OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Na křídlech anděla - 3. kapitola

21.11.2009 (15:00) • Klarka • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1038×

3. kapitola - Oslava

Večer už konečně přestalo sněžit. Přestože byl březnový den, zima se rozhodla, že ještě nějakou dobu pěkně potrápí. V jednom z kingstonských lesů se právě konal sraz pěti statných a mladých mužů. Všichni byli vysocí, s dlouhými vlasy, tváře zarostlé vousy a oblečeni do tmavých kalhot a dlouhých kabátů. Seděli dokola kolem rozdělaného ohně, když ten nejvyšší a nejstarší z nich povstal a stoupnul si do čela, aby na něj ostatní čtyři dobře viděli. Promluvil hlubokým a dunivým hlasem.

,,Bratři. Nastal čas. Musíme pomstít našeho předka. Našeho stvořitele. Bylo prolito už hodně krve, ale nesmíme skončit, dokud ten jejich mizerný rod nevyhubíme.“

Najednou promluvil druhý nejstarší, který seděl naproti jejich veliteli, který právě dokončil svůj úvod.

,,Nechceš říct, dokud nevyvraždíme jejich muže?“

Velitel se na něj podíval s hněvem v očích.

,,Oni musí zemřít! Celá ta jejich pokrevní linie. Zavázali jsme se, že zabijeme všechny její potomky. Zatím to byli jen samí muži. Tím lépe. A jeho čas se již pomalu blíží ke konci.“

,,Co když se nám to nepovede?“ promluvil třetí z mužů.

,,Zatím se to vždy povedlo. A nikdo nepřišel na to, že zemřeli něčí rukou. Tak proč by to nemělo vyjít teď?!“ Velitel se na chvíli odmlčel, pak se k ostatním otočil zády a řekl si pro sebe: ,,Už brzy skoncuju se všemi. A nikdo mě nezastaví. Nikdo!“

Oslava u Jonesových byla v plném proudu. Přišlo na padesát hostů a v obývacím pokoji se tyčila kupa dárků. Alex stál pár metrů od nich, opřený zády o krb, v ruce skleničku s vínem a zamyšleně koukal na kupu dárků před sebou, které dosud byly zabalené. V tom vešel do obývacího pokoje Richard a náhle ho vytrhl z hlubokého zamyšlení.

,,Tady je náš oslavenec!“

Pravým loktem ho dloubnul do paže a stoupl si vedle něj.

,,Měl by si slavit, bráško a ne tady stát a tyčit se tu jako Eiffelova věž. Ty snad nemáš radost, že přišlo tolik lidí jen na tvou počest?“

,,Na mou počest? Já mám pocit, že všichni ti lidé přišli jenom kvůli jídlu a ne kvůli mě.“

,,Ale no tak! Nebuď takový bručoun a pojď mezi ně. Třeba ti najdeme nějakou potenciální nevěstu.“

,,Myslíš, mezi všemi těmi tetičkami a sestřenkami? Ne, děkuji.“

,,No jak chceš. Buď si tady a rentgenuj očima ty dárky. Oni se určitě sami rozbalí a ty dárky z nich vyskočí rovnou tobě do náruče, čímž budeš mít ušetřenou práci.“

,,Já prostě nemám zájem něco slavit. Já na tohle nikdy nebyl. Nezajímají mě nějaké hloupé dárky ani to přehnané oslavování. Když něco potřebuju, tak si to prostě koupím sám a nemusím čekat, až mi to někdo daruje.“

Richard se na chvíli na Alexe díval, pak ho chytil za rameno a mírně s ním zatřásl. A znovu úmyslně vytáčel svého bratra.

,,Je mi to jasné. Ty potřebuješ ženskou. A to hned. Pojď, nějakou ti najdem.“

Vzal Alexe za ruku a chtěl ho odtáhnout mezi hosty. Ten mu ale uhnul a zle se na něj podíval.

,,Ne, to tedy nepotřebuji! Přestaň mě nutit do něčeho, co víš, že nechci.“

,,Ty si jenom myslíš, že to nechceš. Ty snad nestojíš o to, aby tě někdo miloval? Ty nechceš najít ženu, se kterou si založíš rodinu? Pojď tam mezi naše přátele. Je tam spousta krásných a nezadaných žen, které prahnou po tom být ve tvé společnosti.“

,,Ale já o ně nestojím, Rikki. Nech mě být, ano?! Jdu do své pracovny. Nemám náladu věčně poslouchat ty tvoje hloupý žvásty.“

Alex položil sklenku s vínem na malý stolek, obešel Richarda a šel do své pracovny. Mezi bavícími se hosty proplul jako duch. Vystoupil po schodech, zabouchl za sebou dveře a prásknul do nich.

,,To snad není možný. Já už nemůžu. Nesnesu ty hloupé řeči. Už ne! Mám toho dost!“

Přešel pracovnu a zastavil se před velkým portrétem svého otce, který měl pověšený na zdi za svým pracovním stolem. Chvíli si ho upřeně prohlížel a pak k němu promluvil:

,,Otče. Ty jsi byl úplně jiný. Nikdy si nikomu nemluvil do života. Říkal´s, že každý si píše svůj osud sám a nikdo nemá právo mu ho řídit.“

Vzdychnul si a slabě zakašlal, aby potlačil slzy, které se mu linuly do očí. Pak přešel k oknu a pohlédl na hvězdami posetou noční oblohu.

,,Jestli doopravdy existuje nějaká Boží pomoc... pak o ní prosím.“

Hlavu si opřel o sklo na okně, zavřel oči a nějakou dobu stál na místě bez jediného pohnutí.

4. kapitola

Shrnutí

Autor: Klarka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Na křídlech anděla - 3. kapitola: