Protiklad lásky - Kapitola osmá • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a je tu další kapitola. Co dalšího si osud nachystal na nebohou Lily? Jak se vyrovná s Nikolasovým chováním? No to si přečtěte. Příjemné čtení vaše LG

25.04.2012 (12:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 638×

Kapitola osmá

Když jsem od ní odcházel, bylo něco kolem jedné ráno, mohlo by vám to připadat nezdvořilé, ale šel jsem k Nikolasovi. Zaklepal jsem a ani ne vteřinu na to mi otevřel. Ještě nepsal, přesně jak jsem očekával.

„Co se děje, příteli?“ zeptal se mě hned.

„Možná jsme udělali chybu,“ odpověděl jsem mu a zároveň se usadil na pohovku.

„Co tím myslíš?“

„Lily. Měli jsme ji nechat žít normální život.“ Na to se proti mně posadil a začala dlouhá konverzace.

***

Pohled Lily

Bylo to už měsíc, co jsem byla v agentuře a neviděla denní světlo, obrazně řečeno. Na světlo jsem už nemohla. Měsíc po proměně přestane upír světlo snášet a pak ho sluneční paprsky začnou pálit. Není to jako v těch „béčkových“ filmech, kde upír na slunci vybouchne, ale shoří. Víme, kdy se blíží východ slunce a když se nad tím tak zamyslím všechno, co jsem o upírech věděla, jako člověk je lež.

Někdo zaklepal na dveře a já upalovala otevřít. Za dveřmi nestál nikdo jiný než Max a já se mu pověsila nadšeně kolem krku. „Co tady děláš?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Mám pro tebe překvapení. Obleč se, jdeme ven.“ Jak mi řekl, tak se stalo, dřív než si toho mohl všimnou jsem odběhla do ložnice, kde jsem na sebe hodila sukni a top k tomu bundičku a boty na podpatku. Během dvou minut jsem byla zpátky. Max mě chytil za ruku a my s vydali ven. Netušila jsem kam mě bere.

To, co jsem si přála se stalo. Nejprve jsme zajeli do obchodního centra, kde jsem si koupila nějaké to oblečení, kosmetiku a nezdravé jídlo. Pořád jsem si Maxovi totiž stěžovala na to, že nemám, co na sebe nebo na všechno to zdravé jídlo. Pak mě vzal do kina na nějaký vtipný film o upírech. Rozbřesk se to myslím jmenovalo. Upřímně jsem se potom smála tomu, když jsme z kina odcházeli řešili jsme jaké by to bylo, kdybychom se na slunci vážně třpytili, nebo kdybychom mohli přežívat na zvířecí krvi. Jako zakončení večera mě Max vzal na večeři a já po dlouhé době zažila opravdovou zábavu. Šli jsme do jednoho klubu, kde i vařili a poté, co jsme se najedli jsme šli tancovat. Málem jsem se zastavila uprostřed parketu, když jsem viděla, jak se umí Max pohybovat. Hrála klasická diskotéková hudba, ale po chvíli přišel i ploužák a já si ho zatančila s Maxem.

„Děkuji,“ zašeptal jsem. Pohupovali jsme se v rytmu hudby a já si položila hlavu Maxovi.

„Pro tebe všechno, princezno.“ Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. Díval se na mě, tak jinak. Po měsíci jsem si konečně uvědomila, co ten pohled znamená. Dívali jsme se vzájemně do očí a já konečně překonala tu vzdálenost a políbila ho. Ze začátku byl překvapen, ale pak mi vycházel vstříc. Jak jsem mohla být, tak dlouho slepá. Neuvědomovala jsem, jak moc ho mám ráda, protože všechen čas, který jsme spolu strávili, byl tolik omezen, že nebyl čas nad tím přemýšlet. Teď, když mě jeho paže objímaly, jsem si uvědomila ty signály, které ke mně vysílal. Vždycky byl tak pozorný, trávil se mnou tolik času a to jenom, proto že se mnou chtěl být.

„Děkuji,“ zašeptala jsem znovu, když jsme se od sebe odtrhli a hudba dohrála. Nádherně se na mě usmál, chytil mě za ruku a my se vydali zpět do agentury.

Druhého rána mě čekalo znovu cvičení. Nikolas měl obzvláště špatnou náladu, jak jsem si při cvičení všimla.

„Ruku výš… skloň se… musíš vykopnout výš…“ štěkal rozhazy mezitím, co jsem boxovala do boxovacího pytle.

„Co se děje?“ zeptala jsem se na rovinu, když mě to jeho chování přestalo bavit.

„To tě nemusí zajímat a neřekl jsem, abys přestala,“ štěkl znovu. Vzpurně jsem se postavila proti němu.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování