Nevidí, ale i tak miluju - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Přináším vám další kapitolu, zde vám Lucy představím jako klasickou teenagerku. Omlouvám se vám, ale podle mě by neměla žádná postava ideálem slušného člověka. Těšte se další kapitolou vás bude provázet jen samé ooh, a bože né, které bude vycházet z vašich úst, ale zde vás připravím na to, že i nevidomí člověk se umí bavit. LittleGii

20.03.2011 (10:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1223×

Nevidím, ale i tak miluju

2. kapitola

Pohled Lucy

Co jiného jsem mohla čekat. Tom mě okamžitě strčil do mého pokoje a dal mi oblečení, abych se převlékla. Poznala jsem kraťasy, tílko, vestičku a silonky. Taky boty na podpatku. Výhoda, že mám tak dobrou rovnováhu. Rychle jsem to na sebe navlékla a počkala na Toma, který se vzápětí objevil znovu u mě. Chytil mě za ruku a něco si zamumlal o tom, že vždycky vypadám dobře a on nic. Rukou jsem mu přes záda a přes zadek. Bylo to divný, ale on byl zvyklý. Takhle jsem poznávala, co má kdo na sobě. Měl košili a džiny, takže klasika.

„Barva košile?“ zeptala jsem se.

„Černá,“ řekl prostě. Byla to taková rutina, že jsem se vždycky ptala na to, co má na sobě nebo na barvu. Podal mi bundu a my nasedli do auta. Nastartovali a jeli mně neznámým směrem.

Začala jsem vzpomínat na to, co všechno pro mě Tom dělal. Vždycky mi pomohl, svůj život téměř celý zasvětil pomoci mně, a mé ochraně. Nikdy nedovolil, aby se mi posmíval nebo mi dokonce ublížil. Byl to prostě bratr, kterého bych ani za nic nevyměnila.

Bylo 17. června 2008. Bylo mi skoro patnáct, přesně si pamatuji na ten den, kdy ke mně parkovišti přistoupil Jad. Byl to normální kluk s egem někde ve výšinách. Myslel si, že je bůh a bohužel zrovna procházel pubertou.

„Ahoj Lucy, tak co, jak vypadám, k sežrání, že? Ale promiň ty mě nevidíš. Chudinka Lucy, ona je přece slepá. Oooh, ale no tak. Nepředstírej. Kolik toho nevidíš, musíš vidět tu moji krásu, ne?“ řekl tak arogantním tonem, že se mi zvedl žaludek. Tom stál kousek on nás, ale i tak to musel slyšet.

„Jdi pryč, Jede,“ nakázala jsem mu, ale on se jen zasmál. Nevěděla jsem co jiného říct. Nechtělo se mi s ním bavit, ale to co udělal se mi nechtělo už vůbec. Najednou hrubě přitiskl své rty na mé a začal mě líbat. Snažila jsem se ho odstrčit, ale byl moc silný. V tom zakročil Tom. Odtrhl ho ode mě a mně začaly téct slzy.

„Co děláš?“ zakřičel Jad. „Jen jsem ji políbil, a nejspíš se jí to i líbilo. Já totiž líbám skvěle,“ vychloubal se. Věděla jsem, že Jad měří asi sto sedmdesát, ale Tom měl už tehdy skoro sto devadesát.

„Líbí? Chceš, abych ti urazil hlavu? Říkám ti drž se od ní dál.“ Jad jen zafrkal a znovu se mi naklonil k uchu.

„Počkej, jednou tady nebude a já si to s tebou vyřídím. Však uvidíš!“ řekl, zasmál se vlastnímu vtipu, a pak jen vzdalující se kroky.

Dodnes mě to straší, a jen doufám, že na ten incident zapomněl. Od té doby jsem s Jadem žádné větší problémy neměla, ani nic podobného. Nikdo mi tohle neudělal, jen on. Dodnes mě to občas straší, když o něm něco slyším.

Vrátila jsem se zpátky do přítomnosti a zjistila, že zpomalujeme. Pak Tom zastavil, pomohl mi vystoupit z auta. Zjistila jsem, že je u nějakého baru. Muzika tam nebyla tak hlasitá jako jinde. Tom byl hodně ohleduplný a věděl, že mám hodně citlivý sluch.

Vstoupili jsme dovnitř a okamžitě mě zaplavil opar alkoholu a kouře. Nevadilo mi to. Popravdě občas jsem si taky dám skleničku nebo si zapálím. Neodsuzujte mě. Nejsem ani alkoholik ani kuřák. Anie si taky občas zapálí a navíc našim to nevadí. Řekli mi, že je to normální. Jsem prý jen normální teenager.

Tom mě vzal za ruku a vedl mě někam neznámo kam. Natočila jsem k němu a ve vzduchu visela otázka, Kam jdeme?

„Dáme si něco k pití,“ řekl a dál mě vedl. Posadila jsem se na barovou židličku a Tom si sedl vedle. Barman přišel k nám.

„Co si dáte?“ zeptal se zdvořile.

„Skleničku bílého a jedno pivo,“ řekl. Tom vypadl o dost starší a na ID se ho ani neptali. Byl starší jen o dvě minuty.

„Tak co, půjdeme si zatancovat?“ zeptal mě. Jen jsem zavrtěla hlavou. „Zatím ne,“ odpověděla jsem. Barman přišel a donesl nám naše pití. Napadlo mě, že by jsme mohli zavolat Anie jestli by nedorazila, ale než jsem se stihla zeptat někdo si vedle mě z druhé strany přisedl.

„Ahoj Lucy,“ řekla Anie.

„Jak?“ otočila jsem se na ni, „jasné, Tom,“ odpověděla jsem si vzápětí sama. Slyšela jsem její smích.

„Ahoj, Anie,“ pozdravil ji Tom a zavolal na barmana a objednal další skleničku bílého. Anie zalovila v kabelce a něco vytáhla.

„Dáš si taky, cigaretu?“ zeptala se, já přijala. Tom si taky zapálil, u něj to bylo obvyklé, ale taky nebyl kuřák. Občas to jo. Když jsem tam tak seděli, popíjeli víno a kouřili, napadlo mě jaké to bylo poprvé.

Byly jsme s Anie, jen my dvě, v nějakém klubu. Moc jsem neregistrovala název, ale byly tam s námi i její kamarádky z Thomy. Jessica a Molly. Byly jen o rok starší. Nám tehdy bylo šestnáct a jim sedmnáct. Byly hodně divoké, ale vtipné.

Seděly jsme u stoly a povídaly si. Zrovna jsme se hádaly.

„No tak holky, neříkejte, že jste nikdy nepili, ani nekouřili,“ říkala Jess. Pak Molly zavolala na barmana, aby nám přinesl dvě sklenky bílého. A tak to začalo, jedna sklenička, dvě, a my začali být povolnější a zapálily si. Moc mi to nechutnalo, ale potřetí skleničce mi to chutnat začalo.

Od té doby si rády sedneme dáme skleničku a zapálíme, ale ne moc často. Je to taková naše idylka kdy si povídáme.

Po druhé skleničce mně ti dva vytáhli na parket a já poznala moji oblíbenou skladbu.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování