Mystic queen - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pořádně jsem se zapotila. Je to jako prokletí, tohle dlouho nezapomenu.

02.03.2011 (13:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1243×

Pořádný trénink

Do postele jsem padla jako mrtvá. Ráno mě vzbudila služebná zase s podnosem plným jídla, takže jsem nemusela ke stolu.

Měla jsem spoustu času a tak jsem si šla dát pořádnou sprchu. Oblečení jsem už měla vybrané – chovali se ke mně jako k malé holčičce.

Otevřela jsem dveře a před nimi stál zaražený Syksy.

„Zrovna jsem chtěl zaťukat,“ vyhrkl překvapeně. Tiše jsem se tomu zasmála.

„Jdeme trénovat, ale ne jako tam, teď to bude pořádný trénik,“ mrkl na mě a v jeho závěsu jsem šla... někam. Dovedl mě na cvičiště. Byl na mě tvrdší než tehdy. Byla jsem úplně bez síly a on pořád po mně něco chtěl. Měla jsem chuť ho silně nakopnout do jeho citlivých míst, ale něco ve mně mě brzdilo.

„Utvoř tu kouli!“ křičel už na mě.

„Udělej si ji sám!“ vypěnila jsem a křičela už na něj taky.

„Tak jinak, nemysli na blbosti a soustřeď se na tu kouli, jinak nedostaneš najíst a je mi jedno, že jsi královna!“ Vykulila jsem oči, tohle jsem nečekala. Začala jsem se plně soustředit na tu zpropadenou kouli a vida, povedlo se.

Na ruce se mi objevila malá koulička, která se postupně zvětšovala a zvětšovala. Za chvíli byla větší než moje hlava – a ta je setsakramensky velká. Nepřestávala růst a Syksy jen valil oči.

Měla neuvěřitelnou sílu a jejímu využití ji donutil on. Byl na sebe pyšný, ale když se ta koule začala zvětšovat strašně rychle, vykulil oči, a tak trochu zpanikařil. Nevěděl, co dělat, ale nakonec se uklidnil.

„Teď tu kouli znič!“ zakřičel, aby Letti probral z tranzu – tak jí začal říkat.

„Jak?“ hystečila.

„Prostě chtěj, aby zmizela!“

„Ono to nejde!“ Byla na pokraji zhroucení.

„Hlavně ji drž!“ Rozběhl se k ní. Snažil se tu kouli přebrat, ale nešlo to, něco tam bylo, co mu v tom bránilo. Zaklel si pro sebe a zase od ní odběhl.

„Hoď ji po mně!“ zakřičel najednou.

„Zblíznil si se?“ Nemohla uvěřit, že to řekl, nikdy by po nikom neházela hořící koule, natož po něm.

„Dělej, nebo to tu podpalíš!“

„Tak jo,“ pípla a zavřela oči. Hodila ji někam a ani nevěděla kam. Naštěstí ji Taivas chytil, ale byla to pořádná pecka, a tak měl potíže se udržet na nohou.

„Dobře, jdi se najíst,“ zavelel už klidněji. Pomalu se z toho vydýchával, a pak tu obří kouli zničil. Vydal se za Letti do jídelny, kde byl připravený stůl se spoustou různých jídel. Letti byla strašně hladová a tak do sebe natlačila celou porci, kterou měla naloženou.

„Oransii Vám vzkazuje, že Vás očekává po obědě v pracovně,“ oznámila mladá sluštička a odběhla pryč. Taivas si tiše odfrkl a taky se pustil do jídla.

Po obědě jsem se vydala za Oransiim, byla jsem nedočkavá, co mi bude povídat a tak jsem div neběžela.

Otevřela jsem tiše dveře a zaplula do křesla, kde jsem seděla minule.

„Dobrý den, chutnal Vám oběd?“

„Ano a Vám?“ zeptala jsem se.

„Ještě jsem nejedl, ale v hodině musíme pokračovat. Pro začátek, máte nějaké otázky?“

„Jak je to u draků s láskou?“ Trochu jsem se začervenala a sklopila jsem oči ke koberci. Slyšela jsem tlumený smích.

„Já vím, je to absolutně nemístná otázka, ale mě to strašně zajímá,“ snažila jsem se ospravedlnit.

„Chápu, ve Vašem věku je tahle otázka naprosto normální a stejně bychom se k tomutu tématu dostali.“ Usmál se na mě a dal se do vypravování.

„Draci mají lásku a to jenom jednu, většinou se zamilují do člověka, se kterým mají dračího potomka. O růstu potomků už vše víte z minula a tak to přeskočíme.

Když nám láska umře, jsme slabí a tak ve válkách často padneme. Nejsilnější draci jsou ti, kteří lásku buď nemají a nebo jejich láska žije.

V různých starých knihách je psáno o lásce dvou draků, ale nikdo z nás ji nezažil.“

„A Vy máte lásku?“ přerušila jsem jeho vypravování.

„Já ještě ne a tak Vám nedokáži popsat, jaké to je.“

„Myslím, že to s lidskou láskou má hodně společného,“ pronesla jsem jen tak.

„Dračí láska je něco úplně jiného, než ta lidská. Lidská často zmizí, ale ta dračí je věčná,“ vložila se do toho Harmaa, které jsem si až do teď nevšimla.

„Jak to víš?“ zeptala jsem se, ale neodpověděla. Koukala někam z okna.

„Je to jako prokletí a zároveň jako ta nejlepší věc, která se ti v životě může stát.“ Všimla jsem si, že se jí v oku zatřpytila slza. Takže ona už lásku zažila a asi jí umřela.

„A co dračí legendy? Jsou pravdivé?“ změnila jsem rychle téma.

„Jestli myslíte naše, tak ty jsou a nikdo o nich nepochybuje, ovšem v lidských je mnoho chyb a nebo jsou pouhé vymyšleniny lidské fantazie.“ Ujal se vypravování zase Oransii. Tak jo, věděla jsem vše, co jsem chtěla a tak jsem odešla, po mě Harmaa.

„Počkej na mě!“ křikla za mnou. Zastavila jsem se.

„Chtěla bych ti něco povědět.“ Zatáhla mě do svého pokoje.

„Vím, co se ti honí hlavou a tak jsem ti to chtěla říct, ale ne před Oransiim a vůbec před nikým. Tohle neví nikdo ani můj bratr, takže se to snaž udržet jen mezi námi,“ prosila. Na důkaz jsem kývla.

„Jmenuje se Kosto, když jsem ho uviděla, věděla jsem, že je to on. Ten pohled mi podlamoval kolena, dodnes si pamatuji jeho tvář, ale je už to dávno, co jsem ho naposledy viděla,“ zesmutněla.

„Co se stalo?“

„Byl to zrádce. Nechala jsem se jím přesvědčit, že mě miluje a pomohla mu utéct. Od té doby jsem ho neviděla a jediné, co mi po něm zbylo, jsou jen vzpomínky.“

„To je mi líto,“ objala jsem ji.

„Nemusí. Ale kdo čeká na tebe?“ usmála se.

„Tak to netuším a doufám, že ji ani nenajdu.“ Harmaa se přestala smát.

„To nemyslíš vážně?!“ vyjela na mě.

„Nemyslím, ale myslím, že mám čas,“ bránila jsem se.

„Když myslíš,“ pokrčila rameny.

Taivas měl neuvěřitelné štěstí, zrovna stál za dveřmi, když si Harmaa s Letti povídaly. Zjistil novou informaci. Harmaa byla zamilovaná do jeho „pravé ruky“ Kosta. Co se tady nedozvěděl. Zjistil tady tolik novinek a všechny se dozvěděl jen, když ten někdo byl s Letti, protože její vůně zaštítila tu jeho.

Myslel, že to bylo v tom, že její vůně byla strašně silná, ale mýlil se. Poprvé v životě se mýlil a ani o tom nevěděl. Ostatní draci ji cítili stejně jako jeho, ale jemu nešla z hlavy a proto ji cítil mnohem více než ostatní.

Po cestě do pokoje vymýšlel na další dny tréninkový plán, tak aby ji zmohl a ona do postele pokaždé padla naprosto mrtvá.

Shrnutí // 10. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování