Protiklad lásky - Kapitola čtvrtá • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a je tu další kapitola. Lily se připravuje na změnu. Přichází poslední zkouška a loučení. Sbohem, Viktore. Vaše LG

28.02.2012 (16:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 857×

Kapitola čtvrtá

„Jakou práci?“ zeptala se prostě, ale v očích se jí objevil podezíravý výraz.

„Tajná agentka,“ řekl jsem. Začal jsem se na ni usmívat, když se jí oči rozšířily úžasem.

„Ten Max je taky upír?“ zeptala se. Chytrá hlavička.

„Ano. Je to překvapivé, ale i my upíři máme něco jako tajné agenty. A ty, ty budeš nejlepší.“ Chytil jsem ji jemně za bradu a políbil ji na tvář. Pak jsem ji rukou postrčil. „Běž se přichystat. V sedm je tady.“

***

Pohled Lily

Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Já budu agentka. Už jsem chápala, proč mě to všechno Viktor učil. Ano, dodržel svoje slovo. Slíbil mi, že se postará o to, abych se měla dobře a svoje slovo dodržel. Naučil mě všechno, co uměl sám a ještě něco k tomu navíc.

Šla jsem se tedy vykoupat. Pak jsem si vysušila vlasy a natočila si je do perfektních lokýnek. V mém oblíbeném saténovém župánku jsem si sedla k toaletnímu stolečku a nalíčila se. Bylo za pět sedm, když jsem si konečně oblékla šaty a nazula boty. Rychle jsem se na sebe koukla do zrcadla a mírně se zarazila. Byla jsem někdo jiný. Změnila jsem se.

Tyhle myšlenky jsem hodila za hlavu. Teď je tady někdo jiný. Stříkla jsem sebe ještě trochu parfému a když hodiny začaly odbíjet sedmou hodinu, stanula jsem na vrcholu schodiště. Vchodové dveře, které byly přímo naproti schodišti se otevřely a dovnitř vešel muž. Mohlo mu být něco kolem třiceti a přátelsky si potřásl s Viktorem rukou. Měl hnědé krátké vlasy a stejnobarvé oči, byl celkem pohledný. Začal jsem tedy scházet dolů ze schodů a pohledy obou mužů se stočily ke mně. Viktor na mě uznale kývl a já se na něj usmála. Ten muž si mě chvíli prohlížel a pak mi pohlédl do očí. Usmál se. Když jsem stanula na posledním schodě přešel ke mně a jemně mě políbil na hřbet ruky.

„Jsem Max Drake, slečno,“ představil se mi.

„Lily Delacer, pane,“ představila jsem se mu a sestoupila i poslední schod.

„Prosím,“ pokynul nám Viktor do jídelny a nabídl mi rámě. Já ho přijala a my vešli, do již přichystané jídelny.

Následující večer probíhal v klidu. Janine nám donesla jídlo a víno. My v klidu konverzovali a vše se zdálo v pohodě. Nakonec padla řeč i na mě a to proč se chci stát agentem. Řekla jsem všechny svoje důvody, jenže pak mě Max překvapil. Dřív než jsem to stihla zaregistrovat, vyskočil ze židle a chytil mě pod krkem. Nevěděla jsem jestli mě jen zkouší a nebo je to past, ale bojovalo jsem o svůj život. Odrazila jsem se nohama od země a vyskočila do vzduchu. Max se zakymácel a já toho vyučila. Vší silou jsem, ho uhodila do hrudníku až odletěl do obývacího pokoje. Jelikož byl pokoj malý, nedalo se v něm tak dobře pohybovat, to znamenalo boj na blízko. Přiskočila jsem k Maxovi a svalila ho na zem. Proti mně neměl šanci. Zkroutila jsem mu ruku za záda až mu v ní nepříjemně zakřupalo. Věděla jsem, že se mu to rychle zahojí a tak jsem se snažila zneškodnit mu ještě nohy, ale v tom se mi vyvlíkl a shodil mě na zem. Rukou mě chytil pod krkem a vytáhl mě do vzduchu. Kopala jsem nohama, ale dokázal moje rány vykrýt. V ten moment jsem udělala něco, co se stalo jen jednou. Plnou silou jsem ho uhodila do čela a on se skácel k zemi. Přilehla jsem ho svým tělem, zaklínila mu nohy svými a ruce mu chytila nad hlavou. Čekala jsem, že bude vyděšený, ale on se jen usmál. Za mnou se ozval potlesk.

„Bravo,“ řekl Viktor.

„Gratuluji Lily, jste přijata,“ řekl Max a já ho pustila. Zkusil po mě ještě vystartovat, ale já jeho útok hravě odrazila načež se začal smát.

„Ano měl jsi pravdu Viktore. Je dokonalá.“ Dívala jsem se na ty dva a pak se podívala na sebe. Šaty jsem měla trochu natržené, ale jinak na mě nebylo vůbec poznat, co se tu teď událo. Max zakroutil rukou a znovu mu v ní zakřupalo.

„Vykloubila jsi mi rameno,“ řekl mi s úsměvem a já se konečně uvolnila. Ano, byla to zkouška a já prošla. Max si nahodil svoje rameno zpátky. Viktor ke mně přešel a objal mě. „Zítra tě vyzvednu Lily, pojedeme do Washingtonu. Zbytek ti řeknu až zítra. Sbal se a rozluč se. Zatím naschle.“ Max se ještě rozloučil s Viktorem a pak ho Janine vyprovodila.

„Já to dokázala,“ řekla jsem, jako bych si teprve teď uvědomila, co se všechno stalo.

„Ano, přesně jak jsem řekl,“ odvětil Viktor. Pak mě poslal, abych se šla vyspat, že mě zítra čeká perný den a já neochotně odešla.

Pohled Viktor

Milý deníčku,

Jak ten čas letí. Připadá mi to jako včera, co jsem moji Lily proměnil. A dnes se rozhodlo o jejím osudu. Divil jsem se, že mě má pořád ráda. Čekal jsem, že mě bude nenávidět, za to jaký jsem jí nastolil osud, ale ona byla šťastná. Ten boj, který převedla s Maxem. Věděl jsem, že je nejlepší a teď to uznal i Max. Zítra se s ní rozloučím a ona navždy zmizí z mého života. Já pak stvořím někoho jiného a celý ten koloběh se spustí nanovo.

Ale teď mi připadá, že po Lily nebude už nic jako dřív. Nikdo se jí nemůže vyrovnat. Zvládla to, co se jiní učili roky. Doufám, že se jí nic nestane.

Viktor

Dokončil jsem zápis v deníku a schoval ho zpět do knihovny. Je čas, abych šel taky spát. Hlavou mi stále vířiliy otázky o tom, že jsem jí měl říct pravdu. Bojím se toho, až jí to řekne třeba Nikolas a ona mě pak bude nenávidět.

Když jsem se ráno probudil, byla Lily už vzhůru a balila. Byla nadšená, ale zároveň smutná.

„Nedokážu si představit, že ty tam nebudeš,“ říkala mi, když jsme v obývacím pokoji usedli nad poslední skleničkou vína.

„Však ty to zvládneš. Nikdo není jako ty Lily, to si pamatuj. A kdykoliv mě můžeš znovu najít.“ Když Max konečně dorazil, byla Lily smutná. Objal jsem ji ještě naposledy na rozloučenou a políbil na tvář. Když odcházela ještě se na mě naposledy otočila a usmála se tak, jak to uměla jen ona. Pak mě navždy opustila.

„Neboj se. Postarám se ti o ni.“ Max mi stiskl rameno a pak také odešel. A já znovu zůstal sám. Tak jako tomu bylo už tolikrát, ale nikdy jsem se necítil tak prázdný. Jako by s Lily odešla i část mě. Ty myšlenky jsem se snažil hodit za hlavu vydal se do knihovny. Čeká mě práce.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování