OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nezkrotný chtíč - 3. kapitola

16.10.2012 (16:00) • Larissa • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1155×

Daniel se celou cestu do pokoje č. 714 snažil přijít na to, proč tam vůbec leze. Kvůli nějaké holce, která o něj stejně nejeví zájem? Jo, právě si odpověděl.

„Kámo, tak jsi nakonec přišel?“ zasmál se někdo za jeho zády a Daniel se rychle otočil, přičemž dokonale vnímal stále ještě nezahojené jizvy z odnětí křídel. Zatraceně to bolelo.

Podíval se na Michaela, který si to k němu rval úzkou cestičkou.

„Pověz mi, jak to, že se zde vůbec můžou konat mejdany?“ zeptal se Daniel a mírně se pousmál. Kdyby tohle udělal v pekle, je po něm. Ďábel by ho buď zabil, nebo poslal do nebe, aby pomáhal běláskům čistit křídla. Ale ta druhá možnost byla stokrát horší.

„Vlastně… nemůže, ale komu na tom sejde?“ zasmál se a chytil Daniela za rameno, který sebou škubl.

„Chlape, dobrý?“ zeptal se Michael a okamžitě ruku stáhnul. Dobrý tah.

„Jo, jen staré zranění.“

***

Layla seděla na podlaze u své postele a přemýšlela, kdy bude nejlepší čas na to, aby se zdejchla. Přemluvit Mirandu k tomu, aby uspořádala party, bylo vážně těžké. Ale ona jí rozumí. Musí. Jako jediná ví, jaké tajemství Laylu sužuje, tak ji i do jisté míry chápe. A párty je jediný vhodný čas, kdy se může vytratit bez toho, aby si její nepřítomnosti kdokoli všiml. Zadívala se z okna, které bylo chráněno mříží. Ale ještě není ten čas, ještě chvílí počká, až se alkohol, který Miranda sebrala z tajné zásoby strážníka Dolce, dostane všem do krve. A pak začne její oslava.

Bože, už se tak dlouho neprocházela v noci. Sama. Jo, procházky po vězeňském trávníku jí to do jisté míry kompenzovaly, ale nemohlo to nikdy být tak dobré, jako proběhnout se po všech čtyřech do Mexika a zpátky. Jen je škoda, že její čas na volnost je omezený jen na neviditelnost Slunce, až ta ohnivá koule znovu osvítí tuto malou zemičku, Layla se zase bude nudit ve smradlavém kriminále, ale… všechno lepší, než být zavřená ve vězení pro vlkodlaky, kam po právu patří. Stejně jako celá její rodina.

Layla sevřela dlaň v pěst, když si vzpomněla na neférový rozsudek, který kdysi pronesl sněm o tom, že všichni vlkodlaci, kteří v sobě nemají čisté zvíře, ale jsou nějakým způsobem příbuzní s lidmi, musí strávit veškerý svůj život v žaláři pro vlkodlaky v Jižní Americe, kde je sen vyčůrat se bez toho, aby na tebe nebylo upřeno několik tisíc očí. Nebo jídlo, které dřív nesloužilo jako hotel pro šváby.

A navíc - ani rodina nemůže být pohromadě bez toho, aby byla rozdělena na muže a ženy, jelikož se Ti lepší obávají toho, že by se mohli rozmnožovat, ale která racionálně uvažující bytost by porodila své dítě do doby, jakou je tahle? To by matka své dítě musela doopravdy nesnášet… A to se stává jen zřídka kdy…

***

Layla se znovu podívala z okna, nedokázala si představit, jak dlouho už zde na podlaze seděla, ale najednou už byla tma a ona mohla jít. Nejspíš už všichni budou bez tak na mol. A ona se bude moct vyplížit ven, aniž by si jí někdo všiml. Pomalu se postavila a přešla ke dveřím, které ještě opatrněji otevřela. Hlasitá písnička jí rvala uši už ve svém pokoji, ale tady to už byl vážně nářez. Všechno bylo v plném proudu, spoře oděná těla se o sebe otírala a na stěnách byly otisky rtů… A bože, je to vážně žluté?

Layla zatřepala hlavou a zavřela za sebou dveře, které ihned zamkla. To, že bude pryč, neznamená, že chce, aby jí někdo lezl do pokoje.

Podél zdi přecházela místnost, až se konečně dostala k východu. Už jen kousek!

Konečně vyšla za pokoje a zamířila ke schodům, ze kterých se pak lehce dostane ven.

Ale najednou se jí kolem pasu omotala čísi ruka a Layla ztuhla.

***

Daniel už chtěl odsud odejít, jelikož Michael nejspíš lhal, když říkal, že zde určitě potká Laylu. Tu jedinou zde snad neviděl.

Povinně si musel zatančit s Dolly, jelikož ta to brala jako díky za to, že jej zde provedla. To kdyby věděl předtím, než souhlasil, asi by si vystačil s audio průvodcem.

Pak vzal ještě dokolečka Mirandu, jelikož tak trochu doufal, že se mu jejím prostřednictvím podaří o Layle něco zjistit. Ta ovšem byla napříč své jemné skořápky naprosto neoblomná. Napadlo jej ještě, že ji zkusí políbit, aby z ní vymámil potřebné informace, ale když viděl, jak se na ni Michael díval, nechal toho. Bože, začíná tady lidštět. Ale toho malého přátelství mezi ním a Michaelem si vážil natolik, že se tou malou slabou chvilkou nechal zlomit.

Už se točil k odchodu, když najednou spatřil uhlově černé vlasy, jak rychle vlají k východu.

Dračice se nám probrala, pomyslel si a ihned se vydal za ní. Tohle si nemůže nechat ujít.

***

Layla se otočila a pohlédla přímo do očí Daniela. Zaklela.

„Co chceš?“ vykřikla na něj ostře a postavila se tak, aby on stál zády k východu, jelikož by mu mohlo docvaknout, kam chce jít, a snažila se tím směrem ani nedívat. Místo toho se zahleděla do jeho očí a -

Byl to pěkně debilní nápad, jelikož z té malé části člověka cítila pocit, že stačí, aby ji pobídl, a ona řekne vše. Ale tahle momentka hned přešla po tom, co si uvědomila, že jen on jí brání na cestě za svobodou.

„Kam jdeš?“ zeptal se jí, ale stále jí nepouštěl trup.

„Momentálně stojím…“ plivla mu do tváře.

„Kam jsi chtěla jít?“ zeptal se opět, usmál se a o píď si ji přitáhl blíž k tělu.

Předloktí strčila pod jeho ruku a švihem jí otočila, takže pod ní prolezla a najednou to byla ona, kdo mu bránil projít.

„Nehraj si, když neumíš prohrát,“ usmála se odstoupla od něj.

Daniel se na oplátku lehce usmál, udělal krok vpřed, naklonil se doleva, ale když Layla jeho pohyb zopakovala, on se najednou prudce naklonil doprava a v sekundě stál za ní a držel ji zepředu za boky, které prudce přirazil na svůj klín a lehce jimi zatočil.

„Proč bych měl umět prohrát, když vždy jen vyhrávám? Proč se něco zbytečně učit?“ pošeptal jí do ucha a nosem se jí otřel o spánek.

Layla se prudce skrčila, takže hlavu měla najednou až nebezpečně blízko jeho chlouby, což si Daniel ihned uvědomil, a proto se v reflexu prudce rozkročil, na což právě Layla čekala a díky úniku, který jí tak milerád poskytl, se mu vysmekla. A tak se osvobodila.

„Jelikož nikdy nevíš, kdy narazíš na někoho, kdo tě porazí,“ zamumlala, otočila se a opět vběhla mezi roztančené páry, kde se Danielovi ztratila.

Dlouho jsem nic nepřidala, takže... Pamatujete si ještě? :-D

Autor: Larissa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezkrotný chtíč - 3. kapitola: