OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Poslední šance - 19. kapitola



Poslední šance - 19. kapitolaRichard přijde na pokec a Ashley má nové oblečení.

Trvalo to tři dny, než se vody alespoň trochu ustálily. Michael byl klidnější a já vlastně taky, začala jsem mu tvrdit, že mě ten chlápek našel jen náhodou a nic víc neví. Byla to lež jako věž, ale jinak jsem nemohla, byl moc neodbytný a starostlivý, to se nehodilo do naší situace.

Sama jsem se taky trochu uklidnila, ale nebylo to takové jako předtím. Musela jsem zůstat na pozoru, už nešlo věřit iluzi, kterou jsem si s Michaelem vybudovala.

Během víkendu jsme neopustili byt. Nákup se učinil velmi rychle. Dva dny strávené vzájemným poznáváním a to si i tak Michael držel určitý odstup, tedy schovával to za prostor pro mě. S jeho dovolením jsem se začala štrachat v knihovně, co měl v pracovně, kam jsem celkově skoro nechodila.

Pusa se přes víkendy vrátila do původního stavu, obočí trvalo déle. Fialovou začala nahrazovat zelenohnědá. Každý den jsem si prošla důkladnou prohlídkou těchto míst od Michaela.

Stačilo o něco míň make-upu na schování škody. V práci jsem ani nezaslechla žádné velké báje o tom, co se mi stalo a jestli za to nemůže Michael.

Gregorymu jsem odevzdala zadanou práci hned ráno. Vypadal spokojeně jako minule a já si šla zpět po své práci.

Zaslechla jsem ťukání na dveře a tak neznámého pozvala dál. Určitě to je Marie. Koukala jsem se do složek a pokoušela se jednu najít.

„Sophie,“ oslovil mě. Okamžitě jsem zvedla podhled a přitom moc dobře věděla, kdo to je.

Ve dveřích se spokojeně opíral Richard.

„Strýčku,“ zasyčela jsem to na něj jako na dávku a taky pro mě to nadávka byla.

„Tolik lásky,“ zabručel nevzrušeně a popošel blíž. Našel tu volnou židli u mého stolu a posadil se.

„Já vím, nevracím ti ji tak pečlivě jako ty mně,“ pochopil mou narážku na moje napadení.

„Koukám, obličej je už v pohodě. A co jinak, jak se s Michaelem máte?“ zeptal se na něco jiného.

„Musím tě zklamat, oba žijeme,“ usmála jsem se falešně. Přimhouřil oči a zamračil se.

„O Michaela přijít nemůžu, ale pokud by věděl pravdu, bude nebezpečný,“ oznámil mi.

„Já mu nic neřeknu. Nechci, aby se mu něco stalo, útoč jsi na mě, najmi si nejlepší vrahy, ale já budu cíl, ne on.“

„První věc, na které se oba shodneme, drahá neteřinko,“ zvedl jeden koutek.

„Proč jsi přišel?“

„Ale chtěl jsem vidět, jak to vypadá, když pracuješ na tak podřadném postu v téhle firmě,“ vysmíval se mi. Naštvalo mě to a donutilo něco říct.

„Možná bys mě měl sám začít trénovat,“ zavrčela jsem.

„Ještě ti není jednadvacet,“ připomněl mimochodem.

„Už brzy, začni odškrtávat v kalendáři,“ skvostně jsem se usmála. Zamračil se na mě tak nepřátelsky, jako už dlouho ne. Odsunul prudce židli a postavil se.

„Ještě se uvidíme,“ otočil se ve dveřích.

„Na mém pohřbu to nebude,“ slíbila jsem mu a zamávala, bouchnul dveřmi.

On mi vždy uměl hnout žlučí. Naštvaně jsem práskla do složky. Nenáviděla jsem ho od dětství a teď to bylo čím dál tím horší. Opřela jsem se do židle a koukala se naštvaně na dveře, čekala jsem, jako by každou chvíli se mohl vrátit a dál se vysmívat a jiné. Nestalo se tak a já asi půl hodiny nic nedělala.

Všiml si mé změny nálady od rána, kdy jsem byla strašně čiperná, usměvavá a asi i víc přítulná než teď.

„Stalo se něco?“ optával se opatrně. Zakroutila jsem hlavou, nechtěla jsem o tom mluvit.

„Phie, řekni mi to,“ naléhal na mě a ani si nevšímal svého jídla. Mračila jsem se na něj a to mu nezabránilo se dál vyptávat.

„Gregorymu se nelíbila ta tvoje práce?“ zkusil hádat. Zakroutila jsem znovu jen hlavou. „Tak jsi potkala Ashley?“ Víc jsem se zamračila.

„Proč bych měla být kvůli ní naštvaná, vidím ji skoro denně,“ připomněla jsem nechápavě. Zatvářil se, jako by se nic nedělo. Stejně jsem mu to nevěřila. Něco měl za lubem.

„No?“ čekala jsem. On se raději pustil do svého jídla. „Michaeli?“ zavrčela jsem už netrpělivě. Pokoušel mě.

„Já to řeknu a pak ty,“ určoval podmínky. Stejně mu to nepovím, aspoň ne pravdu, ale kývla jsem na souhlas.

„Řekněme, že se dnes Ashley vyfikla, ale zapomněla si doma soudnost. Je vidět skrz na skrz,“ zamumlal a zacpal si pusu masem. Zvedla jsem obočí a zamračila se. Holka si chce hrát a přetahovat? Klidně!

„Doprovodím tě do kanceláře,“ vyhrkla jsem to dřív, než mi došlo, že o to se celou dobu snaží. Zamračila jsem se okamžitě na jeho úsměv a chtěla něco hodit, bohužel krom mého jídla nebylo co, ale to jsem nehodlala riskovat.

„Lumpe,“ neodpustila jsem si a vyvolala tak salvu jeho smíchu. Zadívala jsem se na něj a už se nemohla zlobit. Už bez mračení, ale stejně jsem přilákala jeho pozornost.

„No, co se stalo tobě?“ zeptal se přímo a spokojeně bagroval kus masa Už jsem ho znovu obdařila nepříjemným pohledem a že jsem jich dnes tolik používala.

„Celkem nic. Jen jsem si vzpomněla na něco z minulosti. Čím víc se blíží narozky, tím je to víc na prd,“ zamručela jsem a i sama si začala všímat jídla. Chtěla jsem od tohohle tématu utéct co nejdál, musel být stále v nevědomosti, jak jsem slíbila Richardovi. Už znal a hlavně věděl, o čem s ním budu mluvit a co můj výraz při různých tématech znamená. Mlčel.

„Phie,“ zašeptal, zněl vážně, přesto se na mě nepodíval.

„Ano?“

„Řekneš mi někdy pravdu?“ zeptal se upřímně. Slyšela jsem ten zájem. Povzdechla jsem si a podívala se úplně někam jinam.

„Chtěla bych, ale nevím, jestli to někdy půjde,“ přiznala jsem a pak se na něj podívala s dávkou odhodlání. „Slíbil jsi mi to, nebudeš do toho šťourat,“ připomněla jsem už trochu bojovně. Nechtěla jsem se tím vším zabývat s ním, volný čas s Michaelem jsem si chtěla užívat.

„Jen jsem to zkusil,“ zvedl v obraně ruce a trochu se i kajícně na mě podíval. Pak se nečekaně zvedl ze svého místa. Zmateně jsem se na něj koukala, obešel stůl k místu, kde jsem seděla, a vtěsnal se ke mně na tu sedačku, co byla v každém pravém americkém bistru. Přitáhl si mě k boku a objal kolem ramen.

Spokojeně jsem vydechla, právě tohle jsem potřebovala po tom setkání s Richardem. Obličej jsem si zabořila do jeho saka.

Vraceli jsme se společně do firmy a já dostála svému slovu a výtahem cestovala s ním do jeho patra. Celou dobu se zvláštně culil a oči mu jiskřily a já se na něj zase nepřestala šklebit. Nehodlala jsem odejít dřív, než projdu jednou okolo Ashley.

„Brake,“ křiknul mužský hlas. Procházeli jsme akorát mezi kanceláří.

„Jo?!“ otočil se Michael a já automaticky s ním. Kousek od nás stál, pro mě ještě neznámý, muž a v ruce držel papír a ve druhé mobil.

„Potřebuju tě,“ řekl, otočil se a vydal se do jedné kanceláře.

„Jdi, já se hned připojím,“ mrknul na mě spiklenecky. „Nehodlám si ujít tu scénu,“ vysmíval se. Popostrčila jsem ho od sebe a uraženě odkráčela směr jeho kancelář.

Jeho sekretářka byla, jak jinak, za stolem a zajímala se o svůj mobil. Její výstřih byl tak hluboký, že div ty silikony nevypadly. S určitostí, i když ona seděla, jsem věděla, že má na sobě minisukni, aby to vše jen podtrhla. Soudnost opravdu zapomněla.

„Ahoj, Ashley,“ začala jsem na ni přátelsky.

„Ahoj,“ odpověděla trochu zmateně.

„Víš, chtěla bych, abys omluvila na zítřejší ráno Michaela, kdyby přišel pozdě. Dnes máme výročí. Určitě zapomněl, má tolik práce, že by si nevzpomenul. A tak to chci s ním večer pořádně oslavit,“ mrkla jsem na ni tak, aby si byla jistá, na co narážím. Dvakrát jako panenka po sobě několikrát zamrkala a mlčela.

„Zlato?“ Stál kousek od nás a usmíval se, nevypadal, že by něco z toho slyšel. Ta ryba na suchu byla celkem dlouho a mlčela.

„Jo?“ vrátila jsem mu hravě. Zakroutil hlavou, popadl mě za ruku a odtáhl k sobě do kanceláře, abychom měli nějaké soukromí.

„Čekal jsem něco a vy se na sebe jen koukáte,“ zněl zklamaně.

„Rvát se nebudu,“ upozornila jsem ho. Zasmál se a pak mě dlouze políbil. Přitulila jsem se k němu a pořádně držela kolem pasu.

„Nic se mi nechce dělat, nemám na to myšlenky,“ připustila jsem s opřeným čelem o jeho rameno.

„To jsem tak šikovný?“ ověřoval si. Zvedla jsem obličej k němu.

„Nejsem si jistá. Ale nemám náladu už tři hodiny na práci. Dnes jsem už nepoužitelná,“ připustila jsem poraženě a pořádně si povzdechla.

„Tak si dej den volna,“ usmál se povzbudivě.

„Ráda, ale co bych dělala?“ nadhodila jsem a znovu se zavrtala do jeho saka.

„Dělala bys mi společnost,“ usmíval se a začal se mnou na místě kolébat jako při tanci. Opřela jsem si bradu o jeho hrudník a zadívala se na něj nahoru.

„Co myslíš, co by na to řekl Gregory?“ usmála jsem se.

„Nic, on sám má manželku jako asistentku. Můžeš si vzít věci sem a pracovat tu se mnou. Dnes žádné velké schůzky nebudou, ani telefonáty, můžeš se uvelebit na té pohodlné sedačce tamhle,“ přemlouval a kývnul hlavou ke stěně, kde byla zmíněná sedačky.

„Budeme se rušit,“ odmítala jsem.

„No, tak to bude zábava, navíc budeš dráždit Ashley,“ zkusil to jinak.

„Ale no tak, pokaždé ti na Ashley nezaberu,“ bručela jsem a odtáhla se, nemohla jsem ale moc daleko, jeho paže mě pevně držely kolem pasu a dál nepustily.

„Jen jsem to zkusil,“ usmíval se sladce.

„Dobře,“ povzdechla jsem si a uvolnila ruce. Prudce jsem do něj vrazila, nečekal po mém přetahování tak rychlý ústup.

„Dobře jako?“ chtěl znát celou odpověď.

„Jako přestěhuju si dnes kancelář k tobě, jen dnes ale,“ povolila jsem a rovnou upozornila. Chtěla jsem ho bouchnout za ten vítězný úsměv.

„Tam šup šup,“ popoháněl mě a pozadu tlačil ke dveřím.

„Rozkaz šéfe,“ zasalutovala jsem mu ještě a vyvlíkala se u dveří a zmizela za nimi. Pádila jsem k sobě do kanceláře. Nechtělo se mi od setkání s Richardem nic dělat a po obědě už vůbec ne. Myšlenky byly všude jinde, jen ne tam, kde měly, a buď to byl Michael anebo ta horší varianta: Richard.

Zabalila jsem si notebook a další potřebné věci, jako bych jela domů, a zaběhla za Marií, aby věděla, kde mě má hledat.

„Jasně, chápu,“ zamrkala na mě. Skousla jsem si ret a trochu zčervenala.

„Jen mi dnes není dobře,“ zkusila jsem to jinak.

„Tahle nemoc nejde vyléčit, Phie,“ šťouchla si do mě a dobře.

„Marie, tak to není,“ vyvracela jsem, ale pohledem dala najevo, že ona svůj názor už má a nic jí z něj nevyvede. Mávla jsem rukou a vypadla nahoru k Michaelovi.

„Ty už odcházíš?“ ozvala se zvědavě Ashley. Otočila jsem se k ní a sladce usmála.

„Ne, stěhuju se,“ mrkla jsem dráždivě a vpadla do prozatímní kanceláře.

Žádné velké telefonáty, ale ucho přišpendlené k telefonu už měl a pozorně poslouchal. Svalila jsem se na sedačku, položila na zem tašku a natáhla se. Jediné, na co jsem měla chuť, bylo si lehnout k Michaelovi a tulit se. Připadala jsem si jako nějaká blbka. Neposlouchala jsem, co řeší. Převalila jsem se a nakonec posadila, natáhla jsem se pro tašku.

Rozhovor nevypadal na brzké ukončení, vytáhla jsem si svůj notebook a složky, abych se mohla pokusit pracovat. Skopla jsem boty a nohy si dala pod sebe, na té sedačce to bylo pohodlnější. Sice to nevypadalo na žádnou velkou práci na začátku, ale asi mi pomohla změna prostředí, najednou to šlo samo, ani jsem se tak moc nemusela soustředit na ty čísla jako předtím, kdy jsem na ně půl hodiny jen koukala, než mi došlo, o co jde.

Zabralo si to celou mou pozornost, přestala jsem vnímat Michaela a jeho telefonát i to, že přestal mluvit. On se ale hodlal připomenout a taky se mu to náležitě povedlo.

„Co tu děláš?“ vybafl na mě z ničeho nic a stál krok od mé pravice. Cukla jsem sebou a podívala se na něj.

„Chtěla jsem pracovat,“ bafla jsem podrážděně k němu nazpět, tohle mi dělat nemohl, nenáviděla jsem to a v poslední době jsem byla znovu ochranitelská, mohla jsem mu fouknout facku, ani by nevěděl, jak rychle.

„Promiň, zlato, já myslel, že už pracovat nechceš,“ pokrčil omluvně rameny a svalil se ke mně na sedačku, víc se ale roztahoval.

„Co vůbec provádíš?“ zkoumal můj počítač.

„Práci,“ odsekla jsem mu a naťukala další potřebná čísla do tabulky. Něco si zamručel a přesunul ještě blíž ke mně.

„Co jít domů dřív?“ navrhnul nezaujatě.

„V kolik?“ optala jsem se hned. U něj dřív znamenalo tak o necelou hodinu a to bylo ještě v nedohlednu.

„Hned?“ znovu se zeptal. Stočila jsem svůj pohled k němu a nedůvěřivě zvedla obočí. Já ho fakt kazila! A hrozně se mi to líbilo, když jsem z toho měla prospěch.

„Vážně?“ zeptala jsem se, když stále nemluvil dál.

„Jo, vše jsem si zařídil,“ pokrčil rameny, jako by to byla normálka, ona byla, ale u jiných lidí, než byl on.

„Zkazila jsem tě,“ připustila jsem stydlivě a víc se k němu přišoupla. Rozesmál se a objal mě kolem ramen, aby si mě přitáhl těsně k sobě.

„A určitě ti to nevadí,“ zjišťoval a rty se otíral o moje ucho.

„Tobě taky ne,“ vrátila jsem mu hned. Trochu silněji, ale stále to nebyl polibek, otřel se kousek pod uchem.

„Nechci, abys byl kvůli mně nezodpovědný,“ zamumlala jsem už s těžším dechem svoje obavy.

„Nejsem nezodpovědný, práci mám hotovou. Já si jen začínám užívat,“ vyvedl mě z omylu o jeho práci.

„A co takhle nedbalý?“ zkusila jsem to jinak.

„Ani to,“ vyvracel a stále se otíral rty o moji kůži.

„Tak tedy jedeme domů,“ zašeptala jsem, jinak by hrozilo, že můj hlas bude znít až příliš vzrušeně. Jen jeho letmé dotyky se mnou dokázaly divy. Nebyla jsem na nic takového zvyklá a čím častěji se mě dotýkal a různěji, byla jsem na tom víc a víc závislá. Nechtěla jsem už nic jiného.

Jen co se trochu odtáhl, vylítla jsem ze sedačky a začala svoje věci brát co nejrychleji. Ještě pár minut na té samé poloze s Michaelem na sedačce a hodně dlouho bychom odsud neodešli, a ještě by asi hrozilo obvinění za pohoršování okolí. Následoval mého příkladu a nezapomněl se u toho smát a pošťuchovat mě.

„Ashley, dnes tu už nebudu a domů nevolat, jen kdyby šlo o miliony,“ upozornil ji při našem odchodu. Odkývala mu to a pak se v nestřeženém okamžiku na mě zamračila. Ano, opravdu se mi líbilo, jak jsem ho kazila.

Celé to pošťuchování a cesta domů zapříčinilo moji lepší náladu. Do bytu jsem vcházela už usměvavá.

„Udělám ti k večeři steak s bramborem, nebo chceš něco jiného?“ navrhla jsem. Do večeře bylo času dost.

„Po zeleninovém nášupu o víkendu maso ocením.“

„Nestěžuj si,“ pohrozila jsem mu prstem a odložila svou tašku.

„Zlepšila se ti nálada,“ konstatoval fakt, kterého si taky všiml.

„Začínám mít deprese z té budovy,“ zažertovala jsem a proklouzla kolem něj, taky o to jsem se pokoušela, než mě na místě zastavil a přitáhl k sobě.

„Už jste doma?“ ozvalo se za námi ohromeně. Vyděsila jsem se a uskočila od Michaela připravená se poprat.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední šance - 19. kapitola:

4. LiliDarknight webmaster
04.01.2013 [22:40]

LiliDarknightBože, tie ich slovné prestrelky naozaj milujem. Je to krásne napísané a ja sa neviem dočkať pokračovania. Tak ho idem rýchlo hľadať. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Simones
20.12.2012 [20:14]

skvělá kapitola :)) Phie s Michaelem jsou úžasný pár ! :) a kdo je čekal doma ? to jsem zvědavá :D

2. SofiaN
19.12.2012 [18:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. TeresaK přispěvatel
19.12.2012 [15:19]

TeresaKÚžasné,božské, dokonalé, misttrovské dílo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Moc se těším na další díl. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!