OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Říkej mi Wicky - 04.



Říkej mi Wicky - 04.Druhá hodina doučování a důkazy o tom, že je Luke Reid schopen citů. Možná... Tethys

Při každém kroku mi pod nohami protivně zakřupal štěrk.

Křupsssach!

Křupsssach!

Křupsssach!

„Grrr!“ zavrčela jsem si pro sebe frustrovaně. Štvalo mě, že neslyším uklidňující vrznutí podrážek mých červených conversek. A to všechno díky Reidovi. Kdyby někdo řekl, že může za teroristické útoky na Dvojčata, vlastně by mě to ani neudivilo. Za všechno může ON!  

„Sakra, Annie, zvedni to!“ mumlám do telefonu naštvaně. Slečna Vzorňačka se někam vypařila a nechala mě tu samu s mámou. Buď jí někdo totálně vymyl mozek, nebo je doopravdy zamilovaná, přes to všechno, co mi řekla. Ale to je prakticky to samé.

„Claire, díky tobě jsem byla právě vykopnuta z knihovny,“ oznámí mi Annie místo pozdravu.

„Ahoj, taky tě ráda slyším,“ ucedím ironicky. „Kde, sakra, jsi? Nechala jsi mě tu s mámou o samotě!“

„Promiň, promiň. Ale musím se učit, a věděla jsem, že když tam budeš ty a ten tvůj divný kámoš, co ti říká Wicky…“

„To není žádnej můj kámoš!“ vyprsknu rozhořčeně.

„… a ještě k tomu máma, nedopadne to dobře,“ dodává Annie, absolutně ignorujíc mou poznámku.

„Dobře, ale mohla jsi to alespoň říct,“ řeknu už jen lehce vyčítavým hlasem, protože, ať chci nebo ne, Annie má pravdu.

„Promiň,“ zopakuje Annie. „A jak to vypadá doma?“

„Ještě nestačila brečet, protože mě bombarduje otázkami ohledně Reida,“ odvětím s povzdechem.

„To je ten divný kámoš?“ ujišťuje se Annie.

„To není žádnej můj ká-“ stačím zaječet, ale zvuk mého hlasu přehlušuje pípání. „Hele, Annie, někdo mi volá. Ozvu se později, jo?“

„Jasně,“ řekne Annie a zavěsí. Asi je šťastná, že se zase může vrátit do knihovny. Jednou se z toho učení zcvokne, pokud se tak již nestalo.

Dívám se na mobil, abych zjistila, kdo mi volá. Nějaké neznámé číslo. Pokrčím rameny a zvednu to. „Wintersonová, prosím.“

„Wicky,“ pozdraví mě důvěrně známý hlas.

„Kde jsi vzal moje číslo?“ zeptám se nevěřícně.

„To není důležité,“ odvětí Reid pokojně. Tsss, vůbec bych se nedivila, kdyby se z něho vyklubal profesionální stolker, mafián nebo tak něco.

„Fajn, a co potřebuješ? Nemusíš mi říkat, že chceš slyšet můj zvonivý hlas – nejsem v Rosamundě Pilcherové,“ řeknu kousavě.

„Jak to jen říct… kdybys mě nevykopla ze svého bytu, možná bychom se mohli domluvit na termínu dalšího doučování a já bych nemusel podstupovat tuhle velmi hloupou situaci. Mimochodem, poznal jsem to špatně, nebo máš jako vyzvánění úvodní znělku Star Wars?“

Jeho poznámku jsem raději přešla bez povšimnutí. „Tak mluv. Chceš zase přijít ke mně, nebo…“

„Vlastně jsem si říkal,“ přeruší mě, a já v jeho hlase můžu vycítit pobavení, „že ty bys mohla navštívit mě.“

„P-proč?“ vykoktám zmateně. Nepůjdu k Reidovi domů, ani kdyby mi Bellatrix vyhrožovala Cruciatem!

„Protože jsme vzdálení celé město. Minule jsem to šel já, teď by bylo fér, abys to šla ty.“

„Fér by to možná bylo, ale jako správný gentleman bys o takové možnosti ani neměl uvažovat,“ namítám. Sice vím, že má pravdu, ale tohle potěšení mu nedopřeju!

„Kdo říkal, že jsem gentleman?“ odpoví mi otázkou. Idiot!

„Dobře,“ řeknu rezignovaně. „V pátek ve tři?“ Ehm, říkala jsem něco o Cruciatu? Nějak si na to nmůžu vzpomenout…

„Budu se těšit,“ odvětí pobaveně. „Zatím, Wicky,“ řekne a zavěsí.

S nechutí si ho ukládám do kontaktů. Debil, stojí u jeho telefonního čísla.

Za pár sekund se tenhle debil objevil ve dveřích a arogantně se na mě usmíval. „Wicky.“

„Reide,“ pozdravila jsem ho.

Odstoupil od dveří, ve kterých stál, a já jsem vešla dovnitř. Vstupní hala byla opravdu krásně zařízená. Hned u dveří stála komoda z dubového dřeva a béžový věšák na kabáty. Vlastně všechno tam bylo tónované do béžové – koberečky, stěny i rám zrcadla, ze kterého byly vidět jen moje vlasy.

„Je to tady hezké,“ prohlásila jsem pravdivě.

„Díky.“

„Ty mi věříš?“ podivila jsem se.

„Ne, ale je to slušná odpověď,“ řekl a mrkl na mě. Narážel na to, jak hnusně jsem se k němu chovala.

„Ehm, promiň,“ dostala jsem ze sebe a došla k názoru, že moje ruce jsou velmi zajímavým objektem k pozorování.

„Jak to myslíš?“ nechápal.

„To katastrofální doučování u mě doma,“ vysvětlila jsem rozpačitě s očima pořád upřenýma na svých rukou. Sakra, asi bych si měla udělat manikúru.

Reid se zasmál. Překvapeně jsem vzhlédla. Nebyl to nijak veselý smích, jeho výraz byl podivně křečovitý.

„Už se mi v životě staly i horší věci,“ pronesl stále s tím podivným výrazem. Nejdříve jsem se chtěla zeptat, jak to myslí, ale potom jsem si uvědomila, že mi do toho prakticky vůbec nic není.

Reid mě vedl po schodech nahoru, takže jsem pochopila, že tam je asi jeho pokoj. Celý dům, nebo alespoň to, co jsem měla možnost zahlédnout, byl prostorný, vzdušný a vkusně zařízený. Jeho rodiče asi měli slabost pro umění – všude visely nějaké obrazy, sošky nebo podivně tvarované kusy nábytku.

Došli jsme až ke dveřím na konci chodby. Byly z dubového dřeva a vypadaly majestátně. Reid otevřel malým klíčkem, který vytáhl z kapsy. Chápala jsem ho; trocha soukromí nikdy neuškodí.

Vešla jsem dovnitř. Ale místo pokoje se na mě vrhl někdo, kdo vypadal jako Reidův malý klon, a křičel: „Mám tě! Teď jsi můj zajatce a já si na tobě můžu cvičit mou novou dýku!“

Počkat! Zdálo se mi to, nebo jsem slyšela slovo dýku?!

„Myslíš dýku jako dýku? Jako tu ostrou věc, kterou můžeš někoho probodnout?“ zeptala jsem se opatrně a do hlasu se mi začínala krást panika.

Stvořeníčko na mně přestalo poskakovat a klackem (nebo asi tou dýkou) mi píchlo do obličeje. „Jméno,“ přikázalo ostře.

„Claire,“ odpověděla jsem.

Reid se najednou odněkud vynořil. „Louisi, přestaň mučit Wicky.“

„Ale ne!“ vydechlo stvořeníčko/Louis. „Říkal jsi, že si můžu na někom cvičit tu dýku!“

„Ano, ale tím někým jsem myslel třeba sousedovic kočku, ne Wicky!“

Sousedovic kočku?! Fajn, tak to jsem neslyšela.

„Dost!“ vybuchla jsem. „Ty,“ ukázala jsem na stovřeníčko/Louise, který se na mě díval s vykulenýma očima. „Slez ze mě.“ Okamžitě poslechl. „A ty,“ ukázala jsem na pobaveného Reida, „nás představ,“ řekla jsem a zvedla se ze země.

„Takže, Louisi,“ začal Reid, ale stvořeníčko/Louis mu do toho skočil.

„Říkal jsem ti přece, že mi máš říkat Jacku! Nebo alespoň Wille!“

Oba dva jsme ho zpražili pohledem.

„Takže, Louisi,“ zopakoval Reid důrazně, „tohle je Wicky, moje, ehm…“ nevěděl, jak mě má pojmenovat.

„Holka?“ navrhl Louis.

„Ne!“ vyjekli jsme oba unisono. „Spolužačka!“

„Tak ne,“ pokrčil rameny Louis.

„Ježiš, Reide,“ prohlásila jsem netrpělivě. „Koukej, Louisi – já jsem Claire, Reidova spolužačka. A ty musíš být Reidův bratr, ne?“

„Jo,“ přikývl Louis.

„Vidíš! A teď si podáme ruce, jak by to udělal Jack nebo Will, jo?“

„Jo,“ přitkal Louis, ale pak se zarazil. „Ale Jack by si nikdy s nikým ruku nepodal!“ prohlásil.

„Jak to?“ zeptala jsem se zmateně.

„Protože správní piráti se nezdraví jako nějaké holky!“ vysvětlil Louis důležitě.

„Ale já jsem holka,“ namítla jsem. „No, to je jedno, budu jako ta… ehm, no…“ zakoktala jsem se a v duchu hlasitě klela. Sakra, budu se zase muset někdy podívat na Piráty z Karibiku.

„Elizabeth Swannová,“ naznačil Reid stojící za Louisem bezhlesně. Evidentně se dobře bavil.

„… jako Elizabeth,“ dokončila jsem konečně.

Louis chvíli přemýšlel, ale pak pokrčil rameny. „Tak jo,“ souhlasil a podal si se mnou ruku.

„Claire,“ představila jsem se znovu.

„Jack,“ prohlásil Louis, ale jakmile si všiml, jak se Reid tváří, rychle se opravil. „Louis.“

Reid se nadechl a vypadalo to, že chce něco říct, ale Louis ho přerušil.

„A proč Luke říkal, že se jmenuješ Wicky, ale ty jsi říkala, že se jmenuješ Claire?“ zeptal se zmateně.

„Protože je to idiot,“ zamumlala jsem.  

„Hele, já to slyšel!“ ozval se Reid ublíženě.

„No a?“ zeptala jsem se a hravě si plácla s rozesmátým Louisem.

Reid se zatvářil naoko naštvaně a něco si zamumlal pod nosem.

Spiklenecky jsem na Louise mrkla, který se znovu rozesmál a mrknutí mi oplatil.

Myslím, že jsem právě našla parťáka na štvaní Reida.

 

oOoOo

 

„Ale ne, Wicky! Neodcházej, prosím! Prosím, prosím, prosím!“ naříkal Louis a táhl mě za ruku směrem dovnitř. Jenže problém byl, že já jsem potřebovala jít ven.

„Ach, Louisi,“ vzdychla jsem a rozčepýřila mu vlasy. „Vážně už musím jít. Už se stmívá, a pokud si nepohnu, dostanu se domů až za úplné tmy.“ A popravdě, nebyla to dvakrát příjemná představa.

„Tak tu přespi,“ navrhl Louis s nadějí.

Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. „Myslím, že by z toho tví rodiče a bratr byli nadšení. A kromě toho, moje máma se sestrou si budou o mě dělat starosti.“

„Mamince ani tatínkovi to nebude vadit, protože…“ začal Louis, ale přerušil ho jiný hlas.

„Nevím, proč si to myslíš, ale nevadilo by mi to,“ prohlásil tiše Reid, až jsem si nebyla jistá, jestli to doopravdy řekl, nebo je to jen výplod mé příliš bujné fantazie.

„Ehm, no… j-já,“ koktala jsem, absolutně zaražená. Co bych na to měla říct? „To je jedno, prostě musím jít,“ dodala jsem už rozhodně.

„Ne!“ vykřikl Louis, jako by ho na nože brali, a hodil se mi kolem krku. Jen tak tak jsem ho zachytila; sice mu bylo sedm, ale byl pořádně těžký.

„Louisi,“ sípala jsem, „pusť se. Jsi hrozně těžký!“

„Louisi,“ přikázal Reid ostře. „Hned slez.“

„Ne, ne!“ trval na svém Louis a držel se mě jako klíště.

Reid pokrčil rameny, zvedl ho ze mě a položil ho na gauč, jako by to bylo jen pírko. Hm, o té posilovně asi vážně nelhal.

„No, tak já už vážně půjdu,“ otočila jsem se k Reidovi a usmála se. „Bylo to fajn.“

„Jo, bylo,“ přitakal Reid a zasmál se. „Ale na příštím testu z francouzštiny asi propadnu.“

Zasmála jsem se spolu s ním. „Všechny námitky směruj na toho šputna,“ řekla jsem a ukázala na Louise, který začal hned protestovat. „Z mé strany byly pokusy o zahájení jakéhokoli učení, jenže…“ řekla jsem nevinně a pokrčila rameny. Přitom jsem se pohledem významně podívala na toho malého piráta.

„Opravdu?“ zeptal se Reid s pozdvihnutým obočím a uvolněně se opřel o rám dveří.

Fajn, fajn. Musím přiznat, že jsem asi půl hodiny s Louisem šermovala. On svou dýkou/klackem a já kuchyňskou vařečkou. Reid byl z toho tak mimo, že nemohl mluvit, tím pádem jsem se začala smát a skončila na zemi s dýkou/klackem přitisknutou na hrudi. A potom Louis poslal Reida, aby nám udělal popcorn, a pro změnu se zase rozpoutala popcornová bitva s výsledkem 28:25 pro mě a Louise.

„Ano,“ řekla jsem s nevinným úsměvem.

„To je zvláštní… V tom případě jsem byl celý den nějak mimo,“ řekl Reid naoko zamyšleně a rukou si teatrálně promnul bradu.

„Je to dost možné,“ přitakala jsem stále s tím nevinným úsměvem. „Ale to si vyřiď s tím pirátem,“ ukázala jsem rukou na Louise. „Já jdu.“

Louis se na mě lítostivě podíval, slezl z gauče a pevně mě objal. Bylo to nečekané, tak jsem mu jen prohrábla vlasy a usmála se na něj.

„Nezapomeň, musíš ještě někdy přijít,“ nakázal mi Louis a já jen přikyvovala. Copak bych mu mohla odporovat?

„Tak pa, Wicky,“ řekl Louis a poodešel ode mě.  

„Pa, Louisi,“ odpověděla jsem se smíchem a poslala mu vzdušnou pusu. Zasmál se a chytil ji.

Otočila jsem se k Reidovi. Po takové rozlučce s Louisem jsem netušila, jak mám odejít.

„Tak… ahoj,“ řekla jsem a nejistě se usmála.

„Ahoj, Wicky,“ odpověděl a v očích mu zvláštně zajiskřilo. Ještě nikdy jsem si nevšimla, jaké jsou zelené…

Potřepala jsem hlavou, jako bych se mohla tím jedním pohybem zbavit podivných a zarážejících myšlenek. Asi už mi hrabe. Naposledy jsem objala Louise a s úsměvem kývla na Reida. Když jsem už už chtěla zavřít dveře, uslyšela jsem hlasy.

„Wicky je fajn,“ byl slyšet nadšeným tónem Louis.

„Já vím,“ povzdechl si Reid. „Já vím.“

Potichu jsem zavřela dveře, aby nikdo nepoznal, že jsem byla nezvaným hostem toho „rozhovoru“. Potom jsem se raději ponořila do stmívajícího okolí a rychlým krokem odcházela. Kdo poslouchá, riskuje, že se dozví, zněl mi v hlavě Annin kazatelský hlas a s ním i rady, kterými mě jako malou ráda zasypávala. Ale nebyla jsem si jistá, jestli se něco chci nebo nechci dozvědět.


Pro ty, kdo neholdují Pirátům z Karibiku (přiznám se, i já jsem si musela otevřít Wikipedii, abych si opršila znalosti :D) -

- Elizabeth Swannová - hl. ženská postava, hraje ji Keira Knightley.

- Jack - jako Jack Sparrow

- Will - jako William Turner

Jo, a... ústřední znělku Star Wars považuju za takovou tu hudbu, která hraje pokaždé, kdy Darth Vader přichází na scénu. :D

V příští kapitole se můžete těšit na rozmluvu Wicky a šéfredaktora školních novin. Tak snad jsem vás trochu navnadila. ;) A pokud máte pocit, že to vážně nevydržíte, tak na mém shrnutí najdete krátký úryvek. 

Tethys


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Říkej mi Wicky - 04.:

9. Tethys přispěvatel
19.10.2013 [19:43]

Tethyssof, to jsem ráda. Emoticon díky! Emoticon
mimi, je fajn vědět, že nejsem jediná, komu Reid připadá k sežrání. Emoticon Děkuju! Emoticon

8. mima33 admin
19.10.2013 [10:21]

mima33Pirátov som videla - všetky časti a musím povedať, že ich úroveň upadá Emoticon hádam sa to v ďalšej časti zlepší Emoticon No dobre - mala by som presedlať na inú tému a síce kapitola:
Takže, skvelá ako vždy. Nič prekvapivé, že? Emoticon Louise je skvelý a neskutočne podarený a Reid je k zožraniu Emoticon Emoticon - asi tak teraz vyzerám. Rozhodne sa na ďalšiu časť teším Emoticon Emoticon Emoticon

7. sof
18.10.2013 [20:56]

Stále lepší a lepší a taky napínavější. Těším se na pokračování. :D

6. Tethys přispěvatel
18.10.2013 [19:01]

TethysMea, snažila jsem se, aby byl Louis stejně sladký, jako si ho představuju. A jsem ráda, že se mi to asi podařilo.
Emoticon Děkuju! Emoticon
ninik, jsi zvědavá? Já taky. Emoticon Díky. Emoticon
Martinexa, tak doufám, že tě to čekání nezničí. Tvé komenty by mi chyběly. Emoticon Emoticon Další kapitola přibude asi dneska večer, nebo zítra ráno. Emoticon

5. martinexa přispěvatel
18.10.2013 [18:53]

martinexaJá chci další díl. Proto jsme netrpělivá, tohle čekání mě úplně ničí.:D

4. ninik
18.10.2013 [18:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Honem další, jsem zvědavá, jak to s nimi bude dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Mea přispěvatel
18.10.2013 [16:31]

MeaStvořeníčko/Luis/Jack je totál sloďounkej! No, ale Luke... Emoticon Kapitolka úžasňáková! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Tethys přispěvatel
18.10.2013 [13:41]

TethysMartinexa, no, tak já viděla všechny díly, ale spíš ze zvědavosti a nějak mě to nenadchlo. Myslím, že Johny má i lepší role, stejně tak Orlando. Ale říkala jsem si, že do Wicky piráty obecně zapojím, hlavně kvůli Louisovi. Emoticon Začínáš být netrpělivá? Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Emoticon Děkuju! Emoticon

1. martinexa přispěvatel
18.10.2013 [8:44]

martinexaHele Piráty znám naštěstí, i když jsme viděla jen dva díly. Dál už to pro mě postrádalo význam. Jinak to začínám být opravdu zajímavé. Jsem úplně netrpělivá.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!