasténá jeho jméno a zvrátí hlavu. Takhle to mělo být už dávno, probleskne jí hlavou a on blýskne očima, jako by jí rozuměl. Když se i on dočká svého vrcholu, sveze se na ní a motýlími polibky zdobí její udýchanou tvář.

„Takhle krásně mi už dlouho nebylo… Žádná stísněnost, stres nebo svázanost. Dáváš mi křídla." Zašeptá Di a usmívám se svýma šedýma očima, pro které má Dick slabost.

„Asi bychom se měli vrátit,“ zavrčí jí do rtů. Nerad se propadá zpět do reality, která je pro něj prázdná a nezajímavá. Nebýt následovníka, kterého Desire nosí pod srdcem a nebýt Di, už by tento dům dávno opustil. Ruku v ruce dojdou do domu a nepozorováni se zastaví před Chesterovou ložnicí.

„Dobrou noc,“ zašeptá a naposledy svou Di před spaním políbí. Pak ještě sjede štíhlými ledovými prsty přes její tvář a vychutnává si hebkost její pokožky. To milování pro oba znamenalo tolik… Byl to průlom.

„Krásný sny.“ Je tracená v jeho modrých duhovkách. Dick má na tváři svůj šťastný křivý úsměv, kterým ji vždycky okouzloval. Je zas sám sebou. Silný, neoblomný a frajerský jako býval. Ovšem tentokrát je skutečně šťastný, protože získal to, o čem dříve jen snil.

„To určitě budou…“ vydechne jí do úst při dalším polibku a konečně se od ní odtrhne. Zády couvá ke svému pokoji, který stále sdílí s Desire a Di ho s těžkým dechem sleduje. Posílá jí vzdušné polibky, které jí svírají srdce. Ještě naposledy se nadechne a s nepříjemným pocitem zmizí v temnotě Chazzyho ložnice. Ten zlý a divoký upír, po kterém dříve tolik toužila, sedí na parapetu okna a tiše ji pozoruje… Ovšem tím se Di nenechá rozhodit. Bez řečí se svlékne a lehne si na svou polovinu postele.


*

 

Vstane dříve, než Chester a urychleně se oblékne, aby mu mohla utéct. Nechtěla by, aby ji po probuzení nutil do nějakých něžností, i když to… už přece nehrozí. Když vpadne do koupelny a zadívá se na sebe do zrcadla, málem se nepozná. Zírá na dívku s divokýma šedýma očima a černými vlasy… Dívá se na jiného člověka, který je po dlouhé temné době skutečně štěstím bez sebe.

„Sakra, tys mě vyděsil!“ zaláteří, když Dick vlétne oknem do koupelny a křivě se usměje.

„Jak ses vyspala?“ Jedním krokem zruší vzdálenost mezi nimi a přitáhne ji mužnou silou k sobě, až Di zalapá po dechu.

„Fajn…“ vydechne mu do rtů a topí se v jeho nebesky modrých očích. Scházely jí. Celý ten sluneční den myslela ve spánku jen na něj.

„To jsem moc rád,“ zavrčí jí do rtů a obdaří ji polibkem plným něhy.

„Co výčitky…?“ zeptá se vyčkávavě, zda v ní přes noc přeci jen nezačal hlodat červíček pochybností a nezačala toho litovat…

„Nebyl důvod,“ ušklíbne se.

„A co u tebe?“

„Nebyl na ně čas… Co chceš dělat dál?“

„Tajit to kvůli Desire a dítěti?“ povytáhne Di obočí a protáhne se.

„Chceš to tajit více jak půl roku? Vydržíš se jim oběma dívat do očí a předstírat, že se nic neděje? Chester není padlý na hlavu, pozná to.“

„Řeknu mu to sama.“ Přitulí se k Dickovu ledovému tělu a nechá se znovu pevně obejmout.

„Spíš mám strach o Desire…“ zahlaholí a zaboří se tváří do jeho mikiny, která voní jeho vůní.


*


Chester

„Di… Di jsi tam?“ Lomcuji klikou, protože dveře jsou zamčené. Když se po chvíli otevřou, Di se tváří velmi odtažitě. Zamračím se. Původně jsem se jí chtěl omluvit za ten včerejšek, ale pohled na Dicka mě přibije k zemi. Podivný pocit, který cítím, ještě zesílí. Přejedu jejich dvojici pohledem a ušklíbnu se. Jejich výrazy jsou výmluvné více než dost, přesto mlčím a čekám.

„Dneska se i s dětma přestěhuju do svýho pokoje..“ oznámí mi Di s pohledem zabodnutých hluboko do mých očí, jako by mě k něčemu vyzývala.

„Chci, abys o nás dvou věděl… Jen to prosím tě neříkej Desire… To kvůli dítěti.“ Dickův hlas je dutý. Sice mi neuhýbá pohledem, ale zřejmě je naše přátelství natolik pevné, že ho to svým způsobem mrzí. Chvíli mám pocit, že vidím dvojmo, ovšem pak mi pohled sklouzne na Dickovu paži, kterou ji objímá. Ztěžka polknu a tlak, který pocítím na hrudi, je téměř nesnesitelný. Asi čekají, že vyletím a ztropím scénu. Že se vrhnu na Dicka a budu si na mě vybíjet svůj vztek, zoufalství a zklamání, které v tu chvíli v sobě cítím. Ovšem je to jenom vnitřní boj. Slova, která na ně křičím, ale která nevyslovím. Rány, které uštědřím pouze ve svém nitru. Tak na tohle jsi čekal celý ten rok? Na to, aby tě zase odkopla a tentokrát definitivně? Ozve se po dlouhé době škodolibý hlas. Zabodnu se jí do šedých očí, které mě tentokrát sráží až na samotné dno. Lhářko! Chce se mi na ni zoufale zavrčet, chytit ji za paže a silně stisknout, až by vyjekla bolestí. Ale neudělám nic, nepohnu se ani milimetr, místo toho řeknu jen:

„Jak chceš." A snažím se, abych to znělo co nejvíc chladně. Tentokrát už jí nedovolím, aby viděla, jak moc mi ublížila. Nechci ani vysvětlení. K čemu také? Abych se trápil ještě víc? Víc to snad už ani nejde.

„Výborně,“ hlesne Di mdle a prázdným kývnutím hlavy doprovodí svá slova.

„Pomůžeš mi s dětma?“obrátí se se zamilovaným úsměvem na Dicka. Vyrve mi tím kus hrudi a já mám chuť svalit se na zem a zůstat tak roky, staletí, abych se z té bolesti dostal.

„Samozřejmě.“ Přikývne duchaplně její nový přítel a ostražitě si mě prohlíží. Nedůvěřuje mi, ale já na venek nedávám nic z emocí, které mě uvnitř zabíjejí…


 


 

 

Tam, kde to začalo...

 

Vítr mi cuchá vlasy a já se nechápavě rozhlížím po okolí. Stojím uprostřed osamocené asfaltové cesty, která je lemovaná děsivě vypadajícími stromy. Tichem se vznáší zvuk pohřebních zvonečků a mně svírá v hrudi pocit, že už jsem tu někdy byla…

„Chensie?“ Ze stínu mohutných stromů se vyloupne mužská postava. Natolik mě uchvátí, že mám v prvním okamžiku chuť si před ním kleknout na kolena. Sebejistě ke mně kráčí předem promyšlenými divokými pohyby a mně tím víc buší srdce… Na hlavě má kapuci, takže mu nedokážu pohlédnout do tváře a jen marně tápu, kdo to na mě mluví.

„Nedělej, že mě nepoznáváš!“ Ten hlas je hrubý, s notnou dávkou surovosti a hrubosti, při které mi naskočí husí kůže.

„Já jsem ten, kterému ty jsi zničila život!“ sykne zle a mně se rázem při tónu jeho hlasu udělá nevolno. Panicky před ním začnu couvat, a když si sundá kapuci a já ve světle pouličních lamp spatřím jeho tvář, semknutou nenávistí a zlostí, rozechvěju se. Z temných bezcitných duhovek sálá zlovolnost tak hmatatelná, že cítím, jako by mě svou nenávistí opřádal.

„Chazzy… Takhle to nesmíš brát…“ zahučím přiškrceným hlasem a zůstanu stát na místě. Je to přeci jen fiktivní literární postava, co by mi asi tak mohl provést?

„A jak to podle tebe mám brát? Dala jsi mi smysl života a nyní jsi mi ho vzala! Jak jste mi to mohli provést?!“ zavrčí hlubokým hlasem a mně se rozklepou kolena.

„Netěšilo nás to!“ zajíknu se a rozhlížím se, zda tu někde neuvidím Wish. Hned bych se cítila mnohem lépe, snadněji bychom mohli utéct, ale sama proti němu nic nezmůžu. Ovšem ona se ve stínu stromů nikde neschovává. Opustila mě.

„Baví tě ubližovat mi a kazit mi život?“

„Takhle to nebylo myšleno! Dočkej si dalšího pokračování, prosím!“ Snažím se ho uklidnit zoufalým a rozechvělým hlasem, který mi přeskakuje a zadrhává se mi v hrdle. Strach mi stoupá až do hlavy a já cítím neúměrný, nesnesitelný tlak, který mi tříští lebku zevnitř.

„Ještě bude pokračování?“ zastaví se v kroku a zúží své nenávisti plné oči.

„Ano! Ano!“ přitakám rychle.

„Duše v zemi!“ vyhrnu, a když se ke mně urychleně přiblíží, téměř zakopnu. Kdyby mě nezachytil za bundu, vyválela bych se na chladné zemi.

„Dobře… Počkám si na pokračování, ale dávej si na mě pozor… Nebo tě ukážu čemu všemu jsem se od tvého oblíbeného Oskárka přiučil!“ V očích se mu hříšně blýskne a vycení na mě afektovaně špičáky, až mám pocit, že omdlím.

„Prosím, počkej si na pokračování!“

„Tak tedy… Duše v zemi!“ hlesne a zmizí ve tmě. Posadím se na zem, kde zhluboka oddechuju a snažím se uklidnit. Všechno se mi zdá náhle ještě zlověstnější. Stromy se naklánějí tak blízko. Silnice je zbytečně moc studená a prázdná! Samota mě neskutečně děsí…

„Děkuji všem za Vaše komentáře…“ zašeptám do ticha a vím, že oni mě slyší… Že oni tu někde jsou a neopustili nás. A snad na té pouti dalším příběhem budou s námi, stejně jako moji oblíbení hrdinové…

Končí Svět bez krve, ale začíná Duše v zemi… Pojďte s nimi žít jejich životy. Děkujeme.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Svět bez krve - Epilog:

9. Lucka24 přispěvatel
26.08.2012 [17:53]

Lucka24Tak SBK přečteno. Uf, byla to makačka, hlídat se abych nad některýma kapitolama zlostí nehodila notebookem o zeď Emoticon, ale zvládla jsem to. Emoticon

8. Lus
28.02.2012 [18:49]

Hm dočítaná Svet bez krve. Ja si proste neviem predstavit, ze by Chester a Diana neboli spolu! Zajtra sa pustim do citania Duše v zemi Emoticon a neviem sa toho dočkať Emoticon

7. Skříteček2
23.11.2011 [18:00]

Zase bezvadnej epilog Emoticon Chudák Chazzy, ale Dick je přece náš anděl, krásně se nám o Di postará. Jediná věc mne naštvala - nefunguje písnička. Emoticon

6.
Smazat | Upravit | 11.10.2011 [21:13]

Páni, úžasnej konec. Tohle bych nečekala, ale už to chtělo změnu.

5. ajiik
08.10.2011 [19:53]

ja to fakt miluju Emoticon kdy se muzeme tesit na pokracovani?

04.10.2011 [20:49]

FaireTakhle je roztrhnout. Emoticon Emoticon
I když si to Chester svým způsobem zaslouží za to jak ji podváděl. Emoticon
Ale doufám, že budou zas brzy spolu. Emoticon

3. Wish
03.10.2011 [13:22]

AnysP: hm, myslím, že DVZ bude zlomový - v jistých věcech...jen nevím, jestli to jako čtenářky zrovna uvítáte s nadšením.)

2. easy
01.10.2011 [11:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. AnysP
29.09.2011 [20:23]

páni krása, ale opravdu mi je líto chestera tohle si opravdu nezasloužil doufám že v DVZ se to zpraví a budou s di zase spolu.... vážně skvělí těším se na další pokračovánííí.... je to prostě nejlepšíí.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!