OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » New music... New life... 1

23.08.2011 (17:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1109×

OK! Doufám, že Vám udělám radost, když je tu první kapitoílka tak brzy! Psala jsem do třído rána a ještě teď doupravovala, tak snad se bude líbit.

Prolog:

Má láska odešla, jen proto, aby se našla nová. Ten malý uzlíček, který jsem si přivezla domů… Pro něj bych obětovala život. Stal se mým důvodem k bytí.

Pojmenovala jsem ho po bratrovi, Nickolas. Má podobné oči a je až neuvěřitelně inteligentní.

Zjistila jsem, že je to potomek Padlého. Má úžasnou schopnost. Pomocí doteku dokáže druhému ukázat, co si myslí, co potřebuje, co viděl… Jak říkám, úžasné. Takhle spolu komunikujeme, mimo jiné.

Už ho mám pět let. Je neuvěřitelně šikovný. A nejradši má, když mu hraju na kytaru a zpívám, hnedka usne.

Ostatní jsou z něj stejně nadšení… Celý svět se mi kvůli němu převrátil, ale k lepšímu. Alespoň v to doufám.

Tak jsem našla svou druhou, pravou lásku. Nickolas a hudba. Bez nich nedám, ani ránu.

Kapitola 1.:

„Mami?“ zašeptal Nick. „Spíš?“ Oči jsem nechávala zavřené a klidně oddechovala. Opatrně do mě žďuchnul, ale já pořád nic.

„Mami…!“ Po očku jsem se na něj podívala a pak jsem se na něj vrhla. Překulila jsem ho na záda a začala lechtat. Vypískl a ručkama začal mrskat sem a tam. Po chvilce jsem přestala a dala mu pusu na čelíčko.

„Co se děje?“

„Mám hlad,“ zamručel a ukázal mi palačinky.

„Tak hlad, jo? A není to náhodou chuť? Co?“ Zase jsem ho začala lechtat a pak ho zvedla do vzduchu.

„Mami!“

„Dobře, dobře!“ smála jsem se. Postavila jsem ho na zem a sama se zvedla. Odběhl do přízemí a já na sebe mezi tím vzala tepláky.

Když jsem došla dolů, už stepoval v kuchyni a netrpělivě mě vyhlížel. Usmála jsem se na něho a začala připravovat těsto. Jak bylo hotové, nalila jsem jej na pánvičku a nechala smažit.

„Za chvilku to bude,“ cvrnkla jsem ho do nosu a pohlédla ke dveřím, do kterých vstoupil Daniel. Přišel k nám a rozcuchal Nickovi vlasy.

„Hey! Já se na rozdíl od někoho češu!“ Šokovaně jsem na něj pohlédla a začala se smát. Daniel se přidal, ale to už si nás Nick nevšímal a vyhlížel první palačinku.

„Dáš si taky?“ zeptala jsem se Daniela, který přikývl a připravil talíře.  První palačinku jsem dala Nickovi, který to do sebe hodil, až sem se divila.

Když byli ostatní palačinky hotové, vyndala jsem z ledničky marmeládu a postavila ji na stůl k palačinkám.

„Sou výborný,“ pochválil s plnou pusou Nick. Usmála jsem se na něj a pustila se do jídla.

„Co dnes budeme dělat?“ zeptala jsem se. Nickolas se zasekl v půli pohybu a potom si strčil do pusy půlku palačinky.

„Hm… Půjdeme na procházku, pak mi budeš hrát na kytaru…“ plánoval dál. Začala jsem se smát.

„Dobře, takže dojez a jdi se oblíknout.“ Nacpal do sebe další dvě palačinky, až sem se divila, že se to do něj vejde a pak vystartoval ke schodům. U nich se zarazil a vrátil se. Vlepil mi pusu na tvář a pak se ztratil v patře.

„Je to zlatíčko,“ řekla jsem a sklízela ze stolu.

„Jsem zvědavý, jaký bude, až vyroste.“ Otočila jsem se na Daniela, který seděl u stolu. „S tím jak mu pouštíš Lordy a Metallicu,“ zasmál se.

„Třeba rocker,“ ušklíbla jsem se.

„Jo, to by se ti líbilo.“

„Fajn, du se převléct, jinak by se zbláznil,“ usmála jsem se a ve vteřině byla v ložnici. Došla jsem do šatny a vytáhla si jeany, triko a mikinu. Přeci jen byl podzim a venku bylo chladno. Na nohy jsem si natáhla glády a šla se podívat za Nickem. Zrovna si dovazoval boty.

„Jdeme?“ zeptala jsem se a chytla ho za ruku. Když jsme sešli do přízemí, Daniel už tam nebyl a nádobí bylo umyté. Zakroutila jsem hlavou a my vyšli ven.

Procházeli jsme se už hodinu a zacházeli hlouběji a hlouběji do lesa. Nick objevoval nová místečka, kde stavěl malé domečky, pro lesní lid, jak rád říkával. Opřela jsem se o nedaleký strom a sledovala jak Nicka, tak okolí.

Když dostavěl svůj další domeček, zvedl se a šel dál. Následovala jsem ho. Cestou se ptal na spoustu věci, ale na žádnou se nikdy neptal dvakrát.

„Proč sou ty listy barevné? Oni uschnou a pak spadnou, že jo? Kdo je pak sebere? Určitě lesní lid. Jo, jo…“ Ptal se a zároveň si odpovídal. Někdy ale počkal na odpověď, kterou jsem mu dala.

Za námi se ozvaly kroky. Strhla jsem Nicka za sebe a vytáhla z boty dýku. Přikrčila jsem se a sledovala okolí. Za chvíli vyšel Zsadist s rukama ve vzdávajícím se gestu. Vydechla jsem a dýku uklidila zpět.

„To se za náma musíš plížit?“ zeptala jsem se, když k nám došel. Nick už se zase usmíval a běhal před námi.

„Promiň. Neuvědomil jsem si, že jdu tak potichu.“

„No jasně…“ ušklíbla jsem se.

„Co potřebuješ?“

„Ale nic. Jen hledám klidu společnost. Bydlet s Alex pod jednou střechou je o hlavu. A hlavně když se k ní přidá Braien a Tay. To je trojka…“ hraně si povzdechl. Usmála jsem se a obrátila pozornost zpět k Nickovi.

Chvíli jsme šli mlčky, každý pohroužený do sebe.

„Kdy mu to chceš říct?“ zašeptal.

„Až bude starší.“ Nick nevěděl, že jeho biologická matka nejsem, i když sem si byla jista, že by to pochopil, neřekla jsem mu to. Ještě na to měl dost času.

Zsadist přikývl a dál mlčel.

Když jsme dorazili k říčce, Nick se v ní začal hrabat klackem, až vodu rozčeřil.

„Ať tam nespadneš,“ zasmála jsem se.

„Proč si nenajdeš svou družku?“ vypálila jsem otázku, aniž bych se nad ní pozastavila. Teprve až jsem jí řekla, sem si to uvědomila.

„Eh…“ Zsadist se zarazil. Tu otázku nečekal a já vlastně taky ne. „Nesnesu dotyky cizích, kvůli… Nevím, jak bych to zvládal…“

„Ale od koho se krmíš?“

„Střídavě si vybírám upírky, ale k žádné nikdy nejdu dvakrát. Vždy jim řeknu, aby se mě nedotýkali. Piju jen za zápěstí.“

„Ale takhle to nemůže jít věčně,“ řekla jsem měkce. „Kdyby ses zamiloval, šla by ta bariéra překonat snadněji…“

„Nemůžu jen tak lusknout prstem a zamilovat se, Liss.“

„Já vím… Jen…“ Zsadist pochopeně přikývl, ale už to nekomentoval.

„Mami!“

„Co se děje zlato?“ zeptala jsem se, když jsem k němu došla.

„Je mi zima…“ Byl zachumlaný do sebe, ruce v kapsách a třásl se jak osika.

„Měl sis vzít bundu,“ cvrnkla jsem ho do nosu a začala si sundávat mikinu.

„Ale vždyť nastydneš!“ bránil se. Upřela jsem na něj pohled a on si povzdychl. Zabalila jsem ho do mikiny a vzala do náruče.

„Lepší, když nastydnu já, než-li ty.“ Nesouhlasně našpulil pusu, ale nic neřekl. „Chceš běžet?“

„Jo!“ vykřikl. V tmavě zelených očích mu jiskřilo a na tváři hrál úsměv. Podívala jsem se na Zsadista a vyrazila.

Tancovala jsem mezi stromy a společníkem mi byl Nick. Dělala jsem otočky, a jen tak tak jsem míjela ty velké pány lesa.

Nick se nadšeně smál a držel se mě jako klíště. Do Baráčku jsme dorazili za pár minut. Proběhla jsem až do obýváku, kde jsem se zastavila a posadila ho na pohovku.

Když se vydýchal, krásně se usmál.

„Co budeme dělat teď?“

„No přece mi budeš hrát!“ Rukou se plácl po čelu a udělal grimasu. Zasmála jsem se a šla pro kytaru.

Sedla jsem si zpět k Nickovi a začala hrát. Nickovi jsem hrála pomalejší písničky, strašně se mu líbily. Ale když sem si pustila v ložnici Lordy, ihned přilítl a lehnul si ke mně. Poslouchali jsme a jen se flákali.

Přehazovala jsem akordy a sledovala, jak Nick fascinovaně zírá, jak mi prsty běhají po pražcích.

Když mu začalo kručet v břiše, odložila jsem kytaru a jeho nesouhlasné mrmlání ignorovala.

Podívala jsem se k oknu, ze kterého už začaly vycházet první paprsky slunce. Rychle jsem udělala těstoviny se zeleninou a nandala nám na talíře.

Nick to všechno snědl a z ledničky si ještě vytáhl džus. Podala jsem mu skleničku.

Když jsem dojedla i já, dala jsem nádobí do myčky a chňapla Nicka do náruče.

„De se číst!“ zavelela jsem a k mému překvapení Nick neprotestoval. Došla jsem do jeho pokoje. Byl to bývalý pokoj pro hosty, Alice ho zařídila a teď tam bylo jeho království. Sedli jsme si na postel a Nick vzal do ruky Shakespeara a nalistoval stránku, kde jsme skončili. Číst dětské pohádky ho nebavilo, prý že je to moc primitivní.

Začal plynule číst. Občas se zadrhl na nějakém slově, anebo se na něco zeptal. Poslouchala jsem ho a opravovala, když bylo třeba.

Pak jsem mu dala do ruky sešit, do kterého jsme psali, a diktovala mu text. Psaní mu dělalo trochu problémy, ale už se zlepšoval. Vždy jsem viděla ten pokrok a vždy jsem ho ocenila.

Fajne, těším se na Vaše komenty!!

Shrnutí << >> Kaptiola 2.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New music... New life... 1: