OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Příběh naděje 3. kapitola

26.02.2011 (17:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1230×

Kapitola 3: To, co bylo, dneškem začíná

Konečně byl poslední školní den v týdnu a to pátek. Vstoupil jsem do třídy a on tam už seděl... Všiml jsem si, že má pořád na řetízku tu sponu, co jsem mu včera dal. Sedl jsem si na svoje místo a nemusel jsem ani v hodinách dávat pozor, protože byl celý rozvrh suplovaný. Hodiny šly a šly...

V poslední suplované hodině jsme měli konzultaci na téma nadpřirozené bytosti. Jeden učitel na škole je celý blázen do paranormálních jevů, takže nás opravdu nezaskočila jeho otázka. Každý se jen zasmál. Nikdo neřekl, že na ně věří. Taky jsem se pousmál, ale když jsem si tak vzpomněl na poslední dny, tak jsem zapochyboval... Učitel se nás zeptal, jestli na ně věříme. Jako jediný se přihlásil on a řekl že věří. Každý se jen zarazil…

Učitel byl celý zapálený pro výklad o těch hloupostech. Hodina se vlekla a vlekla… Když konečně zazvonilo, tak všichni vyběhli ze třídy. Počkal jsem až tam už nikdo nebude, přistoupil jsem k učiteli a řekl, že na těch všech věcech bude něco pravdy. Souhlasně hlavou přikývl.

Když jsem vycházel ze školy, tak někdo za mými zády běžel. Doběhl ke mně a chytl mě za rameno. Ani by mě ve snu nenapadlo, že by to mohl být on... Když jsem se otočil, tak tam stál ten nový kluk. Nevěděl jsem co mám říct. Začal mluvit první...

,,Co je? Stojíš tu jako činžák! Pojď, půjdeme se projít!“ Byl jsem z něho tak zmatený, že jsem vůbec neposlouchal, to co mi právě řekl. ,,No tak," strčil do mě, ,,hejbni zadkem! Jsi pomalý jako pohyb kontinentů!“

,,No, tak dobře,“ odpověděl jsem... Povídali jsme si o různých věcech. Vše se zdalo být normální, dokud jsem se ho ale nezeptal odkud je…

,,A odkud vlastně jsi?“

,,Žiji v Pekelném ráji!“

,,Jo jasně, ale teďka už opravdu vážně. Odkud jsi?“

,,Už jsem řekl!" Na jeho odpověď jsem se opravdu musel jen zasmát.

,,Tak dobře a jak se ti líbí na naší škole?“

,,Líbí, to co jsem zde hledal, jsem už našel.“

,,A co?“

,,Tebe!“

,,Cože?“ Byl jsem tak zmatený z jeho odpovědi.

,,Šel jsem na tuhle školu jen a jen pro tebe!!! Opravdu si myslíš, že jsem tady jen tak náhodou? Nepatřím sem, můj svět je tam! A ty musíš jít se mnou!!!“ Otočil jsem se a šel pryč. Odmítal jsem poslouchat takové hlouposti, on ale na mě zakřičel. ,,Beze slova odtud neodejdeš!!“ Otočil jsem se a rázným hlasem jsem na něho spustil.

,,Je mi opravdu jedno, co chceš ty, ale nikam s tebou nepůjdu! Vždyť tě ani neznám!“ I přes všechno to křičení si nedal říct.

,,Ty ale semnou musíš jít!!! Přišel jsem sem, abych zde položil základy budoucnosti a tobě ji taky změnil!“

,,Chci si sám tvořit budoucnost!“

,,Ale já jsem tvá budoucnost!!!“ Byl jsem z každého jeho slova stále více a více zmatenější. Na jeho tváři bylo poznat to, jak snažil něco říct, abych mu toto všechno uvěřil. ,,Potřebuji tě!! Dobře tak jinak… Vzpomínáš si na to metro?“

,,No a?“

,,No tak, jak ti volalo to neznámé číslo! Byl jsem to já! Ten stařík, kterého jsi potkal na nástupišti i v metru ti chtěl ublížit!“ Pomyslel jsem si, že hloupější výmluvu si už opravdu nemohl vymyslet.

,,Jo jasně!!“

,,Tak dobře, jinak! Vzpomínáš si o den později na tu dívku?“ V duchu jsme se sám sebe ptal, odkud by to mohl všechno vědět. Pokračoval dál. ,,Tak i ona je z pekla! Měla za úkol tě najít! Byla náhoda, jak jí vypadl ten notes a ty jsi se ho dotkl! Nevěděla, že jsi to ty! Zvláštní náhoda, co? Měla tě najít, abychom tě ochránili!!!“ Z toho, co mi řekl, jsem mu nevěřil ani jediné slovo. Byl jsem opravdu naštvaný z toho, jak si stále vymýšlí.

,,Jsou to všechno jen kecy!!!“

,,Nesmíš soudit to, čemu nerozumíš!“

,,Máš fakt odporný charakter!!! Jestli si ale myslíš, že ti uvěřím a půjdu s tebou, tak to se fakt šeredně pleteš!“

,,Ale ty sem nepatříš, dokážu ti to!“ Chytil mě za ruku, ale já jsem ho silně odstrčil.

,,Hele! Dej si odstup!!!“

,,Počkej! Pořád mi skáčeš do řeči! Máš v sobě takovou sílu, o které by se ti nemohlo ani zdát!!! Ty nejsi člověk, jsi démon!!! Chtějí tě zabít a já tě chci ochránit!“ To bylo z toho všeho, co mi doposud řekl, nejpodivnější. I tak jsem mu ale nic z toho nevěřil.

,,Jo jasně! Ještě řekni, že nějací andělé spásy a asi se usměju k smrti!“ Jeho tvář se změnila rázem na smrtelně vážnou.

,,Vlastně ano. Je to pravda!!!“

,,Co?“

,,Podívej se! Už dlouhá staletí bojuje dobro proti zlu! Ty jsi dostal díky jedné velké bitvě v minulosti nepředstavitelnou sílu! Vlastně  jsme tě sem do tohoto světa - mezi živé - dostali proto, aby jsme tě ochránili… Ale andělé věděli, že se do někoho převtělila ta neuvěřitelná síla z vládce temnot, ale nikdo z nich nevěděl do koho! Ty ji máš, proto po tobě půjdou! Proto aby se neopakovalo to co v minulosti, ta bitva!!! Jen já tě dokážu ochránit! Prosím! Pojď semnou!!!“

Vše, co mi tady říkal, znělo tak pravdivě, ale i přesto jsem nedokázal ničemu z toho zcela uvěřit. Ale...

,,To co mi tu říkáš je… no nedá se to pochopit! To co mi tu říkáš, je nemožné! Jestli ale opravdu mluvíš pravdu, tak bych měl jít opravdu s tebou!!!"  zamyslel jsem se. ,,Já ale nemám takovou sílu, co jsi říkal! Vždyť sotva zvednu tužku ve škole!" Oba jsme se tomu zasmáli.

,,Tu ohromnou sílu v sobě máš! Máš ji hluboko v sobě skrytou! Já ti ji nedám, jen tě naučím, jak ji probudit! To, co jsi už nezměníš, ale můžeš s tím bojovat!“

,,Ale co moje rodina, kamarádi? Nemůžu přece odtud jen tak odejít!!!"

,,Neboj se! Opět je uvidíš!“ Z toho, co mi tady řekl, jsem měl takové nutkání jít s ním, ale opustit rodinu, kamarády... Ten neznámý chlapec mi viděl ve tváří velký zmatek, takový stejný, který jsem nyní cítil uvnitř sebe. ,,Slibuji, že udělám vše proto, aby se ti nic nestalo!“ Ta jediná věta mi v rozhodování stačila.

,,Tak dobře, půjdu s tebou, ale odteď si zvolím sám, kým chci být!“ Záhadný chlapec jen souhlasně přikývl a na tváři se mu vykouzlil tak přátelský úsměv... Seskočil se zábradlí, na kterém celou dobu seděl a otočil se ke mě zády...

,,Dobře, tak jdeme! Jo a jmenuji se MANU!!!"

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh naděje 3. kapitola: