OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Poslední šance - 24. kapitola



Poslední šance - 24. kapitolaPosel tajných zpráv…

Najednou bylo o hodně klidnější a zábavnější trávit čas u Michaelovi mámy v přítomnosti Anny, jejích kouzelných dětí a manžela než minule. Nepadla žádná narážka na děti Michaela, na svatbu a věkový rozdíl. Anna byla spokojenější. Určitě mi k tomuhle klidu dopomohlo i společné kino a jedno povídání u stolu o jejím bratrovi.

„Phie, co kdybychom zašly někam na nákupy?“ zeptala mile během klidného odpočívání po vydatné a vynikající večeři v obýváku na sedačce. Ještě stále jsem při slově nákupy měla osypky potom, co se stalo autu Michaela, se to snad ještě zhoršilo. Potlačila jsem veškeré nechtěné reakce a donutila se k milému úsměvu.

„Já nevím, Anno, ráda bych, ale teď toho mám celkem dost v práci a nějak nestíhám. Možná příští měsíc,“ spiklenecky jsem po ní mrkla, abych nebyla podezřelá.

„Michael tě omluví,“ pokoušela se dostat míč do branky, vedle.

„To těžko nepracuji pod ním. Navíc toho nehodlám využívat, že je druhou nejvlivnější osobou v celém Ellington Corporation.“ Jak skvěle jsem dokázala argumentovat, když se mi to hodilo. Taky občas ty závity zafungovaly správně a pohotově. Trochu se zamračila, nebylo to nic, čeho bych se měla bát. Už viděla smířeně. Po mém úžasném ukončení té diskuze a o strašidelných nákupech v obchodě se ozval zvonek a já jediná se otočila ke dveřím, přišlo mi to nečekané všichni ostatní tu byli.

Jodie se zvláštně usmála a vydala se otevřít, ani ne za minutu se vrátila s neznámým člověkem za zády. Byla jsem jediná, kdo se tvářil překvapeně z další osoby. Vzájemně se pozdravili a já tu zase byla jako další kolo u vozu.

„Jacku, dovol, abych ti představila Michaelovu přítelkyni, Phie. Tohle je můj blízký přítel Jack,“ představila nás jako pravá hostitelka Jodie. Cítila jsem se jako zvířátko v zoo, jak se na mě všichni dívali. Ukázala jsem svou vychovanou stránku a podala mu na pozdrav ruku. Vypadal mile, starší, krátké černé vlasy veselé modré oči úzký obličej a nebyl ani tolik vysoký jako Michel.

Měla jsem pravdu, Jack byl milý a hlavně zábavný, poslouchat jeho historky z mládí mě neuvěřitelně bavilo a dokázalo upoutat, což se mnoha lidem tak často nepovedlo. Trochu mi bylo i líto, když jsme už v pozdě v noci museli jet domu.

„Michaele, co máš vůbec s tím autem?“ zeptal se Peter, jen co se jmenovaný vrátil z chodby, kde nám zavolal taxi. Koukala jsem se na něj a trochu výsměšně čekala, co si vymyslí za dobrou dopověď.

„Přestalo jezdit. Včera jsem se vracel domů a po cestě mi to chcíplo, odtáhli ho do servisu a prý to vypadá na drahou opravu. Asi si koupím nové,“ odpověděl okamžitě jako by to byla ta svatá pravda a on nic nepředstírá. Rovnou si udělal dobrou pozici proto, aby si mohl koupit to nové auto, nikdo nehledal to ohořelé, které bude mít na svém dvoře ještě několik dní policie. Michael se už z toho u nich vymluvil, že netuší, kdo a proč by to udělal zrovna na něm a nenápadně policisty navedl na stopu, že to bylo jen náhodně zapálené drahé auto na parkovišti u obchodu. Byl to chytrý chlapec. A i přesto že mě osobně se nesvěřil, věřila jsem i podle jeho občasných pohledů, on ví kdo nebo ne přímo kdo ale proč mu to auto začalo hořet a že já s tím mám něco společného. Nevytáhnul to na mě ještě a já jen s malou dušičkou čekala, kdy to vypálí a bude se dál vyptávat na mou minulost, kterou ještě nesmím vědět. Ještě dva týdny a kousek.

„Vypadala si uvolněně,“ usmál se na mě, už v autě, objal mě jednou rukou kolem ramen. Víc jsem se o něj opřela. Teď jsem si připadala uvolněně a klidná.

„Už jsem věděla, co můžu čekat,“ zamumlala jsem a obličej schovala do jeho saka. Tulila jsem se jako kotě. Přesto že jeho rodina dnes byla opravdu úžasná a Jack taky, nejlíp mi bylo právě takhle u něj a nevadilo mi ani, že nejsme doma ale v taxíku.

Cítila jsem jeho spokojený úsměv v mých vlasech. Bohužel jsem ho neviděla, určitě to byl ten jeho spokojený úsměv, co mě dokázal dostat do kolen a přitom způsobovat mrazení v určitých partiích a někdy když ho trochu pozměnil na samolibý, připadala jsem si strašně maličká.

Takovéhle chvíle s ním jsem milovala. Připadala jsem si úplně normální, byla spokojená a šťastná nic okolo mě netrápilo, starosti byly hodně daleko od nás dvou a já si přála v takovéhle bublině zůstat navždy.

Podepsalo se na mě, jak dlouho jsme strávili u jeho matky a tak jsem doma zvládla sotva sprchu a odpadla jsem okamžitě, ani jsem si nepamatovala, jestli se už Michael dostal ke mně do postele ze sprchy, to jsem asi už dávno měla půlnoc.

£££

Kdybych věděla, že to co povím Anně, bude nakonec pravda, o následujících dvou týdnech, nafackovala bych si a raději šla na ty nákupy. Opravdu se na mě začala kupit práce a Gregory mě začal víc a víc využívat jako svou asistentku. Jezdila jsem s ním na pracovní pohovory a Marie už dělala jen papíry. Jak to řekla, byla jsem vybraná, abych zastoupila její místo a ona se vrátila na své oddělení. Ještě nikdo ani Michael mi to neřekli do očí, jen ona.

Ani Michael neměl času jako předtím. Uzavíral další velký tentokrát opravdu velký obchod, trávil s nosem zabořeným v notebooku i doma, samé papíry občas je hledal po celém bytě a to jsem si nemohla odpustit, abych do něj lehce nerýpla a nepodala mu ty papíry, protože jsem přesně věděla, kde jsou. V práci si občas našel čas na oběd většinou ne a tak jsem mu ho nosila, aby nehladověl anebo jezdil na pracovní obědy.

Nedělala jsem si z toho hlavu, věděla jsem, tohle byl jen momentální stav, který nepotrvá moc dlouho jen do doby než ten obchod uzavře. V tuhle chvíli musel dojednat všechny smluvní podmínky, nastavit smlouvy, často to musel probírat i s Richardem. Do toho měl ještě normální povinnosti jako každý jiný den v práci.

Přesto vše si ale na mě dokázal udělat čas. Občas si mě musel probudit, ale ani jeden si nestěžoval, tedy hlavně já si nestěžovala, on neměl na co. Občas jsem to večer vyřešila, že když pracoval u notebooku, lehla jsem si k němu na sedačku a přitulila se, víc jsem nepotřebovala. Sama jsem poslední dobou pracovala víc, ale stále to proti němu nic nebylo a on byl stále ještě pro mě normálním pracovním vytížení, workoholismu se nekonal, tedy ne v takové míře jako dřív.

„Zlato,“ budil mě opatrně. Hladil mě po vlasech a potichu ale tak aby mě zaručeně probudil, mluvil na mě. „Půjdeme do postele?“ navrhoval mi a pokoušel se zvednou ze sedačky i se mnou. Zvykla jsem si za tu dobu na takové probouzení a tak jsem byla během chvilky čilá. Počítač měl vypnutý a uklizen, všude už zhasnuto. Kráčela jsem do ložnice a on za mnou. Nemusela jsem se převlíkat, naštěstí jsem to vždy učinila před spánkem na sedačce u pracujícího Michaela. Ani moje koordinační schopnosti určitě nebyly tak dobré, abych se převlíkala.

Zalezla jsem si do měkké postele pod studeno peřinu a spokojeně se stulila. Slyšela jsem v polospánku šustění látky, a pak se madrace vedle mě prohnula a Michael se přitulil.

„Divím se, že to se mnou vydržíš a trpíš mi to, zrovna ty,“ zamumlal v tmavé ložnici a dal mi pusu na čelo.

„Nepřeháníš to, tohle musíš udělat,“ řekla jsem ospale a zívla si.

„Jsi úžasná,“ vysmekl mi poklonu a dal další pusu tentokrát do vlasů.

„Ty taky,“ unaveně jsem zamumlala. Ucítila jsem už jen, jak mě víc k sobě přišoupl.

£££

 Nestihl koupit auto, myslel jen na práci a auto se stalo nepodstatné, stejně jsme se skoro nepotkávali při cestě domů a já jezdila pravidelně taxíkem. On si mohl na schůzky volat taxi nebo půjčit firemní auto.

Nemohla jsem se dočkat, až budu uvnitř dveře jsem za sebou přibouchla a řítila se do obýváku.
Michael seděl na sedačce zase byl na doma formálně ustrojen a ťukal do počítače jak zběsilý, takhle pracovat jsem ho snad ještě neviděla. Vypadal dost ponořený do svých myšlenek. Asi ten oběd nedopadl tak dobře, jak se čekalo. Rozhodla jsem se ho rozveselit, chtěla jsem příjemný večer a ne žádné pracovní záležitosti.

„Ahoj, jak bylo?" usmála jsem se na něj, šla si pro pusu na přivítanou. Zkoumavě si mě přeměřil. Dostala jsem z toho zvláštní pocit, takhle se na mě už dlouho nekoukal, byla pravda, že jsem nikdy neviděla Michaela naštvaného z práce nebo nějak ustaraného, určitě za to mohlo tohle. Klekla jsem si jedním kolenem na sedačku a sklonila se pro polibek, který mi tak chyběl od rána.

„Děje se něco?" ptala jsem se jako idiot, ale evidentně mu něco přelítlo přes nos. Odfláknul polibek.

„Byla tu Amanda.“

„Cože?" syčela jsem jako had. Na její jméno jsem opravdu začínala být alergická.

„Chtěla si promluvit," pokrčil rameny a stále mě divně sledoval. Nelíbilo se mi to, vyrazila jsem do kuchyně. Můj divný pocit se jen znásobil.

„O tom proč šla za Richardem?" bručela jsem útočně. Jen zmínka o ni mě štvala, natož že byla v bytě sama s Michaelem, žárlila jsem, aby taky ne je to jeho bývala ke které pořad něco cítí. Tohle jsme si nevyjasnili, o Amandě nemluvil a já doufala, že to co ještě před nějakou dobu když jsem se tu zjevila cítil zmizelo.

„To zrovna ne," použil výmluvný tón a šel za mnou. „Přišla mi povyprávět o tom, s kým sdílím postel."

Nepila jsem se, skleničku jsem stále měla u pusy, ale nepila z ní. Stala jsem jako solný sloup v kuchyni a viděla na půl oka, jak mě pečlivě pozoruje a jeho temné zamračení.

Dokázala jsem myslet jen na to, že nu to řekl, vnímala jsem svůj strach. Rychle jsem odložila skleničku a otočila se k němu tváří v tvář.

„Co ti řekla?" vydechla jsem zbývající kyslík v plicích a lapala jsem po dechu.

„Pravdu, že jsi Sophie Ellington?" zasyčel už dost zlostně. Jeho hlas měl, přimrazil k zemi. Takhle jsem ho nikdy neslyšela, možná jen když řval u toho obchodu na toho chlapa.

„Omlouvám se." Víc jsem neměla co říct. Dlužila jsem mu omluvu za celou dobu, tak jsem se téhle chvíle bála.

„Jen - omlouvám se. Nic víc neřekneš?" křičel. On doopravdy křičel a rovnou na mě.

„Zasloužíš si omluvu a vysvětlení.“

„To si opravdu zasloužím. Lhala si mi celou dobu. Bohatství tě nudilo tak sis chtěla hrát? Richard tě navedl?" rozkřičel se ještě víc. A já jen žasla nad jeho obviněním, ona mu neřekla vše, jen moje jméno. Kráva!

„Tak to není Michaeli. To ti tvrdila Amanda?" bránila jsem se.

„Co jiného si mám o tobě myslet? Chtěl jsem ti pomoc a tys mě takhle podvedla."

„Tak to opravdu nebylo. Pomohl jsi mi. Nech si to vysvětlit."

„Proč bych měl?" syknul a odcházel z kuchyně.

„Ne, Michaeli!" křikla jsem vyděšeně, nemohl odejít ne takhle. Doběhla jsem ho v obýváku a předběhla, abych mu zatarasila cestu. Dotkla jsem se jeho hrudníku, abych ho zastavila úplně.

„Prosím, zasloužíš si pravdu a já ti ji chci poskytnout, Michaeli," prosila jsem, až se mi hlas chvěl a přecházel do plačtivého.

Jeho pohled byl nesouhlasný, přísný ale nakonec přikývl. Oddychla jsem si jen trochu. Posadil se bez jediného slova na sedačku a čekal.

Zhluboka jsem se nadechla pro dočerpáni sil, nepomohlo to. Usadila jsem se do křesla.

„Musíš vědět, nebyla to žádná hra ani nic podobného. Snad víš, že Sophie utekla při pohřbu babičky. Víc jak tři roky jsem žila sama na ulici. Utíkala jsem před Richardem. On je ten, kdo mě hledá.“

„Aby ne jsi dědička, on je tvůj poučník,“ zabručel s hlasem plném nezaujetím.

„Není to z příbuzenské lásky. Chce Ellington Corporation pro sebe a ty peníze taky. Nejde mu o mě, chce se mojí osoby zbavit. Dokud jsem na živu, ohrožuju ho a od příští středy je všechen jeho majetek můj.“

„Jednadvacáté narozeniny," zamumlal si pro sebe a já mu to odkývala. Jeho pohled se konečně střetnul s mým.

„Richard není vrah. Zákeřný ano ale ne vrah.“

„Jde mu o vše. On ví, že mu nic nenechám, není to jeho a on se tím pyšni. Nebyl spolu zakladatel ani majitel, to vše vybudoval můj táta sám a Richard se přidal, když už byla společnost rozjetá a vydělávala milióny. Chce mě mrtvou, protože mě nemůže ovládat. Tu noc, co jsem ti vběhla pod kola, utíkala jsem před nájemným vrahem. Už jednou mě málem zabil. Nikdy jsem ti nechtěla lhát, ale bylo to pro moje i tvoje bezpečí, nevědomost tě chránila. Richard mi přes tebe vyhrožoval, ale sám chtěl, abys nic nevěděl. Amanda to celé zkazila, teď půjdou i po tobě, když budeš hledat pravdu a ptát se. Nejsi mi lhostejný Michaeli, nechci o tebe přijít. Ukázal jsi mi, že mám bojovat a dával si mi ochranu a ne jen to. Omlouvám se ti.“

Nic neříkal, jen mi oplácel pohled stále s tak tvrdou maskou. Bála jsem se toho, co dalšího udělá.
Nic neřekl, jen se zvedl a odcházel z místnosti.

Slyšela jsem už jen klapnutím vstupních dveří.

Roztřeseně jsem si povzdechla a zavřela silně oči, abych nebrečela. Tohle byl jasný signál, nemám tu už co dělat. Půjdu zase o dům dál, tak to říkám, vždy když musím zvednout kotvy sbalit věci a vypadnout.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední šance - 24. kapitola:

3. lala
07.02.2013 [21:50]

ÁÁÁÁ co? prosíím rýchlo dalšiu kapitolku, som hrozne zvedavá ako to bude pokračovať, tak piš prosíím rýchlo dalšiu kapitolku Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon ...dúfam, že sa to medzi nimi vyjasní...prosíím som strašne zvedavá jak to bude dál tak piš Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. LiliDarknight webmaster
07.02.2013 [21:04]

LiliDarknightBože, toto sa stať nemalo! Na jednej strane chápem prečo, ale na druhej... Dopekla! Veď ona teraz utečie a bude zase sama! Som napnutá, že to až pomaly bolí! Rýchlo, rýchlo pokračovanie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. TeresaK přispěvatel
07.02.2013 [20:12]

TeresaKÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Co to??? Emoticon Řekni, že se dají dohromady, prosím Emoticon
Moc se těším na další kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!