OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Obviněná - 14. kapitola

10.07.2013 (19:00) • Veru177 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 769×

„Tak.“ Amy se elegantně usadila na gauč, všechen půvab ale zmizel, když se v něm pohodlně vyvalila a nohy dala na stůl. „Co budem dělat teď?“ zeptala se rozverně a oči jí zajiskřily. Předstíral jsem, že jsem ji nepochopil.

„Asi se vrátím do práce,“ řekl jsem, zatímco jsem dal vařit vodu. „A ty by ses měla zase po něčem poohlídnout.“

Amy se prudce posadila. „Něco mě napadlo!“

Zasténal jsem. Ale ne. Další její nápady? „Dáš si kafe? Nebo čaj? Čaj s rumem?“ odbočil jsem k jinému tématu, Amy se ale nedala jen tak setřást.

„Nedám si nic. Hele, máš ještě ty složky z toho případu?“

Zamyslel jsem se. A bylo mi jasný, že existuje jen jedna správná odpověď.

„Ne, už je nemám,“ zalhal jsem pohotově a zalil si kávu. Amy mlčela sotva pět vteřin.

„A cos s nima udělal?“ nadhodila nevinně. Jelikož jsem byl zády k ní, mohl jsem si dovolit jeden zoufalý pohled k nebesům.

„Hmm, spálil jsem je,“ vypadlo nakonec ze mě. Amy se uchichtla.

„To určitě. Tak blbej nejsi, abys spálil úřední materiál… nebo tak něco.“

Položil jsem kávu na stůl a sedl si do křesla naproti ní. Vědoucně se na mě šklebila, já si ale i tak všiml jejích propadlých tváří. A předešlé téma mi bylo úplně ukradené.

„Hele, Amy, jsi v pohodě?“

Její škleb vystřídala zmatenost. „Jasně, že jo. Proč by ne?“

Chvíli jsem si ji prohlížel. Pravda byla, že v tom všem dramatu a řešení mých problémů, jsem úplně zapomněl na ni. Co když má nějaké problémy doma? Nebo třeba potřebuje půjčit peníze? Styděl jsem se za sebe, co jsem to byl za kamaráda.

„Kdyby se něco dělo, víš, že… se mi můžeš svěřit, viď?“ zamumlal jsem k ní potichu. Nikdy jsem na takový řeči moc nebyl, ale připadalo mi správný jí to říct.

Její tvář překvapivě zjihla. „Jasně, že to vím, Danny. Díky. Všechno je v pohodě. Ale… budu si to pamatovat.“

Fajn, hned mi bylo líp. Sklopil jsem pohled na hrnek s kávou, ze kterého jsem se následně napil. Chvíli bylo ticho, což v přítomnosti Amy prostě nebyla normální.

Podíval jsem se na ni a celého mě ovládlo zděšení. „Jeřišmarjá, Amy, ty seš úplně zelená!“

Skoro jsem ani nedokončil větu a už se hnala ke koupelně, kde se následně na deset minut zavřela.

Stepoval jsem před dveřmi jako idiot, než otevřela dveře. Vypadala ještě hůř.

„To nic, asi jsem se jenom přežrala…“

„Nekecej. Celej den jsme byli spolu a jídla ses skoro nedotkla.“

„Tak… na mě něco leze. Nějaká střevní chřipka.“

Všechny moje pokusy dostat do ní nějaké prášky nebo bylinkový čaj vyšly vniveč.

„Jasně, snažíš se ze mě udělat krypla, abys mohl pátrat sám, viď? To už se ti spíš podaří něco uvařit. “

Ať už jí něco bylo nebo ne, držkovat uměla pořád stejně.

„Fajn!“ Rozhodil jsem ruce. „Dělej si, co chceš. Ale až ti zas bude blbě, zvracet běž někam jinam.“

Prskla na mě nějakou nadávku a stočila se na gauč. Vypadala hrozně drobná a křehká, až mě popadla směšná a nepochopitelná touha dávat na ni pozor a ochraňovat ji. Jako by mě nedokázala přeprat.

„Dobře, prospi se trochu,“ řekl jsem už dávno tuhé blondýnce na mém gauči. „Já si taky trochu zdřímnu…“

Autor: Veru177 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obviněná - 14. kapitola: