OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Survival - 5. kapitola

07.05.2013 (19:00) • darkAsh • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1075×

Leyrothe fre Silvene

Prší. Vždycky, když potřebuju, aby šlo všechno dobře, tak prší.

Ano, už jsem skoro u cíle, i když stejně moc nechápu, k čemu bude dobré toho chlapa zabít. Od začátku jsem proti. To jsem taky Arsantovi řekla, když mi v kuchyni sdělil, co musím udělat. Ale jemu je to jedno.

To, že je mu všechno jedno, mě napadlo už ve chvíli, kdy řekl Ithrinovi, ať mě najde a pošle do kuchyně. Buď si nevzpomínal, co mi před chvílí řekl, nebo mu to bylo jedno. Hlasuji pro to druhé. Já řekla Ithrinovi, že tam nejdu, ale on mě nakonec přemluvil, prý by z toho byly jen problémy. Tak jsem šla a Arsantes se choval, jako by se nic nestalo.

Když jsem s ním strávila první den v té jeho škole, kde se nic pořádného neučí, bylo mi ho možná i trošku líto, ale teď je mi jasné, že si žádnou lítost nezaslouží. Chová se strašně, úplně jako imbren. Normálně by mi bylo jedno, kdo se jak chová, jenže normálně s těmi osobami nemusím strávit většinu života.

Obcházím kolem toho domu a hledám místo, kudy se dostat dovnitř. Všechna okna dole jsou zavřená, takže bych musela rozbít sklo, abych se skrze ně dostala. Zaměřuji se výše. Na zadní straně domu je balkon, a balkon bývá u nejhonosnější místnosti majitele domu, tedy buď obývací pokoj, nebo ložnice. I kdybych i tam musela rozbíjet sklo a tím dělat rámus, dostanu se blíž k cíli a budu mít víc času na útěk. Hlasuji pro balkon.

Slyšela jsem ho dřív, než stihl zaútočit. Strážce. Rychle uskakuji a než mi stihne nožem zasadit ránu, vytahuji svoji dýku. Znovu uskakuji, poté zkusím stejný trik jako na toho thrésana ve škole. Po úskoku bokem se mu pokusím rozpárat paži, ovšem pokus je neúspěšný, a jako by snad můj pohyb předvídal, druhou rukou chytí moji paži držící dýku a zkroutí ji do nepřirozeného úhlu. Jen tiše zasyknu, protože nesmím udělat hluk, moje dýka skončila někde na promočené zemi, najít ji je téměř nemožné. Nevadí, mám druhou.

Chvíli jen uhýbám a uskakuji, sleduji jeho techniku. Je lepší, než jsem předpokládala, nicméně já ho zabít musím, jinak nedokončím úkol. Zkusím jinou taktiku. Po jednom z jeho útoků se k němu přiblížím a seknu. Nezraním ho, ale nevadí, uskočím zpět do bezpečné vzdálenosti před jeho nožem. Tohle opakuji. Já mám času dost, jednou musí udělat chybu. A udělá ji. Po jednom z mých pokusů se najednou vyřítí proti mně, jednou rukou chňapne po té mojí a druhou se mi pokusí vrazit do hrudi nůž. Sice mi chytil ruku s dýkou, ale držel ji až příliš blízko u svého boku. Stačilo vší silou bodnout a jeho ruce ochabnou.

Po jedné ze zdí se mi díky drápům podaří vyšplhat až na balkon, který je samozřejmě zavřený. Když rozbíjím sklo, jen doufám, že je déšť natolik silný, aby to ten muž neslyšel. Poté se rychle vkradu dovnitř. Zjišťuji, že je to obývací pokoj, ale pootevřené dveře naproti mi odhalují místnost, kterou hledám. Rychle se přikradu k tomu spícímu muži – ukázali mi ho na obrázku – ale než stačím cokoli udělat, něco po mně skočí a vrazí mi to přímo do srdce něco ostrého. Nůž. Vyjeveně se podívám na strážce, o kterém jsem byla skálopevně přesvědčená, že je mrtvý. Není přece možné, aby byl jako já. To je teď jedno. Chytím se v místě zranění a svezu se na zem, kde zůstávám nehybně ležet. Myslím, že hraní smrti mi docela jde, ti dva tomu každopádně uvěřili. Muž rozsvítil světlo, a začal se dohadovat s thrésanem.

„Prvně jsem myslel, že je to Ithrin od de fre Niewrostalů, ale tohoto strážce jsem nikdy neviděl,“ zapřemýšlel nahlas můj cíl.

„Podle mě to ale je nějaký fre Silven, podoba je zjevná a schopnosti taky odpovídají,“ odpověděl thrésan.

Ten muž, můj cíl, se nade mnou sklonil. To je má šance. Vytrhnu si z hrudi nůž, přičemž div, že nevykřiknu, a tím samým nožem proklám mužovo hrdlo. Zároveň s ním se hroutí i ten thrésan.

Takže byl jako já, nejnovější zázrak vědy. Čip, který umožní, aby byl strážce nezranitelný. Aspoň dokud nezemře jeho imbren. Tak proto ten papaláš potřeboval někoho, kdo tyhle dva zabije. Sám k tomu asi prostředky neměl.

Otáčím se k obývacímu pokoji, musím se odtud dostat co nejdříve, neboť se mi nedýchá zrovna nejlépe. Vlastně toužím po jediném, lehnout si a pořádně se prospat.

Když se toulám od toho domu zpátky k autu, kde na mě čeká Ithrin, už se mi pomalu zastírají myšlenky. Vím, že bych měla spát, protože uzdravovat z takových zranění se mohu jedině ve spánku, ale teď k tomu není vhodný čas ani místo. Jenže to svému tělu nevysvětlím. Cítím, jak mi těžknou nohy, za chvíli už mě neunesou, takže padám na mokrou zem. Nevím, kde jsem, co se děje. Obraz před očima pomalu tmavne, cítím, jak mě opouští vědomí. Ale ještě než mě opustí úplně, zahlédnu záblesk stříbrných vlasů a zelené oči.

---

Já vím, budete se zlobit, protože je to ještě kratší než ta předchozí. Ale další bude celkem dlouhá, slibuju. Samozřejmě za veškeré pochvaly i kritiky budu jenom ráda. :-)

Autor: darkAsh (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Survival - 5. kapitola: