OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Past minulosti 1

08.12.2012 (08:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3258×

1. kapitola

Jane zaslechla cvakot podpatků, bouchnutí dveří a pak už jen koutkem oka zachytila letící objekt na horizontu.

Aniž by se zvedla z postele, pozvedla pohled, aby se ujistila, že dotyčný předmět byla značková kabelka, která se teď zdeformovaná válela u zdi.

Hned vzápětí se objevila i její majitelka.

„Tipuju, že pohovor asi nedopadl nejlépe,“ odtušila se zvednutým obočím.

„To sexistický, uslintaný prase,“ zaprskala Mia a vztekle se nadechla. „Ten dement s mozkem v kalhotách, nadržený hovado...“

„No tak, zlato, nemůžeš se mu divit. Nemít pud sebezáchovy, vrhnu se na tebe taky,“ mrkla na ni.

Mia se zoufale zhroutila do křesla a vděčně se na ni podívala. Jane byla její nejlepší kamarádka a vždy dokázala vymyslet dokonalou pitomost, aby ji zklidnila.

„Mám magisterský titul, ale nikdo se na něj ani nepodívá, zasekne se mi na prsách nebo zadku a konec. Pohovor je v háji.“

„Určitě ne všichni,“ chlácholila ji Jane a vstala, aby k ní přešla a dřepla vedle ní. „Někteří určitě obdivují oboje, zadek i prsa.“

Probodla ji pohledem.

„To toho chci tak moc? Sehnat si normální práci?“

„Popravdě? Ano,“ povzdychla si Jane. „Pět let během studií jsi byla jedna z nejlíp placených modelek v zemi a tvoje fotky ve spodním prádle byly po bilboardech ve všech městech. Každý, kdo tě uvidí tě okamžitě pozná a vybaví se mu ten tvůj zadek nacpanej v krajkovým prádélku.“

„Začínám mít strach, že to byla ta největší blbost, jakou jsem udělala.“

„Tak to si dovolím nesouhlasit. Kravin jsi udělala spoustu a to i mnohem větších,“ rozesmála se Jane. „Takže,“ vstala, „dnes to pusť z hlavy. Zajdeme si někam vyčistit hlavu a zítra se podíváš na další volná místa.“

„Jsi můj strážný anděl, víš to?“ zašeptala Mia a upřela na ni oddaně pohled zelených očí.

„Radši toho nech,“ rozesmála se Jane. „Nebo ti začnu koukat na prsa taky.“ To už se musela smát i Mia.

* * *

Dunící hudba jim vibrovala bránicí a sluchové buňky byly bez šance. Vibrace byly tak silné, že už snad samy o sobě rozvlnily každého, kdo vešel dovnitř.

Mia si to užívala plnými doušky. Pustila všechno z hlavy i to, kolik toho vlastně vypila. Dneska potřebovala pustit páru.

Okolo paže se jí sevřely prsty. Překvapeně se otočila k Jane, která jí jen pohybem hlavy naznačila směrem k baru.

Rychle přikývla a obě se začaly prodírat z parketu. Jen co se těsné sevření okolo vytratilo, trochu zakolísala. Hlava se jí točila.

„Já to vyčistění hlavy myslela obrazně,“ rozesmála se Jane, když si toho všimla.

Svalily se na barové stoličky.

„Bože, já jsem hotová,“ zaúpěla a s hereckým výhonem hodným Oscara se zhroutila na bar.

Miu ale zaujalo něco jiného. Jane se ohlídla tím samým směrem. A přejela předmět jejího nemalého zájmu hodnotícím pohledem.

„Člověk si jen postěžuje a už si vyhlížíš náhradu,“ rýpla si pobaveně.

„Musíš uznat, že je sladkej jak cukrová vata,“ zapředla Mia.

„OK, tak v tom případě tě zanechávám svému osudu a já se jdu zhroutit do svý postele v opodstatněným bezvědomí.“

„Jseš si jistá...“

„Hvězdičko, já tě dnes vytáhla ven, aby ses odreagovala a mám takový pocit, že v jeho přítomnosti ti to půjde líp než v té mé.“ S těmi slovy ji líbla na tvář a prosmýkla se okolo ní.

Sledovala, jak se probojovává k východu. Ona na rozdíl od ní musela zítra ráno do práce.

Vyrušilo ji až zakašlání.

Ohlídla se k barmanovi, který se k ní decentně naklonil přes pult.

„Tohle vám posílá ten pán,“ kývl k tomu blonďákovi sedícímu o kus dál.

„Tak mi to položte k němu.“

Sama se tím směrem vydala houpavou kočičí chůzí.

* * *

Jane do sebe rychle házela snídani a zapíjela kafem. Cvaknutí dveří ji donutilo vzhlédnout a koutky se jí neovladatelně zvedly vzhůru.

„Sakra, sakra, sakra.“

Nic jiného ze sebe Mia nedokázala dostat. Doploužila se k lince a sedla na stoličku. Tam ji dostihla gravitace a hlava klesla až na desku. Jane tak měla úžasný výhled na rozcuchané hnízdo kaštanových vlasů, které ji zakrývalo až do půli zad.

„Kdy ses vrátila?“

„Neměla jsem se odvahu podívat,“ zaskuhral její hlas dutě.

„A co ta tvoje cukrová vata?“ uculila se Jane zvědavě.

To Miu konečně zvedlo. Podívala se na ni a po rtech se jí rozlil smyslný úsměv.

„K sežrání do posledního kousku.“

Jane protočila oči v bezmocném gestu. Mia byla prostě Mia.

* * *

Prolistovávala jednu nabídku za druhou a ty, co za něco stály, rovnou označila, ať si je pak může projít podrobněji. Jedna z nich ale byla bezkonkurenční. Jednalo se sice jen o místo asistentky, ale ta společnost, o kterou se jednalo, byla špičkou ve svém oboru a při troše snahy a štěstí by se brzy dostala výš.

S tímhle životopisem a žádostí si dala pěkně načas. Snad osmkrát zkontrolovala, jestli někde neudělala hrubku a jestli něco nezapomněla, než to celé odeslala na uvedený email.

Poslala si i další žádosti, ale v duchu se modlila, aby jí vyšlo právě tohle.

Odpověď obdržela hned další den. Vzali ji do druhého kola. V rámci přijímacího řízení tedy měla vyhotovit přehled aktuální situace jejich firmy a odevzdat do následujícího dne do dvanácti hodin. Chtěli mít jistotu, že ti co se k nim hlásí vůbec vědí, čím se zabývají.

Sesbírání podkladů jí trvalo několik hodin. Žádná firma nechce příliš prozrazovat podrobnosti posledních produktů. Ráno se probudila s hlavou opřenou mezi horou papírů a poznámek.

Vlastně jí už jen zbývalo to dát nějak přehledně do kupy, jen ještě jedno jí chybělo.

„Mio?“ ozvalo se překvapeně v telefonu, když jí to konečně na druhé straně vzali. Neměla výčitky, že volá tak brzy, Richard byl v práci i když spal.

„Ahoj, potřebovala bych laskavost.“

„Pokud mě za to nevyhodí nebo nezavřou, tak cokoliv.“

„Chci poslední graf k Senter Industries,“ zapředla. Richard pracoval v ekonomickém deníku, takže měli tyhle informace jako první.

„Tak to zavání obojím,“ hlesl.

„Neboj, potřebuju to do práce a odevzdávám ve dvanáct, to už si to skoro budou číst v trafikách.“

Neodpověděl, v telefonu se ozval jen jeho rezignovaný povzdech.

* * *

Dokončila to krátce před jedenáctou. Posílat to mailem se jí ale nechtělo. Na místo toho na sebe hodila projmutý černý kostýmek a lodičky. Chtěla si Senter Industries prohlédnout na vlastní oči.

„Kampak míříš,“ ozvala se jí Jane za zády.

Překvapeně se po ní ohlídla.

„Co děláš doma tak brzy?“

„Mám nějaké vyřizování, tak jsem si potřebovala vyzvednout složku.“

„A máš čas na oběd?“ usmála se na ni Mia.

„Zveš?“

„Jasně, jen si předtím uděláme takovou malou zastávku.“

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Past minulosti 1: