Tato povídka vznikla před třemi lety na hodině tělocviku. Našla jsem jí nedávno při úklidu stolu. Snad se bude líbit. Hlavní hrdinkou je Veronika, dívka, kterou jediný výstřel připravil o vše. Musí se naučit žít znova a přijmout krutou pravdu. Nyní žije pro smrt. Prosím, pište mi své komentáře, abych věděla co ještě změnit. Přeji příjemné počtení.
09.11.2009 (19:32) • corneille • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1237×
Další bílá vločka jí cvrnkla do nosu. Příjemně jí zastudila. Neměla ráda zimu, ale padající sníh se jí líbil. Byl uklidňující.
I teď když jí padal na tvář a rozmazával jí make-up. Musela se usmát na tu bílou nádheru. To jediné jí totiž dokázalo odtrhnout od postavy, rychle kráčející kousek před ní.
Znovu se na tu postavu zaměřila. Byl vysoký oblečený do tmavé bundy, tmavé vlasy a nádherné oči, už od pohledu chytrý a sympatický. Prostě ideální muž. Ideální muž, který si jí nikdy nevšimnul.
Chodil do stejného ročníku jako ona, ale jiný obor. Ona studovala historii, on ekonomii. Jaká škoda, že jí čísla a tabulky nic neříkaly. Takhle spolu měli jen jazyky.
Jako každý den se zastavil u brány a objal drobnou blondýnku. Letmým polibkem se oba milenci přivítali.
Záviděla jí to štěstí, ale nedokázala jí ho nepřát. Tu dívku znala. Chodila s ní před pár lety do baletu. Vždy jí připadala milá a sympatická.
Ten den měl být jako každý jiný. Studený. Krásný. Smutný.
Zrovna je míjela, když se ozval ten podivný zvuk. Vyšel z auta, které rychle projelo před budovou školy.
Ohlušující, trhavý a nepříjemný. Výstřel zazněl jen jednou.
Necítila nic, jen tlak na prsou. Zvuk jí zaskočil, jako všechny, ale nezastavil.
Chtěla udělat další krok, ale nohy se jí podlomily. Sesunula se na chladnou bílou zem. Až teď ucítila bolest, bolest, která jí znemožňovala dýchání a rvala hrudník na kusy. Nikdy nic podobného nezažila a už asi nezažije. Ta myšlenka jí proběhla hlavou spolu se vzpomínkami.
Slyšela hlasy, vzdálené a přesto tak blízko, vycházely z postav, sklánějících se nad ní. Jeden z nich však byl výraznější než ostatní. Byl to jeho hlas. Ideálního muže.
Otevřela oči. Chtěla se na něj naposledy podívat, usmát se na něj a snad mu i říct pravdu. Na nic jiného nemyslela.
Ale osud měl jiné plány.
Než stačila cokoliv vyslovit, jeho obličej zmizel. Zmizel podivně rychle. Jako by odletěl a nad ní se sklonila nová postava. Muž byl obrovský, měl černé rozcuchané vlasy a modré oči plné smutku a něhy. Sklonil se nad ní a šeptal jí podivná slova.
,,Klid Vážko, už bude dobře…´´
Odhrnul jí pramen z čela a lehce se usmál. Pak jí pomalu zvednul z rudě zbarveného sněhu a rychle odnesl do zaparkovaného auta. Nikdo z přihlížejících se mu nepostavil do cesty. Všichni jen mlčky zírali, jak obr i s dívkou mizí.
Drobná blondýnka doběhla ke svému milenci a ustrašeně se o něj starala. Obr jej odhodil na druhou stranu silnice.
Autor: corneille (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek S duší vraha - Prolog:
no jednoduše je to dokonalí
a už se těším na pokráčko
Opravdu zajímavý začátek... těším se na další díly.
Vypadá to dobře, zajímavý začátek, jen by bylo fajn to prodloužit.
Vypada to vice nez zajimave, jen je to opravdu moc kratke, ale v kazdem pripade se tesim na pokracovani.Snad tu bude brzy.
Je to krásný...i když trochu krátký, nestačila jsem se pořádně začíst. Myslím si, že by se hodilo pokračování. Líbí se mi tvůj styl. Hezky popisuješ. Vážně zkus to pokráčko...určitě bych si ho ráda přečetla.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!