Protiklad lásky - Kapitola třetí • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a je tu další kapitolka. Tahle povídka bude přibývat rychleji, tak doufám, že si nejde svoje čtenáře, kteří mi tady zanechají nějaký ten komentář. Vaše LittleGii

25.02.2012 (12:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 788×

Kapitola Třetí

„Co se to děje?“ vykřikla zoufale. Přešel k ní a ruce jí stáhl k tělu. Snažila se mi vyškubnout, ale já ji namísto toho objal a začal ji hladit po vlasech. Ach, je tak mladá ještě.

„Nevím, co se to se mnou děje,“ hlesla beznadějně.

„To nic, bude to v pořádku. Všechno bude v pořádku.“ Dál jsem ji hladil po vlasech doku se neuklidnila. Když se tak stalo vzal jsem ji do domu, kde jsem Janine požádal o tom, aby nám přinesla sklenku vína.

***

Pohled Lily

Byla jsem zmatená vůbec jsem nevěděla, co se to stalo. V jeden moment jsem byla zoufalá a v ten další… nevím, jak to popsat. V těle se mi najednou nahromadila obrovská energie a já přesně věděla, co dělat. Toužila jsem Viktorovi ublížit, aby věděl, že se ho nebojím a když jsem to skoro udělala… bylo to pryč. Já byla znovu slabá a se slabostí se ve mně probudil všechen ten zmatek.

Viktor mě stále utěšoval, když nám Janine donesla víno. Neměla jsem na něj ani pomyšlení. Jediné, co jsem si přála bylo jít spát.

„Na, vypij to!“ Podal mi moji skleničku Viktor.

„Ale já víno nepiji,“ ohradila jsem se. Viktor si zamumlal pro sebe něco v tom smyslu staré lidské zvyky.

„Prostě to vypij, udělá se ti lépe.“ A měl pravdu. V momentě, kdy jsem si dala první doušek mi tělem proplula nová energie.

„V tom je krev,“ zašeptala jsem. V podstatě mě to nijak nepřekvapovalo.

„Ano. Když se krev smíchá s vínem dostane se ti rychleji do oběhu a ty tak získáš rychleji sílu.“

Když jsem se konečně dostala do postele byla jsem fyzicky plná energie, ale moje psychika na tom byla hůř. Nijak jsem se nedivila ani tomu, že se mi nezdál žádný sen.

„Vstávat slečinko, čeká nás práce.“ Jo tak tomuhle se říká budíček.

Dalších několik týdnů probíhalo stejně. Když jsem zvládla novou věc mohla jsem se nakrmit. Když ne měla jsem smůlu. To, co se tehdy stalo se už neopakoval. Já čím dál tím víc nabývala na síle. Fyzicky jsem se zdokonalovala a i psychicky jsem byla více imunní.

Po měsíci jsem plynule ovládala španělštinu, italštinu i francouzštinu. Uměla jsem hrát na klavír a na housle. V boji jsem už zvládala pokročilejší techniku a Viktor mi slíbil, že mě konečně naučí zacházet se zbraněmi.

Pohled Viktora

Zdokonalovala se mi před očima. Zvládala za měsíc to, co jsem se já učil roky. Tvrdil jsem jí, že je to normální, ale normální to rozhodně nebylo. Věděl jsem, že jí brzy budu muset říci pravdu, ale rozhodl jsem, že s tím ještě počkám. Do půl roku byla připravena? Ptáte se na, co? Proč jsem přeskočil část příběhu? Věřte mi, že by vás nezajímalo to, jak jsem dostával na prdel od holky. Důležité mělo teprve přijít.

„Ano Maxi, zítra tě čekáme.“ Položil telefon v momentě, kdy na dveře zaklepala Lily.

„Můžu?“ Její psychické síly byly dokonalé. Nikdo se jí nemohl rovnat. To jsem věděl s jistotou.

„Ano jistě,“ řekl jsem nahlas. Když otevřela dveře téměř mi vyrazila dech. Pořád jsem si nemohl zvyknout na to, že to už není to malé usmolené děvče, které jsem tehdy našel na ulici. Teď přede mnou stála dívka, ne žena, která neměla konkurence. Dlouhé světlé vlasy se jí kroutily v jemných vlnách a nefritově zelené oči byly dokonale orámované hustými řasami. Na sobě měla úplně jednoduché rudé šaty a k tomu boty na vysokém podpatku. Vypadala úžasně a já si byl jistý, že dosáhne dnes svého.

„S kým si to mluvil?“ zeptala se a sedla si na pohovku vedle mě.

„To byl Max. Víš jak jsem ti říkal, že zařídím, abys měla práci? Tak tohle všechno, to jak jsem tě cvičil, bylo kvůli tomu. Dneska přijde na večeři a buď ti práci dá nebo… no dá ti ji,“ řekl jsem a sledoval její výraz.

„Jakou práci?“ zeptala se prostě, ale v očích se jí objevil podezíravý výraz.

„Tajná agentka,“ řekl jsem. Začal jsem se na ni usmívat, když se jí oči rozšířili úžasem.

„Ten Max je taky upír?“ zeptala se. Chytrá hlavička.

„Ano. Je to překvapivé, ale i my upíři máme něco jako tajné agenty. A ty, ty budeš nejlepší.“ Chytil jsem ji jemně za bradu a políbil ji na tvář. Pak jsem ji rukou postrčil. „Běž se přichystat. V sedm je tady.“

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování