OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » October and April - 22. kapitola - Co se stane mně, stane se i jemu



October and April - 22. kapitola - Co se stane mně, stane se i jemuOmlouvám se, Victorie. Já a Terka jsme se prostě sešly až teď. :)
V téhle kapitolce se Cedric vydá do Dracu vyjednávat. Jako pojistku na malého uvalil živoucí ochranu. Tímto krokem ostatním svázal ruce, protože vše, co mu udělají, stane se i prckovi.
Starší Erdogan asi ví, jak to zrušit, ale nikdy to kouzlo nezkoušel...

Laila:
Po chvíli přemýšlení mě napadla spásná myšlenka. Nedaleko by měla být malá vesnice. Tam snad nějakou kojící ženu najdu. „Chvíli ho pohlídej, mám nápad. Nezaručuju, že to vyjde, ale při troše štěstí bude mít malej pravidelnej příjem jídla," řekla jsem tomu sexy blbovi, předala mu dítě a šla ke koni.
„Kam to jedeš?!"
„Obstarat jídlo pro to děcko, nebo ho snad chceš poslouchat, jak řve?"
„To ne, ale…"
„Á pán se bojí, že se nevrátím?" ušklíbla jsem se. „Nemusíš mít strach, vrátím se, co nejdříve to půjde. S tak malým děckem bych tě nemohla nechat moc dlouho. Ať už mě jeho rodiče naštvali jakkoliv, nezabila bych ho kvůli tomu," dodala jsem a nasedla. Ještě něco říkal, ale já už ho neposlouchala.
Takže jsem se nemýlila, opravdu je kousek od jeskyně osada. Bezva!
Bez problémů mě pustili bránou a já se začala vyptávat lidí, jestli je tu nějaká kojící žena. Převážně krčili rameny a dívali se na mě jako na blázna. Když už jsem to chtěla vzdát, zahlédla jsem mladou ženu s miminem. V duchu jsem se zaradovala a rozběhla se za ní. „Promiňte, to dítě je vaše?"
„Ano, proč?"
„Já jen… Mohla byste mi pomoct? Můj muž je kousek od této vesnice. Má u sebe malého synka mé sestry. Zemřela při porodu a my to nebohé dítě nemáme jak nakrmit. Mohla byste prosím jít se mnou?" vyhrkla jsem rychle první, co mě napadlo. Chvíli se na mě nedůvěřivě dívala, nakonec ale přikývla.
Cesta zpět k jeskyni byla nepraktická, ale nebylo to nic nezvládnutelného.
Když jsme vešli dovnitř, můj společník se nechápavě zadíval na ženu s dítětem a chtěl něco říct, já ho však zavčasu zastavila. „Miláčku! Tahle hodná žena nám pomůže, nakrmí nám malého."
„Jsem Natálie," představila se. Ten pitomec na ni chvíli hleděl, jako by nikdy neviděl ženskou a pak se podiveně zeptal: „Kdybys řekla, že jí maso, mohl sem něco ulovit."
„Co prosím?" vydechla vyjeveně dívka. Kriste pane, to je ten chlap opravdu takovej idiot?! „Chcete ho nakrmit tím mrnětem, co držíte, nebo ne?"
„Ale jistě, že ne, miláčku. Ty si ale vtipálek!" zasmála jsem se a po očku střelila po Natálii. Vyděšeně nás sledovala, a zřejmě přemýšlela, jak odtud utéct. Zatracenej chlap! Všechno pokazí!
„Aha, jasně. Takže ji zabijem a na krku nám zůstanou dvě děcka, místo jednoho?" podivil se. Já ho snad zabiju! Podívala jsem se na Natálii a omluvně se usmála.
„Snídal dnes vtipnou kaši," zasmála jsem se. Ten ňouma se nadechoval, že ještě něco řekne, ale já do něj bouchla a promluvila dřív než on. „Nakojíš ho prosím? Dlouhé hodiny brečel a zřejmě vysílením usnul."
„Ano, jistě," přikývla a podívala se na toho imbecila.
„Počkej chvíli venku, drahý," zaševelila jsem. Doufám, že už nic neřekne! Jestli znovu plácne nějakou kravinu, na místě ho zabiju.

 

Cedric:
Neodolal jsem a musel ji trochu pozlobit a náramně jsem si to užil. To má za toho miláčka! Zajímalo by mě, co té ženě navykládala, že svolila a přišla nakojit to mrně. Možná řekla, že to dítě je naše… ale to by ho mohla nakojit ona. Tak co jí teda navykládala? Zavolal jsem na ni do jeskyně. Přišla a všechno mi vysvětlila. Teď už je mi to jasné. Ať si nemyslí, že se k ní budu chovat jako ke svojí ženě!
Asi po půl hodině přišla Natálie a předala mi mrně. Zajímalo by mě, jaké má vůbec jméno. Spokojeně si hovil v mojí náruči a usínal. Došla si pro své mimino, které nechala v jeskyni.
„Velice vám děkujeme, Natálie. Je velmi smutné, co se stalo sestře mé ženy, ale slíbila jí, že se o jejího synka postará jako o vlastního, když sama mít děti nemůže. Souhlasil jsem s jeho výchovou, ale s dětmi nemám žádné zkušenosti. Putujeme domů do Brodenu. Je to ještě dlouhá cesta, na chvíli jsme se zastavili, protože malý začal brečet hlady,“ řekl jsem Natálii. Ta si mě pořád měřila svým pohledem. Nejspíš si myslí, že jsem neuvěřitelné hovado kvůli mému dřívějšímu výstupu. Pokusil jsem se o úsměv, ale asi mi to moc nevyšlo. „Miláčku, potřebuju ti něco říct,“ řekl jsem Laile a odvedl ji kousek stranou.
„Pojedu do Dracu. Vyjedu v noci a pojedu pomalu. K ránu bych tam mohl dorazit. Musím za Chesterem a jeho ženuškou domluvit výkupné.“
„To si pojedeš rovnou pro smrt, protože…“
„Ne, nepojedu si pro smrt. Myslíš, že by zabili někoho, kdo bude mít dvě esa v rukávu?“
„Dvě esa?“ zeptala se zvědavě a pozvedla jedno obočí.
„Za prvé, uvalím na malého živoucí ochranu. To znamená, že když mě někdo zabije, umře i on. Vše, co se stane mě, se stane i jemu. Například pokud mi někdo dá pěstí, on ji dostane taky. A za druhé, pokud by mě chtěli uvěznit, kdybych se nevrátil do pozítří, zabiješ to dítě a zmizíš někam hodně daleko, aby na tebe nepřišli, a budeš přemýšlet nad tím, jak mě pomstíš.“ Nevěřícně se na mě dívala. Potom jen lehce přikývla.

 

Laila:
No ten se snad zbláznil! Dobře, souhlasila jsem, ale Bůh ví, co by udělal, kdybych nesouhlasila. Copak si myslí, že bych toho prcka zabila? I kdyby to bylo dítě samotného ďábla, nikdy bych ho nedokázala zabít. Vrátila jsem se za Natálií a poptala se na pár detailů ohledně výchovy malého a poté ji doprovodila zpět do osady.

Yumi:
Už mi docházejí nervy. Chester je pořád někde pryč a já jsem odkázaná na Damona a Gell, což je opravdu nesnesitelné. Chovají se tak… opatrně! Je to horší, než kdyby na mě byli hodní. Kalgera! To je nápad! Půjdu za Kal. Od porodu jsem ji nikde neviděla a Chester tu teď není, takže mi nikdo nezabrání ji jít najít. Ne, že by se Chesterovi nelíbilo, že se s ní přátelím, jen mě nikam nechce pustit. Ale teď tu není, a Gell s Damonem mě snad nechají.
„Nazdar, míšenko," zaševelila jsem jí do hlavy.
„Yumi! Sakra, tys mě ale vyděsila, tohle mi nedělej, jasný?" zasmála se.
„Jasný, šéfe! Hele, si doma?" zasmála jsem se.
„Jasně, proč?"
„No... Co kdybych se stavila na čaj? Gell s Damonem sou asi tak stejně zábavní jako farář."
„Jasně, klidně se zastav."
„Tak jo, za patnáct minut sem u tebe."
„Dobře."
Domluvili jsme se a já vypakovala Damona a Gell, abych se mohla převléct a vyrazila jsem.

 

Cedric:
Vytvořil jsem vazbu mezi mnou a tím mrnětem a stvořil živoucí ochranu. Nasedl jsem na koně a vyrazil směrem k Dracu. Hnal jsem koně co nejrychleji, protože jsem nedočkavý. Chci vidět jejich výrazy ve tváři.

 

Kalgera:
Přichystala jsem čajový servis a dala vařit vodu. Za chviličku se ozvalo zaklepání. Šla jsem otevřít a přivítala se s Yumi, která mi div neskočila kolem krku. „Posaď se. Já zaleju čaj,“ řekla jsem jí. Přinesla jsem podnos s čajem a nabídla Yumi koláč. Nevěděla jsem, jak se k ní mám chovat. To, co se stalo, se už doneslo i ke mně. Rozhodla jsem se, že se budu chovat tak jako vždy. Povídaly jsme si až do večera. Probíraly jsme Chestera, malého, Cedrica, stráže a pokladnu.

„A co kdyby vám dala peníze Aritera?“ nadhodila jsem. Dolila jsem si čaj a vzala si další kousek koláče.

„Chester říkal, že Aritera skoro všechno svoje jmění dala na obnovu města a pokladny. Má teď něco málo pro sebe. Ta nám už nepomůže,“ povzdechla si a podívala se z okna. Byla už tma. Podívala jsem se na hodiny a zděsila se. Uteklo to hodně rychle, je už půlnoc. Někdo zaklepal na dveře. No, spíš zabušil. Vsadím boty, že je to Chester. Otevřela jsem a opravdu to byl Chester.

„Je tu Yumi?!“ ptal se místo pozdravu a když ji uviděl, uklidnil se. „Vyděsilas mě!“ řekl jí a probodl ji vyčítavým pohledem. Rozloučila jsem se s Yumi a šla uklidit. Chester vzal Yumi za ruku a vedl si ji domů.

 

Chester:
Když jsem ji nemohl nikde najít, měl jsem strach. Naštěstí jsem ji našel u Kalgery. Šli jsme domů, když tu najednou na mě volal jeden strážný. Zastavil jsem a čekal, co mi poví.
„Můj pane, u brány je jezdec na koni a chce s vámi mluvit, s oběma. Říká, že je poslední svého druhu!“ Cedric! Zavalila mě vlna vzteku a vypadalo to, že i Yumi byla vzteky bez sebe, protože mi drtila stiskem ruku.

„Doveďte mi ho do pracovny!“ procedil jsem skrze zuby a už přemýšlel, co mu udělám.

 

Cedric:
„Můj pán vás přijme ve své pracovně. Následujte mě,“ řekl mi ten strážný. Sesedl jsem z koně, odevzdal všechny zbraně a šel za ním. Dovedl mě do pracovny, kde už na mě čekal Chester i jeho ženuška Yumi. Zavřely se dveře a Chester na mě uvalil poutací kouzlo.
„Než na mě začneš útočit, měl bys něco vědět,“ řekl jsem klidným hlasem.
„Tak povídej a doufej, že to bude něco, co mi nedovolí tě zabít!“ vyštěkla na mě Yumi.
„Váš synáček je živ a zdráv… zatím. Vše záleží na tom, jak se budete chovat ke mně. Má na sobě živoucí ochranu, nebo spíš ji mám na sobě já. Jsem s ním propojený. To, co se stane mně, stane se i jemu. Takže jestli mě zabiješ, zabiješ svého syna. Jsem tu, abych se dohodnul na výkupném.“
„Ty hajzle!“ zařvala na mě. Chester zatím mlčel.
„A propo, jestli se do pozítří nevrátím, moje společnice zabije vašeho syna. Takže uvěznění nepřipadá v úvahu.“

 

Yumi:
Dělá si srandu? Vyděšeně jsem se podívala na Chestera a zase zpátky na Cedrica. Z tohohle musí být nějaká cesta.
„To, že zabiješ našeho syna, ti peníze nedá," zkusila jsem to klidným tónem.
„To sice ne, ale pocit zadostiučinění mi postačí. Kdybys nezabila svého otce, nemusela bys teď trpět," zašklebil se. Ta zmínka o otci mě zase donutila vyčítat si své činy. Zároveň mi to ale vnuklo nápad. Potřebovala jsem se trochu uvolnit, a tak jsem si sedla a nechala Chestera, aby s ním nějak vyjednával. Nestarala jsem se o to, co řeší. Uklidňovala jsem svou mysl a začínala se soustředit na tu Cedricovu. Když budu mít štěstí, zjistím kde je Ryuk. Můj maličký Ryuk. Uklidni se, Yumi! Klidnila jsem se v duchu. Nechala jsem se pohltit myšlenkami Cedrica. Zatímco se bavil s Chesterem, přemýšlel nad spoustou věcí. Měl hlad, chvíli myslel na pečené kuře. A dal by si pivo. Taky by do sebe rád dostal šálek čaje, poslední dva týdny totiž nepil nic jiného, než vodu z potoka. Poté jeho myšlenky přelétly k nějaké ženě. Myslím, že už jsem ji někde viděla, jen si nějak nemůžu vzpomenout kde. Podle jeho myšlenek se jmenuje Laila… Je v nějaké jeskyni, nebo v to alespoň Cedric doufá. Počkat moment. Tu jeskyni přeci znám! Je to to místo, kde jsme se s Chesterem poprvé potkali. Tehdy bylo vše jinak. Vzpomínka na ty chvíle je jen mlhavá, ale přesto mě zasáhla. Tehdy bylo vše jinak. Chester nebyl žádný vládce, dokonce ani neměl svou moc. A oba jsme byli na útěku. Cedric! Soustřeď se na Cedrica! Okřikla jsem se znovu. Ta žena je mi tak povědomá! Se zvednutým obočím poslouchala Cedricův hlas.
„Za prvé, uvalím na malého živoucí ochranu. Vše, co se stane mě, se stane i jemu. To znamená, že když mě někdo zabije, umře i on. Vše co se stane mě, se stane i jemu. Například pokud mi někdo dá pěstí, on ji dostane taky. A za druhé, pokud by mě chtěli uvěznit, kdybych se nevrátil do pozítří, zabiješ to dítě a zmizíš někam hodně daleko, aby na tebe nepřišli, a budeš přemýšlet nad tím, jak mě pomstíš." Žena, Laila, nevěřícně vyvalila oči, a když beze slov lehce přikývla, ztuhla jsem. Cedric se v myšlenkách ušklíbl. Doufám, že dodrží své slovo, ušklíbl se v duchu. Střelila jsem k němu pohledem, ale on si mě nevšímal. Znuděně se díval na Chestera, který tak zuřivě přemýšlel, až se mu málem kouřilo z hlavy. Jenže nikdo z nich neví, že teď se situace změnila. „Chazzy! Vím kde je Ryuk! Dělej jako by nic, dál se s ním bav, ale poslouchej mě, mám plán, jak dostat našeho syna zpátky…" promlouvala jsem ke svému milovanému v myšlenkách, a ten se nestačil divit.

 

Cedric:
Při rozhovoru s Chesterem jsem trochu přemýšlel. Mám docela hlad, ale na večeři mě asi nepozvou. Musel jsem se tomu nápadu v duchu zasmát. Taky jsem doufal, že Laila dodrží slovo. „A co od nás tedy chceš?“ zeptal se Chester. Všiml jsem si jisté změny. Byl klidnější než před chvílí, to se mi nelíbí. Něco tu je špatně, něco nejde podle plánu. „Chci jednou tolik, kolik jsem měl slíbeno od krále. Yumi by mohla vědět, kolik to je dohromady zlatek,“ odpověděl jsem a snažil se rozebrat situaci. Yumi sebou trošku trhla, jako by se probrala z tranzu. Chester se posadil a klidně mi řekl, že mi peníze dá, ale že teď je nemá. Yumi se zvedla a opustila místnost.

 

Chester:
Když mi Yumi řekla, že ví, kde je Ryuk, trochu jsem se uklidnil. Snažil jsem se mluvit s Cedricem jako předtím. „Pokračuj v hovoru, řeknu vojákům, kam mají jít!“ řekla mi Yumi do hlavy. Potom se zvedla z křesla a opustila místnost.

 

Cedric:
Měl jsem na sobě poutací kletbu, ale to mi nezabránilo v tom, abych se podíval z okna. Stál jsem docela blízko u něj. Uviděl jsem Yumi, jak jde přes dvůr a s ní voják. Tak tohle se mi už nelíbí!
„Proč Yumi odešla?“ zeptal jsem se.
„Musela se jít projít. Má na tebe velký vztek, já taky, ale snažím se ovládat.“
„Ne… o tohle nejde. Vy dva něco chystáte. Jsem tu spoutaný, ona…“ v tu chvíli mi to došlo. Ona je míšenka, to jsem se doslechl na cestách. A pokud je pravda, co se říká, umí nahlédnout do hlavy někomu dalšímu. „Nevím, o čem mluvíš!“ odsekl mi. Mají plán! Ona určitě ví, kde je to mrně. Něco zkusím.
„No, kdy mi dáš ty peníze? To mrně možná nezabiju, ale mohl bych ho vycvičit a předat mu trochu své moci a udělat z něj Dankula. Nebo mi dej peníze a robátko ti vrátím… ale pokud nebudeš poslouchat, zabiješ to mrně ty sám.“
„Jak jsem řekl, teď ty peníze nemám. Vykradli nám pokladnu.“
„Tak to je smutné, opravdu mě mrzí, že ti nevrátím tvého synka, jakže se jmenuje?“
„Ryuk je jeho jméno!“ Takže Ryuk. Ta sakrymská jména jsou zvláštní. No, pokusím se trochu blafovat.
„Hm… víš, tahle poutací kletba je velmi dobrá, ale pro svázaného nepříjemná. Byl bych rád, kdybys mě uvolnil. Tvoje dítě se teď nemůže ani pohnout a určitě pláče, protože se mu to nelíbí.“
„Nepustím tě,“ odsekl mi.
„Mám ještě jednu pojistku, kterou jsem ti neřekl. V případě, že byste mě uvěznili a moje společnice nedokázala to malé zabít, zabiju ho já pomocí jedné staré praktiky. Říká se tomu našeptávač. Stačí, abych v duchu řekl jednu moc pěknou větu, a tvůj synáček zemře.“ Tohle je lež jako věž. Nic takového neexistuje, ale on by to nemusel vědět.
„Hloupé kecy!“ sykl. Bylo na něm vidět, že nad tím přemýšlí. Není si jistý! „Když myslíš…“ řekl jsem já a potom jsem byl zticha.

 

Chester:
O Dankulech vím jen něco. Nevím, jestli tohle dokáže! Buď lže anebo říká pravdu. Má cenu to zkoušet? Co může udělat? Utéct? Vojáci jsou napřed, dorazili by tam dříve než on. Yumi mi dala zprávu, že vojáci vyrazili na cestu. Ne… nebudu riskovat život svého syna.
Odvolal jsem poutací kletbu. Cedric se protáhl a zákeřně se usmál. Přešel k oknu a pohladil rám. Pracovnu mám v prvním patře, určitě není blázen, aby vyskočil. Přešel až ke mně a zadíval se mi do očí. „Máš čas do úplňku,“ řekl, rozeběhl se k oknu a proskočil jím ven. Běžel jsem k oknu. Cedric dopadl na stříšku pod oknem a rozeběhl se a skočil dolů. Strážci se po něm ohnali. „Nezabíjejte ho! Nechte ho jít!“ křičel jsem na ně. Uposlechli mě a nechali ho odjet na svém koni pryč. Byl jsem naštvaný. Sevřel jsem v ruce jeden střep a všiml si, že je na něm krev, která není moje. Cedric se pořezal, to znamená, že maličký Ryuk utrpěl řeznou ránu. Nevím, kam se Cedric říznul, jen doufám, že to není moc vážné!

 

Laila:
To dítě je otesánek. Chvíli poté, co můj společník odjel do Dracu začalo brečet. Zase mělo hlad! A tak jsem se vydala do osady za Natalií. Je to hodná žena, určitě jí to moc vadit nebude. A ten Dankul si mě najde, když bude chtít. Stejně si ale myslím, že se do jeskyně vrátím dřív než on.

Yumi:
Nevím proč, ale pořád mám pocit, že se něco zvrtne. Vojáci postupovali rychle a tiše a zdá se, že v bezprostřední blízkosti nehrozí žádné nebezpečí. Rozhodla jsem se tedy, že zkontroluji stav v paláci.
„Chazzy?"
„Yumi! Vrať se domů. Cedric jde za vámi…"
„Co?!" nenechám ho domluvit. Okamžitě se mi v hlavě přehrála celá ta situace. Jak mu Chazzy mohl naletět na takovou hloupost?! To snad není pravda. Naštěstí máme pořád jakž takž náskok.
„Omlouvám se... Bál jsem se o Ryuka a nechtěl jsem nic riskovat."
„To je dobrý. Máme náskok, měli bychom tam dorazit dřív než on. Přinesu našeho syna zpět."
„Byl bych radši, kdybys to nechala na vojácích. Jestli se ti něco stane..."
„Nic se mi nestane, ano? Miluju tě," přerušila jsem ho a ukončila spojení. Potom jsem řekla vojákům, aby zrychlili, a do pár minut jsme dorazili k jeskyni.
Okamžitě jsem vešla dovnitř, jenže... Nikdo tam nebyl! Byly tu nějaké věci, mezi kterými jsem poznala dečku mého syna. Byl na ní erb Dracu a pod ním Ryukovi iniciály v Sakrymštině - R.W.F.D. (Ryuk Whispershadow fer Drac). Sehnula jsem se pro ni a z oka mi utekla neposlušná slza. Co se s ním stalo? Snad ho ta žena nezabila!
Nevím, jak dlouho jsem tam stála a jako socha mačkala dečku, ale do reality mě vrátil povyk před jeskyní. Je i jasné, co se tam děje. Cedric už dorazil. Vyběhla jsem ven a zamířila rovnou k němu, v hlavě si neustále opakujíc, že když mu ublížím, ublížím i svému dítěti.
„Kde je?!" zakřičela jsem. „Kde je můj syn?!"
„Nevím."
„Nelži! Ta tvoje společnice ho někam odnesla, okamžitě mi řekni kam!"
„Já to sakra nevím! Měla být tady. A vlastně je dobře, že tu není. Kdyby tu byla, šance na získání mých peněz by byla mizivá. Takhle mám aspoň jistotu, že mi tvůj muž zaplatí," ušklíbl se.
„Nevěřím ti!"
„Hele, klidně mi vlez do hlavy, jestli ti to pomůže, ale já vážně nevím, kde jsou." Byl tak klidný. Tak ledově klidný! Začala jsem prohledávat jeho myšlenky, ale nic nového jsem nezjistila. Byl rád, že tu ta Laila není, ale zároveň horlivě přemýšlel, kde by mohla být.

 

Laila:
Natálie je opravdu moc hodná. Nebyla naštvaná, že jsem se u dveří jejího domu objevila tak pozdě večer a bez nějakého vyptávání ho nakrmila. Poděkovala jsem jí a dala se na cestu zpět do jeskyně. Ani nevím proč, ale měla jsem nějak dobrou náladu. Prozpěvovala jsem si a vesele poskakovala. Malý se chechtal a očka mu svítila jako dvě veliké hvězdy. Celou tuhle hezkou chvíli pokazil ten pitomej Dankul. Malý začal šíleně vřískat a na tváři se mu objevil velký, krvavý šrám. Určitě udělal nějakou pitomost! Rychle jsem malému setřela krev a začala ho chovat, aby nebrečel. Moc to nezabíralo a má dobrá nálada byla rázem pryč. Malý vřeštěl jako prokopnutý a mě z toho už začínala bolet hlava, a tak jsem spěchala k jeskyni.
Když jsem došla k jeskyni, všimla jsem si, že už se ten pitomec vrátil. A nebyl sám. To, že ti ostatní jsou vojáci z Dracu, jsem si uvědomila až příliš pozdě. Jeden mi vytrhl z náruče dítě, a další dva mě popadli za ramena a vedli mě dovnitř. Dankul tam seděl s... A sakra! Míšenka pitomá! Pořád mi bude ztěžovat život!

Yumi:
„Má paní, tahle žena sem teď přišla. Myslím, že patří k němu, měla s sebou tohle dítě," řekl voják a naklonil ke mně miminko. Ty oči a ten nos bych poznala kdekoliv! Jako by Chesterovi z oka vypadl. „Ryuku!" vykřikla jsem, v jedné vteřině se postavila a ve druhé jsem malého tomu vojákovi přímo vyrvala z náruče. „Chlapečku můj," vzlykala jsem a tiskla ho k sobě, div jsem ho neudusila.

 

Cedric:
Trochu se mi to vymklo z rukou. Měl jsem plán, byl to dobrý plán, ale ta ženská to úplně pokazila. Neměl jsem ji do toho míchat! Sednul jsem si v rozčílení na zem. Zkusím trochu popřemýšlet, co teď. Jenže nemůžu myslet… Yumi se mi může podívat do hlavy!
„Ty jeden parchante!“ zařvala na mě Yumi. Nejdřív jsem nevěděl, co se jí zase nelíbí, ale potom jsem si to uvědomil. Když jsem proskočil oknem, pořezal jsem se o padající sklo do tváře.
„Slibuju, že až zjistím, jak sundat tu ochranu, tak ji sundám a zabiju tě!“ procedila skrz zuby a snažila se ovládat svoje emoce. Zčernaly jí vlasy a ztmavly oči. Držela pevně svého syna a zápasila sama se sebou, aby na mě nezaútočila.
Laila se posadila vedle mě. Podívala se na mě a čekala, co vymyslím teď. Vstal jsem ze země a šel k Yumi. Pohladil jsem ji po vlasech. V tu chvíli jsem měl pod krkem snad všechny meče vojáků, kteří přijeli s ní. Nemůžou mi ublížit.
„Víš, Yumi, kdyby ses tenkrát poprvé nechala chytit a odvést domů ke svému otci, nic z tohohle by se nastalo. Můžeš to dávat za vinu jen a jen sobě. To tys utekla, dvakrát. A potom jsi ty zabila svého otce. Kvůli tobě jsem nedostal své peníze a kvůli tobě má teď Ryuk na tváři šrám,“ řekl jsem jí medovým hláskem a snažil se z jejího chování vyčíst, jestli to zabralo. Měla prázdný výraz a dívala se někam za mě. Přemýšlí.
Najednou se z nebe snesly tři vrány. Jedna byla lesklá, druhá matná a třetí už ztratila svůj lesk dávno a pár per jí chybělo. Přistály na zemi a proměnily se. Než jsem stihl zareagovat, byl jsem svázaný poutacím kouzlem.

Gellantara:
Chester mi pověděl, co se stalo. Běžela jsem za Kalgerou a společně jsme došli ke starším. Všechno jsme jim řekli. Erdogan říkal, že možná ví, jak ochranu zlomit, ale že neví, jestli to bude fungovat a jaké budou následky. Je k tomu potřeba silná magie a hodně soustředění.
Jen co jsme přistáli, hodila jsem na Cedrica poutací kletbu. Erdogan se začal soustředit a natáhl ruce k Cedricovi. Začal odříkávat nějaká slova, kterým jsem nerozuměla, a po chvíli se objevil bílý záblesk. Musela jsem zavřít oči, a když jsem je otevřela, stáli jsme u té jeskyně jen já, Erdogan, Kalgera a Yumi. Cedric ani Ryuk tu nebyli. Navíc zem byla pokryta sněhem, přitom zima není.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek October and April - 22. kapitola - Co se stane mně, stane se i jemu:

1. Victorie
01.12.2011 [17:50]

Wau tak to má grády! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!