OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 4. kapitola - Odtažitost

10.03.2013 (10:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1246×

„Ježíši Kriste,“ vyhrkli Xer s Javierem společně. Oba stáli o dost dál od těch dvou, ale stále mohli slyšet, co si povídají. Peter se nechal natolik unést provokováním Cartera, že zapomněl na jejich přítomnost, stejně jako Carter.

„Drž hubu, Petere. Každý spal v jiné místnosti,“ řekl napruženým hlasem a dost zřetelně, aby všichni porozumněli. Opravdu mu nescházelo označení policejní Elton John. Peter se ovšem nedal, objal Cartera kolem ramen a sladce se na něj zaculil.

„Spánek je spánek a sex je sex, viď, lásko.“ A líbl Cartera na líc.

„To máš pravdu,“ pronesl Carter hraně sladkým hláskem. Vzápětí se jeho tvář stáhla do vražedné grimasy. „Teď ses postaral o to, že už si nikdy nevrzneš, drahoušku.“

Xer pobaveně zakroutila hlavou a lehce se usmála. Ať už byl Peter jakkoliv dotěrný, vždycky dokázal pobavit své okolí. Dneska si udělat terč z Cartera. Proč ne? Jen ji trochu zarazil jejich rozhovor. Opravdu byl Peter u něj včera v noci? Věděla o jejich přátelství, ale nečekala, že jsou si natolik blízcí. Doufala, že je jejich blízkost v rámci přátelských mezí. Neměla nic proti homosexuálním párům, ale nešla jí přes nos zrovna tato kombinace. I když věděla stoprocentně, kdo by byl chlap. Na okamžik její pohled přelétl ke Carterovi. Krátká vzpomínka na včerejšek v ní vyvolala zajímavou směs pocitů. Rychle uhnula pohledem. Nechtěla zkoumat své emoce, bála se jich.

„Jdu za Amy,“ oznámila Javierovi a podala mu mírně obtloustlou složku Jacka Collinse. I přes svůj krátký věk nadělal docela dost blbostí. Což se rozhodně promítne na rozsudku.

„Mohu jít s tebou,“ nabídl jí Javier. Xer zakroutila hlavou zleva doprava. „Raději od sebe odežeň Romea a Julii, než tady z toho udělají Itálii.“

Xer vystoupila z výtahu, prošla dlouhou chodbou, kterou z obou stran byla obklopena kancelářemi státních příslušníků. Na konci chodby zahnula vlevo, zaklepala na dveře a počkala, až ji Amy vyzve dál. Xer neměla problém s mrtvými těly, jen velice nerada viděla, když je někdo kuchá, i když to byl patolog a zkoumal příčiny smrti. Vesměs místnost, která střádala mrtvoly, neměla v oblibě. Moc mrtvých a málo živých.

„Ahoj, Xer, jak se vede?“ otázala se jí Amy, jakmile vstoupila a zjistila, že se žádné kuchání nekoná. Amy seděla za stolem a přehrabovala se v hromadě papírů.

„Ujde to,“ odpověděla jí Xer. „Taky ahoj,“ dodala ještě a mírně se usmála. Amy vás nutila usmívat se. Nebo se aspoň snažit šklebit pozitivním způsobem. Byla přesně typ školních královen krásy, kapitánkou roztleskávaček nebo třídní předsedkyní. Štíhlá, cca sto sedmdesát centimetrů vysoká. Kaštanové rovné vlasy měla do půlky zad. Její šedé oči vždy vyzařovaly radost ze života. Celkem parodox, když si uvědomíte, čím se živí. Ona sama je paradox. Svěží mladá žena pracuje tady. Celé dny zavřená v laborce nebo na patologii a hrabe se v mrtvolách nebo v tom, co po sobě zanechal pachatel. Xer by nikdy nemohla její práci vykonávat. Nesnášela pach smrti.

„Myslela jsem, že přijde Carter,“ pronesla Amy. Snažila se zakrýt zklamání, ale Xer ho postřehla. Už delší dobu pozorovala Amy a tipovala ji na fanynku Cartera. Kdykoliv s ní mluvil, rozzářila se ještě víc než vánoční stromeček. Vždy telefonuje Carterovi, pokud jde o rozbory a bližší informace o úmrtí. Kdyby jen tušila, že jí její bratr leze do zelí. Sice hraně, ale i tak.

„Samozřejmě, že přijde. Jdu sem skrz něco jiného. Máš už rozbory krve té mrtvé holky, co se našla před dvěma dny na skládce?“ Amy zpráva o Carterově příchodu viditelně potěšila.

„Mám, hned je přinesu.“ Xer její aktivitu chtěla zastavit, ale Amy zmizela dřív, než stačila říct: „Nechoď.“ Vlastně tím Xer prokázala laskavost. Přistoupila k hromadě světle hnědých složek na stole a snažila v jejich utřídění najít systém. Marně. Naštěstí hned mohla vynechat pojmenované složky. Dívku, kterou našli, neměla žádné jméno. Nebyla identifikovaná. Další neuzavřený případ pro oddělení vražd. Proč se do toho Xer pletla? Sama netušila.

Xer nerada někoho vodí za nos, ale Amy není zrovna člověk, kterého chce zatahovat do vyšetřování. Úplně vespodu byla tenká složka. Otevřela ji a z kapsy u kalhot vylovila fotku, jež včera ukradla v domě, kde byl zátah. Zadívala se na ni. Mladý muž objímal dívku. Dívku, kterou viděla na fotografiích ve složce. Mrtvou.

„Kde je Amy?“ ozval se znenadání Carterův hlas. Xer sebou poplašeně cukla. Urychleně schovala fotografii do kapsy a hodila složku na stůl. Za což se nenáviděla. Připadala si jak malé dítě, jež bylo načapáno matkou, jak krade sladkosti. A co udělala? Zaměřila Carterovu pozornost na složku!

„Šla pro pár rozborů,“ odvětila mu. Prstem se dotkla složky a přesunula ji bokem. Sebrala jinou složku, aby snížila riziko, a zadívala se na Cartera. Přičemž si nervózně přejela prsty druhé ruky po saku.

„Co jsi doteď dělala?“ ptal se s určitou dávkou nedůvěřivosti Carter. Pomalým krokem se ke Xer blížil. Cítila, jak se jí vytrácí schopnost dýchat a hlavně myslet. Nedokázala přijít na věrohodnou výmluvu. Co mu má říct? Rozjela jsem vlastní vyšetřování a nechci, aby ses do toho pletl? Zaručeně ví, jak by reagoval. Buď by ji prohodil oknem, nebo by si ji pěkně naservíroval tady na stůl a s vybavením, které tu Amy má, by si hrál na doktora. Ne v sexuálním kontextu, samozřejmě.

„Chtěla jsem ji pozvat,“ vyhrkla ze sebe nakonec. Musela ho odsud dostat co nejrychleji, než se Amy vrátí a prokecne se. Carter zvedl jedno obočí a tvářil se velice podivně.

„Nevěděl jsem, že jsi na…“

„Ne!“ vyjekla ze sebe Xer. „Na mé narozeniny. Jsme kamarádky, víš,“ přesvědčovala spíše sebe než jeho. „Zítra mám narozeniny a napadlo mě, že bych Amy pozvala, však to znáš. Ženské.“ Nervózně se usmála, zavřela složku, jež svírala v levačce, a položila ji na stůl.

„Netušil jsem, že máš zítra narozeniny.“

„No, někdy jsem se narodit musela.“ Jak dostat informace o té holce, aniž by do toho Carter strkal nos?

„Xer, chci se tě celý den na něco zeptat.“ Upřímně, nevypadal na to, že ho zajímá její hra se složkami. Možná, kdyby si jednu vzala, jako že ji nese nahoru některému z detektivů…

„Ano?“ vzhlédla k němu.

Proboha.

Jediné slovo, které jí vždy blikalo v hlavě, jakmile se na něj dívala. Mohutná postava, tmavě modré oči plné něčeho, co ji lákalo a táhlo k němu. Rty, jejichž chuť pocítila na svých včera odpoledne a vůbec, ale vůbec si nestěžovala. Naopak se přistihla, jak nad tím uvažuje. Nad opakováním. Bránil by se? Usmála se při pomyšlení na jejich souboj. Lehce by ji porazil, vždyť ona je v porovnání s ním párátko.

„Tvé chování včera,“ pronesl Carter. Zarazil ho její náhlý úsměv. Má snad něco na tváři, co je vtipného? Většina lidí se bojí jeho přísného obličeje. Přistihl se, že nemá tvrdý, nedostupný výraz, právě naopak. Jeho obličejové svaly byly uvolněné, jako jeho celý postoj.

„Vím, chovala jsem se odtažitě. Nebyla jsem ve své kůži.“

Carter nasucho polkl. Odtažitě? Vrazí mu jazyk do pusy a bere to jako projev odtažitosti?

Co by dělala, kdyby se nedržela zpátky? Na to nechtěl raději myslet. Ne, pokud se chtěl vrátit nahoru a pracovat. Protože kdyby dovolil své mysli použít fantazii...

Kruci.

„Nebylas?“ řekl a vrazil dlaně do kapes u kalhot, kdyby mohl, obleče si svěrací kazajku. Jeho ruce totiž netoužily po ničem jiném, než se dotýkat její hebké kůže.

„Ano, neměla jsem vás nechat na holičkách, ale potřebovala jsem si provětrat hlavu.“

Teď byl Carter totálně mimo. O čem mluví Xer? Ví, o čem mluví vůbec on? Jeho nechápavý výraz byl asi dosti výmluvný.

„Mluvíš přece o tom, jak jsem včera odmítla jít s vámi na pivo, ne?“ ujišťovala se Xer. Samozřejmě, že si nedávala sebemenší naděje. Určitě naráží na tuto záležitost a ne na jejich menší dostaveníčko v koupelně. Sakra, proč jen udělala to, co udělala?

„Jasně, přesně o tom mluvím,“ přitakal Carter. „Chápu tvé potřeby,“ dodal ještě a v duchu si nadával do všech kreténu světa. Čím dřív vytěsní Xer z hlavy jako obraz svých tužeb, tím dřív se mu bude líp pracovat a spát.

„Cartere.“

Oba se zadívali na Amy, již právě vstoupila. Xer využila Carterovy chvilkové nepozornosti a sebrala složku ze stolu a schovala si ji do zad saka. V hotelu bude mít dost času na projetí veškerých informací.

Komentáře by opravdu potěšily. Vím, že jsem se dlouho neozvala s novou kapitolou a taky nečekám ovace. Přesto bych požádála o vaše názory. Dík, Sim. :-)

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 4. kapitola - Odtažitost: