Mystic queen - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ehm, jsem Violetti a je mi šestnáct. Od té doby, co jsem se přestěhovala do Finska, se dějí divné věci.
Já mu říkala ať to nedělá, ale on si ty věci pořád sundával. A pak tohle, no hrom do toho!

10.02.2011 (16:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1307×

Striptýz

Celý týden se táhl, jako období před prázdninami, ale nakonec jako vždy jsem se dočkala vytouženého víkendu.

Každý den po škole jsem se neuvěřitelně nudila, mamča chodila do práce a Syks byl v tahu. Seděla jsem doma jako pecka a sledovala přeslazené telenovely. Ble!

Neuvěřitelně jsem se těšila na sobotu a taky jsem se ji dočkala. Ráno bylo krásné, svítilo slunce, ale ne tolik jako v létě. Po obědě zazvonil zvonek, běžela jsem otevřít.

Syksy se na celý týden vrátil do „království“, které pohromadě držel už jen Pippuri a jeho sestra Harmaa. Vyčkávali na něj už netrpělivě u jednoho otevřeného portálu.

„Jak jsi pokročil?“ vyptávala se netrpělivě Harmaa.

„Zatím to je na dobré cestě, o víkendu se jí hodlám ukázat-“

„- ty jsi se jí ještě neukázal?!“ vypískla už rozzlobeně Harmaa.

„Harmo? Nešla by ses projít?“ zeptal se jí mírně její bratr. Probodla ho očima a zmizela.

„Pochopila to špatně-“

„- já vím,“ skočil mu Pippuri do řeči.

„Počítám, že tady zůstaneš a povíš vše radě, aby se upokojila, už není v ašich silách je udržet a ve vyhnanství to vře.“ Syksy přikývl radou a následoval Pippuriho k sídlu.

Ve velkém sále už bylo rušno, ale když vešel Syksy v čele s Pippurim dav utichl.

„Mám pro vás zprávy přímo od zrdoje,“ uvedl Syksyho a odešel si sednout na své místo. Ještě než začal mluvt odkašlala si.

„Neviděl jsem u ní žádné změny, kromě barvy očí, ale když jsem se o ní zmínil, řekla mi, že už je má od dětství – to značí, že musí mít obrovskou sílu už teď. Je na Vás, abyste udrželi království v chodu, dokud ji na náš svět nepřipravím a nevysvětlím vše důležité. Budu se snažit, jak nejvíce mohu, to mi věřte, vždyť nejen Vaše, ale i můj osud drží v rukou.“ Snažil se vše shrnout, ale členové rady se moc přesvědčit nedali.

„A kdy bude připravena?“ Vystoupil Sedaris.

„Doufejme, že brzy. Tento víkend ji hodlám do všeho zasvětit a postupem několika týdnů ji naučím všemu potřebnému, abychom se dostali sem bez újmy a aby také dokázala alespoň z části ovládat svou moc.“ Ukončil debatu Syksy. Členové měli ještě otázky, ale on byl unavený hodně unavený.

Přechody mezi světy neuvěřitelně vyčerpávaly a tak hned kdy přišel do svého pokoje, lehl si na postel a hned v tom momentě usnul.

Další ráno se vydal pro další zásoby peněz do pokladny a pro pár věcí, které potřeboval pro Violetti. Jen co se objevil daší portál, dali o něm strážní vědět a tak Syksy mohl cestovat zase do lidského světa.

Po krátkém bloudění po oném městě si našel hotel a skoro na práhu pokoje usnul. Naštěstí stačil ulehnout do postele.

„Jdeme?“ vyhrkl. Ještě jsem nebyla připravená, napůl ospalá. O víkednu jsem nikdy nevstávala brzy a tak budíček byl vždycky až po desáté.

„Počkej minutku,“ hýkla jsem a běžela do pokoje se převléknou konečně z pyžama. Tak jo, trvalo to déle než minutku, ale komu na tom záleží? Jen co jsem byla hotová letěla jsem ke dveřím a pak málem i z nich.

Zabouchla jsem dveře a už mě táhl za ruku.

„Pojď musím ti něco ukázat,“ tahal mě, až to začínalo bolet.

„Au, to bolí!“ Skoro jsem to vypískla.

„Ou, promiň. Ale zrychli prosím.“ Kývla jsem a pokračovali jsme v cestě a to značně rychleji.

Šli jsme někam do mě neznámých koutů – někde k lesu. Stáli jsme na poli a chvíli koukali na sebe. Najednou se začal svlíkat.

„Eh, myslíš, že chytíš bronz?“ zeptala jsem se opatrně a pochybovala o jeho duševním zdraví, jelikož bylo zataženo a docela kosa. Místo odpovědi mě chvíli pozoroval a pak se zase začal svlíkat. Když už mu zůstali jenom trenýrky, začala jsem si ho zasněně prohlížet, byl vážně kus a stál by za hřích – pro klid duše i více hříchů a klidně i najednou.

„Hlavně se nelekni,“ prosil. Vykulila jsem oči, on si chce sundat i trenýrky? Připravovala jsem se si dát ruce na obličej a utéct.

Co když je to nějaký úchyl? Možná pedofil?

Hlavou se mi honily vážně kraviny a ani jsem nepostřehla, že se běžel schovat do lesa. Netuším, co tam dělal a ani co chtěl udělat. Upřímně řečeno, čekala jsem nějakou bejkárnu, ale tohle vážně ne.

Bežel k ní domů, ale nebyla tam. Její vůně byla smíchána s tím odporným smradem. Někam ji musel odvést. Šel po jejich stopách a dorazil na okraj města až k lesu. Přišel zrovna v tom nejlepším, Syksy ze sebe shazoval oblečení a Violetti pronesla svou hlášku.

Měl co dělat, aby se nezačal smát. Tušil, co chtěl ten patolízal udělat, ale Violetti byla trochu nepřipravená.

Vážně to je drak?! Drak! Křičely mi myšlenky, ale já jsem nebyla schopná se jakkoli pohnout. Postavila jsem se do „karate“ pozice.

„Kdo jsi a co si udělal s mým přítelem?“ Vystrčila jsem jednu ruku blíž před tu druhou. Přísahala bych na svoje starý ošoupaný bačkory, že se smál. On se mi smál! Mýtické stvoření se mi smálo.

Najednou utichl a přistrčil ke mně čumák. Nevím, co čekal, ale já ho po něm podrbala. Přišlo mi to takové jediné v té chvíli normální.

Taivas se musel držet okapu, aby nesletěl. Za celý svůj dlouhý život – a to už žije setsakramnesky dlouho – se tahle nezasmál. Ještě k tomu chybělo, aby Syksy předl a asi by praskl tlakem toho smíchu, který v sobě zadržoval.

Vrátil se zpátky do lesa a vyšel z něj už zase oblečený Syks.

„Tak jak se ti to líbilo?“ zeptal se.

„No, já nevím,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Co by si řekla na to, kdyby si se taky přeměnila v něco takového?“

„Fuj?!“ zděsila jsem se, já a tohle? To k sobě šlo asi tak jako palačinky s kečupem.

„Neboj, hlavně se uklidni, není to nic hrozného. Časem to zvládneš,“ usmál se na mě povzbudivě. Pravdu? Moc mi to na náladě nepřidalo i když bych se jindy nad tím úsměvem rozplývala jako lahodná hořká čokoláda na mlsném jazýčku.

„Pověz mi, zažila už si něco neobvyklého?“ Chtěla jsem se už nadechnout a něco řeknout, ale zadržel mě slovy“ Kromě tohohle.“

„Jednou kolem mě plápolal oheň,“ vykuňkla jsem a doufala, že mi rozumněl.

„A kdy to bylo, co si u toho cítila?“

„Já nevím... Myslím, že... Možná strach, potom neuvěřitelnou sílu a sebejistotu a pak možná chlad, ale ne takový jako zima a tak, ale prostě lhostejnost,“ popsala jsem vše, co jsem tehdy cítila.

Všechny informace vstřebával a asi si je i někam ukládal, možná na pevný disk. Co to melu?

„Nebudu v tobě vyvolávat strach, protože nechci aby si mi ublížila a nebo sobě. Zkusíme to pomalu. Nejprve se uvolni,“ pomalu ztišoval hlas.

„Teď zavři oči a představ si tvoje nejoblíbenější místo na celém světě a nebo ještě líp, vymysli si vysněné místo, kde je vše jen podle tebe,“ stále mluvil a já ho do posledního háčku poslouchala.

„A nakonec si představ oheň, vše je v plamench, tvé vysněné místo, ale v těch příjemných a kladných. Vzpomeň si na teplo, které si...“ Nedopověděl to. Chtěla jsem zjistit proč a tak jsem otevřela oči. Byla jsem v plamenech a to ještě ve větších než minule.

Plameny zběsile šlehaly kolem Violetti a Taivasovi se v očích zlověstně zablesklo.

Shrnutí // 5. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování