Nechtěná... - Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Dvě dívky, dva životy - jedna rodina, jedna nenávist...

Nemálo dívek z celého světa touží po jedné věci: mít dokonalý život. Mít rodinu, se kterou bude moci trávit své šťastné chvilky, přátele, se kterými si může užít spoustu zábavy, přítele, kterému se bude moci vybrečet při těžkých situacích, také svou nejlepší kamarádku, které může říct absolutně všechno. Ale hlavní je něco jiného... Sourozenec, který sice občas pořádně provokuje, ale je to jediný člověk, kterému může cokoliv říct.

Mladá Terezie Stantová by tohle vše ráda získala, kdyby se ale uměla chovat. Nevychovaná a drzá - její nejlepší vlastnosti. Nikomu nepomáhá, všechny odhání a poté se diví, proč se jí děje vždy jen to nejhorší.

Ovšem její dvojče Marie Jane Stantová je její přesný opak. Je to slušně vychovaná dívka, která by se rozkrájela jen proto, aby mohla všem pomoci. Její život je o hodně lepší, než život její sestry - a to jí Terezie nejvíce závidí.

07.04.2012 (17:00) • Liefe • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1095×

„Terezie..." Tichou chodbou se rozezněl hluboký mužský hlas. Šestnáctiletá dívka s vlasy dlouhými po ramena barvy kaštanové se zmateně pootočila za sebe. Hlas ji vábil ze všech stran, ale nemohla zahlédnout jeho vlastníka. Musíš utéct! radil jí její rozum. Ale nemohla své nohy přimět k pohybu, byla přilepená na místě.

„Terezie..." Hlas byl ještě zvučnější než dřív a to ji přimělo se pohnout. Místo toho, aby vzala nohy na ramena a utekla pryč, rozešla se za tím hlasem.

„Ter-" Byl klid. Nic neslyšela, v celé tmavé chodbě byla jen ona sama. Zdálo se jí, že ji někdo sleduje, ale neohlédla se. Neměla odvahu. Detailně pozorovala celou tu tmavou místnost, aby poznala, kde se nachází. Všude okolo ní byly jen samé stíny, které se stále pohybovaly. Cítila tu úzkost, která se jí začala zmocňovat, jakmile jeden ze stínu předstoupil před ní.

Poznala ho. Byl to on, John, její nejlepší kamarád už od školky. Bývalý, pomyslela si sarkasticky. To vše bylo pryč, dávno se s ní už nikdo nebavil. Jeho rty se pohybovaly, ale zvuk žádný nevycházel. Netušila, co se děje, ale bylo jí to jedno. Byla ráda, že nemůže slyšet jeho hlas.

Z řady plné stínů vpřed vykročil stín další. A znovu ho poznala. Její oblíbená sestra, která je její přesný opak. Stejně jako John, i ona se jí snažila něco sdělit, ale nic z jejích úst nevycházelo. A stejně jako u Johna, nezajímalo ji, co jí chtějí říct. Marie k ní přistoupila ještě blíže a snažila se ji obejmout. Místo toho ji Tera, jak si nechávala říkat, odstrčila co nejdál to šlo. Zvuk bortícího se domu ji překvapil, ale nebála se. Její emoce vypluly na povrch, jakmile uviděla kus domu padat na Marii.

Přeci jen, je to její sestra, její dvojče. Během vteřinky stála u ní a kusy domu z ní odskládávala. Snažila se jí nezpůsobit jakoukoliv bolest, ale i přesto jasně slyšela Mariiny vzlyky.

„Teri..." Šepot se rozléhal tichou krajinou. Najednou už nebyla u sestřiného polomrtvého těla, ale stála na rozkvetlé louce. Její srdce stále hlasitě bušilo. Ohlédla se za hlasem. Ze stromů vyšla malá dívenka, která mohla mít přibližně osm let. Její kaštanové vlasy se jí kroutily kolem hlavy až do poloviny zad. Věděla, kdo to je, přesto nic neřekla.

Dívenka přešla až k ní a musela se vytáhnout na špičky, aby jí viděla alespoň trochu do obličeje. Tera hleděla do stejných očí, které měla i ona sama. Světle hnědé, přesto tmavé. Pokývala svou malou hlavičkou ze strany na stranu, na chvíli zavřela oči a pak si Teru pořádně prohlédla.

„Co jsi to s námi udělala? Nikdy by se to nestalo, nebýt -"

„Ano, nebýt toho dne, co? To mi říkají všichni! Vím to já, víš to ty, ví to všichni. Ale já to nikdy změnit nechtěla, tenhle život se mi líbí!" vykřikla Tera a na to se posadila na posteli.

Hluboce dýchala a snažila se si vzpomenout na svůj zmatený sen - vlastně sny. Kdo by tušil, že ji to bude stále pronásledovat? Opravdu se ti tenhle život líbí? ozval se slabý hlásek uvnitř ní. Myšlenky zmateně výřily a nemínily zastavit. Chtělo se jí křičet, chtělo se jí brečet. Ale nic z toho neudělala.

Místo toho jako každé ráno vstala a přešla do koupelny, která byla přes chodbu. Cestou zahlédla malý pohyb v sestřiném pokoji, ale nevěnovala tomu pozornost. V zrcadle se na sebe podívala a uviděla již známé kruhy pod očima. Dříve, když měla kruhy pod očima, věděla, že ze spaní brečela. Ale poslední dobou to nebylo kvůli pláči. Byly to prostě zlé sny, které ji pronásledují již od jejích desíti let.

Na okamžik ve svém odrazu zahlédla tu malou dívenku ze snu, ale ta po chvíli zmizela. Zhluboka se nadechla, otočila se a vyšla zpátky do svého pokoje. V hlavě jí rezonovala ta jedna věta stále dokola a dokola... Co jsi to s námi udělala?

Aniž by se nad tím jakkoliv zamyslela, dále pokračovala v cestě. Po cestě myslela pouze na svůj den, který ji za chvíli očekává tam venku za dveřmi. Věděla moc dobře, že nikdo ji v lásce nemá, ale i přesto se bavila z toho, jak může všechny kolem sebe ponižovat.

Ponižovat tak moc, až ji všichni musí začít nenávidět. A to je její hlavní cíl - nesnáší, když ji někdo zná tak dobře, aby vycítil, kdy se jak cítí. Nerada dávala své pocity najevo, to patřilo spíš k její sestře.

To ona byla vždy ta vzorová dívka, která nikdo nikomu neodmlouvala, všechno plnila tak, jak se to má a nikoho si nechtěla naštvat. Měla ráda tolik věcí... Ráda maluje, čte převážně romantické knížky, miluje procházky. Prostě ta dokonalá dívka, sen snad všech rodičů.

Jenže všechno tohle je pro Terezii to nejhorší, co kdy mohla zažít. Nesnášela, když se všechna pozornost obracela jen k její sestře. Vždy o ní říkala, že je rozmazlená, i když její chování tomu nenasvědčovalo. Jednoduše řečeno... Od doby, co se Marie narodila, Terezie poznala jediný pocit, který jí pozůstal až do dnešního dne. Žárlivost vůči její sestře.

Neměla jsem v úmyslu psát další kapitolovou povídku - toto měla být pouze jednorázová. Ale nějak jsem se rozepsala a napadlo mě, že bych to mohla rozepsat o hodně víc, než jsem měla v plánu. Proto se vás ptám... Má cenu, abych přidávala další kapitoly? Upozorňuji, že moc často bych je nepřidávala... =) L.

Následující díl »

Autor: Liefe (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování