Mystic queen - 22. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Vážně by to udělal? Ale jak mohl? Pořád jsem nad tím přemýšlela a najednou mi to všechno dávalo smysl. Nečekala jsem ani minutu a vystřelila směrem k hranici.
Kdybych to věděla dříve, nikdy bych o něj nezavadila ani pohledem!

23.04.2011 (11:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1315×

Miluji tě

Oba leželi vedle sebe a byli neuvěřitelně vydýchaní. Violetti přejela prstem od jeho krku až k břichu a …

„Ne, Letti, už ne...“ vypustil ze sebe Taivas přiškrceným hlasem, byl opravdu na pokraji sil.

„Prosím,“ zářivě se usmála. Pro jistotu vyskočil na nohy

„Měl bych ti zajít pro oblečení,“ sjel ji pohledem.

„A sobě taky,“ když si všiml sám sebe. Violetti vystrčila spodní ret ze zklamání, ale za chvíli byl zpátky a oblečený.

„Tady máš.“ Hodil jí košili a svoje spodní prádlo.

„Jsi si jistý, že jsem muž?“ škádlila ho.

„Vím, že jsi holka, ale nebudeš tady pobíhat bez spodního prádla, jako nějaká žínka.“

„Když už jsme u toho spodního prádla... Máš vůbec nějaké?“

„Ehm... to není důležité.“ Polkl dost nahlas a Violetti se zasmála.

Byl strašně k smíchu, když měl ze mě strach.

„Proč jsi vůbec chtěla odejít?“ zeptal se, když si sedl.

„Bála jsem se, že ti podlehnu,“ zamumlala jsem si pro sebe.

„Zopakuj to...“ Moc dobře to slyšel a chtěl to slyšet ještě jednou. Chvíli jsem se kousla do rtu, a pak se zhluboka nadechla, jako bych se připravovala na ponor.

„Tak jo, bála jsem se, že ti jednou podlehnu, stačí?“

„Víc než stačí...“ Ještě chvíli jsme vedle sebe neslyšně seděli, a pak najednou vyskočil zase na nohy a to jsem vážně neměla žádné narážky.

„Musím jít říct mužům, aby se stáhli, budou tu, co nevidět.“ Políbil mě do vlasů a potom zmizel.

Kosto je pozoroval, ale samozřejmě v intimních chvilkách odvrátil oči. To on všechno způsobil, a proto musel za všechno zaplatit.

Žil by si šťastně s Harmou, jenže potkal toho zrádce a musel s ním odejít. Kvůli němu s ní nebyl. Sám si teď našel Violetti, ale Kosto mu ji nechtěl dopřát, on jej oddělil od Harmy, on jeho oddělí od Violetti a budou si kvit.

Pomalu, jako lvice plížící se za svou kořistí, se Kosto přibližoval k Violetti.

„Nemiluje tě,“ řekl, když už byl dostatečně blízko. Violetti leknutím nadskočila, ale upoutal její pozornost.

„Spal s tebou jenom proto, aby si mu zachránila krk,“ pokračoval dál a Violetti nemohla uvěřit jeho slovům.

„On je silný sám o sobě,“ nenechala se přesvědčit.

„Jenže až si vycvičí tebe, bude nepřemožitelný a bude moci vládnout všemu tady.“ Donutilo ji to přemýšlet, ale to přece nemohla být pravda.

„Celou dobu se tě snažil přesvědčit na svou stranu, ale nevěděl jak, a pak mu to konečně došlo. Byl to dokonalý plán a navíc si jím i splní svůj velký sen – mít nepřemožitelné dítě.“ Violetti nestačila otevírat pusu nad tím, co Kosto tvrdil.

„Přemýšlej o tom,“ řekl tajemným hlasem a rychle se vydal na cestu pryč. Hnal se za Taivasovým vojskem.

„Okamžitě se otočte! Taivas se blíží k hranicím, je otázka času, než ji překročí!“ křičel na ně už z dálky. Vojáci byli zmatení, Taivas jim tvrdil, že je všechno v pořádku, že se můžou vrátit a teď jim tady přiběhl udýchaný Kosto s touhle nečekanou zprávou.

„Nestůjte a jděte!“ rozkázal a vojsko poslechlo. Kosto se uchechtl a běžel si sbalit své věci do tašky, aby mohl zmizet ještě před bitvou.

Vážně by to udělal? Ale jak mohl? Pořád jsem nad tím přemýšlela a najednou mi to všechno dávalo smysl. Nečekala jsem ani minutu a vystřelila směrem k hranici.

Když Taivas doběhl zpět na louku, už byla pryč, viděl jen její vzdalující se postavu.

„Letti!“ rozběhl se za ní s křikem.

Utíkala jsem, co mi nohy stačily, začínala jsem se blížit k hranici a objevovaly se za ní postavy. Všimla jsem se, že za mnou Taivas běží, nemohl přece dopustit, abych překročila hranici, byl by ztracený. Byla jsem na něj naštvaná.

„Letti!“ křičel na mě, ale já nehodlala zastavit. Těsně před hranicí mě doběhl a chytl za ruku.

„Letti, neblázni. Tímhle všechno zničíš,“ začal mě prosit a tahat zpět. Vyškubla jsem se mu a znova se rozběhla...

Taivas chvíli váhal, jestli má běžet za ní, jenže byla to ona, Violetti, osoba pro kterou by zabíjel a obětoval i sám sebe. Rozběhl se a běžel na naprosté maximum, bylo mu jedno, že za chvíli překročí i s ní hranici.

Oba ji přeskočili jedním krokem, za jejich zády běželo Taivasovo vojsko, takže jen co ji překročili, začala krutá bitva. Nikdo se s nikým nemazlil a ti nejrychlejší se stihli přeměnit. Byl to nelítostný boj a Taivas se Letti snažil bránit stůj, co stůj – zabíjel i své vlastní, jen aby ji ochránil. Doběhl v jejím závěsu až na jeden útes.

„Jak si mě mohl využít?!“ křičela na něj. Nevěděl, která bije a tak ji poslouchal, byli celkem mimo boj a tak si to mohl dovolit.

„Já ti věřila a ty sis chtěl jenom zachránit zadek!“ nepřestávala křičet. Za tu dobu se k ní shromáždili nejdůležitější lidé – Pippuri a Syksy s Harmou.

„Letti, já...“ Nenacházel slov.

Pippiri a Syksy proti Taivasovi vytáhli svou moc, ale Taivas je s neuvěřitelným klidem zastavil. Velice nerada se k nim přidala i Harmaa. Violetti přemýšlela, nevěděla, co dělat. Nechtěla mu ublížit, ale čekalo se to od ní. Nic neříkala, jen pozorovala to spojení.

„Miluji tě,“ zašeptala a přidala svou ruku k těm třem a po tváři se jí spustila jedna neposedná slza, která už to v tom přeplněním oku nemohla vydržet.

Shrnutí // 23. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování